Revize RVP 1: jak dopadl zeměpis? Analýza a hodnocení: ****1/2

Rád bych se věnoval rozdílům mezi starým a revidovaným RVP a hodnocením kvality. Je revize opravdu krokem dopředu? Byly nové okruhy zpracovány dobře a modernizují daný předmět? Začnu Zeměpisem, což je předmět, ke kterému nyní vytvářím učebnice a který jsem řadu let učil. Nové kurikulum skutečně přináší několik významných didaktických posunů. Současně ale oslabuje některé dříve výslovně stanovené oborové požadavky. A v řadě případů pouze nově pojmenovává to, co už starý RVP umožňoval nebo přímo vyžadoval. Za důležitou považuji především jednu věc: RVP ZV 2023 (tedy „starý RVP“) rozhodně nebyl dokumentem, který by požadoval jen memorování zeměpisných faktů. Už obsahoval práci s daty, analýzu geografických problémů, posuzování změn, terénní výzkum i rozvoj klíčových kompetencí. Proto nestačí, že nové OVU používá slova kriticky, zhodnotí, posoudí nebo vysvětlí. Chceme-li prokázat skutečný kvalitativní posun, musíme zjistit, co žák nyní musí umět, co dříve umět nemusel a zda je náročnost jeho poznávací činnosti skutečně vyšší. RVP ZV 2023 měl 25 očekávaných výstupů (OV) a 7 tematických okruhů, Revidovaný RVP 2025 má 18 očekávaných výsledků učení (OVU) a 4 tematické celky. 

Rozvoj geografického myšlení: skutečný pokrok, ale nikoli úplná novinka
Tady vidím jednu z nejdůležitějších změn. Nový RVP staví geografické myšlení přímo do centra oboru. Starý RVP – Z-9-3-03: „Zvažuje, jaké změny ve vybraných regionech světa nastaly, nastávají, mohou nastat a co je příčinou zásadních změn v nich.“ Nový RVP – GEO-GEO-001-ZV9-003: „Využívá geografické myšlení a způsoby poznávání k porozumění příčinám a důsledkům změn míst a regionů“.

Rozdíl je především v šíři uplatnění. Zatímco starý OV byl umístěn do okruhu Regiony světa, nový požaduje geografické myšlení jako obecný způsob práce napříč geografickým obsahem. To je dobrá zpráva. Moderní geografická výuka nemá žákům pouze poskytovat informace o jednotlivých místech, ale učit je klást geografické otázky: Proč právě tady? Proč se jev vyskytuje nerovnoměrně? Jak souvisejí přírodní podmínky a lidské aktivity? Co se změní, když se promění jedna část systému? Jenže starý RVP už podobné uvažování požadoval. Také staré Z-9-3-02 obsahovalo porovnávání a hodnocení přírodních, kulturních, společenských, politických a hospodářských poměrů regionů.
Moje hodnocení: Pozitivní je povýšení geografického myšlení na obecný cíl oboru. Není ale pravda, že by se geografické myšlení do českého kurikula dostávalo teprve nyní. A formulace „využívá geografické myšlení“ je navíc poměrně obecná. Bez dalšího rozpracování nám neříká, které konkrétní myšlenkové operace musí žák zvládnout.

Kartografie, práce s daty a digitální technologie: nejpřesvědčivější modernizace
Starý RVP – Z-9-1-01: „Organizuje a přiměřeně hodnotí geografické informace a zdroje dat z dostupných kartografických produktů a elaborátů, z grafů, diagramů, statistických a dalších informačních zdrojů.“ Nový RVP – GEO-GEO-001-ZV9-001: „Kriticky využívá mapy a další zdroje geografických dat pro vlastní učení i každodenní poznávání světa.“ a GEO-GEO-001-ZV9-002: „Využívá geoinformační technologie k řešení reálných problémů.“

Zde vidím podstatné zlepšení. Nový dokument se neposouvá pouze od papírových map k digitálním. Posouvá se od práce se zdrojem informací k jeho účelnému využití při řešení problému. Například žák může analyzovat dostupnost veřejné dopravy, vytipovat vhodné místo pro nový přechod, porovnávat tepelné ostrovy města nebo navrhnout rozmístění veřejné zeleně na základě prostorových dat. Takové úlohy přirozeně rozvíjejí geografické dovednosti, kritické myšlení, práci s důkazy a kompetenci k řešení problémů. Nebylo by ale správné tvrdit, že starý RVP digitální geografii opomíjel. Ve svém doporučeném učivu výslovně uváděl kartografické produkty v tištěné i elektronické podobě a od revize v roce 2021 obsahoval také digitální kompetenci. Skutečná novinka: Využívání geoinformačních technologií k řešení reálných problémů je nově formulováno přímo jako samostatný oborový OVU, nikoli pouze jako jedna z možných cest práce s geografickými daty. To považuji za jednoznačný přínos revize.

Fyzická geografie: výraznější důraz na příčiny, odvozování a aplikaci
Starý RVP obsahoval tři OV v okruhu Přírodní obraz Země, zatímco nový má čtyři výstupy přímo věnované základním fyzickogeografickým podmínkám. Jejich pojetí se podstatně změnilo. Starý RVP – Z-9-2-02: „Rozlišuje a porovnává složky a prvky přírodní sféry, jejich vzájemnou souvislost a podmíněnost, rozeznává, pojmenuje a klasifikuje tvary zemského povrchu“. Nový RVP GEO-GEO-002-ZV9-005: „Odvodí dostupnost vody v konkrétním místě během roku, jeho příčiny a vliv na tamní přírodní prostředí a lidskou společnost.“ a GEO-GEO-002-ZV9-007: „Odvodí charakter půd a živých organismů pro konkrétní místo, jeho příčiny a vliv na tamní přírodní prostředí a lidskou společnost.“

Nové OVU požadují více než znalost a třídění jednotlivých složek přírodní sféry. Žák má poznatky využívat k odvozování situace konkrétního místa. To je didakticky podstatný rozdíl. Jestliže žák zná podnebné pásy, ještě to neznamená, že dokáže zdůvodnit vodní režim konkrétní oblasti. Pokud ale dokáže využít údaje o poloze, nadmořské výšce, reliéfu a podnebí a odvodit z nich dostupnost vody v průběhu roku, propojuje své znalosti v použitelný systém. Taková výuka podporuje transfer poznatků a hlubší porozumění, nejen jejich reprodukci.
Současně je ale nutné připomenout, že také starý výstup Z-9-2-03 požadoval porovnání působení vnitřních a vnějších přírodních procesů a jejich vlivu na přírodu i člověka. Příčinné uvažování tedy nebylo nové geografii cizí. Moje hodnocení: Nové formulace zde hodnotím kladně, protože lépe vymezují požadované oborové myšlenkové operace. Významný je především požadavek odvodit charakteristiky konkrétního místa, nikoli jen popsat obecné zákonitosti.

Obyvatelstvo, sídla a hospodářství: analyticky silnější výstupy
Dobře je změna vidět při porovnání demografie. Starý RVP – Z-9-4-01: „Posoudí na přiměřené úrovni prostorovou organizaci světové populace.“ Nový RVP – GEO-GEO-002-ZV9-008: „Vysvětlí, jak přírodní a společenské faktory ovlivňují přirozený i migrační pohyb obyvatel a strukturu i rozmístění obyvatelstva v různých místech a regionech.“ Nový OVU je konkrétnější a z hlediska geografického myšlení i didakticky lépe uchopitelný. Vyžaduje vysvětlování souvislostí mezi demografickými procesy, jejich příčinami a prostorovými důsledky. Podobný posun nastává u sídel: „Starý RVP – Z-9-4-02: „Posoudí, jak přírodní podmínky souvisejí s funkcí lidského sídla, pojmenuje obecné základní geografické znaky sídel.“ Nový RVP – GEO-GEO-002-ZV9-009: „Posoudí geografickou polohu, funkce, vnitřní strukturu a možnosti rozvoje různých sídel.“

Nový OVU výrazně lépe umožňuje badatelské a problémové učení: proč se město rozvíjí určitým směrem, proč některé čtvrti ztrácejí obyvatele, kde by měla vzniknout nová občanská vybavenost nebo jaké důsledky má suburbanizace. V hospodářské geografii je situace smíšená. Starý RVP požadoval také hodnocení struktury světového hospodářství a lokalizaci surovinových a energetických zdrojů. Nový GEO-GEO-002-ZV9-010 zdůrazňuje hlavní faktory rozmístění hospodářských aktivit a jejich vliv na konkrétní region a jeho další rozvoj. To podporuje aplikaci poznatků. Současně ale mizí explicitní požadavek na určitý celosvětový hospodářský přehled. Žák může velmi dobře analyzovat lokální hospodářství, aniž by nutně získal systematickou představu o hospodářské geografii světa. Moje hodnocení: Nová sociální a hospodářská geografie je lépe zaměřena na vysvětlování procesů, ale větší prostor ponechaný výběru případů může přinášet značné rozdíly ve znalostní výbavě žáků jednotlivých škol.

Globalizace a konflikty: posun od popisu k porozumění
Tady je změna obzvlášť viditelná. Starý RVP – Z-9-4-06: „Lokalizuje na mapách jednotlivých světadílů hlavní aktuální geopolitické změny a politické problémy v konkrétních světových regionech.“ Nový RVP – GEO-GEO-002-ZV9-012: „Na příkladu mezinárodních a regionálních konfliktů rozliší jejich podobné a rozdílné příčiny, důsledky a snahy o mírové řešení.“

Starý výstup se zaměřuje na lokalizaci konfliktů a politických problémů. Nový přímo požaduje porozumění jejich příčinám, důsledkům a pokusům o řešení. To je silnější vzdělávací požadavek, protože vede žáka ke srovnávání konfliktů, identifikaci společných mechanismů a pochopení odlišností mezi jednotlivými případy. Podobně se samostatným OVU GEO-GEO-002-ZV9-011 stává porozumění příčinám a průběhu globalizace a doložení jejích pozitivních i negativních důsledků na konkrétní místa. Globalizaci měl ovšem starý RVP také ve svém učivu. Novinka tedy spočívá v tom, že se z tématu výuky stává výslovně stanovený výsledek učení založený na kauzálním porozumění.
Za jeden z nejsilnějších posunů nové geografie považuji právě tuto změnu: nestačí vědět, kde se něco děje. Žák má chápat proč, s jakými důsledky a jaké existují možnosti řešení.

Regionální geografie: největší koncepční změna, ale také riziko
Tady se dostáváme k jedné z nejzajímavějších částí celé revize. Starý RVP měl samostatné okruhy Regiony světa a Česká republika. Obsahoval například následující výstupy: Z-9-3-01: „Lokalizuje na mapách světadíly, oceány a makroregiony světa podle zvolených kritérií, srovnává jejich postavení, rozvojová jádra a periferní zóny.“ nebo Z-9-6-03: „Hodnotí a porovnává na přiměřené úrovni polohu, přírodní poměry, přírodní zdroje, lidský a hospodářský potenciál České republiky v evropském a světovém kontextu.“ Nový RVP přichází s celkem Místa a regiony světa, jehož čtyři OVU se výrazně liší od dřívějšího pojetí. GEO-GEO-003-ZV9-013: „Orientuje se v místech a regionech různého měřítka prostřednictvím vlastní mentální mapy daného území.“ GEO-GEO-003-ZV9-015: „Doloží konkrétními příklady rozdílnou mediální prezentaci míst a regionů a její dopady na vnímání daných míst a regionů.“ GEO-GEO-003-ZV9-016: „Odůvodní svou identifikaci s určitým místem i regiony různého řádu a komunitou lidí, kteří tam žijí.“

Vidím zde zásadní posuny. 1) Od objektivního popisu regionu k subjektivnímu vnímání prostoru. Starý RVP stavěl na poznávání, charakterizování a porovnávání regionů. Nový přidává subjektivní prostorové představy žáků a jejich osobní vztah k místu. To otevírá prostor pro zajímavé didaktické postupy. Například žáci mohou vytvořit vlastní mentální mapy okolí školy, porovnat je a zkoumat, proč určité místo někteří považují za bezpečné a jiní za nepříjemné. Taková úloha propojuje geografii s osobní zkušeností žáků a umožňuje poznávat rozdílné perspektivy. Přesto bych byl u OVU o identifikaci s místem opatrná. Je vhodné, aby závazný vzdělávací výsledek požadoval odůvodnění osobní identifikace s určitou komunitou či regionem? Ne každý žák se musí s místem svého bydliště identifikovat. Žáci mohou mít složitou migrační zkušenost, více domovů nebo mohou k místu bydliště zaujímat kritický vztah. Nebo se prostě jen čerstvě přestěhovat. Geografie má rozvíjet porozumění identitě a vztahu k místu, nikoli vyžadovat deklaraci určitého pocitu sounáležitosti! Formulace OVU může být interpretována dobře, ale tento problém měla podle mě předvídat. 2) Geografie mediálních obrazů je významným přínosem. Nový požadavek zkoumat rozdílnou mediální prezentaci regionů hodnotím jednoznačně kladně. Vždyť právě představy o Africe, migraci, chudobě, konfliktech nebo životě ve vzdálených regionech si žáci často utvářejí prostřednictvím zprostředkovaných informací. Nové OVU umožňuje například porovnat obraz země v turistickém katalogu, zpravodajství, dokumentárním filmu a výpovědích jejích obyvatel. To podporuje kritickou mediální gramotnost a geografickou představivost. Starý RVP sice obsahoval Mediální výchovu jako průřezové téma, ale nový dokument ji významněji začleňuje do samotné geografické disciplíny. Výborně! 3) Ustupuje explicitní požadavek na znalost světových regionů a Česka. Nových 18 geografických OVU ani jednou výslovně nejmenuje Českou republiku jako samostatný předmět požadovaného žákovského výkonu. Stejně tak v nich nenacházíme přímý požadavek na lokalizaci světadílů, oceánů nebo konkrétní soustavy regionů. To neznamená, že se už Česko nebo světadíly nemají učit. Charakteristika nového tematického okruhu počítá s důrazem na místo žáka, region školy, Česko a Evropu. Výběr dalších regionů ponechává učiteli. To nese určité riziko. Moderní geografie nepotřebuje encyklopedické memorování. Potřebuje ovšem základní geografickou orientaci, bez které nemohou žáci kvalifikovaně interpretovat události a procesy. Dovednost geograficky myslet a znalost světa přece nejsou konkurenční cíle. Navzájem se podmiňují.

Udržitelnost: výrazný posun směrem k jednání
Starý RVP – Z-9-5-03: „Uvádí na vybraných příkladech závažné důsledky a rizika přírodních a společenských vlivů na životní prostředí.“ Nový RVP – GEO-GEO-004-ZV9-017: „Zhodnotí, jak naplňování potřeb jedince, společnosti a přírodního prostředí v konkrétním místě napomáhá či zabraňuje udržitelnosti života na Zemi.“ a GEO-GEO-004-ZV9-018: „Uplatňuje základní principy udržitelnosti života při vlastním zodpovědném jednání v prostoru.“

Nové pojetí jde dál než rozpoznávání environmentálních problémů. Žák má hodnotit konflikty mezi různými potřebami a principy udržitelnosti skutečně uplatňovat. To je z hlediska moderní pedagogiky dobrý směr: získané znalosti se mají projevit ve schopnosti rozhodovat a jednat.
Musím ale připomenout, že starý RVP obsahoval občanskou kompetenci, podle níž se žák rozhoduje v zájmu trvale udržitelného rozvoje společnosti. Nejde tedy o zcela nový vzdělávací cíl. Novinkou je jeho přímé ukotvení v geografických OVU. Současně zde vidím dvě didaktické podmínky, bez nichž se dobrý záměr může zvrhnout. Udržitelnost musí být předmětem kritického, daty podloženého poznávání, nikoli předávání předem schválených postojů! Žáci mají například zkoumat ekonomické, environmentální a sociální dopady rozhodnutí, hledat alternativy a rozumět konfliktům mezi nimi. A druhá věc: neměli bychom zaměňovat výchovu k odpovědnému jednání za požadavek na konkrétní osobní životní styl. Škola má rozvíjet schopnost informovaného rozhodování a poskytovat příležitosti k odpovědnému jednání, nikoli kontrolovat soukromé postoje a životní volby žáků. To by ještě chybělo, aby učitelé – často o několik generací starší – mudrovali a kádrovali postoje žáků. To samozřejmě kvalitní učitel nedělá.

Terénní výuka: překvapivě problematická změna
Tohle je podle mě jeden z nejzávažnějších nedostatků revidované geografie. Do této doby jsem vlastně jen chválil, ale tohle chválit nemohu.
Starý RVP měl celý samostatný tematický okruh Terénní geografická výuka, praxe a aplikace. Obsahoval tři závazné OV: Z-9-7-01 „Ovládá základy praktické topografie a orientace v terénu.“, Z-9-7-02: „Aplikuje v terénu praktické postupy při pozorování, zobrazování a hodnocení krajiny.“, Z-9-7-03: „Uplatňuje v praxi zásady bezpečného pohybu a pobytu v krajině, uplatňuje v modelových situacích zásady bezpečného chování a jednání při mimořádných událostech.“ Nový RVP nemá samostatný oborový OVU, který by výslovně požadoval vlastní terénní pozorování či výzkum!

Terénní výuku přitom jeho charakteristika výslovně doporučuje a považuje ji za významnou součást geografického poznávání. V minimální doporučené úrovni u GEO-GEO-001-ZV9-003 navíc zůstává požadavek na bezpečný pohyb a pobyt ve volné přírodě. Není tedy správné říci, že terénní a bezpečnostní vzdělávání z nového RVP úplně zmizelo. Ale mezi metodickým doporučením a závazným běžným OVU je významný rozdíl. Zatímco starý dokument přímo požadoval aplikaci terénních postupů, nové OVU lze v zásadě naplňovat i bez přímého terénního výzkumu. Copak? Zeměpisářům se nechce ze třídy ven? Mapové a geoinformační dovednosti nemusí nutně znamenat, že žák něco skutečně pozoroval, měřil nebo ověřoval v krajině. To pokládám za nešťastné. Geografie je empirický obor. Terénní pozorování, prostorová orientace, měření, zaznamenávání údajů a konfrontace mapových informací s realitou patří k jejím základním metodám. Pokud nové kurikulum klade větší důraz na geografické myšlení a badatelsky orientovanou výuku, mělo by podle mě explicitní požadavek na terénní poznávání spíše posílit než oslabit!

Jak se změnil požadavek na rozvoj kompetencí?
Kritické myšlení a kritické využívání map, zdrojů a mediálních obrazů: Výrazné posílení
Řešení problémů, geoinformační technologie a reálné geografické problémy: Výrazné posílení
Oborové myšlení, důraz na příčiny, důsledky a prostorové vztahy: Posílení
Digitální kompetence GIS a další geotechnologie jako samostatný OVU: Výrazné posílení
Občanství a udržitelnost, hodnocení potřeb, důsledků a vlastní jednání: Posílení
Kulturní kompetence, mediální obrazy míst, regionální identita a rozmanitost perspektiv: Posílení
Sociální a komunikační kompetence, více příležitostí prostřednictvím problémových a diskusních témat: Potenciál, nikoli záruka
Terénní a praktické dovednosti, ztráta samostatně formulovaných běžných terénních OV: Výrazné oslabení explicitního požadavku
Znalostní geografická orientace, menší konkretizace povinných regionálních znalostí: Riziko oslabení

Je nové kurikulum skutečně modernější z hlediska didaktiky?
Ano, zejména svým zaměřením. Ale nikoli proto, že by starý RVP moderní pedagogiku neznal. To je velmi důležité rozlišovat. RVP z roku 2023 například požadoval aktivizující metody, podporující sociální a emocionální klima, individualizaci výuky, práci s chybou, projekty, problémové úlohy i proměnu hodnocení směrem k individuálnímu pokroku žáků. V úvodní charakteristice vzdělávání na druhém stupni se dokonce výslovně počítalo s komplexními a dlouhodobějšími úkoly, projekty i větší odpovědností žáků za vzdělávání. Jestliže tedy autoři revize zdůrazňují badatelskou výuku, skupinové úlohy, aktivní práci žáků nebo řešení reálných problémů, nelze je automaticky představovat jako nově zaváděné principy. Rozdíl je v tom, že revidované geografické OVU jsou v některých případech formulovány tak, aby tyto přístupy přirozeněji vyžadovaly. To je podstatná přednost, ovšem nemusí stačit. Například požadavek, aby žák vysvětlil příčiny migrace, může učitel naplnit kvalitním badatelským projektem, ale také frontálním výkladem zakončeným běžným testem. Kurikulum nastavuje vzdělávací cíle, nikoli automaticky kvalitu vyučovacího procesu.

Největší paradox: nový RVP je v řadě míst mnohem lepší než modelový ŠVP od NPI
Po srovnání starého a nového RVP musím zmínit problém modelového ŠVP, který je nyní (v říjnu 2026) ještě patrnější. Revidované kurikulum nabízí řadu poměrně kvalitních vzdělávacích cílů, ale jejich konkretizace v modelovém dokumentu NPI někdy kvalitativní posun oslabuje nebo přímo popírá. Jakoby revizi RVP dělali mnohem lepší učitelé / didaktici než modelové ŠVP – což je v podstatě pravda a jejich počin je důkaz.

Stačí tři příklady. 1) Kritická práce s mapami. Nový RVP požaduje kritické využití geografických dat. Modelový ŠVP ale v 7. ročníku uvádí znalost polohy států a orientaci ve slepé mapě. Z kritického a analytického požadavku se tak stává především reprodukční dovednost. 2) Geografické myšlení. Nový RVP žádá porozumění příčinám a důsledkům změn míst a regionů. Modelový ŠVP v 6. ročníku k tomuto výsledku přiřazuje stejné činnosti jako k práci s mapami a GIS, včetně geocachingu, aniž by požadoval vysvětlení změn regionu. 3) Odpovědné jednání. Nový RVP požaduje uplatňování principů udržitelnosti ve vlastním jednání. Modelový ŠVP ale v 9. ročníku uvádí převážně identifikování, diskutování, navrhování a obhajování názorů. Vlastní uskutečněné jednání chybí. A to je podle mě mimořádně závažné: NPI vytváří modelový dokument, který v některých částech nedokáže zachovat ani náročnost ani smysl nově formulovaných OVU. Navíc slibuje komplexní rozvoj kompetencí a gramotností, avšak konkrétní vazby v tabulce bývají neúplné, mechanické nebo věcně neodůvodněné. Právě modelový ŠVP by přitom měl ukázat, jak proměnit relativně obecný kurikulární výsledek v konkrétní, pozorovatelný a hodnotitelný výkon žáka. NPI jsou prostě matláci, co jiného. Je to ostuda.

Celkové hodnocení změn
Když porovnám samotné OV a OVU, docházím k těmto závěrům: největší přínos je silnější geografické myšlení a aplikační charakter výsledků. Nový RVP častěji požaduje vysvětlování příčin a důsledků, posuzování vztahů, interpretaci informací a rozhodování v konkrétních prostorových situacích. To je kvalitativní posun, zejména ve fyzické geografii, demografii, geografii sídel a při řešení konfliktů. Nejvýraznější modernizace je geoinformační technologie a kritická interpretace geografických informací. Revidovaný RVP přináší přesvědčivější propojení oborových dovedností, digitální gramotnosti a řešení reálných problémů. Významným obohacením je také práce s mediálními obrazy regionů. Největší riziko je oslabování jasně vymezeného znalostního a praktického základu. Zdůrazňuji: to vnímám jako riziko (kterého bych se osobně nebál), ne jako nedostatek. Starý RVP výslovně požadoval geografii České republiky, lokalizaci světových regionů, určité kartografické a topografické znalosti i terénní dovednosti. Nový dokument některé z těchto požadavků zahrnuje obecněji nebo do charakteristiky oboru, ale už je nevyjadřuje jako samostatné závazné geografické OVU. To může vytvářet nerovnoměrnost ve vzdělávání. Největší možné nedorozumění: prezentovat revizi jako začátek kompetenčního vzdělávání. RVP 2023 už obsahoval kompetence, aktivní učení, řešení problémů, práci s informacemi i požadavek využívat znalosti v praktickém životě. Revize v některých případech tyto principy lépe vtěluje do oborových výsledků, ale nezavádí je od nuly.

Moje konečné stanovisko
Kdybych měl obě kurikula hodnotit výhradně z hlediska kvality formulovaných geografických výstupů, dal bych přednost novému RVP. Sluší se jeho tvůrcům v oblasti zeměpisu poděkovat a pogratulovat k dobré práci. Jejich nejlepší OVU jsou obsahově i didakticky silnější a lépe odpovídají současnému pojetí geografie jako disciplíny, která vysvětluje prostorové souvislosti a pomáhá rozumět reálnému světu. Nebylo by však správné chápat revizi jako jednoznačné zlepšení ve všech směrech. Oslabení explicitních požadavků na terénní práci a na společný regionální znalostní základ ale nepovažuji za pokrok. A nový důraz na identitu, postoje a odpovědné jednání vyžaduje citlivé didaktické zacházení. Především ale platí, že moderní zeměpis není zeměpis bez faktů. Je to zeměpis, ve kterém se fakta stávají prostředkem geografického myšlení. Žák musí znát svět, aby o něm mohl přemýšlet. Musí rozumět procesům, aby dokázal vysvětlovat jejich důsledky. A musí umět pracovat s důkazy, aby mohl odpovědně rozhodovat. Nejlepší výuka proto nespočívá ve volbě mezi znalostmi a kompetencemi. Spočívá v jejich smysluplném propojení. A právě tady je podle mě největší rozpor mezi ambicemi revidovaného RVP a úrovní části modelového ŠVP od NPI: nový RVP požaduje náročnější geografické myšlení, ale současný modelový ŠVP někdy nabízí věci, které jeho dosažení vůbec nepodporují. Je to jednoduše otázka didaktické kvality tvůrců, co jiného?

Dávám tedy revizi zeměpisu 4 a1/2 hvězdiček z pěti a zároveň otevřeně říkám, že jiné předměty takovou kvalitu nedosáhly. V seriálu budu pokračovat, přesvědčíte se tedy sami.