ZŠ Heřmánek a Mirka Adamcová: dominuje strach, nepředvídatelnost a konflikty
Dnes jsem byl na Policii ČR vysvětlovat věci kolem Heřmánku a Mirky Adamcové, která podala trestní oznámení. Mám to na Policii doslova asi 50 metrů a policisté se vždy chovají korektně, slušně a se sympatiemi. Mají také na školách děti, takže si dokáží představit velmi dobře, co by jim jako rodičům vzalo klidné spaní. Mě jenom zaráží, co Adamcová (a jiní, co jednali podobně) chce dosáhnout. Pokud – což není podle mého soudu pravděpodobné – celá věc skončí u soudu, vím přesně co se stane. Soudce nebo soudkyně – pokud se jim bude chtít ponořit se do věci hlouběji – vyslechnou svědky. Ti potvrdí, že vše, co jsem napsal, je pravda. Ukáže se, že věci jsou ještě mnohem horší a závažnější, protože já popisuji jen jednotlivé situace, ale svědkové budou mluvit o svých mnohaletých zkušenostech s Heřmánkem a Adamcovou. Ta bude tvrdit, že lžou. Soudci (anebo soudkyni) bude za chvíli vše jasné. Pak vyhlásí, že máme svobodu slova, že pravda nemůže být pomluvou a že vzdělávání je věc veřejného zájmu a veřejnost a zejména rodiče si zasluhují informace, které se týkají jejich dětí. Pak věci, o kterých já píšu, budou potvrzeny rozsudkem, Adamcová zaplatí výlohy soudu a moje a bude mít ještě větší ostudu, než nyní. Tedy pokud je to vůbec možné. Protože mezitím vyšly různé články a dobře zpracovaný podcast „Ve stínu“, věnovaný Heřmánku. Může Adamcová pod falešnými jmény lhát na sociálních sítích, může zneužívat soukromé informace a lékařské zprávy, může posílat vymyšlená udání na OSPOD na jednotlivé rodiče – karma ji dohání a už nikdo nezamlčí všechny ty případy její agresivity, nekompetentnosti a lidské malosti.
Pojďme se tedy opět podívat, co se stalo v Základní škole, gymnáziu a střední pedagogické škole Heřmánek.Jestli vám někdy zůstává rozum stát nad tou až neuvěřitelným bláznovstvím toho, co se v Heřmánku děje, přečtěte si tohle. Člověku se chce až smát, stejně jako žákům, ale je to rozhodně vzdělávací tragédie.
Ilustrativní situace 14: „Měli jsme, pokud si dobře pamatuju, suplovanou hodinu s paní Borovkovou. Byla to učitelka matematiky a tehdy naše třídní učitelka. Měli jsme samostatnou práci na jiný předmět a ona nás jen hlídala. Zrovna telefonovala, když do třídy přišla paní Adamcová. Okamžitě, když viděla, že paní Borovková telefonuje, na ní začala křičet, co si dovoluje řešit osobní věci na telefonu v pracovní době. Borovková argumentovala, že to byl pracovní hovor. Hádka mezi nimi se vyostřila a přesunula se ven na dvorek školy. Adamcová chytila Borovkovou za paži a chtěla ji odvléct do ředitelny, Borovková se jí ale vyvlékla a odstoupila od ní pryč. Adamcová zmizela dovnitř. Stál jsem tam společně s několika dalšími žáky a z nervozity nás nenapadlo nic jiného, než se situaci smát. Adamcová vyšla opět ven, viděla, že se smějeme, takže svůj křik přesunula na nás a nahnala nás dovnitř do třídy. Zavřela dveře a velmi dlouho na nás křičela. Její monolog byl primárně o tom, že ona je tam od toho, aby nás chránila před Borovkovou a bez ní by to tam bylo peklo. Vyhrožovala, že ze školy odejde a pak už nás před Borovkovou nic neochrání. Mluvila poměrně dlouho, ale víc si z toho nepamatuju. Následně se rozbrečela a odešla do ředitelny, která byla hned za dveřmi od třídy, ve které jsme zrovna byli. Vylezla ven oknem (byli jsme v přízemí), nasedla do auta a odjela. Na začátku šesté třídy nás bylo myslím 9, ale jednou za nějakou dobu vždy někdo ze spolužáků ze dne na den odešel s tím, že odchází kvůli ředitelce. V deváté třídě jsme z původních devíti zbyli čtyři.“
Líný učitel: Tohle není historka o jedné hádce. Tohle je mikroskopický řez školním klimatem. Veřejný konflikt dvou dospělých před třídou je vždy selháním profesních hranic. Děti nemají být svědky mocenského boje mezi pedagogy. Nemají být zatahovány do role publika ani do role spojenců. V momentě, kdy dospělý začne říkat „já vás chráním před ní“, dochází k přenesení emoční zátěže na žáky. Dítě se ocitá v konfliktu, kterému nerozumí a který nemůže vyřešit. Fyzické uchopení kolegyně za paži? To je demonstrace moci. A následný emoční kolaps – křik, pláč, dramatický odjezd – ukazuje na hlubší přetížení. Buď jde o osobní nestabilitu, nebo o chronicky toxické prostředí. Pro žáky je to především ztráta bezpečí. Dospělí, kteří mají představovat stabilitu, se před nimi rozpadnou. Reakce smíchem není drzost. Je to nervová obrana. Dítě se směje, protože neví, kam s napětím. Horší jsou ale dlouhodobé dopady: nejistota, nedůvěra, pocit, že autority nejsou pevné. A pokud se takové situace opakují, klima školy se začne drolit. Odchody žáků? Taková fluktuace v malé třídě rozbíjí vztahy, pocit sounáležitosti i identitu skupiny. Každý odchod je malá trhlina v bezpečí. Tahle příhoda je malá, ale výmluvná. Ukazuje, jak rychle se může rozpadnout profesionalita, když chybí hranice a kultura řešení konfliktů. Heřmánek nikdy nebyl a s Adamcovou ani nemůže být bezpečným místem.
Ilustrativní situace 15 (svědectví rodiče): „Protože fluktuace zaměstnanců byla skutečně nevídaná a učitelé, vychovatelé i asistenti odcházeli nepředvídatelně během školního roku (vždy po konfliktech s Adamcovou), měla škola občas problém najít učitele a přijímala, mírně řečeno, podivné existence. Jednou přijala učitele jménem Jindřich Vodák, který byl některým rodičům podezřelý. Napadlo je si vygooglovat jeho jméno a hned na první stránce se tehdy objevily odkazy na zpravodajské servery, kde se psalo o tom, že po tomto muži bylo v minulosti vyhlášeno celostátní pátrání a že jde o nepodmíněně trestného recidivistu. Nebylo pochyb o tom, že jde o tutéž osobu – zprávy provázely i fotografie. Přitom pro práci ve škole musí uchazeč předložit čistý trestní rejstřík. Po iniciativě rodičů byl Vodák propuštěn, ale vedení nepřipustilo žádné personálně-manažerské pochybení. Adamcová se pak rozhodla, že bude češtinu ve třídě vyučovat sama! Ona, která nedá dohromady srozumitelnou větu, o hrubkách ani nemluvím.“ S tím souvisí vzpomínky žáka: „Jeden rok se Adamcová rozhodla, že nás bude učit češtinu. Pokud jste četl její příspěvky na facebooku, víte, že ona ji moc neovládá. Musel jsem se s ní hádat o tom, že se píše „auta jezdila“ a ne „auta jezdily.“
Ilustrativní situace 16 (další rodič): „Mohu popsat bezpočet agresivních výlevů Mirky Adamcové, kterých jsme já nebo mé dítě byli svědky, nebo o kterých jsme se dozvěděli od zaměstnanců školy v soukromých rozhovorech. Adamcová byla nejprve oficiální ředitelkou ZŠ. Kvůli svému problematickému chování, kdy měla neustále konflikty se všemi okolo (zaměstnanci, rodiči i dětmi), pak „odstoupila“, a funkci začal „vykonávat“ její manžel. Ovšem kdo se radoval, že se atmosféra ve škole zlepší, radoval se předčasně. De facto školu nadále řídila ona, i když se titulovala jako zástupkyně. Několikrát se nám i jiným rodičům stalo, že jsme přišli na dohodnutou schůzku s Adamcovou, v dohodnutou dobu, a ona před námi práskla dveřmi s tím, že teď nemá čas. Vždy to bylo bez omluvy a hrubým tónem, jako bychom něco provedli. Jednou se stalo, že vtrhla do třídy, kde měli druháci výuku se svou třídní, a začala se s touto učitelkou o něčem před dětmi dohadovat. Skončilo tím, že Adamcová na učitelku začala křičet, že je kráva (vše před dětmi). Pro učitelku to byla zřejmě poslední kapka, odešla že třídy a na Heřmánku už jsme ji neviděli. Tím přišly prvostupňové děti ze dne na den o třídní učitelku. Zažila jsem poté třídní schůzky, kdy na nás rodiče Adamcová řvala a bušila pěstí do stolu. Byla to reakce na běžné legitimní otázky rodičů, položené nekonfliktním způsobem. Když jela třída na několikadenní výlet, Adamcová za nimi občas přijela. V tom případě se okamžitě měnila atmosféra, do té doby pohodová. Často tam probíhaly před dětmi hádky Adamcové se zaměstnanci, kteří zřejmě nepracovali podle představ Adamcové, a ona na ně před dětmi křičela. Dítě mi vyprávělo, že jednou spolužák přišel do školy s účesem, který se mu nelíbil či se za něj styděl, a proto si chtěl nechat kšiltovku. Adamcová přišla do jejich třídy a chtěla po něm, aby si čepici sundal. Snažil se jí vysvětlit, že nechce, a ona začala být agresivní, pustila se s ním do fyzické potyčky a kšiltovku mu strhla násilím.“
Líný učitel: Popisovaný sled událostí nepůsobí jako izolované excesy, ale jako konzistentní vzorec chování. Ředitel je nositelem organizační kultury. Způsob, jakým komunikuje, řeší konflikty a zachází s lidmi, se rychle stává normou. Opakované konflikty „se všemi okolo“ – zaměstnanci, rodiči i dětmi – signalizují, že nejde o náhodné tření, ale o systémový problém. Pokud formálně odstoupí z funkce a vedení převezme manžel, zatímco faktické řízení zůstává v jejích rukou, vzniká navíc vážný střet rolí a oslabení transparentnosti. Autorita se rozostřuje, odpovědnost je nejasná a zaměstnanci i rodiče ztrácejí jistotu, kdo skutečně rozhoduje. Druhá rovina je profesní kultura. Opakované zabouchnutí dveří před rodiči, odmítání domluvených schůzek bez omluvy, hrubý tón – to není jen otázka stylu. Je to signál nerovnováhy moci. Rodiče nejsou obtížný hmyz, ale partneři. Pokud vedení reaguje na legitimní dotazy křikem a bušením do stolu, vytváří klima strachu, nikoli důvěry. Ještě závažnější je veřejné ponižování pedagogů před žáky. Děti potřebují stabilní dospělé, kteří spolupracují. Pokud jsou svědky ponižování učitele, rozpadá se jejich pocit jistoty i respektu k autoritám. Odchod učitelky bezprostředně po takové scéně je pochopitelný. Pro děti to však znamená náhlou ztrátu vztahu a kontinuity. Takové ztráty se v malých školách násobí a zanechávají dlouhodobé stopy. Nejcitlivější část se týká dětí přímo. Pokud skutečně došlo k fyzickému stržení kšiltovky z hlavy žáka po slovním konfliktu, jedná se o překročení hranice. Škola může mít pravidla ohledně pokrývek hlavy, ale jejich vymáhání nesmí přerůst ve fyzický nátlak. Agresivní reakce na běžnou dětskou nejistotu (stud za účes) je nepřiměřená a z hlediska pedagogiky kontraproduktivní. Dítě si z takové situace neodnáší poučení o pravidlech, ale zkušenost ponížení a bezmoci. Celek vytváří obraz prostředí, kde dominuje strach, nepředvídatelnost a osobní konflikty. V takovém klimatu dochází k odchodům učitelů i žáků, k rozpadu důvěry a k chronickému napětí.
Předchozí texty:
Mirka Adamcová ve škole Heřmánek: víme, kde je problém
Mirka Adamcová: v Heřmánku šéfuje toxická osoba
Mirka Adamcová: prý „geniální pedagogika“, ale ve skutečnosti k dětem nepřátelské jednání
Mirka Adamcová ze ZŠ Heřmánek: popis případu, za který by měla skončit u soudu
ZŠ Heřmánek, Mirka Adamcová, Petr Adamec, Olga Černá: ta škola je prohnilá do morku kostí
ZŠ Heřmánek: můžeme věřit podvodníkům?
ZŠ Heřmánek: Adamcová opět podvádí a veřejně lže