Seriál Ochránce: konečné hodnocení

Seriál Ochránce: konečné hodnocení

Seriál Ochránce není jediný, který pojednával o učitelích. Jenomže jsou tu čtyři výrazné rozdíly oproti jiným seriálům, jako je třeba spotřební dílko typu „Pan profesor“: 1) autorem je Tomáš Feřtek z Eduinu, 2) seriál provázela masivní kampaň, že seriál prý ukáže problémy českého školství, 3) tvůrci opakovaně prohlašovali, že jejich cílem je zvýšit prestiž učitelského povolánípomoci českému vzdělávacími prostředí, 4) jde o veřejněprávní televizi. Rád bych ukázal, v čem a proč se deklarované cíle obrátily v opak a dovodil, že to celé byla jen manipulace a PR, kterou tvůrci v postatě velkou část učitelů oklamali.

Jaký je žánr seriálu?

V tom, jaký je vlastně žánr seriálu, je úmyslné nejasno. Víme, že některé díly popisovaly události, které se staly. Dokonce seriál někdy v závěrečných titulcích informoval, co se stalo potom – tak jak jsme zvyklí u zfilmování podle „skutečných událostí“. Takže na konci prvního dílu čteme: „Ředitel školy byl odvolán deset dní po zveřejnění videí. Jeho zástupkyni odvolal nový ředitel.“ Tímto přístupem se tvůrci nemohou vymlouvat na to, že jde o nějakou „volnou inspiraci“, ale představují nám dramaticky zpracovaný příběh, který se stal. Jenomže – ono v žádném dílu o dramatizaci  nešlo. Ani s „tvůrčí nadsázkou“ ne. Protože Feřtek nevytvářel nic jiného, než bulvarizaci školského prostředí ve které si rádoby reálné případy upravoval, aby byly co nejvíce šokovaly českou diváckou pavlač. Utopený chlapec, který ve skutečosti umřel v kómatu po půl roce, ve seriálu zemřel před koncem dílu. Dalším příkladem toho přístupu budiž díl „Vrabčák“.  Žákyně, učená v domácím prostředí, v seriálu ani málem neumí číst a dospělé častuje vulgárními slovy. A její máma – anarchistka, nepřátelský naladěná proti státu. Proč, proboha? Aby byl nepřítel jasné vykreslen. Vždyť co jsou rodiče, odmítající státní školství v očích české pavlače? Potížisté. To stejné díl o arabské dívce. Čím hůř, tím pro Feřteka líp. Takže to, že arabští dobrovolníci uklízeli v parku předělal na opak: čeští gymnazisté uklízeli po Arabech. To, že opravdoví proagonisté obou díl po daném zašpinění veřejně protestovali proti takto zkrelenému obrazu, je dobrou ilustrací. Jak napsala v diskuzi Monika Fialová: „Škoda, že seriál ukázal jen bahno. Druhá miska na vahách zůstala prázdná. Seriál měl možnost nabídnout k problémům řešení, ukázat jak to jde. Místo toho jen velká deprese a beznaděj“.  Pokud se Feřtek a tvůrci další seriálu zhlédli v severské detektivní škole, budiž. Ale například švédským tvůrcům příběhu „Muž, který nenávidí ženy“ (kde advokát a poručník znásilní svou svěřenkyni) by jistě přišlo trapné a nevhodné tvrdit, že tím chtějí posílit prestiž advokátů a poručníků. Feřtekovi to evidentně přijde normální.  Takže jak bych žánr seriálu označil já? Takto: bulvární skandalizace českého školského prostředí, kde se tvůrci pro větší sledovanost neštítí ničeho.

Mimochodem, Feřtek sám kdysi napsal, jako radu, jak o školství informovat: „Nešiřte nesmysly a přinášejte pozitivní informace. Stejně tak je dobré vědět, že novináře více zajímají pozitivní informace a konkrétní příklady dobré praxe. Respekt v novinářském světě si nelze získat stížnostmi na ostatní a okopáváním kotníků. Cení se přehled, věcnost a informovanost. Při vyjádření do médií je dobré ztlumit emoce a přidat na věcnosti. I oprávněná kritika filtrovaná přes média působí zapškle, respektive příliš paušálně. Pro dlouhodobou mediální úspěšnost jsou věcnost a zdrženlivost klíčové dovednosti“. Aha! Seriál je toho přímo opozit. OK,Tomáši, zařadil jsi se sám jako kvákačka, co káže vodu a dělá pravý opak. Mimochodem, všimli jste si, že v seriálu není ani jedna milá nebo vtipná chvíle? Legrační svou stupiditou ano, ale vtipně vystavěná tvůrci ne. To by totiž chtělo trochu tvůrčího umu a myšlenkové svěžesti.

Řeší seriál problémy školství?

Seriál prý otevírá problémy, které trápí české školství. Ale seriál ve slutečnosti tohle neudělal ani náhodou. Feřtek nezpracoval aktuální problémy, ale ve skutečnosti vykradl všechny nejzávažnější školně / kriminální kauzy, často staré několik desítek let. Ty pak kvůli efektu ještě upravil do ještě bulvárnější podoby a předhodil senzacechtivému publiku. Ale jaké problémy vlastně nanesl? Jsou snad problémem českého školství utopení žáci? Jsou snad problémem českého vzdělávacího systému vraždy vychovatelek? Jsou snad problémem českého školství dívky s hidžábem na hlavě? Ani náhodou. Dokonce i tam, kde je problém jakž takž ukázán, ho hlavní antihrdina Vaculík neřeší ve škole – tam ostatně nepracuje skoro nikdy – ale v rodině. Tam slídí, prohledává pokoje, špicluje na pohřbu, hackuje počítače, chová se jako slon v porceláně. Takže problémy českého školství se odehrávají v rodinách žáků? Podle Feřteka ano. V seriálu tvůrci sehráli vtipnou habaďůru, které kdekdo sedl na lep. Díl s totálně stupidním dějem například dedikovali „jiným“ žákům. Těch je přece v každé škole dost. A hotovo, je to tedy „z reality“ o těch „jiných“. Feřtek pak nechá několikrát v seriálu zaznít „může se to stát v každé škole“ a je vymalováno. Ale seriál ve skutečnosti udělal pravý opak – problémům se vyhýbal. Každý problém má totiž několik způsobů řešení, ale aby tohle ukázal, na to Feřtek rezignoval. Nevím, jestli na to nemá myšlenkově nebo scénáristicky, ale všechny díly ukázaly prvoplánovité (a často bezděky idiotské) řešení bez alternativ nebo prostě z problémů vycouvaly. Očekával bych, že když Feřtek ukáže nějaký problém, nastíní několik řešení, které jsou různě rozumné a různě úspěšné. Nositelé by pak mohli svést zajímavou dějovou „soutěž“ o správné řešení. Jako příklad uvedu klasiku, „Nemocnici na kraji města“ a problém zlomeniny olecranonu: co zvolit – tahovou cerkláž nebo sádrování? Pamatujete si, nebo snad ne? A je to už drahně let! Samozřejmě, jeden Dietlův nehet na malíčku je lepší scénárista než celý Feřtek, ale je to ukázka, jak na odborném i lidském pozadí postavit zajímavý a dramatický střet různých názorů. Tohle Feřtek nedokázal ani jedinkrát! Ani se nepokusil. Učitelé totiž nikdy nic nezvládnou a pak je tu obrovský problém. Když se pak daný problém zvrtne, učitelé řeší problém jako moulové a nositel nějakého rozumného názoru chybí. Ombudsman jim není ani náhodou. Ten vždy jen hraje, jak mu jeho vrchnost poroučí. Ničemu nikdy nerozumí a nic nepochopí. Tedy chybí řešení problému, protože díly končí tím, že prostě tak to je a jiné to nebude – a hotovo.

Například díl: „Džungle před tabulí“. Ve škole se děti rasisticky napadaly a kázeň při výuce byla bídná. A co na to ombudsman? O rasismus prý nejde (protože děti se na nože mezi sebou bili vlastně jen o kořist z krádeže) a ten bordel ve třídě nemá řešení, nu což, je to přece Brno. Takový školník, který se slovy „ty hajzle!“ řítí na romského žáka, je asi normálka, folklór. Takže Vaculík si potom, co pořešil průnik informací, bere vtipné triko, sedá do paplášského auta a frčí do Prahy.  Feřtek a jeho seriálová partička škrtají další „pořešený problém“. A přitom spíše přidali polénko do rasistického a protiinkluzivního ohýnku. Nebo díl „Vrabčák„: jak systémově pořešil problém Vaculík? Tak, že jeho žena zaplatí sama žákyni školné do soukromé alternativní školy, která je tu ovšem zobrazena jako průsečík mezi dětskou hernou, podivnou sektou a blázincem. Takže seriál ukázal, že si budou dál děti rasisticky nadávat, dál budou děti umírat v rybníce nebo skokem z komína, dál budou chodit ředitelé za žáky do sprchy. Jakmile za ombudsmanem zapadly dveře jeho panského kočáru, nezměnilo se vůbec nic. Ombudsman neví jak, Feřtek neví jak.

Učitelé jako banda pitomců

V žádném z dílů nenajdete jediného rozumného, kvalitního a empatického učitele. Nebo alespoň normálního, průměrného. I tam, kde se to nabízí (například v díle, kde je prezentována alternativní škola), jde spíše o parodii. Tak je to celý seriál, pedagogové jsou ve všech dílech ukázání jako nekompetentní, zlí a hloupí lidé, neschopní problémy řešit. Jsou vykreseli jako zloději, podvodníci, falšující dokumenty, navzájem se podrážející svině, banda útočící na rodiče svých dětí, nervově nevyrovnaní jedinci, alkoholici, šmíráci poprsí dospívajících dívek, lidské trosky. To je samozřejmě v pořádku z hlediska bulváru, o který tu jde, ale je to opak toho halasného zvedání prostiže jejich profese.  Co prohlásil Feřtek? „V dalších dílech je ale rozumných učitelů i ředitelů víc. Často řeší velmi složité, až neřešitelné situace, a zhostí se toho se ctí“. Může mi někdo popsat, v kterém díle který učitel nebo ředitel řešil situaci „se ctí“? Alespoň jednoho! Nemohu se rozhodnout v tomto případě, zda jde o úmyslnou lež nebo je Feřtek tak mimo, ale přikláním se k první variantě. Je to součástí opíjení rohlíkem učitelské veřejnosti jako součást úspěšné promo kampaně s názvem: my vás pošpiníme, vy nám za to poděkujete a bulvární diváci budou jásat. Vůbec si nedovedu představit, že by Feřtek takto dehonestoval třeba hasiče a ještě se pak od nich domáhal podpory. Ale učitelé, to jsou ovce úplně jiného kalibru.

A stejně jako na učitele, Feřtek naházel špínu na další věci: na domškoláky, na inkluzi, na alternativní školy. Protože všechno tohle ukázal v tom nejhorším, zkresleném, primitizovaném světle. Myslíte, že televizní divák nějak pozná, že Feřtekem ukázaní učitelé jsou to nejhorší, co ve školství je? Nebude vztahovat ty pokřivené parodie na celé školství? Hezky to napsala popsala Štěpánka Cimlová: „Učitelé jsou tam vykreslení ve své nejklišovitější, nejtupější podobě. Často poměrně trefně, bohužel, já na takové blbce ve školství skutečně narážím, ale beru pomalu za své poslání se vůči nim vymezit a image učitelství posunout úplně jiným, přesně opačným směrem. Vzít největší tupce i s jejich zastaralými, neodbornými postupy a primitivním myšlením a udělat z nich vlajkovou loď profese??“  Přesně tak. To, jak je Feřtek mimo, ukazuje i jeho názor z diskuzí, kdy si pochvaluje dvě učitelky z případu utopeného chlapce (opravdu nevím za co) a didakticky podprůměrného učitele, který bonzoval ředitelce a tvrdil žákům, že se mají učit kvůli přijímačkám, označil za sympaťáka.  Když mu ředitelka – megera (podle Feřteka „striktní“) poradila „utáhnout opratě“, bezpáteřně vykonal. Sympaťák! Ještě kdyby tak zvládl individuálně pracovat se žáky, ale to bychom chtěli moc. Stačí, když je Feřtekovi sympatický a je na celý seriál vystaráno.

Ombudsman: nekompetentní slouha

Někteří učitelé si myslí, že Feřtekův cíl je naházet na školství co nejvíc bahna a tím ukázat, že je celkově špatné. Ne, o to mu nešlo. On chtěl jen mít úspěch, stvořit bulvární senzaci za každou cenu a některé faily jsou dané spíše Feřtekovou neschopností budovat příběh, neumětelstvím vložit postavám do úst uvěřitelné dialogy a fatální neznalostí školního prostředí. Feřtekovi představy o školní sborovně, ministerstvu školství, ombudsmanovi a dalších školských záležitostech jsou legrační. A jak sám popsal ombudsmana: „Dobré učitele v první epizodě reprezentuje hlavní postava, učitel Aleš Pelán, budoucí ombudsman“, to už je úplně mimo. Ombudsman se naopak ukázal jako mizerný učitel a ještě horší pedagog, vykladač a frontálník ve třídě, mizerný diagnostik, poslušný sluha ministryně, pitomec s nulovou empatií, zastánce etablishmentových řešení. Prostě a jasně: je to hňup. Holku z domácího vzdělávání by nechal poslat do pasťáku. Tátovi pouští video sebevraždy jeho syna pár dnů po pohřbu. Řediteli, který chce pozůstalé rodině povědět něco od srdce, to zakáže a strká mu do ruky přírůčku ministerstva. Žákyním, které chtěji podpořit mediálně napadanou spolužačku, rozkáže to video stáhnout. Čtyřem žákům, kteří potvrdili soustavné a letité obtěžování sexuální ředitele vynadá a tvrdí, že jde o „pomluvu“ a „odplatu za špatnou známku“. A tak dále a tak podobně. Místo řešení se vždy jen stará, kdo případ prozradil bulváru a jak to ututlat. A když se ukáže, že on sám porušoval nepsaný etický kodex a harašil se studentkami, nerezignuje, ale drží se zuby nehty fleku. Jeho legendární pohled smutného huskyho, kterému byste dali korunu, a výraz „nechápu, co se tu děje?!“ nás provázely celým seriálem. To, jak vyautoval svou nemocnou manželku a nahradil ji milenkou / svou žákyní ani řešit nebudu, zajímají mě jen pedagogické věci. Ok, je to smutná a neschopná postava, takový „lišnij čelavěk / zbytečný člověk“ z ruské literatury 19. století, ale považovat ho za kladného hrdinu? Udělit mu v seriálu titul „Učitel roku“, když ve své sborovně přehlížel a ignoroval šikanu kolegyně, o které věděl, a ve své předchozí sborovně zase sexuální obtěžování žáků ředitelem, o kterém „věděli všichni“? To už je opravdu surealismus nebo snad Feřtekovo ignoranství. Dokonce i tak distinguovaný člověk, jako je reálný ombudsman Slávek Hrzal odpověděl na otázku „Je podle vás seriál Ochránce věrný obraz toho, co zažíváte vy jako školský ombudsman?“ takto: „Není to obraz toho, že by bylo školství tak špatné – tedy alespoň podle toho, co jsem v dosavadních dílech seriálu viděl“. To jsou hodně slušná slova. Kdybych já dostal za úkol napsat pět klíčových slov, které by charakterizovaly ombudsmana / Pelána / Vaculíka, byla by to: bezcharaterní / nekompetentní / hloupý / sobecký / sociopat. Čeho byl Ochránce ochráncem? Žáků a učitelů ne, ochraňoval zadek ministryni a kariéru sám sobě. Toť vše.

Syndrom fanynky

Zvláštní vztah k seriálu ukazují čelní představitelé Učitelské platformy. Například předsedkyně Petra Mazancová: „Po velmi dlouhé době výrazné dílo ze školního prostředí, není to černobílé a stereotypní zobrazení školy a učitelů, má to hloubku a bere to za srdce. Spousta lidí je po zhlédnutí dojatá,“ říká. Někdo by si řekl, jestli vůbec vidí stejný seriál? I když, opravdu to není černobílé, protože tam bílá úplně absentuje. Petra a další pak hájili a hájí seriál hlava nehlava. Proč? Podobnou věc znám z metalového časopisu Spark, kde jsem redaktorem. Když vzniká u velkých hudebních kapel album, jde o finanční investici srovnatelnou s televizním seriálem. Recenze pak hudební vydavatelství nechtějí nechat náhodě. Sezvou si redaktory z těch největších hudebních magazínů z Celé Evropy a provádějí s nimi „recenzní poslechy“. Tak si to představte: letíte zadarmo třeba do Finska, dostanete se do studií a dalších míst, kam normální smrtelník nikdy nepřijde, posloucháte nové album na nejlepších zvukových systémech, mluvíte s globálními hvězdami rocku a heavy metalu o jejich tvorbě i životě, zahrnují vás pozorností a dárky. Jak byste pak mohli o desce napsat negativní recenzi? Tohle všechno, v malém měřítku, udělali tvůrci s Učitelskou platformou. Prostě je omámili jak pozorostí, tak drobnými privilegii a předáním malé části mediálního prostoru. Je smutné, že mnozí učitelé sedli na tak průhledný lep, a to jsou navíc ti, kteří mají vést své žáky k mediální gramotnosti. Ano, některé diskuze, které po jednotlivých dílech Učitelská platforma pořádá, jsou zajímavé, ale 1) to není zásluha seriálu, ale diskutujících, 2) často tato diskuze děj seriálu okázale ignorovala, 3) tyto diskuze měly mizivou sledovanost a pitomosti v seriálu a jejich dopad nevyvážily ani náhodou. Jeden lajk k celé diskuzi nad dílem seriálu? Vlastně celé té smutné záležitosti dělaly ty besedy jen kamufláž. To, že se Učitelská platforma vezla na vlně seriálu je fakt, ale jakou službu a komu tím dělala, je velmi smutné. Jak pravila Petra Mazancová: „Ostravské publikum ohromilo, že přijel i Lukáš Vaculík“. Ano, a já jsem zase ohromen, jak je snadné si některé učitele koupit a oblbnout jednoduchou PR.  Musím souhlasit se Štěpánkou Cimlovou, který to shrnuje: „Lidi z Učitelské platformy jsou z toho evidentně hotoví, čemuž nerozumím… tvůrci seriálu chtěli školství spíš ostře zkritizovat a ukázat v celé své „nádheře“, lidi z Učitelské platformy byli celí natěšení, že je někdo oslovil a přizval ke spolupráci a tak to nevidí. Normálně mám dojem, že jsou jak naivní fanynky hotoví z toho, že „budu v televizi!“ a na jemnější nuance už nemají kapacitu“.

Závěr

Samostatný rozbor by zasloužilo – ale nebudu to analyzovat nijak dlouze – Feřtekovo vnímání světa. Všechno jde jen přes média. V podstatě neumí vytvořit situaci jinak, než že se o tom píše v novinách nebo mluví v televizi. Takže jsou skoro všechny popisované problémy řešeny médii: Palán mluví u Jílkové v „Máte slovo“, pak jsou tu časté reportáže v televizi, novináři se ke školám sjíždějí jak supi, konflikt mezi romskými rodiči a školou snímá televize, ombudsmana propírají bulvární plátky, ministryně poklonkuje před novinářkou, jedna tisková konference střídá druhou, paparazzi fotí Vaculíkovu milenku, novinářka bulváru objíždí školy a domovy, čtou se titulky v novinách… jedno kliše střídá druhé, až člověka napadne, že tahle faleš skvěle ilustruje úroveň seriálu. Jedno velké mediálné nafouknuté nic. Senzace zmizí a zůstane pachuť a zapomnění. Vše dokoná Vaculík, který v posledním díle drží zuby nehty svou funkci s argumentem, že „nepíše o tom bulvár, tedy už to problém není.“ Co to vypovídá o Feřtekovi?

Tomáš Feřtek sám prohlásil: „Pakliže seriál přispěje k tomu, že se veřejnost bude chovat k učitelům s větším respektem, tak výborně.“ A nevíš náhodou, Tomáši, jakým způsobem by k tomu mělo dojít? Kdo by téhle hlouposti roku mohl vůbec věřit? Takže na závěr: nevyčítám Feřtekovi a tvůrcům seriálu, že ukázali temnou stránku českého školství. Přijde mi ale hloupé a laciné sázet na bulvárnost a manipulativnost, jak to dělali v honu za vyšší sledovaností. Vyloženě škodlivá byla absence jakéhokoliv rozumného přístupuze strany zobrazených pedagogů, špinění některých správných pedagogických přístupů, diskreditace role školního ombudsmana a absence rozumných alternativ. Pomíjím nyní mé zklamání z toho, jak část učitelů seriál oblbnul a jak spálil všechny příležitosti, které se nabízely. Seriál měl šanci veřejnost alespoň trochu vzdělat, ale místo toho hrál na karty negativity, rasismu, xenofobie a konfrontace. Prostě: tvůrčí šmejd a myšlenkové fiasko.

Příští díl: jak by měl seriál vypadat v režii Líného učitele?

 

Ochránce 1. díl: Slabý kus. Recenze.

Ochránce 3. díl: Andílek. Recenze.

Ochránce 4. a 5. díl: Mužská záležitost a Džungle před tabulí

Ochránce 6. díl: Veřejný nepřítel

Ochránce 7. díl: Vrabčák. Recenze.

Ochránce 8. díl: Ahoj táto. Recenze.

Ochránce 9. díl: Hidžáb. Recenze.

Ochránce 10. díl: Tichá dohoda. Recenze.

 

 

 

Tags: , , , ,