Technické gymnázium, základní škola a mateřská škola VŠTE s.r.o: veřejná odpověď na předžalobní výzvu. Resident evil 7.
Tak to je vrchol arogance a úplná ztráta soudnosti. Přišla mi s hlavičkou Technické gymnázium, základní škola a mateřská škola VŠTE s.r.o „Výzva k okamžitého opuštění od protiprávního jednání a odstranění dosavadních výsledků tohoto jednání“ , podepsaná: doc. Ing. Jaromír Vrbka, MBA, PhD., jednatel. A já bych mu na tuto žádost rád odpověděl. Píše mi:
J. Vrbka: Jde zejména o články Technické gymnázium, základní škola a mateřská škola VŠTE s.r.o.: trestní oznámení…6. ze dne 15. 10. 2025 a předchozích 5 článků zveřejněných na tomto webu („Články“). V Článcích uvádíte celou řadu mimořádně závažných obvinění školy a mnoha dalších fyzických osob – dokonce např. ze spáchání trestných činů týrání svěřených osob, ublížení na zdraví a ohrožování výchovy dítěte (!).
Líný učitel: Těch článku je i s tímto už sedm. Ano, jsou plné mimořádně závažných obvinění školy. A protože některé ze skutečností mají ohlašovací povinnost, podal jsem trestní oznámení, mimo jiné i na vás. Mám totiž mnoho svědectví a další přibývají. Včera mi přišla ta vaše výzva a zároveň další svědectví. Přečtěte si tohle:
Hlas 13: „Při uspávání dětí jsem si sedla k plačící holčičce a pohladila ji po vlasech. V tu chvíli přišla paní ředitelka a se zvýšeným hlasem se mě zeptala, jestli si ji odvedu domů, a křičela, že si něco takového nesmím dovolit, že by si děti na mě moc zvykly. Tehdy jsem otázce úplně neporozuměla, ale později jsem pochopila, že jakýkoliv fyzický kontakt s dítětem byl ředitelkou zakazován (pohlazení, pochování apod.) Paní ředitelka přijížděla do školky obvykle kolem 7. hodiny a měla přesně daná pravidla, jak se má větrat a svítit ve třídě. Tato pravidla však často měnila a nikdy jsme je nedokázaly přesně dodržet. Když přijela se špatnou náladou, tak nereagovala ani na pozdrav učitelek. Paní ředitelka měla nerealistická očekávání, která mě velmi stresovala. V době, kdy bylo ve třídě více dětí – kolem 30, bylo prakticky nemožné je udržet v tichosti tak, aby bylo slyšet „i špendlíkovou hlavičku, kdyby spadla na zem.“ Ke konci mého působení jsem na odpolední směně často bývala sama v dolní třídě s přibližně 30 dětmi ve věku od 1,5 do 4 let. Musela jsem je všechny uložit ke spánku, po asi hodině je probudit, pomoci s převlékáním, dohlížet v umývárně a zároveň uklidit matrace a peřiny do skříní. Když se některé dítě pomočilo nebo nechtělo vstávat, byla situace velmi náročná a fyzicky nezvládnutelná, i když jsem děti budila po menších skupinkách. Pomocná síla z kuchyně mi podle paní ředitelky nesměla pomáhat. V letních měsících paní ředitelka trvala na tom, aby děti obědvaly venku. Protože slunečníky nezastínily oba stoly, většina dětí seděla přímo na slunci. Navíc paní ředitelka dětem zakázala mít při jídle pokrývku hlavy. Pobyt na parném poledním slunci byl opravdu nepříjemný. V dolní třídě byl chlapeček M., který měl dle maminky alergii na kravské mléko. Jednou při obědě přišla pomocná síla z kuchyně s informací, že tento chlapec nesmí danou omáčku, protože obsahuje mléko. Paní ředitelka ale rozhodla, že mu jídlo má vydat, že si „rodiče pořád něco vymýšlejí.“ Nevím, jestli měl chlapeček potvrzení od lékaře, ale s maminkou dítěte bylo domluvené, že potraviny s mléčnou složkou dostávat nebude. Během školních prázdnin jsme se staraly i o děti z jiných škol a zařízení, které nebyly v předškolním věku. V letních měsících bylo v horní třídě až kolem 50 dětí. I když jsme je rozdělily do menších skupin, péče o tak velký počet byla velmi náročná a pro mě osobně už nezvládnutelná. Jednou při obědě chlapec K., asi tříleté dítě, trochu vyrušoval, paní ředitelka ho velmi ostře napomenula a poté musel stát u učitelského stolu asi 10 minut. Chlapeček se paní ředitelce omlouval, sliboval, že už bude hodný a poplakával. Když paní ředitelka na chvíli odešla, dovolila jsem dítěti, aby si sedlo, ale po jejím návratu jsem byla pokárána za to, že jsem se do situace vměšovala. Navíc vůbec nereagovala na chlapcovu omluvu a řekla mu, že si to měl rozmyslet dřív a nemusel by stát. Během jednoho divadelního představení ve třídě jsem se napila. Paní ředitelka mi na to řekla, že „když bez pití musí vydržet děti, tak vy taky.“ Opakovaně také tvrdila, že se to dnes s pitným režimem zbytečně přehání. Mohu potvrdit, že si paní ředitelka občas vybíjela svoji zlost na dětech, zejména když zlobily nebo ji neposlouchaly. V některých případech je za trest tahala za uši. Netýkalo se to všech dětí, spíš těch „neposlušnějších.“ Ve školce kvůli jejímu chování často panovala stresující a nepříjemná atmosféra. Často křičela – jak na děti, tak na zaměstnance.„
Líný učitel: Pane Vrbko, vím, že pedagogické vzdělání nemáte, pedagogice nerozumíte a ve školce, kde jste jednatelem, jste se skoro neukazoval. Ale připadá vám, že takto se má jednat s dětmi a zaměstnanci? Když jste tam někdy zabloudil, přišlo vám, že je normální řvát na děti v přeplněných třídách? Jako jednateli vám nebyla podezřelá neustálá a v počtech až extrémní výměna zaměstnanců? Je podle vás správné, že často jsou jedinými pedagogy, hlídajícími desítky dětí, studentky VŠTE? Může podle vás pedagog zakazovat dětem pít? Jsou podle vás v pořádku fyzické tresty? Víte, že podle vyhlášky č. 14/2005 Sb., o předškolním vzdělávání, smí být ve třídě mateřské školy nejvýše 24 dětí, z toho nanejvýš dvě mladší tří let? Počet dětí může být zvýšen maximálně o čtyři, pouze pokud je ve třídě přítomna další osoba zajišťující přímou pedagogickou činnost. Ale navíc platí, že při zahrnutí dětí mladších 3 let musí být počet nižší, za každé dítě mladší 3 let se počet snižuje o 2 děti. To znamená, že jedna učitelka sama s třiceti dětmi — navíc převážně batolat — představuje hrubé porušení právních norem. Tímto jednáním zároveň dochází k porušení § 29 odst. 1 školského zákona č. 561/2004 Sb., který ukládá škole povinnost zajistit bezpečnost a ochranu zdraví dětí po celou dobu jejich pobytu ve škole, a také § 7 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, který stanovuje hygienické požadavky na školská zařízení. Tohle se dělo opakovaně a byl to také důvod, proč se školkové děti samy toulaly po areálu vysoké školy.
J. Vrbka: „Pokud na svých tvrzeních trváte, vyzývám Vás obratem k poskytnutí podkladů a informací, které mají Vaše tvrzení dokládat.“
Líný učitel: Trvám na nich. Mé texty jsou právě těmi podklady, po kterých voláte. Každý jeden hlas v mých textech je jeden pedagog, který byl při svém (většinou krátkém) působení zděšen poměry ve školce, za kterou jste zodpovědný – a podal svědectví. Nebudu Vám posílát konkrétní podklady, mohl byste se třeba snažit zastrašovat tyto hlasy. Většinu má Policie ČR a dostane i další. Veškeré podklady k prověření tedy mají příslušné orgány a já je nebudu zveřejňovat tak, aby ohrozily identitu osob nebo je předávat vám. A dokud nebude věc řádně prošetřena, budu v zájmu bezpečí dětí nadále informovat veřejnost o tom, co bylo sděleno mně i orgánům. Vidíme přece, jak falešné bylo „odvolání“ ředitelky Petráchové, která i po tomto „odvolání“ stále chodí do školy, jakoby se nechumelilo. Nevěřím vám, protože jste mnoho let Petráchovou záměrně kryl. Věděl jste, co se děje a jste za to zodpovědný. Vy mě budete vyzývat abych něco udělal „obratem“? Pokrytectví největšího kalibru. Přece jste rodičům psal, že „Nad rámec šetření bylo provedeno interní šetření nezávislými osobami, které se rovněž zabývaly jednotlivými uvedenými body.“ Co to bylo za nezávislé osoby? Také jste psal: „Ze strany ředitelky nebylo přistupováno k účelnému zastrašování a ponižování pracovníků.“ Další úmyslná lež. Psal jste: „Ředitelka nespatřuje žádné nepřiměřené střety mezi ní a pracovníky.“ Lež. Psal jste: „Rovněž po detailním prošetření bylo zjištěno, že tvrzená situace stěžovatelky je nepravdivá i irelevantní. Nebylo zjištěno jakékoliv nevhodné fyzické nebo verbální jednání s dětmi ze strany ředitelky“. Lež. Lež. Lež za lží. Čtěte:
Hlas 14: „Od prvních dnů na mě ředitelka vyvíjela psychický tlak. Neustále mě napadala kvůli drobnostem a upozorňovala na chyby velmi nepříjemným a ponižujícím způsobem. Ve třídě bylo přibližně 30 dětí, převážně dvou až tříletých. Na přímou práci s dětmi jsme byly jen dvě učitelky v osmihodinových směnách přímé pedagogické činnosti. Často jsme musely chodit s dětmi na procházky podle pokynů paní ředitelky, i kolem frekventované hlavní silnice směrem z Okružní do města. S tak malými dětmi a v tak velkém počtu to bylo velmi rizikové. Strachovala jsem se o jejich bezpečnost, bylo to nejen psychicky, ale i fyzicky náročné. Paní ředitelka nám také bránila v běžné komunikaci. Peskovala nás i za to, že jsme s kolegyněmi vyřizovaly provozní záležitosti. Nechtěla, abychom se bavily mezi sebou, ani s rodiči dětí. Při tvoření s rodiči jsme měly každá svojí pozici a roly a měly jsme se jen usmívat. Pokud nás viděla, že s rodičem mluvíme, později nás seřvala. Její chování bylo kontrolující a zastrašující. Děti musely být při předávání upravené, jako by se během dne nemohly ušpinit. Jednou jsem předala dítě, které mělo tričko omylem naruby, a dostala jsem za to obrovsky vynadáno, jako by šlo o zásadní pochybení. Výkresy a výtvory dětí jsme musely opravovat, aby byly reprezentativní. Pamatuji si situaci, kdy paní ředitelka přivedla do třídy nové dítě „na zkoušku“. Dítě velmi plakalo, bylo rozrušené a očividně potřebovalo útěchu. Ředitelka mi nařídila, abych si ho nevšímala. Jakmile odešla, vzala jsem dítě do náruče a zjistila, že potřebuje přebalit. Stačilo tak málo – jen lidskost a porozumění. Bohužel právě tyto základní lidské vlastnosti paní ředitelce chyběly. Děti jsme nesměly utěšovat ani pomazlit. Její chování nebylo nevhodné jen k zaměstnancům, ale i k dětem. Měla svoje oblíbence, ale i děti na které křičela a brala si je stranou. Několik dětí mi říkalo, že je paní ředitelka bouchla. Tento způsob zacházení s dětmi považuji za naprosto nepřijatelný. Problémy byly i se stravováním. Jídlo se vozilo z menzy, často bylo studené a porce se dělily tak, že někdy nebylo dost pro všechny. Navzdory tomu všemu se navenek dbalo pouze na dobrou pověst školky. Hlavně aby rodiče slyšeli jen pozitivní informace. Přitom sami viděli, jak se neustále mění učitelky i nepedagogický personál. Fluktuace byla obrovská. Ve školce jsem vydržela necelé tři měsíce. Odešla jsem nejen kvůli jejímu chování k zaměstnancům a dětem, ale především jsem se bála o zdraví svěřených dětí a v neposlední řadě o své zdraví.“
J. Vrbka: „Vaše tvrzení zatím zcela vylučuji a považuji je za úmyslnou pomluvu, resp. křivé obvinění, které může naplňovat znaky trestného činu. Uvedené jednání zároveň zakládá znaky nedovoleného zásahu do dobré pověsti školy a zásahu do osobnosti dotčených fyzických osob. Tímto Vás vyzývám k okamžitému upuštění od dalšího protiprávního jednání a odstranění Článků, navazujících komentářů a postů, které v této souvislosti publikujete na sociálních sítích, jakožto i dalšího souvisejícího jednání.“
Líný učitel: Moje jednání, na rozdíl od jednání ředitelky Petráchové a vašeho, není protiprávní. Máme svobodu slova a vzdělávání je věc veřejného zájmu. Rodiče a veřejnost musí vědět, co se ve školce už deset let děje a co vy kryjete. Věděl jste, že když školkové děti dostávají nevhodné a studené jídlo, jde o porušení § 2 a § 4 vyhlášky 107/2005 Sb. — tedy o neposkytnutí přiměřené a bezpečné stravy dětem? Jste si vědom toho, že jídlo z menzy neodpovídá normám školního stravování? Opakuje se pečivo a máslo, chybí čerstvá zelenina, ryby, luštěniny i mléčné výrobky. Dětem se podává Nutela a buchtičky s krémem, zatímco zeleninu nevidí celý týden. Taková skladba jídel porušuje vyhlášku č. 107/2005 Sb., o školním stravování, která požaduje přiměřenost, pestrost a vyváženost jídelníčku. U dětí v mateřské škole přitom právě stravování zásadně ovlivňuje návyky, zdraví i vztah k jídlu. Já vím, že tohle není tak závažné jako řvaní, psychické a fyzické tresty, které jsou ve vaší školce na denním pořádku. Ale ilustruje to „péči“ a „odbornost“, jakou školce věnujete. Ubezpečuji vás, že nepřestanu, dokud se nestane náprava a vy, Petráchová a další lidé nebudou vzati k odpovědnosti. Včetně Vás. Přečtěte si tohle:
Hlas 15: „Byla jsem čerstvě po VŠ a moc jsem si přála být učitelkou. Bylo divné, že zde učily i studentky VŠTE. Nicméně jsem nastoupila a netrvalo to dlouho a už jsem si uvědomila, že toto místo je naprosto toxické, chaotické a naprosto neodpovídá žádným právním a morálním normám a hodnotám. První, co mě zarazilo, byl přístup učitelek a ředitelky k dětem. Myslím si, že učitelky, které potřebovaly práci a neměly na výběr, musely poslouchat Petráchovou a chovat se stejným způsobem k dětem. Konkrétně jsem nedokázala pochopit, jak někdo může dítě na celé odpoledne postavit do kouta a říct mu, ať o sobě přemýšlí. Myslím si, že postavování dětí do kouta na hanbu už je snad pravěká metoda, je to ponižující a naprosto nelidské. Hlavně to v žádném z případů chování dětí nebylo nutné. Děti za mnou chodily s tím, že je bolí nožičky, že si potřebují sednout a jistá učitelka, která mě zaučovala, řekla, že neexistuje, že se prostě budou dál stát, dokud si neuvědomí, co provedly. Další zarážející byla učitelkami používaná slova: odchod, zmlkni, nazdar, nezájem, neexistuje… a neustálý křik na děti. Nehledě na to, že děti ještě ve třech letech stály frontu na hračky a jistá učitelka a ředitelka jim přidělovala hračky podle zásluhy a smí hrát si s tím, kdo nezlobil. ŠÍLENÉ. Když jsem s dětmi a s ředitelkou můj první den přecházela ze školky na zahradu, ředitelka mi říkala, abych si ihned u dětí vytvořila respekt a řekla, že ona to dělá tímto stylem a to přísahám, přesně takto to řekla: PLESK, COS TO ŘÍKAL? PLESK! Další zážitek byl, když jsem byla o prázdninách s dětmi na zahradě s 50 dětmi. A to i s dětmi, které svou věkovou kategorií do školky už dávno nepatřily. Pily vodu ze stejného kelímku, musely si hrát pouze na pískovišti, aby na ně viděla. Pokud tak to dítě neudělalo, nebo jsem dovolila si hrát s jinými hračkami, přišla Petráchová, šmírující z okna, a srovnala mě.
Hlavou mi problesklo: Mám já tohle zapotřebí? Nechat se šikanovat, ponižovat?… Nemám. Ještě ten den mého prozření, za mnou přišly dvě skvělé slečny, studentky z VŠTE, které taktéž vypomáhaly v MŠ a řekly mi, že pokud mám možnost jít jinam, ať určitě jdu, že je to tady strašné. Učitelky, které ve školce pracovaly, byly buď naprostý klon Petráchové a donášely na mě, a nebo to byly velmi ustrašené ženy, které měly velký strach z toho, co si na ně Petráchová zase vymyslí. Jsem šťastná, že jsem v sobě našla odvahu a reflektovala Petráchové její chování a ukončila s ní spolupráci. Jsem velmi ráda, že alespoň touto cestou mohu pomoci k tomu, aby tato nelidská zrůda se nikdy více nepřiblížila k dětem a aby byla potrestaná za své činy, které způsobila.“
J. Vrbka: „Pokud k tomuto nedojde nejpozději do 21. října 2025, předáme věc právní zástupci k dalším právním krokům za účelem obrany práv školy i dotčených fyzických osob. Současně vůči Vám uplatníme veškeré náklady na právní služby jakožto i nároky na náhradu způsobené újmy vč. nemajetkové újmy. Jak Vám musí být zřejmé, uvedeným jednáním úmyslně poškozujete nejenom školu a Vámi zmiňované fyzické osoby, ale v neposlední řadě i děti (a jejich rodiče), kteří naši školu navštěvují. Vaše jednání je zcela zavrženíhodné, neboť jeho cílem je pouze získání pozornosti pro Vaše komerční cíle.“
Líný učitel: Tak takhle vypadá vrchol drzosti. Moje jednání získává pozornost pro mé „komerční cíle“? Jaké cíle a jak, prosím? Jsem lektor didaktických seminářů, můžete mi laskavě vysvětlit, jak zveřejňování případů týrání dětí souvisí s mými komerčními cíli? A to mi píšete vy, který má ve své soukromé školce děti, neodpovídající věku, v množství, které překračují všechny stanovené limity, s pedagogickým dozorem, který je nedostatečný počtem a odborností – jen aby vydělával peníze! Protože jak zjistila ČŠI, to vy ve školce neoprávněně vybíráte peníze od rodičů! Jste to vy, komu patří školka, kde se dětem nepůjčují hračky, mají nevyhovující jídlo z menzy v nedostatečném množství a nepere se jim povlečení – abyste měl větší zisky. A u té příležitosti falšuje ředitelka seznamy… To vy vyděláváte na dětech, o které se máte starat a které se nemohou ani napít a některé spí na zemi! Já nikoho nepoškozuji, já – na rozdíl od vás – chci děti chránit. Před lidmi, jako jste vy a Petráchová. Nezastrašujte mě právními kroky, to vy se jich bojte. Až všechny ty učitelky budou svědčit a vyjde na světlo, jakou pekelnou školku vlastníte a řídíte, pak se jasně ukáže, čí jednání je „zavrženíhodné“. Já jsem žádnému dítěti neublížil, vaše školka desítkám dětí ano. A proto vy žádné právní kroky nepodniknete, viďte? Ale pevně věřím, že nějakých se sám dočkáte.
Předchozí texty:
Jaroslava Petráchová: resident evil 1.
Jaroslava Petráchová: resident evil 2.
Peklo na ZŠ a MŠ VŠTE Okružní České Budějovice a J. Petráchová: resident evil 3.
Ohlasy z pekla, ZŠ a MŠ VŠTE Okružní České Budějovice a J. Petráchová: resident evil 4.
Když vám bijí dítě aneb ZŠ a MŠ VŠTE Okružní České Budějovice a J. Petráchová: resident evil 5.