Jak se ničí dobrý učitel v Sokolově, finále: Mission Impossible
Poslední blog tohoto školního roku věnuji Taťáně Pohořalové a dávám mu jméno, jaké sama žertem onehdy navrhla. Tato statečná žena pevných zásad a skvělá učitelka odmítla zavedenou praxi na ZŠ Sokolov, Rokycanova 258, kdy jsou romské děti diskriminovány a od první třídy decimovány špatnými známkami a trvalým neúspěchem. Snažila se je učit kvalitně, nic více, ale také nic méně. Jako morová rána zde však působí ředitelka školy Petra Šišková, která z této veřejné školy odhání romské žáky už u zápisu a pak dělá vše možné, aby těmto dětem (podle jejích slov „těm, které nás jednou živit nebudou“) ukázala, kde je jejich místo. Přece ve zvláštní třídě, vyloučené ze škol v přírodě a dalších vzdělávacích akcí, na které dostává dotace pro všechny žáky. Rasismus a porušování antidiskriminačního zákona si tu podává dveře s lidskou malostí a kariérismem, kde účel světí špinavé prostředky. Co na tom, že jde o děti? Romští rodiče se do školy se stížnostmi nepohrnou, mnozí bílí rodiče téhle odporné diskriminaci zatleskají.
Je totální výsměch, že před několika dny svolal ministr školství Mikuláš Bek ten legrační Národní konvent o vzdělávání, kde první z bodů jednání bylo nerovné vzdělávání. Mají v celé zemi přímo rozesety případy podobné diskriminace už celé roky, ale místo toho se bude řečnit. Kromě hromady trivialit a podlézavosti prvního řádu zde řídce zazněla i rozumná slova. Například Tomáš Habart (Čověk v tísni) mluvil o tzv. tichých dohodách: na lokální úrovni se děti z chudých rodin vytlačí do specifických škol – jako zakázka místních voličů za podpory místních politiků. To je přesně případ Sokolov, kde sám starosta (pro pamětníky: člen pendrekových složek z Národní třídy) drží nad diskriminací Romů ve školách ochrannou ruku. Sám se totiž delegoval jako člen školní rady v této škole, kde ředitelka mimo jiné i „opravovala“ známky místostarostovy dcery. K lepšímu, samozřejmě! Zatímco romským žákům jejich dobré známky mazala a zhoršovala. Takže ministr a další plkají na konventu, ale v reálu nedělají nic. Všechno je to jen kamufláž a mediální hra, protože koho v Praze opravdu zajímá, co se děje v nějakém Sokolově?
Táňa Pohořalová podala výpověď a odchází na jinou školu. Na takovou, kde si výborného pedagoga váží. Ředitelka Šišková může dál řádit na svém lénu a s nadějí čekat, že třeba v dalších volbách v Sokolově vyhraje Ku-Klux-Klan a ona si zase uvolní ruce pro ještě volnější realizaci školy podle jejího gusta. Když už dnes může bez obav své sestře Elišce Navrátilové, učitelce na téže škole, přihrávat milionové školní zakázky pro její firmu Brož MaR, čeho dalšího se ještě dočkáme? No, etapa 1 byla skoro za 6 milionu pro firmu sestřičky, takže se ještě dočkáme etapy 2 a 3. Že by se zase – samozřejmě úplnou náhodou – opět k výběrovému řízení přihlásila jen jedna firma? Ta sestřina? Na sokolovsku je tak málo elektrikářů… Nebo že by ostatní firmy o výběrovém řízení vůbec nevěděly? Takhle se totiž hraje malá domů, vy naivkové! Ke svému obrazu si Šišková vybudovala sborovnu vlezdoprdelků, pedagogickou spodinu, kteří ochotně plní její příkazy („romské děti budou dostávat čtyřky“) a píší otevřené kolektivní dopisy na její podporu. Severní Korea by se od nich mohla učit. Mezi nimi ční obzvláštní hlupáci, jako je třeba Jakub Rund. Ten slovně napadl paní učitelku Pohořalovou v jejím kabinetě, když se na ni osopil, aby „vrátila titul“ a ptal se jí „jestli by už konečně nechtěla odejít“. Nutno podotknout, že tento buran, který teprve nedávno překročil dvacet let života, se takto chová ke kolegyni, která je ve věku jeho rodičů a která ho profesně i vzděláním dalece převyšuje. Ona, na rozdíl od něho, totiž onen titul skutečně má, zatímco on si ho musí nenajvýš nakreslit pastelkou, protože vysokou školu zevnitř nikdy neviděl. Nemít titul samozřejmě není na závadu, pokud by se dokázal od skvělé kolegyně učit, ne na ni dělat ramena. Která navíc ani nemá. Jen pro smutné zasmání uvedu, že tenhle nedouk, který ani není učitelem – jak o sobě hrdě tvrdil na volební listině – ale asistentem učitele, je člen školské komise města Sokolov! Kašpárek v Kocourkově. To, že paní učitelka Pohořalová z téhle vzdělávací stoky odchází, je pro její dobro a zdraví nezbytné. Nebudete tomu asi věřit, ale do školy po prázdninách přijde jako zástupkyně další nevlastní sestra ředitelky Šiškové, jako učitel TV nastoupí bratr Šiškové… ještě, že Šišková nemá sourozenců jako v Klapzubově jedenáctce! Litoval bych ostatní učitele v té škole, ale nemám pro ně ani kapku sympatií. Tady máte to, co jste si zasloužili. Budete jen poskoci v rodinné firmě, vy bezpáteřní zkrachovalci. Karma.
Jak se zachovaly státní instituce v tomhle smutném případě? Viděl jsem poznámky školského ombudsmana Ladislava Hrzala a bylo mi smutno. Původně jsem myslel, že je to pouze apatický nekňuba, takový hodný pán typu „mouchy snězte si mě“. Ale jeho působení v této kauze odhalilo jeho morální nezpůsobilost a výraznou nekompetentnost. Mám ke čtenářům mého blogu otázku: pomohl reálně někdy někde někomu tenhle pán? Znáte někdo nějaký takový případ? Nebo je to jen další aparátčík, který svou nečinností a alibismem blokuje funkci, která by měla pomáhat a zlepšovat naše vzdělávání? Myslím si totiž to druhé. A nejsem sám. Už v roce 2014! se objevil článek, který v perexu uvedl: Víte, jak se jmenuje školský ombudsman? Že ne? Není divu, jeho jméno pravděpodobně neznají ani sami učitelé. Za tři měsíce ve funkci Ladislav Hrzal navštívil pouhých šest škol. Má řešit jejich problémy, ale nemá žádné pravomoci. Trafika? Velmi pravděpodobně. Co se změnilo za těch 9 let? Nic. Jak byl Hrzal pro tuto funkci vybrán? Jeho jméno bylo známé z ankety Zlatý Ámos, kterou založil. To byla jeho jediná kvalifikace, nebylo ani výběrové řízení, neskládá nikomu účty, nikomu se nezodpovídá, nikdo od něj nic nečeká. Přitom ten jeho Zlatý Ámos má tak přiblblá pravidla, že je to až k nevíře. Učitelé mají čtyři úkoly, z toho dva tajné a celé se to odehrává jako pódiová show. Prostě učitelsko – žákovský kabaret, kdy vítězem je ten, kdo je zdrojem největší řachandy. Podívejte se na obrázek, jak soutěžili letošní učitelé. Můžete shlédnout i záznam finále, ale připravte se na stále sílící pocit trapnosti a nepatřičnosti. Samozřejmě je celá soutěž od prvních kol přímo prošpikované neustálým „nejoblíbenější učitel regionu“, „osmice nejlepších“, „vítězné vystoupení“ – všechno jakoby zamrzlo v době před třiceti lety, kdy soutěž vznikla. Laciná estráda – to je podhoubí našeho školního ombudsmana. Stejně mohl být za ombudsmana vybrán třeba šéf soutěže Miss studentka Česká republika. Bylo by to jistě lepší než to, co máme. Mnohem lepší.
Na stránkách ombudsmana se píše, že by měl být „mediátorem případných sporů, především ve školách“. Jaké má pro mediaci vzdělání, jakou má průpravu? Víte, jak v Sokolově „medioval“? Ani se s paní učitelkou Pohořalovou nesetkal, zato vymýšlel obhajobu pro reálnou diskriminaci žáků a podvody Šiškové. Nevěříte? Tak si počtěte v jeho doslova skandálních poznámkách k případu. Ředitelka Šišková porušuje školský zákon, klasifikační řád vlastní školy, všechny možné předpisy a podle právní analýzy neexistuje nic, co by její podvod se známkami jakkoliv odůvodilo. Ombudsman ale píše: „Podle § 22a písm. b) a c) školského zákona mají pedagogičtí pracovníci při výkonu své pedagogické činnosti právo aby nebylo do jejich přímé pedagogické činnosti zasahováno v rozporu s právními předpisy“ a „na využívání metod, forem a prostředků dle vlastního uvážení v souladu se zásadami a cíli vzdělávání při přímé vyučovací, výchovné, speciálně pedagogické a pedagogicko -psychologické činnosti“. Právní předpisy nestanovují, kdo v konečném důsledku rozhoduje o hodnocení žáka, ale je třeba dovodit, že je to ředitel, který o všem ve škole rozhoduje a nese odpovědnost za pedagogickou úroveň, takže „přepsání“ známek ředitelem nemůže být v rozporu s právními předpisy“. Tento neuvěřitelný kotrmelec je trapnou obhajobou jeho kamarádky Šiškové a pitomou slovní ekvilibristikou. Není pravda, že není stanoveno, kdo rozhoduje o hodnocení. Je to učitel a rodič může žádat o komisionální revizi známky. To je vše. Ne podle ombudsmana. Ano, milí učitelé, pokud má ředitelka ve škole svou dceru jako žákyni a třeba i dceru nějaké své kamarádky, klidně jim může přepsat všechny známky na jedničky. Podle právníků jasný podvod a zneužití pravomoci, podle školského ombudsmana to ale nemůže být v rozporu s právními předpisy. Ředitel může všechno, protože o všem rozhoduje. Samozřejmě může podle ombudsmana šikanovat i své podřízené a vést ostatní učitele k mobbingu, tedy společné šikaně. Ombudsman mobbing ve škole popsal takto: „Při jednání s pedagogy bylo znát že paní učitelka Pohořalová dokázala zaměstnance školy sjednotit proti sobě. Sbor si přeje, aby paní učitelka ze školy odešla“ a pak: „Podle mého názoru současnou situaci může vyřešit pouze odchod paní učitelky Pohořalové ze ZŠ Rokycanova“. Sice se už prvák na peďáku učí, že to nejhorší řešení je, když ze školy odejde oběť šikany a agresor zůstává, ale to jen tak na okraj. Dokážete si představit, že by takto učitel řešil šikanu ve třídě: totiž že by dal agresorům za pravdu a postavil se na jejich stranu? Vidíte, že ombudsman vesele ignoruje diskriminaci žáků, zneužívání dotací a podvody se známkami, pro něj je řešením situace vítězství mobbingu. Nejhorší podle ombudsmana není to, že docházelo k neustálému porušování antidiskriminačního zákona a že ředitelka rozkazovala učitelům dávat špatné známky romským žákům, podváděla a lhala, ale to, „že se to medializovalo„. Takový ombudsman si nezaslouží ničí respekt, je to směšná a nemorální figurka a z jeho alibismu a účelových kotrmelců je mi zle.
Když jsme se už zmínili, že ředitel nese odpovědnost za pedagogickou úroveň, kdo tuto úroveň tedy kontroluje? Pokud byste mysleli, že Česká školní inspekce, máte pravdu jen teoreticky. Inspekční tým po mnohaměsíčním otálení vydal totiž o situace ve škole zprávu, která hodnotí stížnost jako důvodnou, tedy dává za pravdu paní Pohořalové, že ředitelka Šišková diskriminuje děti, šikanuje svou podřízenou a lže. Ale alibistickými a pokřivenými formulacemi jednání ředitelky Šiškové inspektoři omlouvali a její činy bagatelizovali a mlžili. Proč? Že by se báli, že jim na zahradě zaplanou veliké kříže? Nevím, ale stalo se to. Takže ona šikana je podle nich „nefunkční a nekonstruktivní komunikace mezi ředitelkou a učitelkou“, podvádění se známkami a jejich zhoršování romským žákům je „nesprávné použití ustanovení § 52 odst. 5 školského zákona“. Inspektoři popsali zprávu nesmysly typu „Na základě výsledků uvedené analýzy ředitelka následně upravila klasifikaci žáků v systému Bakaláři“, kdy ona „analýza“ je pouze mínění ředitelky, že romští žáci musejí mít čtyřky a pětky a ona „úprava“ je smazání několika desítek (!) dobrých známek a nahrazení jedniček trojkami. Ale z té nóbl formulace inspektorů byste to nezjistili a mohli byste si myslet, že ředitelka málem vykonala dobrý skutek! Přece to „analyzovala“! To je lidská hloupost, ignorance a zbabělost, nic jiného. Inspektoři také komentovali pouze písemné zhoršování známky žáků (o dva stupně), ale vůbec se nevěnovali mazání známek z Bakaláře! Přestože to ředitelka při šetření sama přiznala. Samozřejmě způsobem sobě vlastním hovořila o „několika známkách„, ne podle pravdy o tom, že smazala 40% z celkového počtu těchto známek.
Tým školní inspektorky Radomíry Jenkové zároveň nesmyslně a neoprávněně naházel špínu na paní učitelku Pohořalovou a úplně pokřivil hodnocení celé situace formulacemi typu „nefunkční a nekonstruktivní komunikace mezi ředitelkou a učitelkou měla negativní dopad na vzdělávání žáků 6. A“. Pravda je ale ta, že paní učitelka učila kvalitně, diferencovala úkoly, používala vhodnou didaktiku a její žáci v té třídě poprvé za dlouhou dobu zažili ve škole úspěch a měli motivaci pracovat. Nic špatného neudělala! Všechno zlé jednání přišlo výhradně od ředitelky Šiškové. Poznámky o romských žácích s rasistickým podtextem, aktivní dlouhodobá diskriminace, šikana paní učitelky, falšování známek, zneužití dotací. Šišková také mnohokrát inspektorům lhala a její lži (zaznamenané v zápisu) lze jednoduše vyvrátit. Tomu všemu se Česká školní inspekce z nějakého důvodu vyhnula a její zpráva má tak hodnotu toaletního papíru. Ale ten je vlastně mnohem cennější, protože dělá svou práci dobře a pomáhá, na rozdíl od těchto inspektorů. Několikrát jsem sám školil inspektory, především na Slovensku a opravdu rád bych českým učitelům přál potkat některého z nich – ukazovali skvělé pedagogické dovednosti, snahu opravdově pomáhat a ochotu podporovat v učitelích to dobré. Sám jsem zažil i několik velmi korektních českých inspektorů a viděl je při práci na případech, kam jsem byl pozván ke konzultaci. Škoda, že případ v Sokolově viditelně řešili ti nejhorší a nejzkorumpovanější zástupci této profese. Na mou stížnost, adresovanou šéfovi školní inspekce, je prozatím nulová odpověď. Možná přijde o prázdninách, možná nikdy.
O paní Pohořalovou ale nemusíme mít strach. Ještě přestála poslední zákeřný naschvál: jako třídní učitelka deváté třídy nebude svým deváťákům předávat vysvědčení. Sama mi napsala: „Jsem obyčejná učitelka, která chce jen v klidu učit, na novou práci se moc těším. Nejsem zlomená, nezatrpkla jsem. Bylo to náročné, ale bylo to potřeba a neudělala bych nic jinak. Věřím, že existují dobří lidé, věřím v lepší budoucnost českého školství“. Pokud budou ve školství takoví učitelé, jako je ona, rád bych věřil také. Každý takový pedagog má cenu tisíců Ladislavů Hrzalů, deseti tisíců Jakubů Rundů a milionů Peter Šiškových. To jsou bezcenní lidé. Kdybych byl Zlatým Ámosem z jakéhokoliv roku, hodil bych trofej do kanálu a veřejně vyhlásil, že se Šiškovou a Hrzalem nechci mít nic společného. Je ostudou být s nimi jakkoliv spojován. Kdybych měl stejný titul jako Šišková, nesnesl bych to ani minutu. Kdybych byl sponzorem té pokleslé show, která je bůhvíproč pro Komenském nazvána a u které se nepochybně sám Ámos nelibě točí v hrobě jako turbína, neviděli by už ode mě ani korunu. Kdybych byl ministrem, má Hrzal padáka. Kdybych byl šéfinspektorem, všichni inspektoři, co napsali ten odpad, by šli k disciplinárnímu řízení. Kdybych byl rodičem v Sokolově, nikdo z těch individuí ze sborovny dané školy by se k mému dítěti nepřiblížil ani na deset metrů. Kdybych byl zřizovatelem, zruším tu školu a začnu ve stejné budově personálně od zelené louky. Všichni ti sourozenci Šiškovi ať si hledají práci, kde neublíží dětem. Rund ať jde dělat něco, co umí. Asi toho mnoho není – ale kdyby třeba sázel v Sokolově stromy, konečně by byl k užitku a něčemu by pomohl.
Ničím z toho ale nejsem. Ale jako pedagog děkuji svaté Montessori, že jsou u nás i jiní ředitelé a učitelé.
Všechny texty:
Jak se ničí dobrý učitel v Sokolově, díl 1. : ředitelka Šišková svévolně upravuje známky
Jak se ničí dobrý učitel v Sokolově, díl 2. : ředitelka Šišková posílá vytýkací dopis
Jak se ničí dobrý učitel v Sokolově, díl 3. : ředitelka Šišková diskriminuje
Jak se ničí dobrý učitel v Sokolově, díl 4. : bossing ředitelky Šiškové pokračuje
Jak se ničí dobrý učitel v Sokolově, díl 5. : ředitelka Šišková lže České školní inspekci
Sokolov: Otevřený dopis školskému ombudsmanovi PaedDr. Ladislavu Hrzalovi
Jak se ničí dobrý učitel v Sokolově, díl 7. : jak ČŠI podporuje diskriminaci, falšování známek a šikanu
Případ Sokolov: Otevřený dopis ústřednímu školnímu inspektorovi Mgr. Tomáši Zatloukalovi