Případ opravdového člověka: boj Davida Sopra s VŠB – Technickou univerzitou Ostrava
1. Student, který chtěl změnit svůj život
David Sopr vyrůstal v sociálně velmi obtížných podmínkách. Narodil se v Liberci, ale většinu dětství prožil v Mostě. Jeho matka vážně onemocněla, opakovaně byla hospitalizována a později jí byl přiznán invalidní důchod. Rodina se dlouhodobě potýkala s nedostatkem finančních prostředků a existenční nejistotou. Jak David vzpomíná, někdy neměli prostředky ani na základní školní pomůcky. Bez pomoci babičky by se rodina pravděpodobně ocitla bez bydlení. Tyto životní okolnosti zasáhly také do jeho vzdělávání. Během studia na střední škole v Liberci prodělal černý kašel a musel si studium prodloužit. Při dohánění učiva se mimo jiné potýkal i s tím, že neměl vlastní notebook potřebný pro programování. Vzdělání pro něj proto nebylo pouze cestou k získání kvalifikace. Představovalo naději na ekonomickou nezávislost, možnost pomoci matce a příležitost opustit prostředí dlouhodobé nejistoty. V roce 2018 nastoupil na Fakultu strojní Vysoké školy báňské – Technické univerzity Ostrava. Univerzitu si vybral také kvůli dostupnějším životním nákladům a možnosti ubytování na kolejích. Od počátku měl neobvyklý plán: vystudovat bakalářský program rychleji než za standardní tři roky. Sám tuto motivaci vystihuje otázkou: „Vadil by vám student ze znevýhodněného prostředí, který se učí zcela sám bez pomoci vyučujících, žádá pouze o zadání úkolů a složení zkoušek a jehož jediným cílem je vlastní pilnou prací vystudovat co nejrychleji, aby už nemusel živit z ruky do úst?“ David chtěl využít individuální studijní plán, zapisovat si předměty z vyšších ročníků a mimořádným pracovním nasazením postupovat rychleji. Současně se připravoval na další vzdělávání v oblasti informačních technologií.
Líný učitel: David je ilustrací využití vzdělání jako cesty ze sociálního znevýhodnění. Na počátku tohoto příběhu stojí student, kterého by měla univerzita vnímat jako mimořádně motivovaného. Mladý člověk, který vyrůstá v chudobě, nemá stabilní rodinné zázemí, ale přesto si stanoví ambiciózní vzdělávací cíle, představuje právě ten typ člověka, pro kterého má mít vzdělávání mimořádný význam. A zde se objevuje první podstatná otázka: co vlastně vzdělávací instituce považuje za úspěch? Je to dodržení standardního studijního harmonogramu, nebo skutečnost, že student zvládne požadované znalosti a dovednosti? David nežádal o jednodušší zkoušky, nižší odborné nároky nebo diplom bez práce. Žádal o možnost prokázat své schopnosti rychleji. Univerzita samozřejmě nemusela automaticky vyhovět všem jeho požadavkům. Mohla však jeho ambice chápat jako příležitost. Právě individuální studijní plán má umožňovat, aby se vzdělávání v odůvodněných případech přizpůsobovalo konkrétnímu studentovi. Spravedlnost ve vzdělávání totiž neznamená pouze to, že mají všichni formálně stejná pravidla. Znamená také schopnost rozpoznat, kdy člověk potřebuje jinou cestu k dosažení stejných vzdělávacích cílů.
2. První úspěchy a první překážky: 2018–2019
Počáteční studium se Davidovi dařilo. Využíval individuální studijní plán a zapisoval si také předměty z vyšších ročníků. Během prvního roku získal 75 kreditů. V průběhu přibližně roku a několika měsíců se dostal na 105 kreditů. V této době také potkával akademické pracovníky, kteří jeho neobvyklý přístup podporovali. Pozitivně vzpomíná zejména na vedoucí katedry automatizace doc. Wágnerovou, která mu pomáhala při hledání možnosti postoupit do vyššího ročníku. Postupně však začal narážet na požadavky, o nichž nebyl včas informován. Nejprve se dozvěděl, že pro postup do třetího ročníku musí dokončit všechny povinnosti prvního ročníku. Později mu bylo sděleno, že musí splnit také určitý počet kreditů z ročníku druhého. David popisuje, že informace přicházely opožděně, někdy až ve chvíli, kdy již měl příslušné studijní období naplánované. Přesto potřebné povinnosti doháněl, zapisoval si další předměty a postup do třetího ročníku nakonec získal. Začal však mít pocit, že se pravidla jeho studia neustále mění a že přibývají překážky, s nimiž původně nepočítal.
Líný učitel: Předvídatelnost a neměnná pravidla jsou součástí spravedlivého vzdělávání. Student musí vědět, co má splnit, za jakých podmínek a do kdy. Pokud se podmínky dozvídá až v průběhu studia, ztrácí možnost své vzdělávání smysluplně plánovat a správně rozdělovat své zdroje. Zvlášť závažné je to u individuálního studijního plánu. Ten má být výsledkem dohody mezi studentem a institucí. Nemůže fungovat jako soubor výjimek, jejichž pravidla si student musí postupně zjišťovat u jednotlivých vyučujících. Pokud škola povolí nestandardní studijní postup, přebírá tím určitou odpovědnost za jeho organizační zajištění. Nestačí pouze formální souhlas. Je potřeba, aby jednotlivá pracoviště věděla, co bylo schváleno a jak mají postupovat. Davidova počáteční zkušenost je důležitá i z jiného důvodu. Ukazuje, že mimořádné studijní tempo nebylo jen jeho představou. Byl schopen dosahovat výsledků a získávat kredity nad rámec běžného průběhu studia. Jeho ambice tedy nebyla nějakým absurdním požadavkem člověka, který přeceňuje své možnosti. Jenomže v prostředí některých vysokých škol se vše točí kolem učitelů, kvůli kterým jsou tam přece studenti, ne? Kdo by si myslel, že to je naopak?
3. Rok 2020: Od studijních komplikací k otevřenému konfliktu
Zásadní zlom nastal v roce 2020. Na jedné ze specializací začal mít problémy s vyučujícími. Začaly komplikace při poskytování podkladů k výuce, nejasnosti ohledně účasti na hodinách, hodnocení programátorských prací a přístupu ke zkouškám. Vypadalo to jako úmyslné házení klacků pod nohy. V jednom případě mu nebylo zasláno heslo potřebné pro absolvování testu. Následně mu byla vytýkána neúčast nebo nesplnění podmínek. V dalším případě dostal souhlas s individuálním způsobem vypracování úkolu, ale později bylo jeho hodnocení zpochybněno. David také uvádí, že někteří spolužáci odevzdávali obdobné práce, někdy dokonce práce vycházející z jeho vlastních podkladů, a získávali lepší klasifikaci. Jedna z vyučujících měla jeho práci označit za částečně převzatou od jiných studentů. David toto hodnocení odmítal, poukazoval na rozdílné zacházení se studenty a začal podávat stížnosti. Obrátil se na vedení fakulty a následně na interní audit univerzity. Při řešení se ukázalo, že jeho výhrady k neposkytnutí přístupových údajů měly opodstatnění. David postupně nabyl přesvědčení, že se původní studijní neshody změnily v osobní nevraživost. Začal mít pocit, že někteří pedagogové již neposuzují především jeho studijní práci, ale reagují na skutečnost, že se proti jejich postupu ohradil. V této souvislosti také pojal podezření, že urychlené absolvování studia nemuselo vyhovovat ekonomickým zájmům některých pracovišť. Rozhodl se proto změnit specializaci a přejít na Aplikovanou mechaniku. Ani tento přestup nebyl zpočátku bez komplikací. Teprve po odvolání a další komunikaci s vedením univerzity mu byl umožněn.
Líný učitel: V této fázi příběhu se objevuje mechanismus, který patří k nejnebezpečnějším podobám zneužívání pedagogické autority. Student upozorní na chybu. Pedagog odmítne jeho výhradu. Student se obrátí na nadřízené. Ti se postaví na stranu kolegy. Student se začne bránit intenzivněji. A postupně už nejde o původní test, program nebo zápočet, ale o samotný vztah mezi studentem a institucí. Ze vzdělávacího problému se stává mocenský konflikt. To je zvlášť nebezpečné na vysoké škole, kde jsou studenti výrazně závislí na rozhodnutích jednotlivých akademických pracovníků. Vyučující může ovlivnit přístup ke zkoušce, hodnocení práce, získání zápočtu, pokračování ve studiu i možnost přihlásit se ke státní závěrečné zkoušce. Pokud se tato pravomoc začne uplatňovat podle osobních sympatií nebo antipatií, přestává být vzdělávání spravedlivé. Považuji za mimořádně problematickou také možnost, že se pověst „problémového studenta“ přenáší mezi akademickými pracovišti. Člověk pak může změnit katedru, vyučující nebo studijní program, ale svou nálepku si nese s sebou. Student má mít právo upozornit na nespravedlnost, aniž by se musel obávat, že tím trvale poškodí svou studijní perspektivu. Pokud ekonomická motivace brání některým studentům v rychlejším absolvování, jde o zásadní popření poslání vysoké školy. Vzdělávací instituce v takovém případě přestává být místem rozvoje schopností a chová se ke studentovi chovat jako ke zdroji příjmů. To už také známe, že?
4. Rok 2021: Čtyři komisionální zkoušky a první ukončení studia
Po přestupu na Aplikovanou mechaniku David očekával zlepšení své situace. Zpočátku měl skutečně pocit, že se mu otevírá možnost pokračovat ve studiu. Postupně se však objevily další komplikace, zejména s předměty Dynamika II, Technická kmitání, Metody konečných prvků a Technická měření a metrologie. V lednu 2021 požádal o zadání programů potřebných k absolvování Dynamiky II. Vyučující jej počátkem února odkázal na studijní prostředí Microsoft Teams. Konkrétní zadání však podle studentových podkladů obdržel až 22. března 2021. Programy odevzdal 3. dubna. Poté opakovaně žádal o hodnocení a možnost vykonat zkoušku. Termíny se však nedařilo včas zajistit a blížila se kontrola studia. V průběhu roku začala univerzita řešit jeho přezkoušení komisionální formou. Z jedné komisionální zkoušky se postupně stala požadovaná komisionální přezkoušení z několika předmětů. David tento postup vnímal jako mimořádné opatření namířené proti jeho osobě. Především však vznikl zásadní organizační problém. V srpnu byli totiž někteří vyučující na dovolených, termíny komisionálních zkoušek nebyly stanoveny a blížila se konečná kontrola studia. Dochovaná korespondence dokládá, že jednotliví pedagogové skutečně upozorňovali na svoji nepřítomnost a obtížnost svolání komise. Například vyučující Jiří Podešva informoval studenta, že komisionální zkouška vyžaduje jmenování komise děkanem a že její sestavení zabere určitý čas. Jiní vyučující neměli přesné informace o tom, jak má být zkoušení organizováno nebo zda je student ještě zapsán ke studiu. David se proto opakovaně obracel na studijní oddělení i vedení fakulty s žádostí o prodloužení termínu kontroly studia. Dne 3. září 2021 přesto fakulta rozhodla o ukončení jeho studia pro nesplnění studijních povinností. Student se prostřednictvím právního zástupce odvolal. Dne 9. prosince 2021 rektor VŠB-TUO Václav Snášel rozhodnutí o ukončení studia zrušil. Konstatoval, že rozhodnutí bylo vydáno předčasně, protože v době jeho vydání nebylo pravomocně vyřízeno související odvolání proti neprodloužení termínu kontroly studia. Současně rektor zrušil také zamítavé rozhodnutí o prodloužení kontroly a uložil fakultě, aby studentovi umožnila dokončit studijní povinnosti v nově stanovených konkrétních termínech.
Líný učitel: Tahle část příběhu představuje jeden z nejzávažnějších momentů celé kauzy. Komisionální zkouška má být mechanismem zajišťujícím objektivitu a spravedlivost hodnocení. Pokud se však zkouška nařídí za situace, kdy ji instituce nedokáže organizačně zajistit, může se stát pravým opakem. Student nemá možnost sestavit komisi, určit její členy ani přikázat vyučujícím, aby přerušili dovolenou. To jsou kompetence a odpovědnosti univerzity. Jestliže je studentovi uložena povinnost vykonat zkoušku způsobem, který škola sama nedokáže včas uskutečnit, je nepřijatelné, aby následky takové situace nesl pouze student. Vzdělávací instituce nemůže vytvářet překážky plnění studijních povinností a současně studenta trestat za to, že je nesplnil! Zvlášť znepokojivý je zde rozdíl mezi mocenským postavením obou stran. Student může pouze psát e-maily, urgovat, žádat a odvolávat se. Univerzita naproti tomu disponuje celým administrativním aparátem, pravomocí stanovovat termíny a nakonec také rozhodnout o ukončení studia. Pokud komisionální přezkoušení vznikne jako reakce na předchozí konflikty a stížnosti, získává celá událost ještě závažnější rozměr: mechanismus ochrany objektivního hodnocení se mění na prostředek mocenského nátlaku. Rozhodnutí rektora z prosince 2021 je zde podstatným mezníkem. Ukázalo, že problém nebyl pouze v Davidově subjektivním pocitu nespravedlnosti. Univerzita skutečně musela napravovat vlastní procesní postup.
5. Rok 2022: Covid, dlouhodobá nemoc a další ukončení studia
Po rozhodnutí rektora byl Davidovi doplněn individuální studijní plán. V lednu 2022 obdržel rozpis termínů zbývajících zkoušek, které měl absolvovat během následujících měsíců. Jeho situaci však zásadně komplikoval zdravotní stav. Podle předložených zdravotních podkladů prodělal na přelomu ledna a února 2022 covid-19. Byla mu doporučena domácí izolace a následně se potýkal s přetrvávajícími dechovými obtížemi. Lékařská zpráva ze dne 29. března 2022 uváděla akutní postcovidový syndrom a doporučovala medikaci a dechovou rehabilitaci. David kvůli zdravotním obtížím nebyl schopen se řádně připravovat na zkoušky. V některých obdobích měl vážné problémy s dýcháním, dlouhodobý kašel a poruchy spánku. Opakovaně navštěvoval lékaře a předkládal univerzitě potvrzení o zdravotním stavu. Fakulta však nepovažovala předložené dokumenty za dostatečné doložení dlouhodobé neschopnosti plnit studijní povinnosti. Argumentovala tím, že zdravotní dokumentace prokazuje určitá období nemoci, nikoliv nemožnost absolvovat všechny vypsané termíny. Univerzita také uváděla, že student mohl požádat o přerušení studia nebo změnu individuálního studijního plánu. David naproti tomu poukazoval na to, že nemoc škole oznamoval, předkládal lékařská potvrzení a snažil se zjistit, jak má postupovat. Dne 13. května 2022 požádal o posunutí termínu kontroly studia. Jeho žádost byla zamítnuta a neuspěl ani s odvoláním. Dne 27. května 2022 fakulta opět rozhodla o ukončení studia. Rektor následně toto rozhodnutí potvrdil. David se rozhodl bránit správní žalobou.
Líný učitel: Zde vidím mimořádně závažný rozpor mezi smyslem vzdělávací instituce a způsobem, jakým může fungovat její administrativa. Student je nemocný, předkládá potvrzení a žádá o možnost dokončit studium. Univerzita opakovaně vysvětluje, proč jeho dokumenty nestačí nebo proč měl použít jiný administrativní postup. Přitom by základní pedagogická otázka měla znít: jak zajistit, aby mohl po odeznění zdravotních komplikací prokázat požadované znalosti a dovednosti? Nikdo přece nemusí snižovat odborné nároky nebo automaticky promíjet zkoušky. Existuje zásadní rozdíl mezi úpravou podmínek studia a snížením jeho náročnosti. Pokud student prodělává dlouhodobou nemoc, měl by od školy dostat srozumitelnou informaci, jaké dokumenty má předložit, jaké možnosti má k dispozici a jak lze navrhnout další postup. Není dobré, když se nemocný člověk ocitne v administrativním labyrintu, v němž musí sám zjišťovat, jak správně formulovat žádost, které pracoviště má kontaktovat a jak přesně má lékař popsat jeho zdravotní stav. Davidův příběh v této fázi působí dojmem, že se z jeho nemoci stal především problém splnění formálních náležitostí. Lidská vstřícnost a vysoké studijní nároky se přitom nevylučují. Univerzita může být odborně náročná a současně respektovat zdravotní omezení člověka. Ne využít nemoc, aby si vyřídila účty se studentem, který dělá potíže.
6. Konflikty s doktorandy a ztráta bezpečného prostředí
Další mimořádně závažnou součástí Davidova vyprávění jsou konflikty s některými doktorandy. David uvádí, že byl opakovaně vystaven slovním útokům, urážkám a výhrůžkám. Jeden z nejvýraznějších incidentů se měl odehrát v okolí studentského klubu Vrtule, kde jej podle jeho popisu doktorandi konfrontovali také otázkami týkajícími se studia a zkoušek. David měl pocit, že ho někteří akademicky výše postavení kolegové zesměšňují a dávají mu najevo, že jeho právní kroky vůči univerzitě považují za nepřijatelné. Popsal také nepříjemné kontakty na kolejích a další projevy pronásledování. Své výhrady předal vedení fakulty a následně kontaktoval univerzitní ombudsmanku. Podle jeho vyprávění však nedošlo k nápravě, která by mu poskytla pocit bezpečí a spravedlivého zacházení. Vedení univerzity ve vyjádření k jeho žalobě upozorňovalo, že tyto události nesouvisejí bezprostředně s otázkou, zda student splnil studijní povinnosti, a že případné stížnosti na nevhodné chování mají být řešeny příslušnými mechanismy univerzity. Pro Davida však představovaly součást jediného, postupně se prohlubujícího konfliktu.
Líný učitel: Tato část příběhu je z lidského hlediska snad ještě závažnější než samotné spory o klasifikaci. Pokud se konflikty s akademickými pracovníky a doktorandy přenesou do prostoru kolejí, studentských klubů nebo osobních vztahů, student ztrácí možnost od konfliktu vůbec odejít. Vysokoškolské koleje mají být místem života, odpočinku a sociálního zázemí. Ne pokračováním akademického nátlaku. Zvlášť problematická je role doktorandů. Ti mohou vystupovat jako studenti, vyučující nebo spolupracovníci akademických pracovišť. Jejich postavení tak vytváří zvláštní nerovnováhu vůči studentům nižších stupňů. Každý, kdo byl v akademickém světě, ví, kolik vlezdoprdelků a kariéristů se v tomto prostředí nachází. Všude, kde je někdo s větší mocí než druhý, hrozí její zneužití, ale ve vzdělávací instituci je to zvláště zavrženíhodné. Pokud se autorita využívá k ponižování nebo zastrašování, jde o závažné selhání akademické kultury. A nelze se spokojit s argumentem, že takové jednání nemá bezprostřední souvislost s výsledky zkoušek. Samozřejmě, že má. Z hlediska odpovědnosti univerzity za důstojné prostředí je to klíčová otázka. Vzdělávací instituce má odpovědnost nejen za odbornou úroveň výuky, ale také za prostředí, v němž její studenti žijí a vzdělávají se.
7. Rok 2023: Nové studium a disciplinární komise
David se navzdory předchozím zkušenostem pokusil pokračovat ve vysokoškolském vzdělávání. V průběhu nového studia se však dostal do dalšího konfliktu s vyučujícími, tentokrát kvůli předmětům Základy strojnictví a Konstrukční materiály. Podle univerzity nesplnil podmínky potřebné k jejich zakončení, zejména požadavky spojené s účastí na výuce a absolvováním cvičení v zimním semestru. Garanti předmětů, Ing. Miroslav Trochta a doc. Lucie Krejčí, mu sdělili, že zkoušky nebo klasifikované zápočty nemůže absolvovat požadovaným způsobem v letním semestru. David se však obrátil také na další vyučující těchto předmětů. Kontaktoval dr. Kunzovou a Ing. Sternadelovou a pokoušel se zjistit, zda existuje jiná možnost, jak studijní povinnosti dokončit. Garanti jeho jednání považovali za vědomé obcházení svých rozhodnutí. Dne 26. dubna 2023 byl podán návrh na disciplinární řízení. Dne 29. května proběhlo jednání disciplinární komise, která dospěla k závěru, že student svým jednáním spáchal disciplinární přestupek. Děkan Robert Čep mu následně uložil trest napomenutí. V rozhodnutí je studentovi vytýkáno zejména to, že se po odmítnutí ze strany garantů obracel na další vyučující a usiloval o dokončení předmětů. David se proti rozhodnutí odvolal prostřednictvím advokáta. V odvolání právní zástupce upozorňoval na neurčité vymezení údajného přestupku, nedostatečné vysvětlení závadnosti studentova jednání a chybějící konkretizaci toho, jakou povinnost měl student porušit. David navíc vnímal celé disciplinární řízení jako pokračování dlouhodobého nepřátelského přístupu, který se podle jeho slov ještě zhoršil poté, co se univerzita dozvěděla o probíhajícím soudním sporu.
Líný učitel: Disciplinární řízení považuji za jeden z nejvýmluvnějších momentů tohoto příběhu. Student se snaží dokončit předměty. Garanti mu oznámí, že to není možné. Student kontaktuje další vyučující a pokouší se najít jiné řešení. Následně je jeho jednání posouzeno jako disciplinární přestupek. Samozřejmě platí, že vyučující mají právo stanovit požadavky pro splnění předmětu a studenti nemohou tato pravidla libovolně obcházet. Jenže existuje zásadní rozdíl mezi obcházením odborných požadavků a hledáním pomoci při řešení studijní situace. Pedagog může oprávněně odmítnout udělit zápočet. To ale neznamená, že se jeho stanovisko musí stát nezpochybnitelným výrokem, o němž student již nesmí s nikým dalším jednat. Jestliže se jako neetické označuje samotné kontaktování dalších akademických pracovníků, vzniká nebezpečný precedent. Autorita vyučujícího již nespočívá pouze v odborném rozhodování, ale také v požadavku na bezvýhradnou poslušnost. V tomto bodě se odhaluje rozdíl mezi respektováním akademické autority a autoritářským zacházením. Autorita založená na odbornosti dokáže své rozhodnutí vysvětlit a obhájit. Autoritářská moc může začít považovat samotné zpochybnění rozhodnutí za provinění. V kontextu několikaletého konfliktu je disciplinární řízení ještě znepokojivější. Student, který se opakovaně domáhá svých práv, se postupně stak člověkem, jehož každý další kontakt s univerzitou je interpretován jako problémové jednání.
8. Další individuální plán: Kolik lékařských potvrzení stačí?
Souběžně s disciplinárním řízením David žádal o další individuální studijní plán. Dne 12. května 2023 děkan rozhodl, že jeho žádosti nevyhoví. Argumentoval zejména opožděným podáním žádosti, neúčastí na povinných cvičeních a nedostatečným prokázáním závažného onemocnění, které by studentovi znemožňovalo účast na výuce. David se opakovaně snažil zjistit, jaké přesné zdravotní doklady má předložit. Ve zprávě adresované proděkanovi pro studium se například ptal: „Tak mám požádat doktora o to, aby Vám přesně detailně napsal, co mi bylo?“ Obrátil se také na právní útvar univerzity. Vedoucí právního útvaru Martin Sieber mu v květnu 2023 odpověděl, že případné další podklady by si univerzita vyžádala, pokud by je považovala za potřebné. Protože takovou výzvu neobdržel, měly být dosavadní dokumenty dostatečné pro vydání závěru. Advokátka se proti zamítnutí individuálního plánu odvolala. Univerzita však v červnu 2023 prostřednictvím právního útvaru sdělila, že vyřízení takové žádosti nepovažuje za rozhodnutí, proti němuž lze podat běžné odvolání podle správního řádu. David se tak znovu ocitl v situaci, kdy se snažil získat individuální úpravu podmínek studia, ale nedokázal dosáhnout dohody o praktickém řešení.
Líný učitel: Na tomto příkladu je zvlášť dobře vidět, jak se mohou prostředky určené k pomoci proměnit v další překážky. Student musí vědět, co má udělat. Nemá být nucen postupně zjišťovat, které pracoviště je příslušné, jakou formu potvrzení univerzita přijme a zda je správné požádat o individuální plán, přerušení studia nebo posunutí termínu kontroly. Tím spíše, pokud má zdravotní komplikace. Jestliže student opakovaně žádá o informaci, jak má svůj zdravotní stav prokázat, nejjednodušší a pedagogicky nejvhodnější odpovědí je poskytnout mu přesný, srozumitelný a realizovatelný návod. Zdravotní dokumentace navíc obsahuje citlivé údaje. Univerzita má oprávněný zájem ověřit, zda existuje překážka studia, ale neměla by požadovat zbytečně podrobné informace o zdravotním stavu. Celý případ vyvolává dojem, že se hlavním předmětem komunikace přestala stávat otázka, jak umožnit studentovi pokračovat ve vzdělávání, a stala se jím otázka, jak to zařídit, aby to podle určitého administrativního postupu nebylo možné.
9. Poplatky, další ukončení studia a psychická zátěž
V červenci 2023 obdržel David rozhodnutí o vyměření poplatku za delší studium ve výši 12 000 Kč. Student protestoval a upozorňoval na komplikovanou studijní situaci, probíhající odvolání a disciplinární řízení. Dne 19. července 2023 požádal o zanechání studia. Studium bylo následně ukončeno ke dni 20. července. Současně žádal o prominutí poplatku. Proděkan pro studium Vojtěch Graf mu v korespondenci sdělil, že prominutí doporučil. Podle Davidova pozdějšího vyprávění byl poplatek skutečně prominut a disciplinární řízení se po skončení jeho studentského statusu dále nevedlo. Pro něj to však představovalo jen další potvrzení, že jeho působení na fakultě definitivně skončilo. David se v této době potýkal s výrazným psychickým vyčerpáním, problémy se spánkem a finančními obtížemi. Na právní zastupování a obranu proti rozhodnutím univerzity vynakládal prostředky, které podle svého svědectví potřeboval pro běžný život. Z původního cíle absolvovat studium rychleji se stal dlouhodobý zápas o samotnou možnost vzdělání dokončit.
Líný učitel: Právě zde se projevuje jedna z nejnebezpečnějších charakteristik dlouhodobých institucionálních konfliktů: výrazná nerovnost sil. Univerzita disponuje právním oddělením, administrativním aparátem, odbornými pracovníky a organizační kontinuitou. Vy se soudíte za svoje peníze, ale univerzita za státní. Pro jednotlivé zaměstnance může být spor součástí běžné pracovní agendy. Pro studenta však představuje zásadní životní problém. Každé odvolání znamená další čas, další dokumenty, často další náklady na právní pomoc. Každé rozhodnutí o ukončení studia může znamenat ztrátu dalšího roku života, studijních příležitostí nebo finančních prostředků. To je mimořádně důležité právě u člověka, který pochází ze sociálně znevýhodněného prostředí. Pokud instituce vůči takovému člověku postupuje nespravedlivě, rozdíl v dostupných zdrojích ještě násobí důsledky tohoto jednání. Vzniká situace, v níž student může mít pravdu v jednotlivých sporech, ale přesto nemá dostatek sil ani prostředků, aby se domohl praktického výsledku. V nejhorší podobě se takový konflikt nemusí ukončit tím, že instituce přesvědčivě prokáže správnost svého postupu. Může skončit prostě tím, že slabší strana již nemá sílu pokračovat.
10. Listopad 2023: Student uspěl u soudu
Dne 9. listopadu 2023 rozhodl Krajský soud v Ostravě o žalobě, kterou David podal proti rozhodnutí o ukončení svého předchozího studia z roku 2022. Soud rozhodnutí rektora zrušil a věc vrátil univerzitě k dalšímu řízení. Důvodem byla nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro nedostatek důvodů. Soud konstatoval, že univerzita v rozhodnutí dostatečně nevysvětlila, jaké konkrétní studijní podmínky student nesplnil, jaký právní význam mělo neabsolvování jednotlivých předmětů a jak byly posuzovány jeho omluvy ze zkušebních termínů. Krajský soud zároveň uložil univerzitě zaplatit Davidovi náhradu nákladů řízení ve výši 11 228 Kč. Pro Davida to byl významný okamžik. Po letech stížností a odvolání uspěl proti rozhodnutí instituce, se kterou vedl dlouhodobý spor. Jenže jeho osobní příběh tím neskončil. V prosinci 2023 bylo původní rozhodnutí o ukončení studia zrušeno a fakulta znovu rozhodovala. Dne 16. února 2024 vydal děkan nové rozhodnutí, v němž již podrobně popsal nesplněné studijní povinnosti. Univerzita uvedla, že David měl ke dni kontroly studia 174 kreditů z požadovaných 180 a současně neměl dokončené čtyři zapsané předměty: Dynamiku II, Metody konečných prvků 1, Technické kmitání a Technická měření a metrologie. Fakulta znovu rozhodla o ukončení studia. Tentokrát své rozhodnutí opatřila výrazně rozsáhlejším právním a věcným odůvodněním. David tuto situaci prožíval jako další porážku. Po vítězství u soudu očekával, že se otevře cesta k dokončení studia. Místo toho obdržel další rozhodnutí o jeho ukončení.
Líný učitel: Tohle je podle mě nejvýmluvnější obraz celého příběhu. Student uspěje v odvolacím řízení. Univerzita musí zrušit své rozhodnutí. Později uspěje také u soudu. Soud znovu rozhodnutí ruší. A přesto se jeho skutečná životní situace zásadně nezlepší. Pro člověka, který se několik let snažil dokončit školu, je však výsledkem další období nejistoty a další rozhodování o téže věci. Z pedagogického hlediska se nabízí otázka, zda se univerzita po předchozích procesních pochybeních vůbec pokusila o skutečnou obnovu spolupráce se studentem. Odpověď zní ne. Zbaběle a pokrytecky rozhodovali o životě člověka, jako by to byl jen hmyz na zašlápnutí. Byl někdo připraven s ním znovu projít jeho studijní situaci, najít řešení a vytvořit realistickou možnost dokončení zbývajících povinností? Ne. Hlavním cílem stalo vydat nové rozhodnutí, které bude právně odolnější. To je znak mocenské arogance: přestože soud jasně rozhodně, škola se rozhodne to ignorovat a rozehraje právní tanečky.
11. Další osobní tragédie a konec českého studia: 2024–2025
Ani po těchto událostech David svůj zájem o vysokoškolské vzdělání okamžitě nevzdal. Pokusil se pokračovat prostřednictvím dalších studijních možností. Stále narážel na komplikace s uznáváním předmětů, individuálními podmínkami a vztahy s některými akademickými pracovníky. Situaci navíc zasáhla další osobní tragédie. V roce 2024 zemřel jeho bývalý spolubydlící, kterému se David v předchozím období snažil pomáhat při zvládání závislosti a pokračování ve studiu. Tato událost pro něj znamenala mimořádnou psychickou zátěž. Vyhledal odbornou pomoc a snažil se upozornit vedení univerzity na okolnosti, které podle něj mohly představovat riziko i pro další studenty. Jeho psychický stav, předchozí konflikty a postupná ztráta důvěry ve vysoké školství se promítaly do dalšího průběhu studia. V roce 2025 zažil další odmítnutí možnosti pokračovat, k tomu další konflikty s osobami, s nimiž se střetával již dříve. V určité chvíli dospěl k přesvědčení, že v českém akademickém prostředí již nemá reálnou perspektivu své vzdělání dokončit. Dlouhodobá zkušenost s konflikty, právními řízeními a opakovanými studijními neúspěchy zásadně změnila jeho vztah k univerzitě i k českému vzdělávacímu systému.
Líný učitel: Zde se dostáváme za hranice toho, co lze zachytit v úředních rozhodnutích. Studijní systém eviduje kredity, zápočty, zkoušky, přerušení a ukončení studia. Nezachycuje však, co dlouhodobý konflikt s institucí udělá s člověkem. Nezachycuje ztrátu sebevědomí, pocity bezmoci, narušený spánek, finanční vyčerpání nebo postupnou ztrátu důvěry. Takové důsledky mohou být pro konkrétního člověka závažnější než samotný neúspěch u zkoušky. Z Davidova vyprávění je patrné, jak se jeho původní motivace postupně proměňovala. Na začátku chtěl co nejrychleji získat vzdělání. Později se jeho hlavním cílem stalo domoci se spravedlivého zacházení. Nakonec se snažil především uniknout prostředí, které bylo vůči němu nepřátelské. Je tragické, když vzdělávací instituce ztratí schopnost být pro studenta místem příležitostí a stane se pro něj symbolem ohrožení.
Případ názorně ukazuje, jak snadno může člověk propadnout mezi kompetencemi různých orgánů. Vyučující odpovídá za svůj předmět. Garant za jeho odborné podmínky. Studijní oddělení za administrativní proces. Děkan za rozhodování fakulty. Právní útvar za právní stanovisko. Ombudsmanka za vymezenou oblast ochrany práv. Soud za zákonnost napadeného rozhodnutí. Každý z těchto aktérů může svoji roli vykonávat v určitém formálním rámci. Přesto se může stát, že nikdo nepřevezme odpovědnost za řešení situace jako celku. A právě to je jedno z největších rizik vzdělávacích institucí. Student se nestává pouhým předmětem administrativních procesů proto, že by tak zněl nějaký předpis. Stává se jím tehdy, když jednotlivé složky instituce ztratí ze zřetele, proč vlastně existují. Vysoká škola přece není zřízena proto, aby negativně rozhodovala o žádostech a vedla proti studentům disciplinární řízení. Jejím skutečným posláním je poskytování studentům co nejlepších podmínek pro jejich vzdělávání.
12. Německo: Jiný život po letech konfliktů
David nakonec odešel do Německa a získal německé občanství. V současnosti je zde spokojený se svou prací i životní situací. Ve svém osobním textu píše: „Nyní jsem v Německu a mám největší klid v životě.“ Německé prostředí popisuje jako místo, kde se znovu setkal s větším uznáním pro samostatnost, osobní iniciativu a individuální vzdělávací cestu. Původní plán rychle absolvovat bakalářské studium v Ostravě se mu nenaplnil. Přesto si nakonec dokázal vybudovat život, se kterým je spokojený. Jeho česká vysokoškolská zkušenost však zůstává součástí jeho osobního příběhu. Dobrý konec neznamená, že se nic nestalo. Člověk může překonat dlouhodobou nespravedlnost, vybudovat si nový život a přesto si nést následky předchozích zkušeností. To, že se Davidovi podařilo postavit se na vlastní nohy, neznamená, že bylo v pořádku, pokud mu někdo tyto nohy celé roky křivácky podkopával. David neusiloval o konflikt s vysokou školou. Chtěl získat vzdělání, pomoci rodině a změnit vlastní životní perspektivu. Namísto toho věnoval značnou část svého mladého života stížnostem, žádostem, odvoláním, právním sporům a obhajobě svého jednání. Z člověka, který chtěl mimořádným úsilím urychlit svoje vzdělávání, se stal člověk, který musel mimořádné úsilí vynakládat na samotnou možnost ve vzdělávání pokračovat.
Případ Davida Sopra je mimořádně závažný tím, že se v něm postupně propojuje několik typů problémů: sociální znevýhodnění, individualizace studia, mocenské vztahy, konfliktní komunikace, zdravotní omezení, disciplinární řízení a procesní rozhodování. Nejde pouze o jednotlivé chyby pedagogů nebo úředníků. Při pohledu na celý průběh příběhu se objevuje závažnější otázka: co se stane, když se vzdělávací instituce začne bránit studentovi, který zpochybňuje její postup? Davidův příběh ukazuje možný mechanismus takové eskalace.
Nejprve vznikne studijní problém. Student nesouhlasí s jeho řešením. Obrátí se na další autority. Jeho jednání začne být vnímáno jako konfliktní. Další rozhodnutí probíhají již v atmosféře nedůvěry. Student stále důsledněji dokumentuje postup instituce a snaží se domoci svých práv. Je příznačné, že David byl na počátku studia mimořádně motivovaný. Vyhledával možnosti, zapisoval si další předměty a pokoušel se aktivně ovlivňovat vlastní vzdělávací cestu. Právě tyto charakteristiky jsou přitom v moderní pedagogice vysoce ceněné: autonomie, odpovědnost za vlastní učení, vnitřní motivace, samostatnost a cílevědomost. Pokud však instituce považuje za přijatelnou pouze takovou iniciativu, která nepřekračuje její zaběhnuté postupy, může se pozitivní vlastnost studenta stát zdrojem konfliktu. Hlavně nám nikdo nerozviřujte to naše nehybné bahýnko! Akademická autorita má být založena na odbornosti, spravedlnosti, transparentnosti a odpovědnosti. Zvlášť nebezpečné je, pokud se mezi pracovníky instituce vytvoří neformální solidarita, v níž je ochrana kolegů důležitější než spravedlivé posouzení studentovy situace. Taková kultura může postupně vytvořit prostředí, v němž student nemá skutečnou možnost domoci se nápravy. Čím výše se obrací, tím více může být považován za problémového. A čím intenzivněji se brání, tím snadněji může být jeho jednání využíváno jako argument proti němu. Nesmí se stát, aby vzdělávací instituce začala používat svou autoritu k osobnímu zúčtování s člověkem, který se oprávněně domáhá svých práv. Vzdělávací instituce nemá být překážkou, kterou musí člověk překonat, aby mohl rozvinout svůj potenciál. Má být místem, které mu s tím pomůže.