ZŠ Heřmánek: můžeme věřit podvodníkům?
Každá kvalitní škola má svou filozofii vzdělávání, kterou rozvíjí a cizeluje a kterou se řídí v každodenní činnosti. Není těžké napsat na web, že „rozvoj dětí u nás probíhá v přátelském a povzbuzujícím prostředí„, ale jak se to slučuje s tím, že se děti ve škole bojí potkat ředitelku, která na ně křičí a mnoho z nich dohnala k slzám. Každý umí veřejně na webu školy tvrdit, že prý „naši učitelé a zaměstnanci pracují s nadšením a spolu s rodiči vytvářejí podpůrnou školní atmosféru„, ale je hrozné, když škola ve skutečnosti s rodiči válčí, zastrašuje je a vyžaduje od nich poslušnost. Ano, píšu o Základní škole, gymnáziu a střední pedagogické škole Heřmánek, kterou vede manželská dvojice Mirka / Slávka Adamcová (to je jedna osoba, která střídá jména, jak se jí to hodí) a Petr Adamec.
Malé odborné okénko: na ZŠ Heřmánek funguje i gymnázium a pedagogické lyceum. Pedagogiku tam učí ředitelka Mirka /Slávka/ Adamcová. Když se na webu této školy objeví pojem „podpůrná školní atmosféra“, ukazuje to velmi nízkou odbornou úroveň. Podpůrné jsou nanejvýš opatření nebo služby, v tomto smyslu je správný odborný pojem podporující. A samozřejmě bychom neměli mluvit o krátkodobé „atmosféře“, ale spíše o dlouhodobém klimatu. Takže když vidím podpůrná školní atmosféra tam, kde by mělo být podporující školní klima, mám o úrovni odbornosti jasno.
Ale to byl jen takový detail. Dneska budu popisovat určité chování vedení ZŠ Heřmánek. na sociálních sítích. Ředitelka, spoluředitelka, zřizovatelka, majitelka (nehodící se škrtněte) ZŠ Heřmánek Mirka Adamcová tam reaguje. Problém je že nejen pod svým jménem Slávka Adamcová, ale i pod několika jinými. Vydává se za rodiče žáka své školy, píše o sobě samé jako o „Mirce“, obhajuje školu a zpochybňuje názory jiných účastníků diskuze. Ať se na to díváte z jakékoliv stránky, vydávat se za někoho jiného je podvod. Je to trapné, nedospělé a současně falešné jako pětník. Podívejte se třeba na tu blamáž s „Lindou Večeřovou“. Tato fejková osoba si založila účet 5. ledna, předvádí nám svého pejska „naše Kulička“, jehož snímek použila z internetu a ještě se tentýž den vdala. A už mi píše do diskuze o „dlouhodobě pozitivní“ zkušenosti se školou ZŠ Heřmánek. Jako vážně? Jak byste takové jednání nazvali? Uvěříte pak takovému člověku cokoliv?
Ale není všechno tak srandovní, jako tohle směšné chování. Falešná identita Jiří Zapadlo (což je jméno tatínka bývalého žáka ZŠ Heřmánek), které bylo pro tyto účely zneužito, píše pochvalnou recenzi na ZŠ Heřmánek a také falešné negativní hodnocení na ty, kdo ze ZŠ Heřmánek po sporech s Adamcovými odešli. Že bychom v té typické lámané češtině opět poznávali Mirku / Slávku Adamcovou? Ta ještě volala zaměstnavatelům těchto pedagogů. Taková zákeřná kudla do zad. Když vidíme tohle zbabělé, nečestné a podvodné jednání Adamcových na sociálních sítích, o to více vynikne jejích neuvěřitelné omezování studentů gymnázia Heřmánek.
Ilustrativní situace 10, popis rodiče: „Na začátku školního roku Adamcová promlouvala k žákům prvního ročníku gymnázia. Bylo jim sděleno, že by mezi sebou neměli komunikovat, pokud jsou mimo školu a že je zakázáno zakládat společné skupiny na sociálních sítích. Jejich veškerá komunikace by prý měla probíhat výhradně na půdě školy pod vedením „koučů“, což je především ona sama. Adamcová žákům sdělila, že se dozvěděla, že si založili skupinu na Instagramu a jelikož ji tam nepozvali, tak ji musejí smazat. Žáci argumentovali tím, že stýkat se mimo školu a zakládat skupiny na sociálních sítích je jejich právo v rámci osobních svobod a žádali, aby jim důvody takového rozhodnutí vysvětlila. Na tento požadavek reagovala paní Adamcová psychickým nátlakem a křikem a snažila se žáky, kteří argumentovali, umlčet. Přistupovala k jednotlivým žákům a křičela na ně zblízka tak dlouho, dokud se několik žákyň nerozplakalo, některé utekly z místnosti. Plačící žákyně se jejich spolužačky pokusily utěšit objetím. Paní Adamcová jim to ale zakazovala a zdůvodňovala to tím, že je v životě také nikdo nebude utěšovat. Po vyučování byli studenti, kteří (slušným způsobem) bránili své právo scházet se mimo školu, vzati jeden po druhém „na kobereček“ a následně odcházeli ze školy rozrušeni, někteří i plakali. Druhý den 9.září. škola zaslala rodičům a studentům nově upravený školní řád (na kterém ovšem bylo uvedeno, že je platný od 4. 9.) a ve kterém byly udělány následující změny: 1) Povinnosti a zodpovědnosti studentů v bodě 40. týkající se zákazu vytváření sociálních skupin mimo školu, 2) Práva studentů v bodě 10. týkající se korekce kritického zvažování, 3) Práva studentů v bodě 14. týkající se ochranou studentů před škodlivými informacemi.“
Líný učitel: Popisovaná situace, v níž vedení gymnázia – Adamcová – na začátku školního roku vystoupilo před žáky prvního ročníku s tvrzením, že by spolu neměli komunikovat mimo školu a že je zakázáno zakládat společné skupiny na sociálních sítích, představuje závažný problém z hlediska práva, pedagogiky i psychologie. Z právního hlediska je nutné zdůraznit, že školní řád je vnitřní normativní akt, jehož působnost je omezena na chování žáků při vzdělávání a v přímé souvislosti s ním. Škola nemá zákonné oprávnění regulovat soukromý život žáků mimo školu, zákaz komunikace žáků mimo školu a zákaz zakládání soukromých skupin na sociálních sítích nemají oporu ve školském zákoně ani v jiném právním předpisu a představují nepřípustný zásah do základních práv a svobod, zejména do práva na soukromý a osobní život a do svobody sdružování a projevu. Takový zákaz je proto nutné považovat za překročení pravomocí školy. Ani povinnost „zachovávat dobré jméno školy“, která je v praxi běžně uváděna ve školních řádech, nemůže být vykládána tak, že by žákům zakazovala mezi sebou komunikovat, vytvářet soukromé skupiny nebo kriticky diskutovat. Používání tohoto vágního pojmu k umlčování kritiky či k prevenci samostatné komunikace žáků je zneužitím neurčité právní normy. Závažným právním problémem je rovněž skutečnost, že škola zaslala rodičům a studentům dne 9. září nově upravený školní řád, který byl označen jako platný již od 4. září. Takový postup představuje nepřípustnou zpětnou účinnost vnitřního předpisu. Úpravy práv studentů týkající se tzv. korekce kritického zvažování a ochrany před škodlivými informacemi navíc působí právně neurčitě a otevírají prostor pro svévolné omezování názorů a kritického myšlení, což je v přímém rozporu s cíli vzdělávání, jak je vymezuje školský zákon, tedy s rozvojem samostatnosti, odpovědnosti a kritického uvažování žáků. Jen si ten článek 40 přečtěte, tak hloupý blábol jste už dlouho neviděli. „Růst zodpovědnosti za školu je v rámci gymnázia kaučován“ nebo „žáci nevytváří nezávislé struktury školy“ a další jsou pitomosti, které nedávají smysl a mají jen za úkol hloupou hatmatilkou odůvodnit neoprávněnou a šokující represi. Jsou to pasáže odborně prázdné, vnitřně rozporné a v pedagogickém smyslu nesmyslné.
Má vůbec smysl vysvětlovat ten očividný vnitřní rozpor: škola současně tvrdí, že chce rozvíjet odpovědnost žáků, ale zároveň jim upírá možnost vytvářet vlastní iniciativy, dohody a komunikační kanály? Odpovědnost bez autonomie neexistuje! Pokud žáci nesmějí vytvářet „nezávislé struktury“ (jakkoliv je to stupidní označení pro společnou online komunikaci), pak nemohou převzít odpovědnost, protože odpovědnost vzniká právě z možnosti něco svobodně iniciovat a nést následky. Obě ty formulace mají společný rys: používají jazyk moderní pedagogiky (koučování, odpovědnost, vztahy), ale naplňují jej obsahem autoritářského řízení. Jde o typický příklad tzv. pseudo-odborného jazyka, který má zakrýt skutečný záměr – kontrolu, centralizaci moci a omezení autonomie žáků – a dodat mu zdání pedagogické legitimity.
Pedagogická autorita není založena na kontrole soukromého života žáků ani na potlačování jejich přirozených sociálních vazeb, ale na odbornosti, důvěře a kvalitním vztahu. Zákaz samostatné komunikace, vytváření vrstevnických skupin a tzv. nezávislých struktur odpovídá spíše autoritářskému modelu školy, který je v rozporu s moderními pedagogickými přístupy. Zvláště problematické je používání pojmu „koučování“ v situaci, kdy je tento termín spojován s direktivním řízením, křikem, nátlakem a zákazem argumentace. Koučování v pedagogickém smyslu znamená podporu autonomie, provázení a rozvoj odpovědnosti, nikoli represivní kontrolu sociálních vztahů žáků. Z hlediska školního klimatu a atmosféry popsané jednání vytváří prostředí ohrožení, strachu a nejistoty. Křik, psychický nátlak, umlčování názorů a následné individuální „koberečky“ po vyučování vedou k narušení pocitu bezpečí, který je základním předpokladem efektivního učení. Takové klima podporuje konformitu, pasivitu a mlčení místo otevřené komunikace, spolupráce a odpovědnosti. Škola se v tomto pojetí nestává prostorem pro rozvoj osobnosti, ale místem kontroly a sankcí. Psychologický rozbor situace je neméně závažný. Žáci gymnázia se nacházejí ve vývojovém období adolescence, kdy je klíčové utváření identity, rozvoj autonomie a budování vrstevnických vztahů. Zákaz komunikace mimo školu a zákaz soukromých skupin na sociálních sítích je z tohoto hlediska vývojově nepřiměřený a může negativně zasahovat do psychosociálního vývoje dospívajících. Křik z bezprostřední blízkosti a dlouhodobý psychický nátlak aktivují stresovou reakci organismu, mohou vést k emočnímu zahlcení a v některých případech i k dlouhodobým negativním dopadům na vztah ke škole a autoritám. Zákaz fyzické útěchy mezi spolužáky, kteří se snažili plačící spolužačky uklidnit, popírá základní principy sociální opory a empatie a posiluje pocit izolace a bezmoci. Následné individuální pohovory se studenty, kteří se slušně domáhali vysvětlení a bránili své právo na soukromou komunikaci, lze chápat jako formu sekundární viktimizace, která prohlubuje pocit ohrožení a trestu za vyjádřený názor a zvyšuje riziko naučené bezmoci.
Celkově lze konstatovat, že popsaná situace představuje vážné selhání v oblasti právního rámce, pedagogického vedení i psychologické bezpečnosti žáků. Školní řád v dané podobě překračuje zákonné meze, obsahuje nepřípustná omezení osobních svobod a vykazuje znaky retroaktivity. Pedagogický přístup je autoritářský a v rozporu s moderním chápáním školy, role učitele i školního klimatu. Psychologické důsledky popsaného jednání jsou vysoce rizikové, vývojově nevhodné a potenciálně poškozující. Takové prostředí nelze považovat za podporující školní atmosféru, ale naopak za toxické prostředí, které ohrožuje pohodu, důvěru a zdravý vývoj žáků.
Předchozí texty:
Mirka Adamcová ve škole Heřmánek: víme, kde je problém
Mirka Adamcová: v Heřmánku šéfuje toxická osoba
Mirka Adamcová: prý „geniální pedagogika“, ale ve skutečnosti k dětem nepřátelské jednání
Mirka Adamcová ze ZŠ Heřmánek: popis případu, za který by měla skončit u soudu
ZŠ Heřmánek, Mirka Adamcová, Petr Adamec, Olga Černá: ta škola je prohnilá do morku kostí