Gymnázium Postupická a Stanislava Tomšová: Skoč z okna, ať si to ukážeme!

Gymnázium Postupická a Stanislava Tomšová: Skoč z okna, ať si to ukážeme!

Tohle Gymnázium Praha 4 Postupická 3150 je čtyřleté a šestileté gymnázium. Ve svém ŠVP mají napsáno: „Velice důležité pro plnění záměrů ŠVP jsou korektní a vstřícné vztahy vědomě budované mezi učiteli a žáky, mezi žáky napříč ročníky i otevřené vztahy mezi vedením školy, učiteli a žáky.“ No není to hezké? Ale jak s tím koresponduje chování učitelky Stanislavy Tomšové? (Mimochodem, všimli jste si, jak opomíjím to trapné „profesorka“?) Takže tato učitelka soustavně ponižuje žáky a i přes stížnosti rodičů viditelně nehodlá nic změnit. Viditelně je bezmocná i ředitelka školy, Mgr. Šárka Hurtlová. Takže jsem se rozhodl, že žákům této školy i paní ředitelce pomohu a podám podnět na Českou školní inspekci.

Podání stížnosti na Mgr. Stanislavu Tomšovou, učitelku Gymnázia Praha 4 Postupická 3150

Učitelka S. Tomšová se opakovaně chová nevhodně k žákům a odvádí i nekvalitní pedagogickou práci. Podle mých informací opakovaně žáky zesměšňuje a opakovaně demonstruje svou nadřazenost. Tím podle mého soudu porušuje školní řád, kde je jasně stanoveno: „žák má právo na ochranu před projevy šikanování, diskriminace, nepřátelství nebo násilí či ponižování a zesměšňování ze strany žáků i zaměstnanců školy„. Ponižování a zesměšňování se děje ze strany s. Tomšové neustále, i přes opakované stížnosti ze strany žáků i rodičů.

S. Tomšová žáky slovně ponižuje.  Říká jim, že jsou „blbí“, „pitomí“, „zoufalí“, „neschopní“ a „nedostanou se do dalšího ročníku“. Když sama dá nesmyslné instrukce k přesazení v učebně a někteří žáci to hned nepochopí, na jejich adresu říká: „Přece nemůžete být tak blbí, když jste udělali přijímačky!„. Opakovaně také označuje žáky: „s těmi z vás, co se dostanou do dalšího ročníku“ nebo „s tím málem, co se dostane do dalšího ročníku„. Také ponižuje studenty, kteří si zapomněli pomůcky – výrokem „Jestli na to doma nemáte, ať si rodiče zařídí superdávku.“ To jsou nadávky, zesměšňování a výhrůžky, které kazí zásadním způsobem klima při výuce a nejsou to jen nějaké excesy, ale její trvalý komunikační styl.

Stejně tak morbidní příklady, ve kterých si Stanislava Tomšová přímo libuje. Ve třídě často uvádí příklady: „Kdybys vyskočila z tohohle okna, jakou rychlostí dopadneš na zem?” nebo „Když budeš stát támhle na zemi a z toho paneláku na tebe někdo shodí auto, jakou rychlostí na tebe dopadne?” Když se to řešilo na třídních schůzkách a Tomšová se žákům za to, že používá tyto morbidní příklady, omluvila – od jejich dalšího používání neupustila. Když se jedné dívky zeptala, jaké je gravitační zrychlení, ona řekla, že neví, Tomšová jí řekla: „Ne? Tak skoč támhle z okna, ať si to ukážeme v praxi!„. Když demonstrovala gravitační zrychlení, tak si vzala plyšáka a prohlásila: „Když ho někdo shodí z mrakodrapu, padá volným pádem a nerovnoměrným přímočarým pohybem, zrychluje zhruba rychlostí 10 metrů každou sekundu a pak se zabije!“ Osobně chápu, že použití dramatického nebo extrémního příkladu není ve fyzice je ojediněle možné – ale bez osobní konotace. Učitelé běžně pracují s představami pádu z výšky, srážky, výbuchu nebo havárie, protože jde o situace, na kterých lze fyzikální zákony dobře vysvětlit. Problém ale vzniká ve chvíli, kdy takové příklady nejsou neutrální ilustrací jevu, ale stávají se součástí ponižující komunikace nebo zastrašování žáků. V popisovaných situacích mají tyto výroky několik negativních důsledků. Především posouvají pozornost od učiva k negativní emoční reakci. Žáci se nesoustředí na fyzikální princip, ale na šokující nebo ponižující formulaci. Když je příklad spojen s osobou konkrétního žáka („skoč z okna, ať si to ukážeme“), přestává jít o modelovou situaci a stává se z něj osobní útok nebo výsměch. To je pedagogicky kontraproduktivní, protože místo porozumění podporuje stres a obranné reakce. Psychologicky je důležité i to, že takové výroky normalizují agresivní jazyk ve třídě.

Jedna z dalších věcí, která porušuje RVP a ŠVP školy, je také hodnocení S. Tomšové. Ta uděluje „mínuska“ např. za nedonesený domácí úkol nebo za zapomenutou kalkulačku, ale také často vyhrožuje, že udělí „mínusko“ za úplné absurdity. Třeba jen za to, že někdo nepochopil, do jaké lavice se má přesadit. Jejími slovy: „Dostaneš mínus za blbost”. Za 3 „mínuska“ je pak pětka z nepřiměřeně vysokou váhou. To naprosto porušuje zásady hodnocení a Tomšová tak zneužívá známky jako penalizaci malicherností a tak vlastně uděluje známkami nesmyslné kázeňské tresty. To je opět porušení školního řádu.

Někteří rodiče si stěžovali, ale od vedení školy přijde jen formální odpověď, ojediněle se stane i vynucená omluva S. Tomšové a nic se nemění. Ano, S. Tomšová se v jedné třídě omluvila za používání morbidních příkladů a slíbila, že už je používat nebude – ale slib nesplnila. A v tu samou vyučovací hodinu, kdy se omluvila za používání morbidních příkladů, všem žákům do očí řekla, že nikdy neřekla, že by byli pitomí, blbí atd. a tvrdila, že si to všechno žáci vymysleli. To ukazuje na naprostý nedostatek sebereflexe a úmyslné lhaní. Podle svědectví jiných rodičů a také absolventů tohoto gymnázia je tento styl její výuky neměnný posledních 15 let! Nikdo, včetně vedení školy, si s tím netroufl cokoliv udělat, kromě už popsaných formálních a neúčinných opatření.

Domnívám se, že pedagog, který zesměšňuje své žáky, dává jim pětky za nesmysly, není schopen na sobě pracovat a ignoruje pokyny ředitelky školy by neměl být učitelem nikde, natož na gymnáziu.
Děkuji za prošetření mého podnětu a v budoucnosti i za návrh opatření, které tomuto stavu zamezí.
S pozdravem
Robert Čapek
Líný učitel: Pokud učitel ve třídě opakovaně používá ponižování, nálepkování a výsměch, nejde o „přísný styl“, ale o zásadní pedagogické selhání. Učitel má ve třídě velkou moc – rozhoduje o pravidlech, o hodnocení i o tom, jak se ve třídě komunikuje. Právě proto musí být jeho chování profesionální a respektující. Jakmile začne tuto moc používat k zesměšňování žáků nebo k demonstraci vlastní nadřazenosti, mění se výuka v prostředí psychického tlaku. Nejviditelnějším důsledkem je zničení bezpečného klimatu ve třídě. Výuka se tak mění z prostoru pro poznávání na prostor, kde se žáci snaží přežít bez dalšího útoku. Takové prostředí má i hlubší psychologické důsledky. Dlouhodobé ponižování oslabuje sebedůvěru žáků, zvyšuje úzkost a podporuje pocit bezmoci. Děti se neučí proto, že chtějí porozumět, ale proto, aby se vyhnuly trestu nebo výsměchu. U citlivějších žáků může vznikat přesvědčení, že snaha nemá smysl, protože stejně budou označeni za „hloupé“ nebo „neschopné“. Tím se postupně ničí nejen vztah k danému předmětu, ale i k učení jako takovému. Dalším vážným problémem je zneužívání hodnocení. Pokud jsou známky nebo jejich předstupně používány jako trest za organizační drobnosti nebo za momentální podráždění učitele, ztrácí hodnocení svůj základní smysl. Známka má informovat o úrovni znalostí nebo dovedností, ne sloužit jako kázeňská sankce. Jakmile žáci uvěří, že hodnocení není spravedlivé, ale libovolné, rozpadá se jejich důvěra v celý systém školy. Dlouhodobě takové jednání nepoškozuje jen jednotlivé žáky, ale celý třídní kolektiv. Ve třídě se šíří strach, mlčení a rezignace. Žáci ztrácejí ochotu komunikovat, sdílet nápady nebo přiznat, že něčemu nerozumí. Tím se postupně rozpadá základní podmínka kvalitní výuky – důvěra mezi učitelem a třídou.

Co se týká oné trapné morbidity: didakticky lze stejné fyzikální principy vysvětlit mnoha jinými způsoby – například na pohybu míče, pádu předmětu, pohybu výtahu nebo simulacích. Pokud učitel opakovaně volí morbidní scénáře a navíc je spojuje s osobními poznámkami vůči žákům, nejde už o didaktickou volbu, ale o styl komunikace, který je v rozporu s principy bezpečného a respektujícího prostředí pro učení.

Z hlediska vedení školy je popisovaná reakce slabá a spíše administrativní. Samotné sdělení, že se situace řeší, rozhovor s učitelkou a nějaká hospitační činnost mohou být první krok, ale jen tehdy, pokud vedou ke skutečné změně. Klíčem ke změně jak u žáka, tak i u učitele je důslednost! Jestliže S. Tomšová po upozornění pokračuje ve stejném stylu komunikace, pak je problém nejen v učitelce, ale už i v nedostatečné účinnosti opatření ze strany vedení. V takové chvíli nestačí obecná výzva ke zlepšení komunikace. Je třeba jasně pojmenovat nepřijatelné chování, stanovit kontrolovatelná očekávání a vymáhat je. Jinak škola vysílá žákům i rodičům zprávu, že deklarovaná ochrana důstojnosti existuje jen na papíře. Žáci i rodiče totiž velmi rychle poznají, zda jsou pravidla (ve školním řádu nebo ŠVP) skutečně respektována, nebo zda se ve skutečnosti toleruje chování, které je s nimi v přímém rozporu. Je nepřijatelné, když se na gymnáziu, které vzdělává ty nejtalentovanější žáky z populace, realizuje přísloví „pán je pán, kmán je kmán“. Zdá se, že S. Tomšová už roky zapomíná na to, že ona je tam pro žáky – a ne naopak.

Tags: , , , ,