Gymnázium Cheb a sexuální agresor: Česká školní inspekce potvrdila špatnou práci ředitele Jalovce
Nedávno jsem psal o případu Gymnázia Cheb, kde působil jako učitel Miroslav Stulák, pravomocně odsouzen Okresním soudem v Chebu za trestný čin sexuálního útoku, který spáchal vůči žákyni gymnázia. Stulák se ke svému jednání se doznal, ale myslel si, že může dál na gymnáziu učit. Bohužel, stejného názoru byl i ředitel gymnázia Cheb Antonín Jalovec. Ten nevídaným způsobem mlžil, že „ho tady budu muset dál nechat, i kdybych nechtěl. Pokud je ten člověk bezúhonný, a to s čistým trestním rejstříkem je, tak může vykonávat činnost učitele.“ Přestože byl jasné a zjevné, že Stulák měl dostat výpověď pro hrubé porušení povinností zaměstnance. Psal jsem tehdy, že „výpověď je možná, pokud zaměstnanec přestal splňovat předpoklady pro výkon práce. U učitele nejsou předpokladem jen diplomy a bezúhonnost, ale také důvěryhodnost, schopnost bezpečné práce s mládeží, psychická a sociální způsobilost. Učitel, který sáhne studentce ve spánku na bradavku a je za to pravomocně potrestán soudem, objektivně ztrácí předpoklad vykonávat pedagogickou práci.“ To jsou dostatečné zákonné důvody, ale ředitel Jalovec neustále veřejnosti tvrdil, že jednat nemůže a že se bojí soudně uložených náhrad a kdesi cosi. Nechal Stuláka učit, rozumíte tomu?! Ani ho neodstavil z výuky, prostě nic. Pak nakonec Stulák školu opustil a do té doby zbabělý a alibistický Jalovec se hned pasoval do role mistra diplomacie, divže si neudělil cenu za chytrost. Já jsem přesvědčen o tom, že nebýt tlaku veřejnosti, nebýt petice od rodičů a medializace, Stulák by to s podporou Jelovce doklepal do důchodu a ještě na cestu dostal hezkou odměnu na odchodnou. Napsal jsem tedy podnět České školní inspekci – a dostal zajímavou a bohužel znepokojivou odpověď, která „mistrovství“ Jalovce ukazuje v jiném světle. Ve světle nekompetentnosti, lhostejnosti k žákům a nedostatku sebereflexe.
Cituji doslovně ze zprávy: „Stížnost poukazovala na postup ředitele školy v souvislosti se situací týkající se nevhodného chování pedagogického pracovníka (dále „pedagog“) vůči žákyni školy (dále „žákyně“), na zajištění bezpečného prostředí pro žáky, včetně prevence rizikového chování a podpory žáků, a na dodržování zásad ochrany bezpečí a důstojnosti žáků vyplývajících ze školního řádu školy.
Předmětem šetření byl postup školy poté, co se o situaci dozvěděla, a to zejména z hlediska zajištění bezpečného, podpůrného a respektujícího prostředí pro žáky a naplňování povinností školy v oblasti ochrany zdraví a bezpečí žáků. Při prošetření stížnosti ČŠI zjistila (citace pocházejí z vyrozumění ČŠI doručeného stěžovateli):
Z rozhovoru s ředitelem školy vyplynulo, že v souvislosti s nevhodným chováním pedagoga vůči žákyni škola nepřijala žádná konkrétní opatření zaměřená na práci se třídou žákyně ani na systematickou podporu žáků této třídy. Škola nevyužila školní poradenské pracoviště pro realizaci nebo zajištění cílené intervence ve třídě ani pro nabídku systematické podpory žákům třídy, s cílem zajistit jim psychické bezpečí. ČŠI dále zjistila, že škola v souvislosti s danou situací neprovedla žádné interní zjišťování klimatu třídy, ani nezjišťovala dopady situace na žáky a nevedla se žáky ani s pedagogickými pracovníky otevřenou komunikaci o principech ochrany žáků, možnostech obrany a dostupné podpoře. Z dotazníkového šetření mezi žáky třídy žákyně vyplynulo, že téměř polovina žáků měla pocit, že situace měla vliv na atmosféru nebo pocit bezpečí ve třídě. Téměř všichni uvedli, že neměli pocit, že by škola v té době udělala kroky k tomu, aby se žáci cítili bezpečně. Téměř polovina žáků taktéž uvedla, že nevědí, na koho se ve škole obrátit, kdyby jim bylo chování učitele nepříjemné. Z analýzy otevřených odpovědí žáků, které byly součástí dotazníku, je patrné, že téma nebylo ve škole otevřeně komunikováno a některé reakce pedagogů byly žáky vnímány jako nevhodné. Výsledky dotazníkového šetření korespondovaly s vyjádřením žákyně, která navíc uvedla, že chování spolužáků vnímala převážně jako podporující.
Z dotazníkového šetření mezi žáky tříd, ve kterých pedagog působil, vyplynulo, že někteří žáci se ve škole necítí zcela bezpečně. Téměř třetina žáků uvedla opakovanou zkušenost s nepříjemným chováním některého z učitelů ve škole a stejný počet žáků uvedl, že neví, na koho se ve škole obrátit v případě nevhodného chování některého z učitelů. Pouze třetina žáků věří, že kdyby žák nahlásil nevhodné chování některého učitele, škola by to řešila.
Z výše uvedených zjištění vyplývá, že škola v souvislosti se závažnou situací týkající se chování pedagogického pracovníka vůči žákyni nepřijala odpovídající opatření směřující k zajištění bezpečného prostředí pro žáky, k poskytnutí podpory dotčené žákyni a k systematické práci s třídním kolektivem. Škola současně nepřistoupila k zamezení styku pedagoga s žáky ani k otevřené komunikaci se žáky a pedagogy s cílem vytvořit bezpečné prostředí pro žáky a posílit ochranu žáků do budoucna.
ČŠI hodnotí stížnost jako důvodnou.
Ve stížnosti je dále uvedeno, že postup školy nebyl v souladu s ustanoveními školního řádu, zejména v oblasti zajištění bezpečnosti žáků, ochrany jejich důstojnosti a vytváření bezpečného a respektujícího prostředí. ČŠI se tak při šetření zabývala také výše uvedeným tvrzením. Z předloženého školního řádu vyplývá, že škola deklaruje povinnost zajišťovat bezpečné prostředí pro žáky, chránit jejich důstojnost a podporovat vzájemně respektující vztahy mezi žáky a zaměstnanci školy. Ředitel školy vydal s účinností od 1. 2. 2026 nový školní řád, jehož úpravy se však netýkaly ustanovení vztahujících se k ochraně bezpečí, důstojnosti a psychické pohody žáků ani pravidel vzájemných vztahů mezi žáky a zaměstnanci školy. Ve vztahu k ustanovením školního řádu a zásadám v něm deklarovaným ČŠI na základě souhrnného vyhodnocení zjištění konstatuje, že škola při řešení uvedené situace nenaplňovala zásady deklarované ve školním řádu v oblasti ochrany bezpečí, důstojnosti a psychické pohody žáků. Ani následná aktualizace školního řádu nebyla využita k přijetí opatření směřujících k posílení ochrany žáků v obdobných situacích. Nastavení podpůrných a preventivních mechanismů školy se v této situaci projevilo jako nefunkční.
ČŠI hodnotí stížnost jako důvodnou.
Líný učitel: Šetřením ČŠI se tedy ukázalo, že ředitel Jalovec selhal při řešení situace s učitelem / sexuálním agresorem a selhal i opakovaně poté. Selhal při zajištění bezpečí žáků, selhal při poskytování podpory žákům, selhal při úpravách školního řádu směrem k prevenci, selhal ve všem a zkrátka neudělal nic dobře. Nic. To, že nakonec odsouzený učitel odešel, můžeme přičítat spíše tlaku veřejnosti než jednání ředitele, ve kterém převládal alibismus a výmluvy. Bál se soudu, bál se případného odškodnění, bál se vlastního stínu. Na tom, že agresor chodí po stejných chodbách jako oběť a další žákyně, mu nezáleželo. Klidně ho začlenil do výuky! Zda je ředitel neschopný nebo lhostejný nebo otupělý – je vlastně jedno. Výsledek je stejný. Ve veřejné diskuzi reagovala pod článkem. jakási Šárka Krejčová, že píšu věci, které jsou „úplně mimo“ a „my za ředitelem gymnázia stojíme“. Tak se nyní ukázalo, jak jsem „mimo“. Ona stojí za ředitelem, který nehne ani prstem pro žáky, aby jim zajistil podporu v situaci, kdy agresorem je učitel. Stojí za ředitelem školy, kde třetina žáků uvedla opakovanou zkušenost s nepříjemným chováním některého z učitelů ve škole – a také to, že nevědí, na koho se v tom případě mají obrátit. Stojí za ředitelem školy, kde téměř nikdo ze žáků nevnímal kroky školy, které by jim alespoň trochu pomohly cítit se bezpečně. Stojí za školou, která podle zjištění ČŠI selhala v ochraně žáků. Ale bez pocitu bezpečí kvalitně vzdělávat nejde.
Předchozí text:
Gymnázium Cheb a podnět ČŠI na jednání ředitele školy Antonína Jalovce