Ochránce 9. díl: Hidžáb. Recenze.
Už jsem si tak nějak zvykl, že první obraz seriálu Ochránce je scéna, jenž je tak nesmyslná, že nás hned uvede do světa tvůrců, který nemá s realitou a běžným světem společného vůbec nic. Díl „Hidžáb“ byl toho příkladem. Novinářka z bulváru sedí jako carevna u ministryně a před ní v pozoru náměstek a ombudsman, kteří ji skládají účty. Ministryně na Vaculíka: „Zůstaňte tady a laskavě odpovězte, na co se vás novinářka ptá!“ Už několik dílů si kladu jednu otázku: je ten děj hloupý proto, že tvůrci považují za hloupé diváky nebo to neumějí jinak, než hloupě sami napsat? Řeší se tu otázka, zda budou ve školách muslimské motlitebny. Och, opravdu? Pokud si to pamatuji dobře z mayovek, muslim se může modlit prakticky kdekoliv, pokud je ono místo „čisté“, což mimochodem zajistí nejen známý kobereček, ale třeba i plášť nebo jiná podložka. Takže jaké motlitebny? Možná si řeknete, co je to za informace, mayovky? Jak uvidíme, je to relevantnější zdroj než ten, který používali scénaristé.
Když Feřtek a spol. demonstrovali, že inkluze způsobila ve škole boje na nože mezi bílými a Romy, nebo když divákům sugerovali, že domškoláci jsou v podstatě negramotní, stále ještě neukázali celý svůj potenciál. Ale jak je vidět, dno je ještě hlouběji. Tvůrci téhle trapné televizní záležitost totiž ukazují, že pro potěchu senzacechtivých diváků jsou schopni čehokoliv. Utopené dítě, sebevražda školáka, zabitá vychovatelka, fyzické a psychické týrání, ozbrojený fight mezi žáky, to byl jen takový začátek. Někteří zmatení učitelé říkají, že je dobré, když seriál poukazuje na problémy. Ale tvůrci neukazují problémy, oni problémy vytvářejí tím, že manipulují známými událostmi a křiví optiku pohledu na téma. Příklad: v parku, kde mají nějaké muslimské rodiny piknik, pracují brigádníci, kteří park uklízejí, do toho zní arabská hudba a záběry na arabské rodiny válející se na dekách. Jedna místní drbna říká: „Konečně něco dělají rukama“, zatímco kolemjdoucí muž říká dobrovolným brigádníkům: „Ještě my Češi jim tady budeme posluhovat, ne? Že se na to nevysereš!“ Jak vypadal realita? Tohle napsala Eman Ghalebová, klíčová osoba tehdejší situace v Teplicích: „K tomu Ochranci ještě. Scéna, kde studenti uklízí po arabských turistech, mně neuvěřitelně vytočila, zejména potom, co jsme si přečetla diskuzi pod seriálem. Nikdo v Teplicích nechodil uklízet po Arabech. Já a skupina dobrovolníků z místní muslimské komunity (lékaři, inženýři a podnikatelé) jsme zorganizovali osvětovou kampaň, kde jsme symbolicky chodili po Šanvskem parku v reflexivních vestách. První dny jsme sbírali symbolicky odpadky, abychom přitahli pozornost arabských hostů. Poté jsem rozdávali informační letáky v arabštině, kde byla vysvětlena pravidla a zákony v ČR. Chodili jsme po piknicích a přátelský jsme se nimi bavili o tom, co se zde smí a nesmí, jelikož jim to nikdo před příjezdem nevysvětlil (prostě v arabskych státech jsou jiné tradice a jiné úklidové služby). Celá ta kampaň byla úspěšná, mnoho návštěvníků se k nám přidalo, přitahli jsme pozornost arabských médiích, cestovních kanceláří a ambasád. Nikdo nás nepodporoval. Všechno bylo z našich prostředků, ačkoliv to nebyla naše povinnost. A co se v seriálu ukáže? Češi uklízí po špinavých Arabech! Nicméně je mi hodně líto, že kampaň, která měla za cíl vybudovat určitý komunikační most mezi majoritou a lázeňským hosty, a zbavit se kolektivní viny, byla takto vyobrazena ve veřejnoprávní televizi. Vyvolalo to zbytečně negativní emoce a rozhořčení u diváků, kteří o kampani nic nevědí a spojili si to s tím, že chudáci Češi uklízí po Arabech. A mně jako organizátorky kampaně pak chodí vzkazy, že nutím své spolužáky, aby otrocky uklízeli po mých sověrcích. Je to prostě manipulace s fakty a rozdmychávání nenávisti.“
Já se ptám: proč vlastně mají tvůrci potřebu prostou pravdu takhle otočit na hlavu? Proč hrají na kartu, které budou přizvukovat Okamurovým voličům a další lůze? Jaké opodstatnění to má pro děj? Žádné, kromě jednoho: čím v seriálu hůř, tím pro sledovanost lépe – určití diváci mají rádi pokleslé žánry, vypnout mozek a přijímat jednouchá poselství, třeba budovat obraz společných nepřátel. Například: Arabové se chovají jako čuňata a my Češi po nich uklízíme. A raději se to opakovalo dvakrát – i ředitelka školy opakovala, že jejich žáci po Arabech uklízejí. Prý „posluhují muslimům“. Tak co, televizní diváci, už je to jasné? Bulvární noviny Blesk u nás čtou dva miliony diváků a proto v seriálu ministryně jejich novinářce leze do zadku. A stejně tak i tvůrci seriálu se jednoznačně podbízejí této divácké obci. Sami to řekli v seriálu: „Uvědomte si, že je tu část populace, kterou jinak, než přes bulvár neoslovíme! Musíme je mít na své straně.“ V téhle populaci jsou jistě i učitelé, tohle povolání není už dávno zárukou inteligence nebo zdravého rozumu. Ale jsou to právě takoví učitelé, které u dětí opravdu nechcete. Samozřejmě jsou u nás i jiní, kvalitní pedagogové! Ty seriál neukazuje, ti se ovšem za tento seriál stydí nebo ho ignorují. Odezvu za své činy už Feřtek sklízí: po odmítavém postojí mnoha učitelů se přidali i lidé z komunitního a domácího vzdělávání a nyní i lidé, kteří odmítají tento zjevně rasistický a nesnášenlivý tón. Proč v tomhle případu tvůrci neukázali skutečnost? Že na základě aktivit a vzdělávací práce arabské studentky a dalších muslimů nepořádek v parcích skončil? Stejně tak se v seriálu opoměli i to, že v právě v Teplicích jsou školy, kde se hidžáb nosí a žádné bouře nevole to nevyvolává. Ani u občanů, ani u spolužáků, ani u učitelů – kteří navíc už za tu dobu, co arabské žáky mají, pochytili základy arabštiny. To se ovšem scénáristu Feřtekovi do krámu nehodí.
A zase: domškolačka neuměla ani číst, žákyně z Jemenu zase umí v seriálu jen „tři slova“ a z dikcí lenochoda říká učitelce „toprý den“. Ale já se zaradoval, protože to vypadlo, že osmý díl – konečně! – představí prvního pedagoga, který není hňup, zloděj nebo pitomec. Ředitelka školy s dobrým vztahem k žákům. A říkala například optimisticky učitelce megeře: „To zvládnem!“ Jo, a ombudsman má za milenku svoji bývalou studentku, aktuálně maturantku, ale sledovat život toho mouly je jako dívat se na Růžovou ordinaci v zahradě, takže se zaměřím jen na pedagogické interakce. Ve škole začala žákyně nosit hidžáb a to vadí některým spolužákům a učitelům. Vaculík, který tam spadl jako slíva z višně, kouká jako puk, zejména když ho řidič proveze po Teplicích, kde se za zvuků nervní arabské hudby doslova hemží podivné černě zahalené postavy, kteří tu „kupují domy“! Prý „černo jak v Afganistánu!“ Invaze Arabů!
Mezítím učitelka na dívku s hidžábem: „Tvoje právo a povinnost je dodržovat školní řád!“ Ale ředitelka stále ještě drží linii zdravého rozumu – a já doufám, že ji to vydrží do konce dílu. Ale vsadil bych si na to? Ne, ani náhodou. Protože zbylí v dílu prezentovaní členové sborovny jsou tvůrci seriálu oblíbený druh: malicherní tupci. Pak už vše jede podle známé české písničky: „zavoláme ombudsmana, ten má na to nářadí, strčí štětku do komína a už je to hotový!“ A tak Vaculík poslouchá učitelky, který do toho dávají své pravé čecháčkovské srdce: „Žije u nás, tady to tradice není a hotovo! A jestli se jí to nelíbí, tak ať jde, odkud přišla!“ Nevadí, že se žákyně narodila u nás, což všichni vědí. Můj obvyklý pocit trapnosti za autory ještě zesílil. Ale pak jsem se musel smát, neboť do záběru života arabské rodiny zazněl hit od M.I.A. „Paper Planes“. Mia je britská interpretka, které je tamilského původu a její text je inspirovaný tématikou imigrantů v USA a se získáním víza pro práci v USA. Černý jako černý, arab jako ind, islám jako hinduismus, tvůrcům je viditelně všechno jedno. Všechno jsou to stejní exoti! Hlavně, že to divákům nezní jako „Škoda lásky“! I v tomto díle ombudsman / Vaculík / Pelán opět ukázal, o co jde v první řadě: hlavně žádné veřejné skandály. Stejně jako v předchozích dílech se zaměřuje hlavně na tuhle klíčovou otázku: „Kdo to vynesl? Odkud to bulvár má?“ Dále ombudsman Vaculík – opět – ukazuje svoji pravou tvář. Když jiní žáci chtějí podpořit spolužačku, tvrdí jim do očí, že to „nepomůže“. Proč? Protože žákyni prý „hrozí vyhrožování“. Co scénáristi při vymýšlení podobných dialogů zobali, vědí jen oni. Ale vy to, milé děti, neberte! Ale dosti žertů, hloupý seriál plný hloupých postav a hloupého děje asi nepřekvapí hloupými scénami. Studentka říká na videu: „Svoboda projevu je jedna ze základních hodnot demokracie.“ Ombudsman: „Okamžitě to stáhněte!“ Ano, co mají žáci co tvrdit takové nesmysly! Dobré bylo, že sama žákyně říkala: „To jste nás přece učili v občanské výchově.“ Jenomže to jsou jen takové učitelské přednášky, láry fáry, život je o něčem jiném, ty naivko! O tom, že máte poslouchat a hlavně nemít vlastní názor. To bychom se na to – v čele s ombudsmanem – podívali! Když se ombudsman dozvěděl, že video sdílí „půlka školy“, tvářil se jako deset vteřin před infarktem. Vlastně mě napadá, že by to byl efektní konec. Dětských umrtí bylo už v seriálu dost, ale kdyby umřel sám Vaculík, to by maminy u televize čučeli! Ale možná si to tvůrci nechávají do posledního dílu, například by mohl dostat mrtvici při pohlavním styku s tou maturantkou, což by byla krásná smrt, i když ne originální, byla už například v seriálu „Rubens, malíř a diplomat“. Ale pro sledovanost udělají tvůrci všechno!
Prozatím ale ombudsmanovi spíše praskne žilka z jeho řidiče. Ano, Vaculík se rozhádal z dělnickou třídou a navíc se projevilo jeho papalášství, když svého panského kočího osočil, že je „jenom řidič“. To je panečku vzestup: z učitele na střední škole kravaťák, který ohrnuje nos nad řidičem. Ombudsman Pelán je striktní: „Politické zadání je jasné!“ Jistě, rozkaz zněl jasně, nesmí projet za žádnou cenu. Jeden by si řekl, že právě jeden ze základních rysů práce ombudsmana je odolávat politickým zadáním. Ne však ve světě T. Feřteka. Mimochodem, ředitelka nevydržela. No nic, hlavně že Čechy Čechům! Žáky, co se postavili za spolužačku, za svobodu slova a další už dnes asi zapomenuté hodnoty, označila ředitelka za „zmanipulované“. Ombudsman Vaculík nezklamal, zachoval se u soudu jako správný přizdisráč a ministerský poskok. Jestli si podle této smutné postavy udělají diváci představu o tom, jak reálně tahle funkce funguje, tak potěš koště. Vždycky na straně establishmentu, loajální pejsánek státní správy, poslušné kolečko byrokracie.
Na závěr dílu si scénarista Feřtek neodpustil své oblíbené: „v téhle situaci se může ocitnout každý ředitel!“ Zřejmý nesmysl, ale je to jeho mantra, kterou alibisticky omlouvá ty své horory. Utopit se dítě může každému učiteli, skočit z komína může každý kluk, zabít vychovatelku může každý chovanec, hidžáb k soudu může dát každý student a podobné pitomosti do scénáře může napsat každý pisálek. Proč jsem od vlastně od spoluzakladatele EDUinu čekal mnohem, mnohem, mnohem víc?
Ochránce 1. díl: Slabý kus. Recenze.
Ochránce 3. díl: Andílek. Recenze.
Ochránce 4. a 5. díl: Mužská záležitost a Džungle před tabulí
Ochránce 6. díl: Veřejný nepřítel
Ochránce 7. díl: Vrabčák. Recenze.
Ochránce 8. díl: Ahoj táto. Recenze.