Gymnázium Cheb a podnět ČŠI na jednání ředitele školy Antonína Jalovce

To, co se děje na chebském gymnáziu a jednání ředitele školy Antonína Jalovce a krajské radní pro školství Hany Žákové považuji za závažné selhání při ochraně bezpečnosti žáků. Proto jsem se rozhodl podat podnět České školní inspekci. Celé znění najdete zde:

Žádám o přezkoumání nečinnosti ředitele Gymnázia Cheb Antonína Jalovce, který tak narušuje bezpečí žáků školy

Ve škole stále působí učitel Miroslav Stulák, přestože byl pravomocně odsouzen Okresním soudem v Chebu a ke svému jednání se doznal. Šlo o trestný čin sexuálního útoku. Vše se stalo při mimoškolní akci, kdy Stulák konal dozor. Dívku tehdy v autobusu přemohla únava a učiteli usnula s hlavou na rameni. Dále to víme od pana soudce: „Následně ji vzbudilo hlazení ze strany obviněného. Na to nebyla schopná reagovat, zůstala strnulá v dané poloze a dělala, že spí. Načež jí obviněný sáhl pod tričko, pod kterým neměla podprsenku, a hladil jí bradavku.“ Miroslav Stulák realizoval dohodu o vině a trestu. Soud tuto dohodu schválil a uložil peněžitý trest ve výši 100 tisíc korun. Rozsudek je pravomocný. 

Bohužel ředitel Jalovec veřejně, na sociálních sítích a v médiích tvrdí, že Stulák „může vykonávat činnost učitele„. A odůvodňuje to tím, že je „vázán zákoníkem práce a aby mohl někomu dát výpověď, musí mít velmi vážné důvody.“

Podle mého soudu je to nepravda a úmyslně nepřesné a zavádějící odůvodnění, kdy nečinnost ředitele školy Antonína Jalovce ohrožuje bezpečí žáků. Velmi vážné důvody totiž nastaly a ředitel nejednal. Klíčovým dokumentem je totiž Školní řád Gymnázia Cheb. V něm se doslovně uvádí, že: „Jeho smyslem je (…) ochrana zdraví, bezpečnosti žáků a pracovníků školy a vytvoření příznivé studijní atmosféry…“

Je zřejmé, že sexuální atak na spící (a tedy bezbrannou) žákyni, kterou Stulák jakou pedagogický dozor provedl, ohrožuje zdraví (psychické i fyzické), narušuje bezpečí a likviduje „příznivou studijní atmosféru“.

Stejně tak se v tomto školní řádu uvádí ve Článku VI – Pravidla vzájemných vztahů (str. 11): „Pravidla vzájemných vztahů žáků a jejich zákonných zástupců se zaměstnanci ve škole (pedagogickými i nepedagogickými pracovníky) vychází ze zásady vzájemné úcty, názorové snášenlivosti, solidarity a důstojnosti všech účastníků vzdělávání.“ Slovo „důstojnosti“ je zde použito výslovně a vztahuje se i na zaměstnance školy. Jakékoli agresivní sexuální jednání vůči žákovi je v přímém rozporu s touto zásadou.

Bezprostředně ve školním řádu následuje bod: „Všichni zaměstnanci školy, žáci a zákonní zástupci žáků se vzájemně respektují a snaží se o zachování vzájemně vstřícné atmosféry a spolupráce.“ Sexuální atak (zvlášť na spící a bezbrannou žákyni) je absolutním popřením respektu a „vstřícné atmosféry“.

Dále je ve školním řádu uvedeno, ve článku VI, bod 5 (str. 11): „Úmyslné fyzické i hrubé slovní útoky kohokoliv vůči druhé osobě jsou vždy považovány za závažné porušení pravidel vzájemného soužití.“ Výklad je opět jednoznačný. Spojení „kohokoliv vůči druhé osobě“ zahrnuje i učitele vůči žákovi, „vždy považovány“ tedy s nulovou tolerancí a „závažné porušení“ nepochybně zahrnuje i sexuální útok na spící žákyni.

Je tedy naprosto bez diskuzí, že učitel Stulák výrazně a hrubě porušil hned několik ustanovení školního řádu a to by mělo být ředitelem hodnoceno právě jako velmi vážné důvody porušení povinností zaměstnance. Co horšího může pedagog udělat, aby to bylo označeno „velmi vážným důvodem“?

Ředitel školy nepravdivě tvrdí, že k činu „nedošlo v pracovní době, ale při mimoškolní činnosti, která se s pedagogickou činností nespojuje„. To je nerelevantní a úmyslně mlhavé tvrzení. V českém pracovním právu neplatí, že jednání zaměstnance mimo pracovní dobu je automaticky „soukromé“ a bez následků. Rozhodující jsou tři kritéria: souvislost s výkonem práce, využití postavení zaměstnance a dopad na důvěru v zaměstnance a zaměstnavatele. Učitel, který se dopustí sexuálního útoku na žákyni: zneužívá své postavení autority, jedná vůči osobě, ke které má zvláštní povinnost péče a ochrany a jeho jednání má přímý dopad na bezpečí a důvěryhodnost školy. To je klasický případ porušení povinností zvlášť hrubým způsobem, i kdyby k němu došlo „večer“, „na výletě“ nebo „na akci mimo rozvrh.“ „Mimoškolní činnost“ totiž neznamená „bez vztahu ke škole“. Pokud šlo o akci organizovanou školou, kde byli přítomni žáci školy a kde učitel vystupoval jako pedagog / autorita, pak nejde o soukromou aktivitu, ale o činnost související se vzděláváním ve smyslu školského zákona. Školní řád platí i na akce organizované školou a povinnost chránit bezpečí žáků není omezena rozvrhem hodin.

Úvahy ředitele Jalovce, které sděluje veřejnosti, o nebezpečí odškodného při případném soudu po výpovědi jsou také krajně nevhodné. Znamená to, že ředitel vyměňuje bezpečnost žáků za případné nebezpečí finanční ztráty. Ředitel školy nemůže rezignovat na ochranu žáků z obavy před hypotetickými pracovněprávními spory ani legitimizovat postavení osoby pravomocně odsouzené za trestný čin sexuálního útoku delegováním pedagogických úkolů!

Na základě výše uvedených skutečností žádám Českou školní inspekci o přezkoumání postupu ředitele Gymnázia Cheb, zejména jeho nečinnosti a rozhodnutí ponechat ve škole učitele pravomocně odsouzeného za trestný čin sexuálního útoku na žákyni. Domnívám se, že ředitel tímto postupem porušil povinnost zajistit bezpečné a důstojné prostředí pro žáky, vyplývající ze školského zákona, školního řádu školy i z obecných povinností zaměstnavatele. Současně mám za to, že nebyly využity zákonné možnosti pracovněprávního řešení situace, a to ani přes existenci pravomocného rozsudku a zjevnou ztrátu předpokladů pro výkon pedagogické činnosti. Žádám proto Českou školní inspekci, aby posoudila, zda jednání ředitele školy odpovídá jeho zákonným povinnostem při ochraně práv, bezpečí a důstojnosti žáků.