Technické gymnázium, základní škola a mateřská škola VŠTE: 26 svědectví proti Jaroslavě Petráchové. Resident evil 8.
Možná vás napadlo: co se děje ve věci pekelné školky v Českých Budějovicích, tady oficiálně Technické gymnázium, základní škola a mateřská škola VŠTE? Dnes jsem na Policii ČR poskytoval své svědectví a zároveň předal Policii přesně 26 dalších svědectví o řádění ředitelky J. Petráchové, které popisovalo její fyzické a psychické týraní dětí ve školkovém věku. Ano, dvacet šest. Velmi krátké ukázky z mnohem obsáhlejších svědectví:
Svědectví 1: …otevřela jsem tedy dveře do místnosti, odkud jsem pláč slyšela a tam v umývárně stálo dítě a plakalo, úplně samotné a dveře zavřené, oboje dvoje. Chlapeček byl malý až mě vyděsilo, že je tam skutečně zavřený sám. Nakonec jsme se dozvěděli, že to je naprosto běžná praxe, zavírat plačící děti / nebo „zlobivé děti“ do umýváren, kde jsou samotné. Pláčem narušují hraní a ruší ostatní, a že jsou to děti, které „pláčou zbytečně“…
Svědectví 2: Byla jsem svědky situací, kdy paní ředitelka křičela na žáky, vyhrožovala jim…
Svědectví 3: Jednoho dne jsem se zastala chlapce, který šel na toaletu s mým svolením. Paní ředitelka ho přistihla a začala na něj křičet, že se neumí chovat, že ho doma nic nenaučili…
Svědectví 4: Křik a poznámky typu „jste k ničemu, nic neumíte, to už byste dávno měly umět“ by rozhodně zaznívat neměly…
Svědectví 5: Když jsem dala dětem hračky, přiletěla ředitelka: to jste se zbláznila, dát jim hračky! Když si s nimi hrají, tak je ničí! Hned je ukliďte!
Svědectví 6: Děti neměly vlastní matrace, při odpočinku často ležely na zemi. Děti musely opakovat naučené fráze jako: „Byl jsme neukázněný, neměl jsem zlobit“, i když šlo jen o drobné projevy dětského chování.
Svědectví 7: Ve školce se na děti křičelo, když někdo neposlouchal, vzala si ho paní ředitelka vedle do místnosti a co se tam dělo, už si člověk může jen domýšlet. Pamatuji si, že jedna holčička odtud vylezla s červenou tvářičkou a slzami.
Svědectví 9: Říkala: „Žádné motivační kecy na ně neplatí, prostě musíte zařvat. Odveďte si ho za roh nebo do umývárny a víte, co máte dělat (dítě plesknout…)“
Svědectví 10: Děti, které zlobily i po okřiknutí, si paní ředitelka brala do umývárny, kde jim dala „na vyslouženou“. Dávala dětem přes zadek, ať už v umyvárkách nebo v šatně, když zlobily a neposlouchaly.
Svědectví 11: Také se nesmělo při cvičení chodit pít, i když děti byly zpocené. Při bruslení měly děti také zákaz pít. Třídy praskaly ve švech, kolikrát děti neměly ani své místo u stolku a musely čekat, až se někdo nají a uvolní se místo.
Svědectví 12: Bohužel se vyskytly i situace, které by mohly být považovány za fyzické nebo psychicky nepřiměřené jednání vůči dětem. Jednou se stalo, že chlapec neposlouchal pokyny, což Petráchovou viditelně rozčílilo – odvedla ho stranou a byl zřetelně slyšet zvuk, která silně připomínal facku. Obdobně docházelo i k tahání děti za uši ve chvílích, kdy neplnily pokyny podle jejich představ.
Svědectví 13: Nedokážu se ztotožnit s výchovným přístupem většiny pracovníků (křik, slova a věty typu: odchod, nazdar, zmlkni…)
Svědectví 14: Náš syn trpí diabetem, má lékařem doporučeno pravidelně pít a chodit na záchod. Učitelky mu však zakázaly jít na toaletu. To vedlo k eskalaci – dítě bylo ve stavu psychického zhroucení a schovalo se do skříně. Ředitelka nám volala s požadavkem, abychom dítěti „vyčinili“… Děti mají z ředitelky strach, cítí stres a napětí.
Svědectví 16: Došlo k nepřijatelnému chování k chlapci ve věku 3 let, před zraky učitelek a dětí. Chlapec byl silou odvlečen k oknu, p. Petráchová s ním třásla a stlačovala mu paže, chlapec se bránil, chtěl se vysmeknout, při čemž na něj křičela: „Co si to dovoluješ? Takhle se chovej doma!“ Děti byly vyděšené a plačtivé.
Svědectví 17: Já, ač jsem nastupovala jako chůva jen na dohodu, jsem byla hozena hned do pozice učitelky. Ve třídě byla spousta dětí, cca 40, a ředitelka děti dál přibírala.
Svědectví 18: Ředitelka přidělovala dětem hračky podle zásluh. Nedokázala jsem pochopit, jak někdo může dítě na celé odpoledne postavit do kouta a říct mu, ať o sobě přemýšlí. Stavění dětí do kouta na hanbu už je snad pravěká metoda, je to ponižující a naprosto nelidské. Děti za mnou chodily s tím, že je bolí nožičky a že už si potřebují sednout.
Svědectví 20: Výkresy a výtvory děti jsme musely opravovat, aby byly reprezentativní. Paní ředitelka přivedla do třídy nové dítě „na zkoušku“. Dítě velmi plakalo, bylo rozrušené a očividně potřebovalo útěchu. Ředitelka mi nařídila, abych si ho nevšímala. Jakmile odešla, vzala jsem dítě do náruče a zjistila, že potřebuje přebalit. Děti jsme nesměly utěšovat ani pomazlit. Ředitelka měla své oblíbence, ale i děti, na které křičela a brala si je stranou. Několik dětí mi řeklo, že je paní ředitelka bouchla.
Svědectví 21: Ve třídě byl chlapeček, který měl alergii na kravské mléko. Jednou při obědě přišla kuchařka, že tento chlapec nesmí danou omáčku, protože obsahuje mléko. Paní ředitelka ale rozhodla, že mu jídlo má vydat, že si „rodiče pořád něco vymýšlejí“. Mohu potvrdit, že si paní ředitelka vybíjela svou zlost na dětech, zejména když ji neposlouchaly. V některých případech je tahala za uši. Často na děti křičela.
Svědectví 23: Viděla jsem, jak si ředitelka bere děti stranou do šatny učitelek. Jedno dítě se odtamtud vrátilo s červenou tváří a na ní byl obtisk ruky. Také děti zavírala na hanbu do koupelny.
Svědectví 24: Situaci jsme se snažily řešit domluvou. Když už byly děti zklidněné, tak nastoupila nahněvaná paní ředitelka a děti odvedla. Když se vrátily, byly uplakané a měli rudé tvářičky.
Svědectví 25: Syn už je ze školy pryč tři roky a stále si to pamatuje. Nejhorší situace byla vždy, když s dětmi byla paní ředitelka. Byl malý, byly mu necelé tři roky. Chřestila na ně klíči a hrozila, že je zavře za jakési dveře do pekla.
Svědectví 26: Jako učitelky jsme nesměly děti pochovat, ani ty plačící, které procházely adaptací a dokonce jsme je při vycházkách nesměly ani držet za ruku. Děti negativně ovlivňovalo i to, že jich byl abnormálně vysoký počet ve třídě (obvykle kolem 37). V té době jsem napočítala, že k nám dochází 17 dětí mladších tří let. S horším přístupem k dětem jsem se nikde nesetkala.
Líný učitel: Tohle už není běžný případ školní šikany nebo pedagogického selhání. Tohle je temná kronika systémového sadismu, maskovaného nápisem „mateřská škola“. Každé z těchto svědectví je samo o sobě mrazivé; dohromady tvoří obraz, který by měl otřást každým, kdo kdy pracoval s dětmi. To nejsou přehnané emoce, to jsou fakta: děti zavírané do umýváren, bité, křičené, ponižované, fyzicky i psychicky mučené. To není výchova. To je institucionalizované násilí. Když se podobné praktiky děly před sto lety v sirotčincích, psali o nich sociální reformátoři. Když se dějí dnes, píšu o nich jenom já. Jinak nikdo. Rozdíl je také v tom, že dnes máme inspekce, zákony, školské úřady, psychology, média – a přesto se to děje. Dělo se to dlouhé roky. Ne protože by systém nic neviděl – ale protože se dívá jinam. Samo VŠTE dělá mrtvého brouka. Tím se stávají spoluviníky! Tihle lidé chtějí někoho vzdělávat? V téhle školce se angažovalo téměř celé vedení VŠTE, hned několik lidí včetně děkana. Školka jim patří. Vědí to, co se tam dělo a věděli to i dříve. Přesto Petráchová stále chodí po této škole. Jakoby nic. Ta hrůza není jen v tom, co Petráchová dělala, ale i v tom, kolik lidí to vidělo a mlčelo. Kolik učitelek se přizpůsobilo, protože „byly nové“ nebo „nechtěly mít problémy“. Kolik jich Petráchovou napodobovalo! Kolik rodičů tušilo, že je něco špatně, ale doufalo, že „to přejde“. Tohle není jen příběh o jedné sadistické ředitelce. Je to obraz nemorálního systému, který neumí chránit slabé. Každé dítě, které plakalo samo zavřené v koupelně, bylo obětí nejen té ženy, ale i všech dospělých, kteří si zakryli oči. Až se jednou budou psát dějiny českého školství, tenhle případ v nich bude jako temná kapitola – nejen o tom, kam může dojít moc jednoho člověka, ale hlavně o tom, kam může dojít mlčení mnoha dalších.
Předchozí texty:
Jaroslava Petráchová: resident evil 1.
Jaroslava Petráchová: resident evil 2.
Peklo na ZŠ a MŠ VŠTE Okružní České Budějovice a J. Petráchová: resident evil 3.
Ohlasy z pekla, ZŠ a MŠ VŠTE Okružní České Budějovice a J. Petráchová: resident evil 4.
Když vám bijí dítě aneb ZŠ a MŠ VŠTE Okružní České Budějovice a J. Petráchová: resident evil 5.