Ochránce 3. díl: Andílek. Recenze.
Proč recenze třetího dílu bez předchozího druhého? Přiznám se, že jsem začal koukat i na druhý díl seriálu „Ochránce“, ale naprosto mě ochromil už úvod. V něm ministr školství uvádí Vaculíka do funkce školního ombudsmana slovy: „Tady pan Pelát ví o škole všechno.“ Když jsem slyšel tuhle totální pitomost, jen jsem zapátral v paměti po prvním díle, co vlastně Vaculíka do funkce ombudsmana dostalo. Učil nepříliš dobře na mizerné škole, kde zavíral oči před zoufalým stavem vzdělávání a kamarádíčkoval se s ředitelem. Dokonce vyrazil žákyni, která osobně za ním příšla s problémem šikany učitelky, že to „není jeho věc“. A v dalším díle už ví „o škole všechno“? Tuhle stupiditu jsem nemohl překousnout, tak jsem se zařekl, že budu koukat jen na učitelské díly. Druhý díl byl o vychovatelích. Uf, unikl jsem o fous. Ale třetí díl nic nevylepšil. Podotýkám, že se budu v recenzi věnovat vytvořenému obrazu školy, „učitelům“ a pedagogické problematice. Na záležitosti, které se týkají „uměleckých“aspektů této televizní tvorby kašlu. Český seriál, co chcete? Nějaké filmové zázraky nebo kvalitu srovnatelnou s kvalitními zahraničními seriály asi těžko, že?
Třetí díl se volně inspiroval podobným případem z reálného světa, ale v podstatě toho moc společného s realitou neměl. Vše začíná scénou, kdy žák stojí ve třídě na klavíru a pokřikuje ta nejsprostší slova, co mu přinese slina na jazyk. Učitelka počastuje přihlížejícího žáka slovy „padej do lavice“ a pak nezbedu asistentka doslova sestřelí z piána, on ve zvýšeném afektu bodne spolužačku, načež ho dvěstěkilová učitelka ragbyovým sevřením zalehne na zemi. Násilí plodí násilí a agrese agresi, to oběma pedagožkám na peďáku neřekli? Věc se má řešit na mimořádné rodičovské schůzce. A tady věci dostávají přímo komický nádech. Opravdu, dialogy pedagogů a rodičů jsou tak mimoňské, že kdyby se v pauzách mezi replikami ozýval přimixovamý smích, tak si myslím, že jde o nepovedený sitkom. Nebo nějaký špatný pokus na letní škole začínajících scénáristů. Jak už to bude zřejmě v serálu zvykem, učitelé jsou vykresleni jako banda neschopných pitomců. To se potvrdí ve scéně, kdy třídní učitelka naprosto bezdůvodně opouští schůzku s rodiči se slovy: „Tohle poslouchat nebudu“ a za ní odkvačí stejně uražená asistentka jako její pudlík. Prostě schůzka s rodiči, kdy se všichni pedagogové včetně ředitelky chovají tak neprofesionálně, že by každý soudný rodič odhlásil své dítě z této školy v minutě. Vaculík jako ombudsman osvědčí to, že „ví o škole všechno“ mimořádně stupidní větou: „takový žák je v každé druhé škole.“ Sorry, ombudsmane Paláte / Vaculíku a scénaristo Feřteku, ale to opravdu není. Pracoval jsem na několika školách, na třech jako školní psycholog a nikde nebyl žák, co by vylezl na klavír a řval na celou třídu: „kunda, píča“ a podobné líbeznosti nebo napadal učitelky.
Další moudra sype Vaculík během dalšího děje: „o šikanu nejde“ (přestože má před očima její klasický případ), „o inkluzi nejde“ (tak co tam dělá přidělená asistentka?). A jaké řešení vymyslel? Že ministerstvo zaplatí asisenta chlapa – a je to! Zřejmě by to měl být „statný ošetřovatel“, že? A mezitím nikoho nenapadne realizovat rozhovor se samotným žákem, zkoumat, jak se kázeňsky řešily předchozí případy, diagnostikovat příčiny, hledat, zda nejsou chyby na straně učitelů dané školy, zda vyzkoušely všechny strategie. Hlavně že Vaculík chodí do rodiny chlapce, kde hned všechno vidí jasně jako na dlani. Problém je totož vždycky v rodině, že, pane scénáristo Feřteku? Něco důležitého se přitom celé roky ve škole viditelně zanedbávalo, ale zajímá někoho, co to bylo? Nezajímá. Učitelka přitom sama řekla, že když chlapec zlobil, poslali ho hrát fotbal. Tedy viditelně za svoje zlobení dostal odměnu. A co udělal příště? Zase zlobil, aby si fotbal vynutil. Tudy viditelně cesta nevede, vyzkoušely se jiné? Vaculíkovo řešení typu: „jeho mámu bije chlap, takže kluk zřejmě bude na mužskou sílu slyšet“ je klišé veliké jako Brno. Vaculík se při tom všem tváří jako baset, kterému sebrali aportovací míček, takže nejsilnější emoce, které budí, je lítost a soucit. A ještě mu dali takovou malou kancelář na ministerstvu, chudáčkovi. A bez počítače. Mimochodem, byl jsem na několika budovách MŠMT, měl tam za ty roky několik jednání a všude se povalovaly počítače, které doslova padaly v hromadách ze stolů. Má je úplně každý pučmidrát, na kterého tam narazíte. Tolik k realitě seriálu. Všemu vévodí smutný Vaculíkův kukuč, za který byste mu od minuty dali korunu, ale padají z něho ploché věty bez jakéhokoliv odborného základu. Vím, že ombudsman je funkce spíše podobná mediátorovi, ne pedagogickému psychologovi, ale jeho amatérismus doslova bije do očí. Nakonec mu to řekne i ředitelka školy v jedné z mála trefných vět v díle: „Kde vás vyhrabali?“ A jak to nakonec skončilo? Happyendem! Ne, žertuji. Toho se (odhaduji) nedočkáme v žádném z dílů. Odkdy má černá kronika happyend? Prostě kluka odlifrovali do speciálky pro děti s poruchou chování. Ještě že byl z Prahy, protože fakt nevím, jak by to Vaculík pořešil, kdyby bylo dítě třeba z Karlových Varů. Takže se problém vlastně nevyřešil, ale jen přesunul. Přesně tak, jak zaznělo asi tak v dvacáté minutě dílu, že právě tohle je špatně. Ale hlavně, že si k tomu na poradu sedli všichni s výchovnou poradkyní a školním psychologem a ombudsmanem a Godotem a z řešení měli velikánskou radost.
Celkem mě pobavila reakce jedné učitelky, která o celém seriálu napsala: „jsem hrozně ráda, že tenhle seriál existuje a jak se tady píše, zobrazuje školu tak věrohodně, že o dění v ní a o učitelské profesi začíná jinak smýšlet i část rodičů.“ K tomu dodám: raději si přejte, aby alespoň část rodičů smýšlela, že to je jen kombinace parodie a nadsázky. Jak je tedy na tom seriál, který měl deklarovaný cíl posílit prestiž učitelů a představit v dobrém světle jejich profesi a je jim dokonce věnován? Vysvětlí mi někdo, jak může být seriál dedikován učitelům a jejich dobré práci, když v dílech ukazuje výhradně jejich práci mizernou a vykresluje je negativně lidsky i odborně? V prvním díle učitelka alkoholická troska, zástupkyně megera, učitel podrazák a ředitel podvodník, ve třetím díle neschopná učitelka, zápasnická asistentka, nekompetentní ředitelka 1 a fyzické tresty schvalující ředitelka 2. Ano, je to bída, ale seriál ve svém třetí díle opět ukázal nechopné pedagogy, kteří nezvládají svou práci a jediná v jakémsi lepším světle vykreslená pedagožka – právě ředitelka speciální školy – házela do světa moudra typu „hlavně se ze žáků nesmíte posrat“ a významně naznačovala, že v její škole nejdou učitelé pro ránu daleko. Super, další hřebík do rakve s nápisem prestiž českého učitele byl úspěšně zaražen.
Recenze prvního dílu Ochránce: Slabý kus