Ochránce 4. a 5. díl: Mužská záležitost a Džungle před tabulí
Tak jsem se dozvěděl, že právě vysílaný díl seriálu „Ochránce“ je věnován alternativě ve vzdělání a já jsem teprve u čtvrtého a pátého dílu. Tak musím pohnout, abych se vezl po čerstvé vlně novějších dílů a dneska si dáme dvourencenzi. V diskuzi pod mými recenzemi se objevila otázka: kdo prý kdy řekl, že by ten seriál měl zvýšit prestiž učitelského povolání? Tak ještě jednou ocituji jednoho z tvůrců filmu, kreativního producenta Michal Reitler: „Chceme vzdát respekt k práci učitelů“.
Jak vzdali respekt ve třetím díle, s názvem „Mužská záležitost“? Jako v předhozích dvou – nijak. Opět ukázali pedagogy jako pokřivené, nečestné a nekompetentní charaktery. A řekl bych, že to je od scénáristů (mezi kterými je i Tomáš Feřtek) zbabělý díl. Místo toho, aby kladl otázky k zamyšlení, manipuluje diváka. Je to něco jako nápověda pro čtenáře bulváru, aby věděl, co si má myslet. Příklad: Feřtek mohl představit pedagoga, kterému ujely nervy a vlepil facku žákovi. Mohli jsme přemýšlet o tom, zda a jak je posilována psychická odolnost pedagogů a zda může dobrý pedagog udělat chybu, kterou mu lze – nebo nelze – prominout. Ale to ne, Feřtek vykonstruuje ředitele, který napálí žákovi ránu zezadu jako zbabělec, je to hrubián, násilník a ženě říká, že je „pí*a, která nemá chlapa“. Takže je to bídák, chápeme, byť ho hraje zasloužilý princ Čenský. Nebo mohl Feřtek rozehrát situaci, tak častou v našem školství, že si ředitel školu přivlastní a považuje ji za své léno. A takový ředitel často žije v klamu, že vše vybudoval, postavil málem vlastníma rukama a škola mu patří. Není tak neobvyklé, že učňák má i pěkné hospodářské výsledky, takže finance nejsou takový problém a ředitel pak rozhoduje, kterým dvořanům přilepší a kterým ne. Ale to ne, Feřtek musí z ředitele udělat zloděje, podvodníka a defraudanta a poslat na něj finančáky. Je to prostě to nejlacinější řešení a zároveň nejpohodlnější nasazování psí hlavy. Hlavně nic nenaznačovat, vše v černé kronice se musí dopovědět. To, že v celém díle opět není nějaký rozumný pedagog, není asi třeba říkat. Jeden i druhý učitel odborného výcviku se podílejí na podvodech a zneužívání práce učňů, zástupce ředitele školy je podlézavý manipulativní slizoun a všichni včetně ředitele s učňi jednají, jako by to byli jejich sluhové, kteří mají mlčky poslouchat na slovo. Takto hovoří zástupce s učněm: „Myslíš, že o tom s tebou budu diskutovat?!“ Samozřejmě, že ne. A vedoucí internátu je neschopná, podivínská, pokřivená ženština, před jejímiž zraky se učni perou, jakoby se nechumelilo. Pobavila větou o ombudsmanovi: „Já nechci s tím tajtrlíkem vůbec mluvit.“ A náš ombudsman Vaculík? Jak je jeho zvykem, vykazuje se jen neschopností a pohledem umírajícího medvídka koaly. Opět minimálně vyšetřuje ve škole, zato o to víc intervenuje do rodiny a obtěžuje maminku oběti. Jeho střet s Čenským v závěru dílu je čirá legrace, byť na měřítka české televize testosteron stříká proudem. Ale než se dočkáme akční scény, kdy by si Čenský namazal Vaculíka na chleba, tak se vše vyřeší pusou. Inu, Česká televize. Podtrženo, sečteno: pět pedagogů, pět nekompetentních, nesympatických zjevů, samý zloděj a podvodník.
V šestém díle, „Džungle před tabulí“ se názvem evokuje slavná kniha Evana Huntera. Příběh, kterým Evan (alias Ed McBain) vykresloval učňovské školství v USA v padesátých letech, si nejspíš podle Feřteka nezadá se základní školou v České republice. A podle toho, jak to vykresluje, má pravdu. Neuplyne ani první minuta dílu a za minutu po odchodu z brněnské školy už vytahuje romský žák nůž a máchá jím proti bílému spolužákovi. A už tu máme školníka, který běží do parku a řve: „Zahoď to ty hajzle, slyšíš?“ Zapomněl jsem napsat, že tu v dílu je i nová ministryně, blondýna, které má zřejmě připomínat Valachovou. A ona hned na ombudsmana Vaculíka, že „inkluze je v Evropské unii klíčový koncept vzdělávání“. A my děkujeme panu Feřtekovi, spoluzakladateli Eduinu – že nám v prvních dvou minutách spojil inkluzi s romským žákem s nožem v ruce. Kdyby to udělala nějaká rasistka z Učitelské komory, třeba Karvaiová, nedivil bych se, ale je to hodně silná káva. Tisková mluvčí radí ministryni, aby si na úvod našla jiné téma a opravdu by mě pobavilo, kdyby Valachová v seriálu řekla: „ok, tak já teda radši zlikviduji školní bufety!“ Ale tenhle seriál není komedie, to jen tak směšně vypadá a už vůbec neodráží realitu. Stejně jako hned první scéna ze školy, kdy parta žákyň výsměšně čumí, jak se učitel plazí po zemi a hledá romské žákyni naúšnici. Kam na tyhle scény Feřtek chodí? Žáci na chodbě vrážejí do učitelů a mladý pedagog je bezradný. Zkušená účitelka mu nejdřív radí, aby byl „razantní“, ale pak mu doporučí, aby změnil svůj účes, protože prý „holky hodně řeší účesy“. Schííííza! Mezitím se na prvních stránkách všech novin objevují titulky o rvačce žáků ve škole a já opět bojuji s touhou tu blbost vypnout a dělat mnohem smysluplnější věci. Ale pak jsem si řekl, že možná tady se dočkáme jednoho jediného rozumného nebo hodného učitele. Je to už pátý díl! Alespoň jednoho. Chci opravdu tak mnoho od seriálu, který je českým učitelům dedikován? Zpět k seriálu: vyšla za třídy mladší učitelka, nová postava, aby pak zařvala z plných plic: „Hodina!“ Ta tou pedagogickou hvězdou asi taky nebude. Ukázalo se, že ředitelka se místo řešení situace hodila marod. Vaculík pak šel k mladému učiteli do hodiny a tam byl jeden velký bordel. Všichni žáci se překřikovali, vstávali, nadávali si – inu, klasická brněnská škola. Jak velké pedagogické myšlenky tu ve Feřtekově scénáři učitelé mají, se ukázalo ihned. Učitel zjistil, že žáci nemají úkol. A co si podle jeho slov „řekli“? Že když nemá polovina třídy úkol, následuje písemka! A tenhle pitomý kolektivní trest jeden romský žák ve třídě obratem označil za „šikanu“. Ani netušil, jak byl blízko pravdě. Učitel zatím něco mele o kruzích na kostele a žáci mají volnou zábavu, na což zezadu zírají zástupce ředitele a ombudsman, které třída bohorovně ignoruje. „Sakra, snažte se trochu,“ pobízí žáky marně učitel. „To mi stačí,“ dí Vaculík a bere ze třídy kramle. Pak Vaculík náhle zjišťuje příčinu: V Brně je exkluzivní škola, kam mají přístup jen nadané děti. A zbytek je „ghetto“, tedy „od Bystrcké dolů“. A Vaculík (jak je v seriálu zvykem) klade přihlouplé otázky ve stylu inspektora Colomba, zatímco ignoratství zástupce se projevuje tak, že mezitím dlabe domácí perník. Proč by poslouchal debatu žáka s ombudsmanem, když může svačit a cukrovat si buchtu jak stará bába? Při vědomí, jak školy stojí v pozoru při příchodu pouhého inspektrora je podobné ignorování ombudsmana další Feřtekovou pitomostí. Nemám síly popisovat další děj, kde lítají dialogy typu „Romské a neromské děti se mají od sebe co učit…“, „Učit? Nanejvýš krást!“ Zaměřím se na pedagogické figurky. Zástupce třeba ohnivě deklamuje před ombudsmanem: „serou se nám do naší práce a přitom o tom vědí hovno.“ Ohó!
Pak se objeví video s obyklým bordelem ve vyučovací hodině, mladý učitel z toho má hlavu, ale Vaculík pro něj nemá rady. Namísto toho estébácky naléhá: „potřebujeme vědět, kdo to nahrál, kdy a proč“!? Nahrávka byla pořízena kamerou, Vaculík uvažuje o tom, že byla spuštěna časovým spínačem a já uvažuji, jestli se náhodou nedívám na Mission Impossible. Bohužel ne, protože před školou se srocují romští rodiče a volají: „Kdo pořídil tu nahrávku?“ A já zbystřuji, neboť do hry přicházejí další učitelé a zlostně, ba vztekle volají na romské rodiče před zraky kamer televizních štábů: „To je útok na školu, to se tady děje pořád“ a „Vy nevíte, jak se vaše děcka chovaj!“ a „Člověk se vám nezavděčí, že jo?!“ Očividně běžná realita českého školství – vzájemná nevraživost rodičů a učitelů jejich dětí. A víte, kdo nahrál tu hodinu na video? Ten mladý učitel, který chtěl, aby vedení vidělo, jak to vypadá. Jako by to nevěděli. Ale co je na tom nejsmutnější? Že záměrem ministryně nebo ombudsmana nebylo problém řešit a věci pomoci, ale zahladit stopy po ostudné nahrávce. Slovy jiného klasika: „Vyšetřování skončilo, zapomeňte.“ Naštěstí přichází první velký moment pedagoga v tomto seriálu – netýká se bohužel kvality vzdělávání. Zástupce ředitele jde hrdině do restaurace vynadat ministryni. A konec dílu je veden jedním velým happyendem: černí nebo bílí, v Brně krade ve škole kdekdo. Zavolejte Veselou, ta vás naučí postavit školníka před školu a rychtovat to tam pohrabáčem a učitele řvát na děti jako konstábl. Takže zástupce rozdal ředitelské důtky Rom-nerom a Vaculík odcestoval do Prahy. Nebyl to rasismus, hurá (i když padla mezi dětmi spousta rasistických nadávek, ale to je v Brně asi normálka). A já už se těším na šestý díl, možná se tam bude konečně dobře učit, když to je seriál, který chce „vzdát respekt k práci učitelů“ a je dedikován „učitelům, kteří hledají oporu„.
Ochránce 1. díl: Slabý kus. Recenze.
Ochránce 3. díl: Andílek. Recenze.