Ochránce 7. díl: Vrabčák. Recenze.
V novém díle seriálu „Ochránce aneb školský televizní bulvár“ s názvem „Vrabčák“ se začalo tvrďáckými, bohužel už tradičními pitomostmi, které tentokráte pronášeli na ministerstvu, jako třeba: „učitelé pracují v mekáči vedle svých žáků“ a podobně. Scénárista Tomáš Feřtek tak dal od první minuty najevo, že se opět na realitu hrát nebude. Je také zajímavé, jak autoři školního ombudsmana prezentují: jako někoho, kdo skáče podle rozkazů ministryně jako poslední pučmidrát. Ale zato oklamat dítě v převleku za doktora ombudsmanovi Vaculíkovi jde. A zjišťuje, že v případě třináctileté dívky Anežky jde o „otřesný případ selhání“ jejího otce, ředitele školy. A já už začínám tušit, že půjde spíše o otřesný případ selhání Tomáše Feřteka, scénaristy a začínajícího pedagogického tmáře a jeho největší lapsus. Vaculík se totiž – s prominutím – úplně podělal v kině. Začal řvát na ředitele školy, že vysvědčení jeho dcery, kde byly jedničky a dvojky, je „falšováním úředního dokumentu“ a podobně. V tu chvíli nejen že nejednal jako ombudsman, ale choval se jako ten nejzaprděnější a nejkonzervativnější školní inspektor, který propadl časem z roku 1982. To hezky vyjadřoval dialog, kdy otec/ředitel školy řekl: „Nenapadlo vás, že je na tý farmě šťastná?“, na což si Vaculík dal parádní vlastňák: „Aby ne, když nemusí chodit do školy.“ Tím si jeho role definitivně dala štempl pitomec a já slibuji, že si tenhle dialog dám na tričko.
A ombudsmaova stupidita pokračuje: „Jak k tomu přijdou jiné děti, když nemají tátu ředitele?“ Ano, jak k tomu přijdou děti, které musí do mizerné, ubíjející, poškozující veřejné základní školy a nemohou do alternativní nebo komunitní? A Vaculík doslova řve: „Dítě bude chodit do normální školy!“ A hned také jedná, jde se postarat o školu pro „skoro negramotnou holku“. A scénárista Feřtek si tentokrát nabral ze studny absurdity a českého měšťáčkovství notný doušek – máma dívky je anarchistka! To nevymyslíš. Sice jde o zralou ženu, ale začne za přepážkou pošty, kde pracuje, vést přímo revoluční řeči. Nebude otročit státu! A tady vidíte, milí televizní diváci, odkud se rekrutují ti rodiče, co cpou děti do komunitních škol. Anarchistická verbež! Jak Vaculík respektuje práva rodiče rozhodovat o vzdělání svých dětí? Takto: „Pošťáčka nebude rozhodovat o tom, jak vypadá odpovídající vzdělávání!“ A kdo o tom má tedy rozhodovat? Fašoun „ombudsman“? A Feřtek dál rozehrává svou jezuitskou story, plnou jedovatých argumentů proto těmto školám a žákům v nich. Odbočka 1: Víte jak reaguje můj syn z alternativní školy na veřejnou školu? Pobaveně a odmítavě řekne: „Tam se dávají známky a poznámky. Nejezdí se tam tolik na výlety a není to tam tak zajímavé.“ Můj syn má srovnání, chodil do obou typů škol a ta veřejná byla navíc z těch nejkvalitnějších. V té „běžně kvalitní“ by se hodně trápil. A víte, co Feřtek vložil do úst účastnici alternativního vzdělávání z tohoto dílu? Tohle: „Do školy? Každý ráno jako? To ste se asi úplně posrali, ne?“ Proč taková vulgarita, když je ta dívka jinak takový andílek? To nedává smysl. Když v tomto dílu dívku přezkušovali, bylo mi regulerně stydno. Za tvůrce toho paskvilu, který hází špínu na alternativní vzdělávání, mě fackovala hanba. Soutěž, jak vyrobit z Vaculíka co největšího idiota, ale úspěšně pokračovala.
Anežka po přezkoušení vykazovala úroveň šesté třídy a když manželka ombudsmana správně připomněla, že čtvrtina žáků běžné školy na tom není lépe a to chodili do školy každý den, vylezlo z Vacilíka: „A tomu říkáš argument?“ Ano, to samozřejmě argument je. Navíc velmi pádný. Ukazuje, že Anežka půjde z deště pod okap. A další argument, který Feřtek a tedy i divák české televize ignoroval je to, že drtivá většina českých alternativních žáků a domškoláků vykazuje výrazně lepší znalosti a hlavně dovednosti, než jejich vrstevníci z řádné školy. Ale to se nehodí tvůrcům do krámu. Vaculík vyčítavě držkuje o rodičích dívky: „Oni si privatizují její dětsví!“ Nemusí být člověk anarchistou, aby u toho nechápavě zakroutil očima. A komu tedy patří její dětsví? Snad státu?
Ani nemusím psát, že výuka na oné veřejné škole je klasika: učitel něco čmárá na tabuli, pak chodí po třídě a ptá se – „co je to za větný člen?“ Není divu, že mu u toho usínají děti. A abyste uspali šesťáka, to už opravdu musí být nuda jako sviňa. Učitel (jak je v seriálu zvykem) je chabé mysli. Na otázku „k čemu mi bude příslovečné určení něčeho?“ odpovídá: „To uvidíš, až se budeš učit cizí jazyky.“ Docela by mě zajímalo, kdo první vymyslel podobné stupidní výmluvy. Každá nepotřebná hloupost v češtině se „hodí na výuku cizích jazyků“ a každá kravina v matematice „rozvíjí logické myšlení“. Za svůj život jsem se učil tři cizí jazyky a nikdy mi „příslovečné určení něčeho“ nijak nepomohlo. Když děvče zasmečovalo, že umí německy a nikdy něco podobného nepotřebovalo, udělal ze sebe učitel ještě většího vola: „Bude to v přijímačkách na střední školu.“ No jistě, když učitel neumí dětem odůvodnit, proč je něco učí a k čemu jim to bude, tak se vždycky podobně vymluví. Ještě jednou, pro ty méně chápavé, jako je tato postava učitele: neučíme své žáky „pro přijímačky“ nebo „pro maturity“, stejně jako se neučíme v autoškole jak projet křižovatky správně a bezpečně „pro řidičák“. V popisu pedagogického sboru se Feřtek opět vyřádil. Učitelka učí děti stavět krmítko nevhodných rozměrů a bez háčku na zavěšení, učitelský nekňuba nijak neocení, že naše skvělé děvče Anežka už umí vyrobit ovčí sýr, ale buzeruje ji kvůli omluvenkám. A pak honem za ředitelkou, že prý si neví rady. Co radí ředitelka? Utáhnout opratě. Volat sociálku. A taky: „Holka jako ty má sedět doma a učit se, aby z tebe vůbec něco bylo.“ Té hlupačce nedošlo, že z holky už dávno něco je. Kdybych já byl ředitel školy, děvče by spíš učilo ostatní jako zaměstnanec školy a všechny ty učitelské budižkničemu bych vyházel na dlažbu. Mohli by se vrátit jedině tehdy, až budou umět taky vyrobit kozí sýr! Sama ředitelka učí jako pravá hlupaňa: holka něco neumí, tak jí na to vyvolá k tabuli, a se slovy „snad nejsi úplně blbá“ ji napálí kuli. Takže tu máme další tři nekvalitní učitele, krásné příspěvky do početné sbírky nekompetentních pedagogů tohoto seriálu.
Když Vaculík slyší, že se děvče ve škole trápí, co z něj vylétne? Prý „musí se přizpůsobit“. Ano, to je ombudsman na svém místě! Ví o škole všechno. A hned: „Jak by to vypadalo, kdyby se kolem každého dítěte našlapovalo po špičkách?“ Pokud si ono „našlapování“ přeložíme na „přistupovalo individuálně“, tak vím, jak by to vypadalo. Měli bychom o celé parníky lepší školství a žáci by chodili do školy rádi. Ne jako nyní. Holku, která vlastně všechny strká svými dovednostmi do kapsy, včetně Vaculíka, chtějí nakonec poslat do diagnosťáku. Prý: „Systém má nástroje, jak Anežce pomoct.“ Úplně mě zamrazilo, když jsem si představil televizní Anežku v reálném pasťáku. A teď bacha, přesně v čase 49:33 a dále jsou v záběru výjevy z alternativní školy. Děti si prý v komunitním kruhu odhlasovaly, že budou mít projektový den. Feřtek tomu viditelně rozumí – slovy klasika – jako prdel navigaci parníku, ale budiž. Jak vypadá ten „projektový den“? Děti běhají po zahradě a některé věší lampiony na stromy. Ehm. A když ombudsman z té idyly odchází, tak zase držkuje: „Další škola, kde je koza součást vyučování.“ Vaculíku, víš, co by někteří rodiče dali za to, aby takovou školu měli v dosahu? Takže nakonec je dojem z dílu opět rozpačitý. Veřejná škola je bída, to každý viděl, učitelé jako obvykle nechopní amatéři, ale z alternativní školy tu zase udělali kozí farmu a krmení sýkorek. Směšný a dehonestující obraz. A tedy tečka za recenzí bude patřit odbočce 2, ke které použiji alternativní a komunitní školu mého syna: ano, mají tam zvířata, ale třeba také i aktivity s 3D tiskárnou a učí se tam samozřejmě matematiku i jazyky. Velmi kvalitně. To jen pro pořádek.
Ochránce 1. díl: Slabý kus. Recenze.
Ochránce 3. díl: Andílek. Recenze.
Ochránce 4. a 5. díl: Mužská záležitost a Džungle před tabulí
Ochránce 6. díl: Veřejný nepřítel