Masarykova základní a mateřské škola Hnojník II.: Co se odehrává v té škole? Hlavní dějství.
V minulém blogu jsem popisoval neutěšený stav, ve kterém zůstala Masarykova ZŠ a MŠ v Hnojníku po odchodu ředitelky Dagmar Tobolové. Je neuvěřitelné, pro české školství však bohužel typické, že *** a *** ředitelka v podstatě *** jednu školu, vyhrála výběrové řízení do druhé (ZŠ Baška) a nyní *** i školu další. Dostal jsem hned několik mailů a z jednoho budu citovat: „Chci Vám poděkovat za to, že jste zvedl téma ZŠ v Hnojníku. Pracoval jsem tam a zažil Tobolovou od jejího nástupu. Po pár letech jsem ten „bordel“ opustil a doučil do penze na jiné škole. Píšete výtečně, přesně a kdybych to takto dovedl, musel bych taky. Těch pár let bossingu a neuvěřitelné toxicity mě doslova přiotrávilo.“ A z druhého: „Jsem jeden z učitelů z Bašky, který odešel při zjištění, že nová ředitelka bude paní Tobolová. Jsem Vám moc vděčný za článek, kde konečně někdo ukazuje, jak to doopravdy bylo. Tobolová nevyplatila mzdy zaměstnancům, kteří odcházeli v první vlně (celkem 6). Dohromady je poškodila o 150 000kč a evidentně zasahovala do rozhodovaní ještě bývalé ředitelky, protože vše opravovala zpětně ve funkčním období ředitelky Válkové. Proto jsme v šoku, když čteme, že vyplácela odměny ve výši 5 000 000kč v Hnojniku. Připravujeme žalobu, protože na předžalobní výzvu reaguje výhružkama. To že nepostupuje podle platných smluv jí vůbec nezajímá. K tomu co se děje na ZŠ Baška, je škoda se vyjadřovat. Absolutní převrat ze školy, která připravovala děti na dnešní svět, na školu, která funguje podle pravidel bývalého režimu. Není divu, že většina sboru již odešla a zbytek tak učiní na konci školního roku. Zkrátka, ukázka, jak zničit školu za 5 měsíců.“ Děsivé, ovšem tento blog není o Tobolové, ale o Hnojníku.
Na ZŠ v Hnojníku se tedy konalo výběrové řízení na post ředitele. Účastnil se ho i Adam Gallus, učitel z dané školy, který se konečně rozhoupal a dočasný ředitel školy Pavel Olšovský, kterému (jak se říká) ještě sice hořela cigareta na nádraží, ale zúčastnil se předávání školy, které sabotovala Tobolová. Vítězem konkurzu (konaného 20.10.2025) se stal Gallus a na 2. místě skončil Olšovský. Starostka Dagmar Malíková všem sdělila, že k termínu 1.11. jmenuje vítěze konkurzu ředitelem. Potom však starostka znejistěla a rozhodla provést ve škole audit s tím, že jmenování uskuteční po auditu. Rád bych zde napsal, že do této chvíle jednání starostky chápu a je jasné, že po nepříjemné zkušenosti s Tobolovou se snažila zabezpečit věci z různých stránek, personálních i majetkových. Starostku například trápilo, že Gallus (jako zaměstnanec školy) nemůže mít ve funkci ředitele zkušební dobu. Navíc nyní se začalo dít to, proč je současná praxe zřizovatelů / obcí tak nevhodná. Do věci se začaly míchat lokální politické zájmy, vztahy, sousedské války a tlaky. Mnoho lidí v Hnojníku začalo úplně zbytečně panikařit a na starostku tlačit – mimo jiné i někteří rodiče dětí ze školy. Letáky ve schránkách, nátlakové telefonáty, akce rodičů… A starostka bohužel zpanikařila taky. Jak jinak vysvětlit fakt, že v podstatě pár týdnů po vyhraném konkurzu si šel Gallus ke starostce pro vytýkací dopis (!) za neoprávněné vstupy do školního systému Bakalář (které ovšem Gallus popřel).
Nyní přichází největší twist: to byla právě ta schůzka, kde podle starostky nabídli Gallusovi, ať „prozatímně vezme post zástupce ředitele pro druhý stupeň, mezitím bude proveden audit„. Jenomže Gallus má jinou verzi, která je potvrzena záznamem. Právník starostky S. Čapucha řekl Gallusovi: „Kdo bude ředitel, rozhoduje zřizovatel. Zřizovatel vám tady vyjádřil nedůvěru. Zároveň nabídnul pozici zástupce ředitele. Teď je na vás, jestli to přijmete, nebo nepřijmete. Pokud to přijmete, tak v podstatě tady vyřešíme to, že vy byste podepsal papíry, že tedy se vzdáváte první pozice. Zřizovatel to oznámí na zastupitelstvu s tím, že tedy jmenuje druhého v pořadí. Vy budete zástupce ředitele, protože v tomhle směru zřizovatel pociťuje potřebu vás mít na té pozici. Věc tím bude uzavřena. Pokud nechcete spolupracovat na rozvoji téhle školy, tak samozřejmě zřizovatel bude muset odůvodnit, proč volí druhého v pořadí. Tudíž v podstatě bude předložen ten vytýkací dopis, který dneska obdržíte, jo, takže to je potom na vašem zvážení, kterou cestou chcete vydat.“ Jako objektivní pozorovatel událostí jsem do této chvíle jednání starostky chápal. Je jasné, že měla obavy i z toho, že Gallus představuje spojení s Tobolovou. To, že jsou v obcích každodenní součástí jednání méně korektní, ba dokonce špinavé obchody a dohody, víme všichni. Nespadli jsme z Měsíce. Ale tohle je špinavost mafiánského charakteru: buď dostaneš výpověď a vytýkací dopis nebo podepíšeš, že se vzdáváš vítězství v konkurzu a dostaneš místo zástupce ředitele. Kdybychom byli v americkém právnickém seriálu, podle mého soudu by advokát musel odejít z právnické komory za neetické a pravděpodobně i protizákonné jednání.
To se ale nestalo, Gallus odmítl a tak 1.12. ředitelka jmenovala druhého v pořadí výběrového řízení – Dr. Olšovského – ředitelem školy. Sdělila to pedagogickým pracovníkům na velké poradě spolu s vysvětlením celého dosavadního dění i důvodů, které k tomuto rozhodnutí vedly. Zde je nutné konstatovat, že na to má zřizovatel právo a děje se to. Ne běžně, ale také ne vzácně. Hned další den konaly děti na chodbě školy ve velké přestávce protesty. Zde je třeba férově napsat, že nešlo o nějaké úplně spontánní protesty, ale že se na nich zásadně podíleli někteří rodiče žáků. Děti cinkaly klíčema před ředitelnou, volaly hesla („My chceme Galluse!„), bušily na dveře ředitelny a jeden žák do dveří i kopnul. Co je ale nejhorší: ředitel se s několika učiteli zamkli v ředitelně a přivolali policii. Když policie přijela, byly už děti zase ve třídě.
Líný učitel: Já se prostě nemohu než chytit za hlavu. Jak chce Olšovský vést školu, když si nezíská žáky? Jako tyran? Hanba některým hnojníkovským občanům za to, jak hloupě a hystericky se chovali během dní po konkurzu a jak do všeho zatáhli děti, dvojitá hanba řediteli, který nemá koule podívat se do očí vlastním žákům a mluvit s nimi na rovinu! A ještě s policí sepisuje přestupek proti majetku a proti občanskému soužití. To je opravdu hrozné. Trojitá hanba bylo následné putování zástupce ředitele Aleše Adamuse s právničkou Marií Štajgrovou po třídách, kde Štajgrová žákům vyhrožovala, že se takové jednání už nesmí opakovat, jinak že mohou skončit na policii. To je za čárou čehokoliv a nelze to vysvětlit jinak než totální ztrátou soudnosti. Navíc ty hloupé názory Adamuse („Žáci by se měli učit a ne řešit takové věci. Nejsme ve Werk Areně, v O2 areně, abychom skandovali a dělali takové věci. Je to věc, jak bych to řekl, politická. Vůbec to nepatří do škol v České republice, v jiných státech, v Evropě, ve světě. Má se učit.“) a starostky Malíkové („Byl respekt vůči učitelům, ředitelovi. Demokracie a svoboda je, že teď půjdu a někde někomu jen tak vynadám?“). To jen ukazuje, že jejich představy o vzdělávání jsou v podstatě totalitní a žák má držet klapačku, neprojevovat se a „učit se“. Podle starostky se Olšovský během protestů žáků zachoval správně (proboha!) a na svém rozhodnutí dosadit ho do funkce ředitele, byť konkurz nevyhrál, si trvá.
Zhodnocení situace: Celá situace na ZŠ v Hnojníku začíná relativně standardně a do určité chvíle dokonce pochopitelně. Zřizovatel má právo se chránit, zvažovat personální i majetkové aspekty a hledat jistotu. V této fázi se stále pohybujeme v rámci politicky i správně přijatelných postupů, byť už tehdy bylo zřejmé, že se do rozhodování začínají promítat obavy, vztahy a místní tlaky. Situaci, kdy vítěz konkurzu odchází od starostky s vytýkacím dopisem za údajné neoprávněné vstupy do školního systému, které popírá, a kdy je tento dokument implicitně používán jako páka v dalším jednání, už nelze vnímat jako standardní správní proces. Klíčovým a nejproblematičtějším bodem celé kauzy je nabídka, která byla Gallusovi předložena. Ať už přijmeme kteroukoliv interpretaci, záznam schůzky dává jasný obraz o tom, že nešlo nabídku možností, ale o ultimátum. Tady už se nebavíme o vyjednávání, ale o mocenském nátlaku, který má donutit zaměstnance k právnímu jednání pod hrozbou újmy. Takový postup je v rozporu nejen s elementárními zásadami dobré správy, ale i s etickými standardy právní profese. Právník zde nevystupuje jako ochránce práva, ale jako nástroj donucení. Samotné rozhodnutí jmenovat druhého v pořadí výběrového řízení je formálně možné. Zřizovatel tuto pravomoc má a nelze tvrdit, že by byl povinen automaticky jmenovat vítěze konkurzu. Jmenováním Olšovského tak vzniká situace, kdy nový ředitel nastupuje bez přirozené legitimity v očích části pedagogického sboru i žáků. Škola přitom není úřad, kde lze autoritu vynutit razítkem; legitimita vedení se zde opírá o důvěru, nikoli jen o rozhodnutí zřizovatele. Protest nebyl spontánní a je fér přiznat, že do něj vstoupili někteří rodiče, což je samo o sobě problematické. Zároveň však šlo o jasný signál, že děti vnímají situaci jako křivdu a že se s nimi o dění ve škole nikdo smysluplně nebavil. Škola selhala v komunikaci a vytvořila vakuum, které bylo zaplněno emocemi. To, že protest u jednotlivých žáků překročil hranice vhodného chování, neznamená, že jeho příčina nebyla reálná. Naprostým pedagogickým selháním byl způsob, jakým vedení školy na protest reagovalo. Zamknout se před vlastními žáky a přivolat policii je krok, který v prostředí školy znamená eskalaci konfliktu do represivní roviny. Policie není nástroj výchovy, vytváření přestupků není didaktická strategie a strach není legitimní základ autority. Tímto jednáním nový ředitel promarnil příležitost ukázat, že rozumí dětem, že je schopen nést tíhu konfliktu a že dokáže situaci zvládnout lidsky. Místo toho vyslal signál slabosti a odstupu. Následné obcházení tříd zástupcem ředitele a právničkou? Škola se v tu chvíli vzdala své vzdělávací role a přijala roli represivního aparátu. Výroky o tom, že žáci mají mlčet a „jen se učit“, popírají samotnou podstatu školy jako místa, kde se děti učí občanství, odpovědnosti a práci s konfliktem. Místo lekce z demokracie dostaly lekci z poslušnosti. Celý příběh tak v souhrnu ukazuje selhání na několika úrovních. Politicky šlo o rozhodování pod tlakem, bez odvahy nést odpovědnost. Právně o postup, který se pohybuje na hraně přípustnosti a dokonce ji překračuje. Pedagogicky pak o naprosté nepochopení role školy a vztahu k žákům. Nejtragičtější na tom všem je, že děti byly nejprve zataženy do konfliktu dospělých a následně za svou reakci potrestány a zastrašovány. To není obraz školy, která vychovává k demokracii, ale instituce, která se jí bojí. Za mě Olšovský školu ztratil.
Předchozí text:
Masarykova základní a mateřské škola Hnojník I.: Co se odehrává v té škole? Předehra.
Další text:
Masarykova základní a mateřské škola Hnojník III.: Co se odehrává v té škole? Finále.
UPDATE: Protože p. Tobolová alarmovala právníka a vyhrožuje žalobou a není v celém případu tak důležitá, upravil jsem text tak, aby zůstal zachován smysl a přitom se necítila tak dotčená mým popisem událostí. Obvykle to nedělám, ale ona je v celém dění jen okrajovou postavou. Každý, kdo o věci ví, rozumí dobře i tomu, v jaké kvalitě školu řídila a jak kvalitně ji předávala. Žádná má omluva ovšem nenásleduje, není za co se omlouvat. Samozřejmě, citáty o ní jsme nechal v původní podobě, neboť jsou autentickým svědectvím, do kterého nebudu zasahovat.