Kulatý stůl pro vzdělávací oblast Umění a kultura: selhání NPI jako noha vyvolává všeobecný odpor
Tak jsem shlédl Kulatý stůl pro vzdělávací oblast Umění a kultura. Masakr. Když jsem viděl složení všech diskutérů, bylo mi jasné, o co Národnímu pedagogickému institutu jde. Protože vzdělávací oblast Umění a kultura je nyní nášlapná mina, nahnali do panelu každého v NPI, kdo se umí podepsat. Jen několik lidí bylo odjinud. Na začátku hlavní garant oboru, Radek Marušák z NPI půlhodiny prezentoval to, co si každý může přečíst za 3 minuty. Všechno je skvělé, umění je skvělé, my jsme ho integrovali… blablabla. Reklama na revizní newspeak. Hlavně se nedotknout ničeho problematického.
Ten, kdo opravdu začal řešit problémy s touto verzí revize, byl oponent Roman Michálek, který řekl (shrnuji v bodech): Je to odtržené od školní reality… výstupy jsou přepálené a připomínají spíše cíle základní umělecké školy… nerespektují vývojové fáze dítěte… ve výtvarce a hudebce byly výstupy osekány na třetinu. Tlak na to, aby byly obory dva (myslí tím ono nesmyslné spojení 1. výtvarná a filmová výchova a 2. hudební, taneční a dramatická výchova) vedl k tomu, že jsme sloučili neslučitelné. Chybí nám na to učitelé, chybí nám na to společný metajazyk, metodika a další věci. Tohle implementovat je nad síly našeho školství a našich učitelů“.
Romka Bartůňková, kterou vyslala do panelu Učitelská platforma se ukázala jako totální mimoňka, která si nejspíše myslí, že celé školství tvoří gymnaziální studenti z jejího „ateliéru“ a jejího předmětu Tvorba. Vždyť přece festivaly a performace jdou napříč žánry. Proč učitelé nesledují „současný umělecký diskurz“? Vždyť ona vede seminář na vysoké škole a připravuje prostor pro vstup umění do škol… A tak dál, a tak dál. Kdyby tahle „umělkyně“ mluvila portugalsky, bylo by to lepší. Jak podle ní řešit, že bude RVP v téhle oblasti stát za prd? Přece dofinancovat stáže, hledat místo pro umělce ve školách. Většího exota asi už v Platformě už nenašli. Jo a hlavní je „zakládat platformy pro kreativní vzdělávání“! Totálně nepochopila, že se nyní neřeší to, jak získávat grantíky a fondy, ale jak kvalitně napsat hlavní kurikulární dokument pro tisíce základních škol. Prý „zvěte si externisty“! Ano, RVP se tvoří proto, aby do škol mířily tisíce externistů. Není to nic pro učitele, to je jasné.
Michálkovy námitky byly vypořádány s neuvěřitelnou hloupostí, kdy šéf oboru sám přiznal, že tyhle věci, co on a jeho lidé dali do RVP, přece nemusí škola zajistit sama. A opět:“ vždyť to mohou udělat nějací umělci, externisté, kulturní organizace….“ Ano, školy ušetří. Vyhodí učitele hudebky, ti jsou k ničemu a budou mít peníze pro celou kulturní frontu. Prostředky pro vzdělávání budou financovat českou kulturu. Místo výuky budou divadla a představení, místo vzdělávání bude sledování tanečních performací… Ukazuje se, že tohle není kurikulární reforma Rámcového vzdělávacího programu, to je dělání diváků z učitelů a žáků. Slyšeli jsme i Marušákovy podivuhodné obraty typu: „to, že jsou tam dva obory, neznamená, že jsou rozdělené.“ Do psí díry, když nejsou rozdělené, proč jsou tedy rozdělené? Proč nezůstaly nerozdělené? A zase: „pokud škola nemá učitele na dramatickou výchovu, jsou tu dramacentra.“ Chápete to? Víte, kolik je škol a kolik je dramacenter v naší zemi? Nehledejte to, dramacenter je méně než máte prstů. To je podobná oslovina, jako kdyby NPI řeklo: „pokud škole nemáte někoho, kdo by zvládl nové obsahy o vesmíru, jsou tu přece astrologové na hvězdárnách!“ Těch je ovšem stejně mnohem víc, než dramacenter! A jako vždy se používají „projektové dny“, které to všechno zvládnou. Co na tom, že je u nás umí realizovat sotva 5% učitelů, ale každý se teď na ně bude odkazovat, jako by to byla houska na krámě!
Romana Šindelářová taky zaperlila, prý už nyní učitelé dělají hodně očekávaných výsledků učení v oblasti tance, jen o tom nevědí. A ty učitelky z 1. stupně, jak ony jsou šikovné a kreativní… ona si prý představuje, že se „sejdou učitel dějepisu a výtvarky a dají to dohromady“. Ale ti se přece ani nemusejí scházet, mnoho učitelů výtvarky umí zadat historizující téma a mnoho učitelů dějepisu zase pracuje s vizuálními úkoly, ale ony se dobře hledají příklady toho jasného a očividného. Kdo se má s kým sejít na divadelní a taneční výstupy? To Šindelářová ví: vznikne předmět „Tvorba nebo tvořivost“… učit ho budou nejspíše hudebkáři, protože těm jinak jim hrozí výpověď pro nadbytečnost. Šindelářové se prý líbí projekt „tanec školám“. Co to je? Nepřekvapivě: externí tanečníci přijdou do škol… A žáci? Pokud to budou dělat od první třídy, prý si na tanec zvyknou. Paráda, děkujeme.
Zatímco se tedy zástupci nad svým dílem NPI rozplývali a nešetřili slovy jako „výzva“, „integrování“ a „šance pro ředitele“ (i když není jasné jaká), Jan Jiterský z MŠMT to řekl jasně: „Mám stejné obavy, jaké vyslovil Roman Michálek“. Dokonce vyslovil, že ona „integrace“ se „nepodařila ideálně“ – což je hodně mírné vyjádření té blamáže. Pokračoval, že „nevznikla opravdu integrovaná oblast“, snaha o „etablování nových oborů vystrčila z pozornosti samotného žáka, je potřeba „definovat vzdělávací obsah tak, aby byl smysluplný a jemu k užitku – a nikoliv k užitku samotného oboru.“ Auch! Tahle ťafka nepochybně míří právě na tanečníky a divadelníky. Zaobaleně vlastně všem těm úžasným kulturním lidičkám z NPI naznačil, že MŠMT není jako zadavatel spokojen a ať si to strčí za klobouk.
Jiřina Jiříčková z Pedagogické fakulty UK konstatovala, že zatím studenty – budoucí učitele, kteří by zvládli realizovat požadavky všeobjímajícího integrování všeumění nemají, ale prý je určitě dokážou připravit. Ano, to jistě. Všichni vidíme, jak to už celá desetiletí univerzity zvládali, jistě to „zvládnou“ podobně i další desetiletí. Ale školy budou, jako vždy, z úrovně té kvality přípravy plakat. Ještě že pak zmínila, že to „potrvá roky“. Nebylo ale vůbec od věci, jak se do toho položila vzápětí. Zmínila, že „tisíce učitelů nejsou na tuto situaci připraveni“ a nakonec hodila granát: „současný návrh je pro školy nereálný“. To, že to řekne proděkanka a neřekne to učitelka (Bartůňková) je zatraceně smutné. A do kouře toho výbuchu Jiříčkova Marušákovi sdělila, že jeho rozdělení na oblasti je nesmysl. I když je snad používáno v nějakém kontextu uměleckém, NENÍ používáno v kontextu vzdělávání. „V kontextu vzdělávání je to nereálné“. A pak to sázela jako v ringu jeden hák za druhým: pojmy jsou neukotvené, tvůrci nebyli dobře vybráni a nerozumí příliš všem oborům, napsaným požadavkům nelze rozumět…
A pak, jako by hrála v nějaké parodii, NPI pracovnice Tereza Czesany Dvořáková vlastně 100% potvrdila slova Jiříčkové, že mnoha tvůrcům leží víc na srdci jejich vlastní „umění“, než vzdělávání a výchova dětí. Pronesla, že ta koncepce (kterou v podstatě odmítli všichni, kromě pracovníků NPI), nám prý „přinese podnět do celé té oblasti, do celého diskurzu umění a kultury“. Ano, o to přece jde. Kašlat na učitele a žáky, jde o to, aby tanec, drama, tanec a film strčily nohu do dveří všem těm dotacím, grantům a tvorbám metodik, aby si tihle lidé také našli své ateliéry na univerzitách a místečka v komisích. A v jejich ideálním světě by z nich vystrčili právě ty hudebkáře a výtvarníky, které nyní elegantně podrazili. Pomsta bude sladká. Bylo až zlověstné, když Tereza CD na závěr řekla: „Těším se na to“. Nejásej předčasně, řekla by moje babička.
Marušák pak alibisticky prohlásil, že cesty k realizaci má hledat škola. To, že vůbec nechápe, na čem pracuje, potvrdil tvrzením, že ona „pestrost“ (jak pracovníci NPI označují ten bordel) „umožní žákům hledat různé způsoby“… Ne, milý Marušáku. Ty bláboly, co jste vymysleli jako očekávané výsledky učení, jsou POVINNÉ pro všechny žáky. Každý jeden žák musí zvládnout „metody taneční a pohybové výchovy k vlastní tvorbě, sebepoznávání a k osobitému pohybovému a tanečnímu vyjadřování“. Proto tvoříte kurikulum a ne plán taneční improvizace nebo nástin dramatické lekce. Raději, pane Marušáku, okamžitě odstupte a vraťte se na AMU, kam snad patříte. Nejste kompetentní osoba pro práci, kterou jste dostal omylem – tedy lépe řečeno mizerným úsudkem NPI. Po hodině trvání kulatého stolu jsem si řekl, že jestli ještě jednou uslyším slovo „výzva“, tak se tam teleportuju a chrstnu mu sklenici vody na hlavu. To, na čem jste pracovali, nemá být výzva – což je jiný výraz pro problém. Má to být, jak správně řekla Jiříčková, „radost“. Ale ne pro hostující umělce! Pro žáky a učitele. A ještě jedno – nemylte se. Vy jste neudělali „revoluci“, jak opakujete. Vy jste udělali nekoncepční a jednostranně zaměřený bordel.
A že se ten bordel prorostl hluboko do podstaty NPI potvrdil Jan Pelech, který na otázku, jak to zajistit personálně, začal takto: „Personálně by mohla být zajištěna prakticky okamžitě, právě díky spolupráci s externími učiteli nebo umělci nebo díky spolupráci se základními uměleckými školami…“ Mám otázku: kde NPI vyhrabalo tyhle mimozemštany? Ředitelé školy nemají ani na uklízečky a kuchařky a budou do škol lifrovat umělce? Kdo to zaplatí? A spolupráce se Zuškami? Co umí učitel na kytaru nebo vedoucí dramatického kroužku? Oni snad umí integrovat tak, jak si to tihle lidé v nějaké čajovně vyhalucinovali? Kolik těch „umělců“ tisíce základních škol potřebují? O tomhle má být revize RVP? Dostala snad NPI zadání, které mělo dostat učitele z výuky a nahradit je externisty? Pelech řekl, že se to stane díky různým projektům…. Zase jsme u peněz. Několik lidí z NPI nezvládlo svůj úkol a školy budou trávit čas vypisováním projektů, aby měli na externí učitele?
Opravdu, opakované bláboly o zapojení umělců do výuky, které se tak často ozývaly, jsou nezodpovědné a nereálné. Co to bude za lidi? Jaké budou mít vzdělání? Jaká bude jejich pedagogická připravenost? Budou tihle externisté nahatí tančit sluneční obřady nebo budou dramatizovat různá traumata tak, až budou ze škol chodit poškozené děti? Dost na tom, že máme dost takových toxických učitelů, nyní se do škol nahrne další masa neproškolených a nekompetentních lidí, kteří budou mít jedinou kvalifikaci – že umějí assemblé a hodiny obcházet sochu a blábolit o tom? Je mi jedno, že nyní vypadám jako kulturní barbar – já jsem také umělec, ale v první řadě pedagog, který to myslí s celým školstvím dobře. To se o tvůrcích revize tohoto oboru říct nedá. Oni to myslí dobře jen se svým oborem a se svými zájmy. To, jak jsou tvůrci této oblasti mimo, předvedla opět Tereza Czesany Dvořáková, která na kritiku vágnosti obsahů odpověděla, že to vyřeší „návazné materiály“. Prý tvůrce hrozně omezovala stručnost. Taková pitomost! To je jako by někdo nedokázal zformulovat jasný paragraf zákona a řekl – to potom vysvětlí doplňující výklady. Ale tvůrci nemají být líní a neschopní a vymlouvat se, samotné znění má být srozumitelné všem!
Navrhuji MŠMT jediné: v tomto oboru za práci NPI poděkovat a celou ji odmítnout. Z tohohle smetí budou jen potíže, NPI totálně selhalo. Pak je třeba zadat složení nové pracovní skupiny bez různých uměleckých bytostí z AMU a Akademie Isabelly Duncan a jiných institucí a svěřit práci opravdovým pedagogům. Protože z celého kulatého stolu nezazněl hlas jediného učitele ZŠ, kteří absentují i jako tvůrci. Ten by totiž musel NPI říct otevřeně: s takovým ***** jděte do ****.
Předchozí text o tématu: Revize RVP: likvidační hudební, taneční a dramatická výchova