Češtináři a ty jejich zpropadené testy. Jak na to jít didakticky správně?
Testy jsou jedna z věcí, které mnozí učitelé neumějí vytvářet. Bohužel v učebnicích různých nakladatelství jsou testy stejně nevhodné a hloupé jako ty, co vznikají na koleně. Objevují se v nich neuvěřitelné blbosti, které jen podtrhují výukovou mizérii na našich školách. Testům jsem se věnoval jak ve své poslední knize (Líný učitel: vše o školním hodnocení), tak i v několika dalších textech (odkazy níže). Ale stále je třeba posilovat tuto dovednost učitelů. Něboť chyb se dopouštějí i jinak kvalitní pedagogové, zkrátka jen z toho důvodu, že testy vytvářejí určitou setrvačností a dostatečně o věci nepřemýšlejí. Právě jeden takový test mi donesl k prozkoumání kolega, kterému nařídila Česká školní inspekce, aby žáci v předmětu Český jazyk psali ročníkovou práci. To je ten náš vzdělávací blbákov: přijdou do školy pučmidráti z České školní inspekce a úplně mimo své pravomoci poroučejí nesmysly – aniž by to mělo jakoukoliv podporu v nějakých dokumentech, dobré didaktice nebo zdravém rozumu. Jenomže školy si to s těmito inkvizitory nechtějí rozházet a místo aby je odkázali do patřičných mezí, sklapnou podpatky a i ty nejhloupější příkazy se snaží vyplnit. Dnešním tématem ale není ČŠI, ale testy. Ukážu na tomto konkrétním testu některé chyby, které se nezřídka objevují a vytvořím lepší variantu téže otázky.
Vizualizace a odkazy. V testu by mělo být spojení edukace a kvalitního grafického dokumentu. To vede nejen ke zvýšení atraktivnosti, ale pomáhá vizuálnímu učení. Nevím, proč některé testy vypadají, jako by je za války tiskli partyzáni na lesní mýtině.
Používat hlavu, ne šprtání! Přestože si to někteří učitelé češtiny myslí, nemají z žáků dělat najaké literární vědce. Všechny ty názvy pro kdejaký myslitelný jev, kteří češtináři požadují, je krásná ukázka předpotopního, zbytečného a školometského myšlení. Chápu, že banda hlupáků v CERMATU stále podobné věci vyžaduje, ale to neznamená, že by stějně hloupí měli být učitelé češtiny. Udělejme z podobných otázek to, co podpoří dovednost řešit problém a podpoří čtení s porozuměním. Nedělejme z toho šprtací otázky, které se musí žáci naučit – ale často bez pochopení toho, co vlastně pojem znamení konkrétně.
Příklad: Vidíme, že v původním testu byly tři otázky, nesmyslně izolované a bez konkrétního příkladu. Jakou cenu pak má i správná odpověď, když za ní není žádný úkol, žádná aplikace? Tipovačka ze tří možností – kterou žáci často používají – má hezkou úspěšnou 2:1 a nenaučí přitom nic. Já se snažím ukázat, v čem by mohl být lepší konkrétní test, což vidíte na obrázku, ale to stále ještě není ten nejvyšší level. Tím by mohlo být, že by žák měl za úkol použít tyto literární prostředky (v našem případě gradaci a metaforu, ale nejenom ty) ve své vlastní tvorbě. Stále však trvám na svém názoru, že vymáhání znalosti podobných pojmů nedává žádný smysl (zejména zpaměti) a je znakem bezradnosti a popletenosti, jak se má mateřský jazyk učit a co je vlastně důležité. Bazírují na tom sice zoufalci typu předsedy Asociace středověkých češtinářů Josefa Soukala, ale kvalita vzdělávání je někde úplně jinde. A nejlepší způsob, jak ukázat žákům krásu českého jazyka, je podpořit v nich čtenáře a tvůrce. Ať tedy čtou básně a texty, ať píší – jedna věc podpoří druhou a pozvolna tu máme žáky, kteří gradaci a metaforu používají intuitivně a přirozeně. Ne proto, že mají za úkol vyklopit definici v testu, kterou se naučili jako básničku.
Vše školometské pryč! Proč se učitel ptá na věci, které nijak nesouvisí s očekávanými výstupy? Proč dává otázky, kdy se odpovědi musí žák naučit – aniž by mu ta znalost cokoliv dala? Stále se budeme vymlouvat na „všeobecný přehled“? V tomto konkrétním případě je největší Kocourkov požadavek na znalost, podle koho dostal Remarque své jméno „Maria“ a kdo překládal díla France Kafky. Ať to je babička, milenka nebo třeba adoptovaný syn, proč by měli žáci zrovna tohle vědět? Zase ty „základní všeobecné znalosti“, které podle češtinářů musí každý znát? Trapný argument. Vsadím pravou ruku, že právě tito češtináři neznají „základní všeobecné znalosti“ z fyziky, ani nemají „všeobecný přehled“ třeba z chemie. Jenom žák si to všechno musí nacpat do hlavy, protože ve školách připravujeme budoucí účastníky vědomostních televizních soutěží. Ani další otázky ve zkoumaném testu nejsou z nejchytřejších – samé zbytečnosti. Jiná věc by byla, pokud by něco z toho jako zajímavost řekl sám žák, který měl za úkol svého oblíbeného autora představit – jakou součást svého úkolu, projektu apod. Ale jako bodované otázky v testu, jako požadavek učitele je to prostě nesmysl a zbytečnost.
Například: pokud bych jako učitel z nějakého důvodu toužil po tom, aby žáci věděli, že „náměty Hemingwayových próz souvisely s jeho životem a zážitky“ (správná odpověď v testu), udělám to s podporou čtení s porozuměním a pomocí analýzy jeho textů. Žáci si přečtou stručný životopis Hemingwaye a pak různé – učitelem vybrané – pasáže z jeho děl: „Sbohem, armádo“, „Komu zvoní hrana“, Zelené pahorky africké“ a „Smrt odpoledne“. Následně mají za úkol přiřadit tyto texty do správného období Hemingwayova života (italské tažení, pobyt ve Španělsku, výpravy do Afriky apod.). Může to být pojato i jako skupinová práce (každý žák se bude specializovat na jinou část Hemingwayova života) apod. To stejné se týká i otázek na futurismus, dadaismus a pod. Proč by se měl žák učit zpaměti něco, co lze analyzovat jako rozbor samotných děl? Žák si s tím navíc spojí i významné umělecké artefakty a rozšíří to jeho kulturní rozhled a dovednosti. Ne se ptát v testu na „znaky futurismu“, ale naučit žáka je ve futuristických dílech najít!
A na závěr zmíním ještě další základní principy testu. 1) Než padesát mizerných otázek, to raději deset dobrých. Nebo klidně jen pět. 2) Žádné bodování a převádění bodů na známky, tedy žádná penalizace chyb a trestání za ně! 3) Žádné špatné známky z testu, neboť má obsahovat diferencované a idealizované úkoly. 3) Testy se opravují – žáky samými nebo vzájemně! – okamžitě po napsání, aby se rozvíjelo učení z chyb a vzájemné učení. Dovednost odpovídat na otázky v testu nebo vyplňovat pracovní list je OK, je to vlastně problémové vyučování. Ale vyžaduje to kvalitní test. Je opravdu tak těžké vytvořit takový test podle základních principů Líného učitele? Ne, je to zábava. Není pro děti a učitele zajímavější a edukativnější pracovat s kvalitně vytvořeným testem? To si pište, že je!
Texty o testech:
Jak ubít žáky aneb analýza jednoho testu
Jak žákovi zhnusit český jazyk?