Masarykova základní a mateřské škola Hnojník III.: Co se odehrává v té škole? Finále.

hezky ilustrativní události, které se odehrávají na Masarykově ZŠ a MŠ v Hnojníku jsem popisoval v předchozích blocích. Stručně rekapitulace: Ze školy odešla ředitelka Dagmar Tobolové, které školu zanechala v rozvratu a usídlila se v nedaleké obci Baška, kde vyhrála konkurz na ředitelku ZŠ a přetáhla tam hromadu učitelů z Hnojníku. Starostka Dagmar Malíková slíbila, že ředitelem udělá vítěze konkurzu, kterým se stal Adam Gallus, učitel na škole. Protože se však polekala spojení Galluse s Tobolovou, která ji masivně házela klacky pod nohy, nakonec vyhlásila ředitelem svého spolustraníka Pavla Olšovského. Někteří rodiče žáků pak konaly protestní akce, žáci protestovali přímo ve škole také a ředitel Olšovský neměl odvahu se jim podívat do očí a zavolal na ně Policii. Pak ještě jeho zástupce Aleše Adamus s právničkou Marií Štajgrovou obcházeli školu a vyhrožovali žákům policíí, že se podobné protesty nemohou opakovat. Ach jo! 

Celou situaci lemují lidská selhání: Tobolová, která *** předávání a ze *** konala *** ***, Gallus, který váhá a některé jeho tahy jako vítěze konkurzu určitě nebyly nejchytřejší, přestože se snažil, jak nejlépe uměl, starostka Malíková, která nejprve slibuje a pak volí svého kamaráda a spolustraníka Olšovského a její právník vyhrožuje vítězi konkurzu a samotný Olšovský? To je chodící katastrofa. Když jsem poslouchal jeho výroky v podcastu „Ve stínu“ divil jsem se, jak může politik (byť lokální) tak mizerně komunikovat s novinářem. Arogance a nedostatek soudnosti tam z něho zářil jak reaktor v Černobylu. Když k tomu přidáte sbor místních, kteří si školu vybrali jako arénu pro předvolební boj, máte zamořené toxické prostředí jako malované. Hotový Kocourkov. Vlastně ne, blíže to má ke „Knoflíkové válce„. Loverňáci a Velraňáci bojují mezi sebou a každá sviňárna je jim dobrá. Ale pozor, tím nechci mlžit to, že za jednotlivé činy jsou odpovědní jednotliví lidé. Také musíme respektovat, že mnozí rodiče měli jen jeden upřímný zájem: vzdělání jejich dětí.

Jinak se odehrávala hotová tragikomedie. Takže se dozvídáme, že když Loverňáci roznášeli po vesnici letáky o Olšovském, v autě číhala velraňácká starostka a ty letáky jim strhala. A když při slavnosti chtěli Loverňáci do mikrofonu něco říci o škole, velraňáci jim vypnuli mikrofon. Nechtěně. Pak jel Ošlovský do Bašky bonzovat na Tobolovou a jiný Loverňák vyzvídal v jeho bydlišti v Pardubicích. A má Olšovský vůbec nárok na ten titul, kterým se honosí? A přijde zpráva České školní inspekce a Velraňáci tvrdí, že škola vyšla bez škraloupu, zatímco Loverňáci tvrdí, že na jejím základě lze ředitele Olšovského odvolat. Tady se ukazuje další zádrhel – jeden z důvodů, proč starostka nejmenovala Galluse, byla nemožnost dát mu jako zaměstnanci školy zkušební období. Ale dala ho Olšovskému? Nedala. To je trochu pokrytecké, nemyslíte? A nyní prý nemá miliony, aby ho z funkce vyplatila. Konalo se veřejné shromáždění, kam se dostavili všichni, takže zaplnili celou místnost a vzájemně se mačkali, seděli si málem na klíně, řvali na sebe, skandovali hesla a překřikovali se jako na jateční dražbě. Do p*dele, Velraňáci! Mor vás bac, Loverňáci!  Mnoho lidí mělo na srdci mnoho věcí, ale protože v Hnojníku už potkáte málokoho s klidným a rozumným postojem, starostka schůzi ukončila a o chlup se vyhnula defenestraci. Hlasování však ustála při skóre 6:5. Ve středu však starostka zastupitelům poslala informativní zprávu, že ředitel Olšovský ve funkci skončí a ve čtvrtek má vše oficiálně oznámit učitelům a zaměstnancům školy. Gallus je připraven školu převzít a třikrát hurá!: vrátí se ti učitelé, kteří na protest proti Olšovskému byli na nemocenské nebo dali výpověď. Ale co ti učitelé, kteří Olšovského veřejným dopisem podpořili? V Japonsku už by byli donuceni spáchat seppuku nebo si oholit hlavu a jít do kláštera. Co je zvykem v Hnojníku se můžeme jenom dohadovat.

Nyní tři malé malé perličky, nejprve ta první. V diskuzi pod předchozími blogy se objevily názory od tří „rodičů“ z Hnojníku. Paní Jaroslavu Kubatou rozčílilo, že jsem uvedl, že děti byli rodiči před protestem instruování. Napsal jsem: „Zde je třeba férově napsat, že nešlo o nějaké úplně spontánní protesty, ale že se na nich zásadně podíleli někteří rodiče žáků. „. Podle Kubaté jsem „úplně vedle„. Přitom sama Kubatá píše: „Také jsme děti důrazně poučili o tom, že protest má být v rámci slušnosti – bez devastace školy, bez urážek, napadení… Proto šli na chodbu s klíčemi! Jinak by si vzali klaksony.“ Její manžel pak v podcastu říká: „Vysvětlovali jsme ji (žákyni), že jsou mírné formy protestu, a došly jsme k tomu, co to je taková mírná forma protestu, a tak jsme v rámci historie zabloudili do 17. listopadu… a vysvětlili jsme si, že takovou mírnou formou bylo zvonění klíčema…“ Samotná žákyně v podcastu říká: „Mojí mamku napadl skvělý nápad, že máme udělat nějaký random protest, prostě třeba cinkat klíčema, nebo sedět před učebnama, nebo cokoliv. Tak já jsem napsala na jednu třídní skupinu…“

Aby bylo naprosto jasno: já sám jsem v rámci Občanské výchovy ve škole jako učitel učil děti děti různé způsoby občanské neposlušnosti a také jsem tuto aktivitu zpracoval do své učebnice (viz obrázek). V knize „Aby škola neškodila“ popisujeme způsoby, kterými se žáci mohou bránit a uvádíme i příklady ze školy (viz obrázek). To, co jsem napsal a co nyní paní Kubaté zopakuji, je to, že po takové instruktáži od rodičů je nesmyslné považovat akci žáků za spontánní. Věřím tomu, že žáci vnímali sníženou kvalitu výuku, věřím tomu, že jim bylo líto, že odcházejí jejich spolužáci ze školy, chtěli něco udělat, udělali a – to je správné! Ale nazývat to spontánní akcí může jen prosťáček. Spontánní znamená: něco, co vzniká samovolně, bez předchozího plánování, přípravy nebo řízení zvenčí, jako bezprostřední reakce na situaci, podnět nebo emoci. Akce žáků byla plánovaná a také proto o ní Olšovský dostal předem echo od nějakého Velraňáka z řady rodičů.

Druhá perlička: dvě diskutující chválili školu za doby Tobolové. Chtěly by ředitele, který „naváže na práci bývalé paní ředitelky„. Jedna z nich psala, že prý „škola fungovala, reprezentovala a posouvala se dopředu„. Druhá na třídních schůzkách prý potkávala „spokojené pedagogy„. Já jsem už zveřejnil svědectví takové pedagoga, který byl terčem šikany ředitelky Tobolové. Moc spokojený nebyl. Tohle je svědectví dalšího: „Tobolová byla k zaměstnancům velmi autoritářská, dovoluji si říct, že jsme mnozí procházeli tvrdým bossingem. Celý se projevoval nadměrným zadáváním úkolů, neustálou kontrolou práce, zadáváním nesplnitelných úkolů nebo úkolů, na jehož vypracování nebylo dostatek času, mnohdy úkolů, které nedávaly smysl, zesměšňování, urážky a pomluvy na druhé kolegy, neustálé intriky, které se promítaly do celkové atmosféry ve škole na pracovišti, ale HLAVNĚ – cílené znepříjemňování práce za účelem, aby zaměstnanec rezignoval a sám dal výpověď. Kromě toho bývalá ředitelka neustále křičela, křik a strach byly na denním programu.“ Kdyby byli učitelé tak spokojeni, proč by jich *** za té éry odcházelo?

Třetí perlička: Protože se mi v diskuzi kupily nesmysly a útoky, zastavil jsem ji do doby, dokud nezpracuji tento třetí a poslední díl. Někdy mi opravdu zůstává rozum stát. Paní Kubatá mi napsala: „Nebo jste se jen rozhodl podpořit kamaráda Olšovského?“ Paní Adéla Tomanovicsová napsala, že: „Do krve hájím postup starostky„. Jako opravdu? Podívám se na svůj předchozí text a o Olšovském a starostce jsem tam napsal: „starostka bohužel zpanikařila“, „špinavost mafiánského charakteru“, „jak chce Olšovský vést školu, když si nezíská žáky? Jako tyran?“,  „dvojitá hanba řediteli, který nemá koule“, „hloupé názory starostky Malíkové“, „naprostým pedagogickým selháním byl způsob, jakým vedení školy na protest reagovalo“ atd, atd. – a pak mi někdo napíše, že jsem kamarád Olšovského a hájím starostku do krve? Fakt nevím, je to lidská hloupost, neschopnost rozumět písemnému projevu nebo ti lidé nejsou svéprávní? Úplně je vidím, jak by s vidlema šli upálit bylinkářku, protože jim zdechla kráva. Kdo není s námi, je proti nám! Za vrcholem lidské pitomosti pak považuji výkřik Anety Struhalové po vypnutí diskuze: „Neumíte si obhájit, co jste napsal? Bojíte se konfrontace?“ Paní Struhalová, já jsem to, co jsem napsal, už několikrát hájil u soudu nebo u přestupkové komise. Vždy úspěšně, nikdy jsem neuhnul, nikdo mě nedonutil změnit jediné písmeno na tom, co píšu. Ale někdy je lepší lidskou hloupost obejít a neztrácet energii. Dávám přednost bitvě argumentů, byť i ostré, před přeřváváním se na shromáždění. Upozorňuji, že diskuze pod tímto textem se stejně jako jiné řídí pravidly FB skupiny Líný učitel.  

Závěr: Pokud má mít celá tahle epizoda pro školu nějaký smysluplný konec, je nutné přestat řešit, kdo „vyhrál“ a kdo „prohrál“, a začít řešit, jak znovu obnovit důvěru – mezi učiteli, mezi žáky a vedením, i mezi školou a zřizovatelem. V této chvíli už nejde jen o jméno ředitele, ale o to, že škola prošla dlouhým obdobím chaosu, politizace a otevřeného konfliktu, který zanechal stopy. Prvním krokem proto musí být jasné, veřejně komunikované přiznání, že dosavadní proces byl zvládnut špatně – ne právně, ale lidsky a pedagogicky. Bez toho se žádné klima nezlepší, ať už bude v čele kdokoli. Otázka, zda má školu převzít Adam Gallus, nebo zda vypsat nové výběrové řízení, nemá jednoduchou odpověď, ale má jasná kritéria. Pokud má Gallus školu převzít, nesmí to být jako „návrat vítěze“ nebo revanš za předchozí křivdu. Muselo by to být spojeno s jeho jednoznačným vystoupením před učiteli i žáky, s otevřeným pojmenováním minulých chyb na všech stranách a s jasným závazkem, že škola nebude pokračováním starých sporů, ale novým začátkem. Zároveň by bylo nutné, aby zřizovatel garantoval, že mu nebude házet klacky pod nohy a že tentokrát ponese svou odpovědnost transparentně a bez zákulisních her. Bez této politické podpory by byl Gallus od první minuty oslabený a klima by se dál rozpadalo. Varianta nového výběrového řízení dává smysl pouze tehdy, pokud by bylo skutečně nové – tedy s jiným nastavením, jinou komisí, jasnými pravidly a především s veřejným příslibem zřizovatele, že výsledek nebude následně relativizován. Nový člověk zvenčí by mohl mít výhodu v tom, že není zatížen místními vazbami a osobními konflikty, ale zároveň by vstupoval do prostředí s vysokou mírou nedůvěry, což je pro každého ředitele extrémně náročné. Pokud by šlo jen o formální „reset“, bez změny chování zřizovatele a bez práce s pedagogickým sborem, problém by se jen odsunul.

Já osobně jsem pro to, aby Adam Gallus dostal šanci – nejen proto, že je stále platným vítězem konkurzu. Podle mého soudu má potenciál, aby byl spojovacím mostem a dostatečnou kvalitu a odbornost, aby věděl, co je pro vzdělávání důležité. Vypjaté emoce je třeba zklidnit každodenní kvalitní prací ve třídách, udělat tlustou čáru a každého pedagoga posuzovat ne podle toho, na jaké straně stál, ale podle toho, jak kvalitním je učitelem. Adam Gallus by neměl být pod tlakem, jako jeho předchůdce Olšovský, který možnost spravovat školu a ukázat své kvality vlastně nedostal. Třebaže způsob jeho jednání se žáky příliš nadějný nebyl.

Ať už padne rozhodnutí jakkoli, klíčové bude to, co přijde po jmenování. Škola nutně potřebuje řízený proces obnovy klimatu: moderované setkávání pedagogického sboru (možná i s externím facilitátorem), jasná pravidla komunikace, prostor pro vyjádření křivd i obav a především signál, že žáci nejsou problém, ale součást řešení. Pokud se z protestů stane téma k trestání, klima se nezlepší nikdy. Pokud se z nich stane poučení o tom, jak škola selhala v komunikaci, může se naopak stát začátkem změny. Nejdůležitější rada tedy zní: nepokračovat v logice moci, ale přejít k logice obnovy. Škola není bitevní pole ani politická trofej. I když si někteří zaslepenci možná myslí opak – v Hnojníku nikdo nevyhrál, ale všichni prohráli. Nyní je to prostředí, které se buď znovu nadechne, nebo bude dál pomalu toxické – bez ohledu na to, kdo bude mít cedulku „ředitel“ na dveřích.

Předchozí text:

Masarykova základní a mateřské škola Hnojník I.: Co se odehrává v té škole? Předehra.

Masarykova základní a mateřské škola Hnojník II.: Co se odehrává v té škole? Hlavní dějství.

UPDATE: Protože p. Tobolová alarmovala právníka a vyhrožuje žalobou a není v celém případu tak důležitá, upravil jsem text tak, aby zůstal zachován smysl a přitom se necítila tak dotčená mým popisem událostí. Obvykle to nedělám, ale ona je v celém dění jen okrajovou postavou. Každý, kdo o věci ví, rozumí dobře i tomu, v jaké kvalitě školu řídila a jak kvalitně ji předávala. Žádná má omluva ovšem nenásleduje, není za co se omlouvat. Samozřejmě, citáty o ní jsme nechal v původní podobě, neboť jsou autentickým svědectvím, do kterého nebudu zasahovat.