Jak se ničí dobrý učitel v Sokolově, díl 1. : ředitelka Šišková svévolně upravuje známky

Jak se ničí dobrý učitel v Sokolově, díl 1. : ředitelka Šišková svévolně upravuje známky

Tento příběh ukazuje velmi ilustrativně, proč je naše školství ve stavu, v jakém je. Odehrává se na Základní škole Sokolov, Rokycanova 258, ale mohlo by to být i vaše škola, kde pracujete nebo kam chodí vaše děti. Vystupují v něm dvě hlavní osoby: ředitelka Mgr. Petra Šišková a učitelka Mgr. Taťána Pohořalová.

Nejprve stručně představím Taťánu Pohořalovou. Je to zkušená učitelka, s třicetiletou praxí na ZŠ a SŠ, která na dané škole vyučuje český a německý jazyk. V dané škole učí čtyři roky, během kterých se snažila vnést kvalitu zejména do výuky německého jazyka. Došlo k výměně učebnic (Fraus za Hueber), paní učitelka navázala spolupráci s novou partnerskou školou, organizuje praktické stáže studentů norimberské univerzity, zajišťuje finanční podporu pro všechny projekty od Česko-německého fondu budoucnosti, připravuje žáky na jazykové zkoušky Goethe Institutu. Od vedení školy měla podporu, která se projevovala v hodnotících dopisech i odměnách (za vynikající pedagogickou práci, za sdílení zkušeností, za sebevzdělávání apod). Je předsedkyně předmětové komise pro NJ, RJ a Šp.

Nyní pár slov o ředitelce Petře Šiškové. Během jejího působení měla časté konflikty s učiteli, které končily i jejich odchodem ze školy. Za čtyři roky osm učitelů – je to málo nebo hodně? Do toho nepočítám mateřské dovolené, stěhování a podobně. Za jejího vedení škola stále realizuje ten častý podfuk s „jazykovou“, respektive výběrovou třídou. Tohle je vždy záminka pro jasnou segregaci, kdy vám v té nestudijní třídě zůstanou děti z vyloučených lokalit, nepodnětného prostředí, s poruchami učení apod. Organizace takových tříd je výsměchem a hrubým porušením Rámcového vzdělávacího programu i dalších závazných a důležitých dokumentů. To, že se to v našem školství často děje, přímo před očima MŠMTČeské školní inspekce, je antipedagogické, diskriminační a dobře to dokladuje bídu našeho školství. Děti ve „třídě hlupáků“, jak bývá učiteli nazývána, ztrácejí možnost vzájemného učení, nápodoby a jsou pomalu drceni neúspěchy, negativním hodnocením a nevhodným zacházením ze strany učitelů. Učit v takové třídě se stává pro pedagogy peklem a většina učitelů reaguje represí a udělování špatných známek. Zato do „VIP“ třídy (jak je učiteli nazývána) se každý učitel přímo hrne, samozřejmě.

Taťána Pohořalová je ale kvalitní učitelka. Když dostala onu „nevýběrovou“ („nejazykovou“) třídu, řekla si: „nevadí, teď se teprve ukáže, kdo je dobrý učitel – učit chytré děti není žádné umění!“ Snažila se tedy i tyto žáky motivovat a posílit. Diferencovala obtížnost úkolů, pracovala se žáky individuálně a ti se jí odměnili zájmem a výrazným zlepšením. Posuďte na obrázku zlepšení, ke kterému došlo v řádech týdnů! Taťána pracuje se žáky tak, jak to většina českých učitelů ani nesvede: žáci se tu sebehodnotí, zvládnou různé způsoby vzájemného hodnocení a podobně. A dobrá práce těchto žáků jim nesla i dobré známky. Přesně tak, jak stojí v klasifikačním řádu této školy: „přihlíží se ke snaživosti a pečlivosti žáka, k jeho individuálním schopnostem a zájmům“ a také „výsledky žáka jsou hodnoceny… vzhledem k jeho vzdělávacím a osobnostním předpokladům“ anebo „při hodnocení pedagogický pracovník uplatňuje přiměřenou náročnost“. Nechybí tu ani věty jako z knih Líného učitele: „pedagogičtí pracovníci se o chybě s žáky baví… chyba je důležitý prostředek učení…“ a podobně. Řekli byste, že učitelé mají dobře podloženou normu pro individuální přístup a podporující hodnocení. Ale praxe v podání ředitelky Šiškové je úplně jiná.

Když ředitelka viděla známky, které Taťána žákům zapsala, zavolala si ji do kanceláře a tam předvedla hysterický výstup. Ten měly při otevřených dveřích v přímém přenosu sekretářka a jedna ze zástupkyň. Ředitelka Šišková mávala přehledem známek třídy 6. A a velmi nahlas a nevhodným tónem říkala, jestli si snad z ní učitelka nedělá legraci, jestli to myslí vážně?! Učitelka odpověděla, že si za svým hodnocením stojí. Ředitelka byla celá rudá, takže na místě byly obavy, aby to s ní neseklo, jak byla rozčilená. Ředitelka pak vyslovila ten obvyklý názor pedagogických hlupáků: když budou mít žáci hezké známky, tak se přece můžou hlásit na gymnázium!

Líný učitel: No a co? Jako kdyby to byla nějaká výhra. Máme přece rovný přístup ke vzdělávání, ať se každý hlásí tam, kam ho srdce táhne. Druhá věc je, zda bude přijat a zda si poradí. Připomenu zde jeden svůj text: Nebuďte výhybkáři. Je zvrácené a naprosto nevhodné, jak si někteří učitelé nárokuji rozdělovat děti už na základní škole ve smyslu, kdo půjde studijní cestou a kdo se bude „živit rukama“. Pro ty druhé mají špatné známky: „ty nemůžeš jít jinam, než na učňák!“ Mnozí učitelé pak vysílají veřejné signály, že uspěli jen ti „studenti“. Jako by známky z nějakého předmětu vysílaly tajuplný signál, jestli žák zvládne nebo nezvládne kvalitní střední školu. Ale život je úplně někde jinde! Vysoké školy jsou plné studentů, kterým jejich učitelé na základce stříleli špatné známky a nejraději by je viděli s lopatou v ruce. Přesto uspěli. Mnozí další ale ne, jejich stigma bylo příliš silné a motivace i ambice příliš zničené.

Ale vraťme se k našemu příběhu, který se odehrává v současnosti. Od chvíle, kdy ředitelka vyjela: „Aha, tak vy nás budete poučovat, jak se to má dělat?!“ se začal odehrávat ten nejryzejší případ bossingu. Ať už je v tomto případě jeho příčinou vlastní frustrace, odpor vůči odlišnostem nebo opojení mocí, vidíme zde ukázkovou ilustraci.

Líný učitel: Osobně bych pokládal za hlavní příčinu kompenzaci malého odborného sebevědomí, které se tu projevilo jako závist vůči schopnostem a dovednostem jiných lidí. Jak to, že tam, kde jiní selhávají, má učitelka Taťána Pohořalová úspěch? Sami posuďte, zda se naplnil v této škole skutek obtěžování podřízeného ve smyslu antidiskriminačního zákona. Tím se rozumí „nežádoucí chování související s diskriminačními důvody, a) jehož záměrem nebo důsledkem je snížení důstojnosti zaměstnance a vytvoření zastrašujícího, nepřátelského, ponižujícího, pokořujícího nebo urážlivého prostředí“.

Ředitelka školy přepsala velké množství známek, které udělila učitelka Pohořalová svým žákům. Bez jejího vědomí. U dobrých známek s vysokou úrovní váhy tyto váhy snížila. Požadovala po asistentce ve třídě Taťány, aby ji neustále hlásila, co učitelka Pohořalová se žáky dělá. Učitelka musela v ředitelně hlásit každou písemnou práci, její zadání a způsob hodnocení. Do toho ředitelka školy vstupovala nesmyslnými požadavky, například že „písemná práce nemůže obsahovat stejné věty jako procvičování“. Taková pitomost! Ředitelka nařídila paní učitelce, že známky té „horší třídy“ musí být čtyřky. V hodnocení prvního čtvrtletí, které paní učitelka zanesla do Bakaláře, ale žádné čtyřky neudělila. Ředitelka tedy všem žákům vlastnoručně snížila známky o dva stupně a tohle porušení vlastního klasifikačního řádu nazvala „revokací usnesení“.

Dovedete si představit, že by tohle provedla ředitelka ve VIP třídě? Že by takto zhoršila známky a těmto rodičům by domů přišel dopis s modrým pruhem o změně známek jejich dítěte? To by měla před ředitelnou obrovský dav do deseti minut. Ale rodiče romských žáků, adaptovaní už za ty roky na neúspěchy a odmítání svých dětí, do školy tak často nechodí. Ředitelka tedy bez skrupulí a mrknutí oka jejich dětem změnila známky, aniž by tyto žáky jakkoliv přezkušovala či cokoliv jiného.

Líný učitel: Malá vsuvka. Taťána Pohořalová napsala na MŠMT dotaz: „Vyučuji českému jazyku na 2. stupni základní školy. Ve čtvrtletí tohoto školního roku jsem do systému Bakaláři zadala hodnocení za uplynulé čtvrtletí. Toto hodnocení u jedné z mých tříd označila ředitelka školy za nadhodnocené a neodpovídající skutečným znalostem a dovednostem žáků, načež ze systému vymazala téměř 40 % již zadaných známek za různé písemné i ústní práce. „Upravila“ tak průměr známek a ten nyní odpovídá jejím představám o tom, co žáci znají. Má na takovou úpravu, která proběhla bez mého vědomí, vůbec právo?“ Odpověď z MŠMT byla velmi šalamounská, ale zároveň jasná: „Způsob hodnocení má každá základní škola uveden ve svém Školním řádu podle § 30 zákona č. 561/2004 Sb. „školský zákon“. Hodnocení tedy musí být v souladu s tímto Školním řádem. Ředitel/ka základní školy (podle § 164 „školského zákona“) rozhoduje ve všech záležitostech týkajících se poskytování vzdělávání a odpovídá za odbornou a pedagogickou úroveň vzdělávání. Veškerá svá rozhodnutí musí ředitel/ka školy řádně zdůvodnit.“

Dívám se do Školního řádu této školy a kromě těch krásných vět, které jsem citoval výše, zde jasně stojí: Klasifikační stupeň určí učitel/ka, který vyučuje příslušnému předmětu. Nic o žádné „revokaci“ tu není. Je tedy zřejmé, že ředitelka nejen že porušuje všechny ty krásné věty v ŠVP vlastní školy, ale i zcela jasné znění paragrafu v Klasifikačním řádu, kdo má žáky hodnotit.

V další části se dočtete, co učitelka Taťána Pohořalová četla ve vytýkacím dopisu od ředitelky, jaké nesmysly obsahoval, jak to dopadlo s žádostí o anulaci tohoto dopisu, jak se Taťána obrátila na ČŠI a jaká je současná situace.

Jak se ničí dobrý učitel v Sokolově, díl 2. : ředitelka Šišková posílá vytýkací dopis  

Jak se ničí dobrý učitel v Sokolově, díl 3. : ředitelka Šišková diskriminuje

Tags: , , , ,