ZŠ Skřivany a ředitelka Kateřina Horáková: jak se dělá cenzura a porušuje zákon č. 106/1999 Sb.
Je to celkem překvapivé, ale dobře to ilustruje české školství: pravděpodobně jedna z nejhorších učitelek, jakou česká půda nosila, se stala ředitelkou školy. Ano, řeč je o Kateřině Horákové, ředitelce ZŠ Skřivany. A co je ještě pozoruhodnější – vyhrála konkurz ve Skřivanech, tedy ve škole, odkud byla před několka lety 
odejita. Rodiče si na ni stěžovali kvůli tomu, že: „dostatečně nemotivuje své žáky, užívá nevhodných výroků, např. „jsi neschopný“, velmi často na ně křičí, nevypracované domácí úkoly jsou hodnoceny pětkou, užívá ironických poznámek, málo používá pochvaly, žáci se bojí zeptat na to, čemu nerozumí, převládá používání negativního hodnocení, někteří žáci žijí ve stresu a nechce se jim chodit do školy. Na otázku pana ředitele, zda je možná varianta, aby pí uč učila jejich děti i v příštím školním roce, rodiče odpovídají jednoznačně, že ne.“ Tolik dokument. Takže se s ní ředitel rozloučil, ale Horáková své toxické způsoby nezměnila a postupně se s ní rozloučili i v dalších dvou školách. Vždy to bylo stejné: rozvrat klimatu třídy, nelítostné hodnocení, učení bez radosti a pod tlakem, rozvrácení vztahů ve třídě i s rodiči (kromě těch nejméně ořezaných tužek), přehlížení šikany, manipulace s žáky. Kruh se dokonal, Horáková je opět ve Skřivanech, kde využila lokálních politických vazeb a jako zastupitelka získala místo ředitelky školy, ke všeobecnému zděšení okolí.
Může si mizerná učitelka vést dobře jako ředitelka? Samozřejmě, že nemůže, pokud má pedagogické myšlení jak v 18. století, hodnotový žebříček a mravné étos je hodně na pováženou a je velmi těžké si představit, že taková osoba má vůbec ráda žáky. Jak si Horáková vede a kam školu směřuje? O tom někdy jindy, ale mám malou ilustraci toho, jak by se ředitel školy rozhodně chovat neměl. Takže pro poučení je užitečné ji analyzovat.
Mezi rodiči panuje velmi hluboká nespokojenost s tím, jak ve škole učí matematiku učitelka Květa Pácalová. Tu Horáková kryje, pravděpodobně se bojí jejího odchodu a shánění učitelky matematiky. O Pácalové dobře vypovídá následující: protože někteří žáci dali přednost zájezdu do Anglie před Pácalové lyžákem, urazila se a lyžák odmítla organizovat. K tomu přidala sprostou pomstu, kterou byla zvýšená míra zkoušení, písemek a různé další připomínání žákům, že se prý rozhodli špatně, když se zúčastnili zájezdu na úkor „jejího“ lyžáku. Tenhle boj pokračuje celé měsíce, mezi Pácalovou a žáky její třídy (kde je třídní) panuje nedobrá atmosféra. Už od začátku školního roku žákům deváté třídy opakovaně připomíná, že jsou úplně hloupí a nemají co na středních školách pohledávat. Podívejte se na ten přepálený test na obrázku, pro běžnou devátou třídu je nepřiměřeně náročný. Problém není v tom, že by jednotlivé typy úloh byly samy o sobě neobvyklé, ale v jejich množství a v tom, jak se v jedné písemce kumuluje obtížnost. Je určena do jedné běžné vyučovací hodiny a to je časově hodně přestřelené. Jakoby Pácalová chtěla rozdávat jen špatné známky. Jakoby chtěla žáky psychicky zdrtit a ukázat jim, že nic neumějí. V každém případě na ni byla podána z mnoha důvodů stížnost České školní inspekci a ta mnohé podněty potvrdila. Vtipné je, že při hospitaci inspektora neovládla Pácalová nervy a a hodila křídou po žákyni! Jak to musí vypadat, když je ve třídě sama a bez dohledu? Ale to pořád není pointa toho příběhu.
Jistý rodič požádal podle § 12 zákona č. 106/1999 Sb. o závěry inspekce, které je škola podle zákona povinna poskytovat v maximálním možném rozsahu. V textu jsou obrázky toho, co ředitelka školy Horáková rodiči poslala a vedle plná verze se žlutě označenými, zatajovanými pasážemi. Kam se hrabe totalitní cenzura! Uvedu i správné plné znění, na kterém je vidět „kvalita práce“ učitelky Pácalové.
Nedostatečná podpora žáků IX. třídy ve výuce matematiky ze strany učitelky U
(nepřiměřeně rychlé tempo, nedostatečné vysvětlení a procvičení učiva, neposkytnutí podpory žákům v případě špatných výsledků, snižování sebevědomí žáků)
Ve stížnosti je uvedeno, že ve výuce matematiky v IX. třídě vedené učitelkou U „jedou nepřiměřeně rychlým tempem“, žáci „mají velmi málo propočítáno z vyučovacích hodin“ a pokud se někdo z žáků ozve, že něčemu nerozumí, „je mu řečeno, že se neučí, že se nemá hlásit na střední školu s maturitou, že se nedostatečně doma připravuje atd.“. Stěžovatel dále uvedl, že je na žáky IX. třídy „vyvíjen nepřiměřený tlak v tom, aby k přijímacímu řízení na střední školy žáci nechodili. Pouze ti nejlepší.“ a že „na to nemají.“. Učitelka U v rozhovoru se školními inspektorkami uvedla, že v IX. třídě od září doplňovala učivo 8. ročníku, které nestihli probrat z důvodu vysokého počtu nerealizovaných vyučovacích hodin (celkem 28), o něž přišli kvůli různým, především sportovním, akcím, kterých se žáci účastnili ve školním roce 2024/2025. Z dotazníků zadaných žákům IX. třídy v rámci šetření stížnosti vyplynulo, že některým z nich chybí větší podpora ze strany učitelky U, případně dalších učitelů, a že dochází ke snižování sebevědomí žáků ohledně přijímacích zkoušek či k „ponižování“ za jejich chyby. Učitelka U inspekčnímu týmu sdělila, že podporuje žáky tím, že jim v případě jejich zájmu poskytuje konzultace o přestávce nebo doučování v době před zahájením vyučování ve dnech, kdy nejsou kroužky věnované přípravě na přijímací zkoušky, a že žákům s pomalejším tempem, větší potřebou podpory pro pochopení učiva či neúspěšným v písemných pracích zadává příklady navíc, aby si je doma dále procvičovali. Potvrdila také, že některým žákům řekla, že „když na sobě nebudou pracovat a posouvat se, přijímačky neudělají.“. V hodině matematiky hospitované v rámci šetření stížnosti inspekčním týmem měli žáci při samostatné práci navazující na vysvětlení nové části probíraného učiva problémy s řešením úloh, žáci vyvolaní k tabuli se opakovaně dopouštěli chyb. V hodině došlo k několika situacím, kdy učitelka U reagovala na chybu žáka nevhodným a neprofesionálním způsobem (bouchnutím do lavice, hlasitým tlesknutím s následným založením rukama v bok a výstražnou mimikou v obličeji či důrazným zvýšením hlasu; žákyni vyvolané k tabuli hodila křídu na lavici). Toto jednání nepodporovalo psychicky bezpečné prostředí ve třídě a zvolené metody vedly žáky spíše k mechanickému opakování předloženého postupu než k reálnému pochopení podstaty probíraného učiva a chyb, kterých se dopustili. Z hodnocení žáků IX. třídy na vysvědčení za 1. pololetí školního roku 2025/2026 vyplývá, že škola nepracovala účinným způsobem při poskytování podpory žákům v případě prevence školního neúspěchu či jeho řešení – v matematice mělo 40 % žáků IX. třídy slabý prospěch: 30 % z celkového počtu žáků bylo hodnoceno stupněm dostatečný, 10 % pak stupněm nedostatečný.
Informace získané z rozhovoru s učitelkou U, žákovských dotazníků, hospitované hodiny matematiky a z doložené průběžné i celkové klasifikace z matematiky za 1. pololetí školního roku 2025/2026 žáků IX. třídy dokládají, že ze strany učitelky U nebyla žákům IX. třídy poskytována efektivní a dostatečná podpora v jejich vzdělávání.
ČŠI hodnotí v tomto bodě stížnost jako důvodnou.
Přílišná náročnost písemné práce z matematiky nepřiměřená délce vyučovací hodiny
Součástí stížnosti je doložené zadání písemné práce z matematiky nazvané „Kontrolní práce IX. Třída – Soustavy rovnic – slovní úlohy“. Stěžovatel považuje množství a náročnost úloh za nepřiměřené, aby je žáci ve vyučovací hodině zvládli vyřešit a práci si také zkontrolovali. Zadání obsahovalo celkem deset úloh, z toho dvě na početní či grafické řešení soustavy dvou rovnic o dvou neznámých, zbývajících osm byly slovní úlohy různé náročnosti (mj. o pohybu, společné práci, směsích). Dle vyjádření učitelky U v rozhovoru s inspekčním týmem dostali žáci ústní pokyn, že povinně mají vyřešit první čtyři úlohy a ze zbývajících šesti (pouze slovní úlohy) si vybrat, které budou řešit, podle výše jejich bodového ohodnocení. Tabulka s tímto bodovým hodnocením jednotlivých úloh byla součástí zadání písemné práce. Učitelka U předložila inspekčnímu týmu zadání této práce s bodovou tabulkou i s tabulkou pro klasifikaci, z níž vyplývá, že pro dosažení stupně výborný nemuseli žáci vyřešit jednu až dvě slovní úlohy s maximální ztrátou jednoho bodu u zbývajících úloh – nejméně tedy měli řešit osm úloh, z toho šest slovních. Učitelka U sdělila, že na uvedenou písemnou práci měli žáci 60 minut, aby si zvykali na délku testu u přijímacích zkoušek. Škola však takovéto organizační zajištění prodlouženého času nijak nedoložila. Z vyjádření učitelky U vyplývá, že do písemných prací dává vyšší počet úloh, aby se žáci naučili pracovat dostatečně rychle, protože u přijímacích zkoušek budou mít úloh dvojnásobně více.
K přípravě žáků na přijímací zkoušky škola realizuje kroužek mimo vlastní výuku. Písemné práce ve výuce mají ověřovat úroveň vzdělání žáka ve vztahu k očekávaným výstupům školního vzdělávacího programu, ne rychlost práce a schopnost vyřešit množství úloh pod časovým tlakem.
ČŠI hodnotí v tomto bodě stížnost jako důvodnou.
Nerovné podmínky při přípravě žáků IX. třídy na přijímací zkoušky z matematiky v době konání lyžařského kurzu
Podle informací uvedených ve stížnosti měla na lyžařském kurzu realizovaném v termínu 5. 1. – 9. 1. 2026 probíhat příprava žáků IX. třídy na přijímací zkoušky z matematiky pod vedením učitelky U, zatímco žáci IX. třídy, kteří zůstali ve škole, tuto možnost neměli. Učitelka U k uvedenému sdělila, že skutečně na lyžařském kurzu se zájemci z IX. třídy v době jejich osobního volna před večeří řešila dřívější testy z přijímacích zkoušek. Dále uvedla, že ve škole ponechala práci pro případ suplování s tím, že hotovou práci mohli odevzdat ti žáci, kteří chtěli. Ze zápisů v třídní knize IX. třídy v týdnu konání lyžařského kurzu vyplývá, že z celkových pěti hodin matematiky týdně byla odučena pouze jediná – s náplní „Logické úlohy“, dvě půlené hodiny byly spojeny a matematika tak nahrazena českým jazykem, další dvě hodiny pak byly nahrazeny hudební výchovou. Ze stížnosti je zřejmé očekávání, že žáci ve škole měli také dostat práci na procvičování učiva, a předpoklad, že „budou moci počítat a připravovat se na ty stále omílané testy z přijímaček“, což se ale nestalo.
Ze zápisů z třídní knihy IX. třídy vyplývá, že žáci, kteří se neúčastnili lyžařského kurzu, měli na rozdíl od žáků na kurzu jen omezenou možnost procvičovat učivo matematiky pod vedením učitele.
ČŠI hodnotí stížnost v tomto bodě jako důvodnou.
Líný učitel: Ředitelka neposlala přiměřeně anonymizovaný dokument, ale zcenzurovaný paskvil. Pod záminkou ochrany osobních údajů nezakryla jen identifikační údaje, ale i podstatnou část věcných zjištění České školní inspekce. Přitom zákon o svobodném přístupu k informacím stojí na opačné logice: co lze poskytnout po anonymizaci, má být poskytnuto, a odmítnutí musí být přesné, konkrétní a omezené jen na nezbytný rozsah. Tady se nestala anonymizace, ale amputace obsahu. Plná verze neobsahuje jméno učitelky, ale už sama ČŠI ji anonymizuje jako „učitelka U“; přesto škola v předané verzi škrtala i další obsah kolem ní. Přitom v plné verzi jsou jádrem dokumentu právě obecná skutková zjištění, například že v hospitované hodině docházelo k nevhodným reakcím učitelky na chyby žáků, že zvolené metody nepodporovaly psychicky bezpečné prostředí a že ČŠI označila bod 1 i bod 2 a bod 5 za důvodné. To jsou informace o výkonu veřejné instituce a o výsledku inspekčního zjištění, ne o soukromí konkrétní osoby. Výsledek je zřejmý: rodič nedostal informaci o činnosti veřejné instituce, ale vykuchaný papír, z něhož zmizelo právě to nejdůležitější. Takový postup nepůsobí jako ochrana soukromí, ale jako ochrana školy a učitelky před nepříjemným obsahem inspekčního zjištění. Když veřejná instituce dostane do ruky inspekční zjištění, které je pro ni nepříjemné, nesmí z něj udělat cenzurovanou trosku a tvářit se, že tím plní zákon. Ochrana osobních údajů není kouřová clona, za kterou se schovají věcná zjištění o selhání školy. Jestliže ředitelka vyškrtala i to, co zjevně šlo ponechat v anonymizované podobě, nechránila už soukromí osob, ale informační temno kolem celé věci. A právě to je na jejím postupu nejhorší. Ředitelka nevydala informaci. Vydala alibi. Místo aby začernila jen to, co opravdu musela, začernila i to, co se jí nehodilo. Tak se veřejná kontrola nedělá. Tak se zametá.
UPDATE: K celé té záležitosti ještě patří dodatek, který dobře vyjeví stupiditu celé situace ve Skřivanech. Příjemce zcenzurované zprávy podal stížnost zřizovateli, kde správně uvedl: „Současně uvádím, že požadovaná informace – závěrečná zpráva z inspekční činnosti České školní inspekce – je již anonymizována, a její poskytnutí tak nebrání ochrana osobních údajů dle § 8a zákona č. 106/1999 Sb. Ve vztahu k části žádosti týkající se přijatých opatření zdůrazňuji, že se jedná o informace vztahující se k působnosti obce jako zřizovatele školy, a povinný subjekt je proto povinen se s touto částí žádosti věcně vypořádat. S ohledem na výše uvedené mám za to, že povinný subjekt postupoval v rozporu se zákonem, když žádost řádně nevyřídil. Tímto podávám stížnost podle § 16a zákona č. 106/1999 Sb. a žádám o její postoupení nadřízenému orgánu. Současně žádám, aby nadřízený orgán povinnému subjektu uložil povinnost žádost řádně vyřídit.“ A co na to starostka? Tohle: „dle sdělení naší příspěvkové organizace Základní škola a mateřská škola, Skřivany, okres Hradec Králové jste Vámi požadovanou informaci obdržel již přímo od nich, a to dne 6.4.2026 do Vaší datové schránky.“
Líný učitel: Obec na žádost podle zákona 106 neodpověděla tak, jak je povinna. Neposkytla informaci, nevydala rozhodnutí o odmítnutí, jen napsala: škola vám to už poslala. Přesně to rodič ve stížnosti napadá jako vadný postup, protože obec jako povinný subjekt měla svou žádost sama vyřídit, ne ji odbýt odkazem na příspěvkovou organizaci. A právě to je na té odpovědi nejhorší: ona se vůbec nevypořádává s obsahem žádosti. Neřeší, zda obec sama požadovanou informací disponuje, neřeší část týkající se přijatých opatření jako zřizovatele, neřeší, zda má být něco poskytnuto částečně, a neřeší ani odmítnutí zbytku zákonnou formou. Je to jednověté odbytí problému, ne řádné vyřízení žádosti. Z odpovědi starostky plyne jen to, že „dle sdělení“ školy už informaci žadatel obdržel 6. 4. 2026 do datové schránky. Nic víc. To je o to absurdnější, že rodič ve své stížnosti výslovně píše dvě oddělené věci. Jednak napadá samotné odkázání na příspěvkovou organizaci jako nezákonný způsob vyřízení, jednak výslovně uvádí, že část žádosti směřovala i na informace o přijatých opatřeních, které se vztahují k působnosti obce jako zřizovatele školy. Tuhle část obec úplně přešla. Ta odpověď nepůsobí jako výkon veřejné správy, ale jako úřední zametení věci pod koberec. Obec se neschovala jen za školu, ale za sdělení školy o tom, že škola už něco poslala. To je skoro dvojitý alibismus. Rozhodně jde o opakované porušení zákona. Takže nejprve ředitelka vykuchá dokument, a když si na to rodič stěžuje obci jako zřizovateli, obec mu odpoví, že už přece dostal ten vykuchaný dokument od školy. Obec = starostka. Tedy vůbec neřeší, zda škola postupovala správně, ani co jako zřizovatel sama udělala. Jen přepošle odpovědnost zpátky dolů. To je přesně ten typ maloměstského institucionálního kruhu, kdy si úřad a jeho organizace navzájem kryjí záda a tváří se, že tím je věc vyřízená. A takhle si ve Skřivanech žijete: ředitelka kašle na kvalitu výuky, kašle na svou povinnost předávat informace rodičům a kašle na zákony. Starostka kašle na své občany a kašle na zákon a kašle na to, že ředitelka na to kašle taky. Nějaké epidemie kašle? Ne, pouze arogance moci. Ale skřivanští občané, naplačte. Co jste si zvolili, to tam máte.
Předchozí texty:
ZŠ Nové Město nad Cidlinou: další vzdělávací bída… a zápis je už příští čtvrtek
ZŠ Nové Město nad Cidlinou a pedagogická bída again: vysvětlení jednoduchého, ale častého jevu