ZŠ Waldorfská, Praha 5 + Jules a Jim = jak se rozhodně nemá šetřit šikana

Přestože už uběhl nějaký čas od událostí na ZŠ Waldorfská, Praha 5, stále je tento případ zdrojem poučení pro každého pedagoga, který přijde ve škole do kontaktu se šikanou. V tomto případě ale slouží každý jeden krok ředitele školy, Pavla Selešiho, jako ilustrace toho, jak se to NEMÁ dělat. Série neuvěřitelných přešlapů, stupidních rozhodnutí, ignorování zásadních pedagogických a psychologických poznatků, arogance a nedostatek sebereflexe ředitele vedl ke stavu, který by útlocitný člověk označil slovy „z deště pod okap“, i když správněji by bylo „z ranního mžení pod vodopád sajrajtu“. V této první části půjdu krok za krokem událostmi a budu se snažit analyzovat všechny přešlapy a naschvály, kterých se vedení školy dopustilo.

Vše začalo podnětem z Pedagogicko-psychologické poradny pro Prahu 5, odkud přišlo podezření, že ve škole ZŠ Waldorfská může probíhat šikana. Ředitel Seleši se rozhodl vše řešit a hned přijal opatření – neuvěřitelně hloupá. Přestože ředitel dostal z poradny podnět v květnu 2022, vůbec neinformoval třídního učitele nebo rodiče a k řešení situace povolal externí společnost Jules a Jim, kteří přišli věc vyšetřovat 17.10.! Čtete dobře: květen – říjen. Teprve dva dny před jejich intervencí byl informován třídní učitel a ředitel tvrdil, že všechny informace o diagnostice jsou důvěrné a že standardním postupem každého takového šetření je, že z důvodu možné ovlivnitelnosti průběhu šetření nejsou žáci ani rodiče předem o diagnostice informováni.

Líný učitel: Už tady vidíme několik ilustrací totální ztráty úsudku. Vůbec nejsem proti tomu, když je škola opatrnější více než méně, ale je nutné na úvod konstatovat, že dítě v poradně tam nebylo kvůli šikaně, ale kvůli dysgrafii a dyskalkulii. Pověděl tam o tom, že mu spolužáci ubližovali, ale to se týkalo událostí před více léty a chlapec mluvil o tom, že tehdy „se se mnou nikdo nekamarádil“. V současnosti to ovšem nebylo pravda ani zdaleka. Ale co, někdo byl prostě v poradně aktivní a nikdo nemohl rušit, co za blázinec ředitel školy rozjede.

Chyba 1: Prodleva v čase je velkou chybou. Kdyby ve škole probíhala závažná šikana, jaký smysl dává čekat půl roku? Není důležité, že jsou tam prázdniny, oběť je třeba chránit okamžitě! Nechápu tohle váhání, které by mohlo vést k obrovským poškozením oběti zvláště v době před prázdninami, kdy se kázeň ve školách rozvolňuje a ostražitost pedagogů klesá.

Chyba 2: Jak může ředitel obcházet třídního? Zvláště ve waldorfské škole, kde má třídní ještě o 200% blíž k dětem než v té obvyklé. Přece podobné informace se musí okamžitě projednat!

Chyba 3: Proč se ředitel daného rodiče přímo nezeptal, o jak starou zkušenost žáka jde? Je nezbytné především mluvit s obětí, zjistit závažnost agrese a to se musí udělat bez prodlení.

Chyba 4:  Proč externí organizace? Správný postup je přece úplně jiný. I ten nepříliš kvalitní „Metodický pokyn MŠMT k prevenci a řešení šikany ve školách a školských zařízeních“ radí školám „posoudit a odhadnout závažnost šikany“. Od čeho je ve škole preventista rizikových jevů? Správný postup je tento: svolají se učitelé, kteří ve třídě učí (samozřejmě v čele s třídním učitelem) a všichni diagnostikují, kterých projevů šikany v dané třídě byli nebo nebyli svědky. Když se pak složí kamínek ke kamínku, věci získají obrysy. Řešení šikany by mělo být vždy dílem učitelů dané školy, protože jde o dlouhodobou záležitost, která vyžaduje společnou strategii. Uzdravuje se vždy celá třída, protože takové chování se dotýká všech žáků. A uzdravuje se při výuce! Kvalitní výuka zlepšuje vztahy ve třídě, zvláště když se na to učitelé zaměří. S tím přicházejí i různé tambuildingové aktivity, které by opět měli zvládnout učitelé dané školy.

Chyba 5: Je naprost zvrácená představa, že přijdou nějací externisté nebo paní z poradny a po dvou hrách a komunitním kruhu je vše hotovo. Tihle lidé třídu neznají, netuší nic o procesech, které v ní probíhají a neučí každý den v klimatu dané třídy. Mohou být nanejvýš poradce dějů, které by měli realizovat sami učitelé! Proč se ve škole objevili lidí z firmy Jules a Jim? Ředitel Pavel Seleši později tvrdil, že jsou „nejlepší“ a mají „dobrou pověst“ apod. To ale byla lež. Ve skutečnosti to byla organizace, kde se v té době vzdělávala sama preventistka této školy, bylo to finančně pro školu výhodné, ačkoliv ona sama označila – na základě vlastní zkušenosti – některé programy společnosti jako „nekvalitní“.

Takže do třídy nastoupili pracovníci firmy Jules a Jim, aniž by dětem řekli, co tam dělají nebo cokoliv konzultovali s třídním učitelem. Ten to komentuje takto: „Šikanu, přestože jsem měl o její existenci ve třídě pochybnosti, nelze brát na lehkou váhu. Proto jsem na vyhověl žádosti, že nemám třídě cokoli říkat, že musím nechat vyšetřování 100 % na společnosti Jules a Jim, a celému procesu budu pouze přihlížet. Uvěřil jsem totiž metodičce prevence, když mi řekla, že tento postup nutně vyplývá z platné legislativy. Nebyl jsem předem informován o tom, jakým způsobem bude vyšetřování probíhat, nevěděl jsem např., že lidé z Jules a Jim ani na začátku ani na konci vyšetřování dětem po pravdě neřeknou, proč vlastně přišli, za jakým cílem se celý proces děje. Já jako třídní učitel naopak při vyšetřování vztahů či jakékoli jiné věci vždy dětem otevřeně říkám z čího popudu, proč a za jakým účelem s nimi teď řeším to či ono.“ Diagnostika tedy proběhla formou tříhodinové návštěvy společnosti ve třídě.  Děti byly dotazovány, jak se kdo cítí v kolektivu, byly vedeny hry sloužící k diagnostice, kde bylo zkoumáno, jak se vyvíjí sociální dynamika třídy, pokud jsou pod tlakem. Dětem byly následně rozdány dotazníky k vyplnění. Musely uvést, jaké mají kamarády, koho nemají rády, co se mezi dětmi v minulosti stalo, jací učitelé mají jaké oblíbence atd.

Líný učitel: Z popisu aktivit a způsobu provedení (které tu nyní nebudu ještě komentovat) si lze udělat obrázek, že společnost Jules a Jim neprovádí šetření kvalitně a vidíme zde doslova amatérské chyby.

Chyba 6: To, že by měl být třídní odpojen od řešení šikana „podle platné legislativy“ je nesmysl a lež.

Chyba 7: Je nesmyslné dětem tajit, proč se ve třídě dějí některé věci. I šesťáci by pochopili, že se například zjišťuje klima ve třídě, aby se mohlo zlepšit (a to je pak podle mých zkušeností vede k tomu, že vyplňují nástroj poctivě a přeptávají se, když něčemu nerozumí). Takové mlžení je nedůstojné a trapné.  Pracovníci společnosti Jules a Jim  nikdy, ani po skončení programu, dětem po pravdě nesdělili, za jakým účelem do třídy přišli, i když se je na to děti přímo ptaly. Z toho byly děti zmatené.

Chyba 8: Dětem nebylo řečeno, že mají vyplňovat jen  věci z nedávné minulosti (standardně 3 – 4 měsíce zpět), což se později ukázalo  jako problém – děti někdy uváděly události více let staré.

Chyba 9: To, že dětem nebylo řečeno, proč tihle neznámí lidé přišli a proč se tyto nezvyklé věci dějí, vedlo k tomu, že například dotazníkům nepřikládaly velkou váhu a kolonky bezmyšlenkovitě proškrtávaly, některé se nutily do odpovědí, aniž by měly něco na srdci. Jiné pak z nudy vymýšlely nesmysly. Toto uvedly samy děti, když později mluvily o tom, co se ve třídě dělo.

Líný učitel: Snad nejvíce se amatérismus a nekompetentnost Julese a Jima ukázala při analýze programu a psaní závěrečné zprávy (kterých bylo několik). Těm se budu věnovat v další části. Ale i jiné okolnosti jejich práce jsou zarážející. Bylo také viditelné, že nemají žádné zkušenosti se žáky v alternativní škole, ke kterým se chovali velmi autoritativně až přezíravě a v této škole obvyklou otevřenou komunikaci, včetně kritických otázek, považovali za porušování pravidel slušnosti..

Chyba 10: Navzdory tomu, že na webových stránkách společnosti je uvedeno, že se třídní učitel má podílet na osobní interpretaci výstupů screeningu, nestalo se tak, třídní jen obdržel telefonát, že prý se „podezření na šikanu potvrdilo“. A na dotaz, kdo koho tedy šikanuje, mu bylo řečeno, že je to tajná informace, která mu nesmí být sdělena!

Chyba 11: Po tomto sdělení – které naprosto neodpovídalo každodenní zkušenosti třídního učitel a ani učitelů dalších, vlastně nikoho – se jména „obětí a agresorů“ dozvěděl třídní učitel až o měsíc později!

Chyba 12: Ani do této doby stále ještě nebyli informováni rodiče dětí, ani údajných obětí, ani údajných agresorů, o vyšetřování šikany, natož výsledku! Bylo jim bez jakéhokoli komentáře pouze sděleno, že ve třídě proběhl jakýsi program na diagnostiku vztahů, a že přesnější informace dostanou za měsíc.

Chyba 13: Školy se obvykle starají o to, aby na začátku roku získaly tzv. generální souhlas – aby s daným dítětem mohl v rámci prevence sociálně patologických jevů pracovat speciální pedagog, metodik prevence nebo školní psycholog. Tento souhlas škola neměla a je tedy naprosto nutné, aby ho od rodičů získala, než budou děti takto šetřeny, zvlášť pokud se jedná o soukromou společnost! Ale škola i společnost se na to prostě vykašlali.

Chyba 14: Utajovat vyšetřování šikany před rodiči je totální pitomost, protože právě rodiče jsou důležité zdroje informací. Jak rodič oběti (například v tom, jak šikana ovlivňuje jeho chování), tak i rodič agresora (u kterého je pak potřebná spolupráce), stejně tak je důležitá součinnost se všemi rodiči při uzdravování třídy. Vůbec nechápu tu stupidní umanutost školy vše tajit, jakoby někdo ukradl jaderné kódy. Nehledě na to, že zveřejnění toho, že se něco v tomto smyslu děje, má preventivní účinek.

Líný učitel: Aby nebylo všech přešlapů dost, i po odchodu Julese a Jima ze školy pokračovalo šetření šikany (o které prozradím dopředu to, co už asi čtenář tuší – žádná v té třídě neexistuje!), stále s odstřihnutím třídního učitele a opět bez informování rodičů. Pracovnice Školního poradenského pracoviště následně zpovzdálí pozorovali třídu, ale nejen to – „nenápadně“ odváděli některé děti k individuálním rozhovorům, aniž by o tom věděli jejich rodiče, třídní učitel, nebo kdokoli další z učitelů, které v té době v 6. třídy vyučovali. Nikdo nebyl o ničem informován, děti byly zjevně zmatené, nevěděly co se děje a proč, protože neměly pocit, že by ve třídě mezi nimi bylo něco špatně. Ten získávaly až při tomhle partyzánském a nevhodném vyslýchání. Třídní učitel mezitím komunikoval s ředitelem školy, zjišťoval, že celé vyšetřování je jakési podivné a marně se snažil po dobu jednoho měsíce od vedení školy získat podrobnější informace o tom, proč a na základě čeho bylo vyšetřování vůbec zahájeno a k čemu vyšetřovatelé dospěli.

Chyba 15: Opravdu to musím vypisovat? Je naprosto zřejmé, že samotné mizerné a nekompetentní „vyšetřování“ jak ze strany společnosti, tak i školy, mělo neblahý vliv na klima třídy, na vztah rodičů a školy, na motivaci třídního učitele v této škole působit, na chuť dětí se učit…

Líný učitel: Rodiče (včetně rodičů domnělých „obětí“ a „agresorů“, jinak však dětí, které jsou kamarádi a navštěvují se ve svých domovech) mezitím žádali o zastavení tohoto procesu, ale bezvýsledně. Jak na to přišli? Když se jedné učitelce při hledání dítěte náhodou podařilo odhalit tyhle tajné výslechy. Nakonec při pokusu o pátý výslech dětí třídnímu učiteli došla trpělivost a odmítl dítě k výslechu vydat  – a to vlastně znamenalo ukončení celého toho bláznivého šetření. Škola vydala vyjádření, kde říká, že šetření bylo „kompromitováno“, tedy přerušeno třídním učitelem a rodiči a neproběhlo celé. To je výsměch. Myslím tím nejen výsměch zdravému rozumu, pedagogickým zásadám, psychologické diagnostice, ale i výsměch rodičům, kteří by zvláště ve waldorfské škole měly být pro vedení školy partnery.

To, co se odehrálo při společné schůzce rodičů, vedení školy a té bandě amatérů jménem Jules a Jim a to, co zprávy obsahovaly, bude obsahem následného textu.