Má ZŠ Špitálská prolhanou ředitelku? 2 díl. Ano, má! Potvrzeno.

Ve včerejším blogu jsem popisoval případ učitelky Mgr. Jaroslavy Součkové, která svým antipedagogickým hodnocením doslova devastovala prvňáčka, až byla maminku nucena vzít si ho do domácího vzdělávání. Součková žákovi první třídy, při svém působení na Základní školy Špitálská v Praze 9 už po několika týdnech docházky dávala čtyřky. Dokonce měl jako první známku za čtení pětku! K tomu připisovala poznámky jako „Strašný“, „Nic moc“ a „Fuj!“. Přitom práce žáka byla na velmi slušné úrovni. I kdyby nebyla, takto hodnotící učitelské monstrum prostě k prvňáčkům nepatří. Nepatří ani ke starším žáčkům, ale u těch nejmenších se taková osoba dopuští dlouhodobého poškození, které se u tohoto konkrétního žáka projevuje i nyní, po dvou letech. Když si maminka byla stěžovat paní ředitelce, nepochodila. Co bylo na věci alarmující, byla reakce osoby zodpovědné za tento stav, ředitelky školy PaedDr. Aleny Nídlové. Ta dokonce do médií tvrdila: „Sešity si vybíráme s paní zástupkyní každý rok pravidelně ke kontrole a posouzení úrovně. Nevím tedy, čí by to měl být sešit, z naší školy určitě ne. Velmi se nás to dotýká, je to velmi nepříjemné, znehodnocuje to práci našich pedagogů„. Popírala tedy, že by byl sešit z její školy. Určitě ne! Toto zbabělé a hloupé tvrzení samozřejmě neobstálo. Popřít existenci sešitů s podpisem učitelky a dokumenty se jménem ředitelky nelze. „Nepříjemné“ to nepochybně je, ale hlavně to bylo nepříjemné pro žáky této učitelky. To, že taková práce J. Součkové a nekompetentní vedení školy ředitelky Nídlové je „znehodnocující“, s tím také můžeme souhlasit. Dělají profesi pedagoga ostudu, jedna jako druhá. Je jasné, že ředitelka školy Alena Nídlová veřejně lhala a její lež měla krátké nohy.

Jenomže nedosti na tom. Ředitelka Nídlová s tím mlžení a klamem pokračuje dál. Poslala totiž paní novinářce toto vyjádření: „S maminkou tohoto dítěte jsem se v tomto případě nesetkala. Již se nám také podařilo zjistit, o jakého žáka jde. Není pravda, co Vám sdělila. Pokud byla a je jakákoli menší či větší stížnost, nedorozumění, vždy se setkáváme s rodiči žáků, třídními učiteli a řešíme problém společně. Maminku jsem viděla pouze při opětném odhlašování a přihlašování do školy a za školy k povinné školní docházce. Ze všech pohovorů a společných schůzek máme písemné záznamy. S pozdravem Alena Nídlová“

Pojďme se podívat tomto vyjádření na zoubek. Není pravda, co maminka sdělila? Nejsou pravdivé všechny ty červeně popsané písemky a ty zapsané čtyřky a pětky? Vida, žák je tedy „zjištěn“. Takže do této školy chodil, sešity se všemi těmi agresivními vzkazy od učitelky jsou z této školy. Mamimka žáka události popisuje: „První hodnocení „Fuj“ a „Strašný“ jsem řešila jen s učitelkou, jestli ji to přijde v pořádku. Ona mi řekla, ze to je lepší než špatná známka a ze děti potřebuji občas takový způsob motivace, ze je to vybičuje k lepším výsledkům„.

Líný učitel: Pitomost učitelčina tvrzení se ukazuje dodnes. Chlapec není vybičovaný, ale demotivovaný a k činnosti má doposud nechuť. Učitelka, která se negativním hodnocením typu „Fuj“ snaží děti „vybičovat“, by zasluhovala výpověď na hodinu a zákaz činnosti na deset let. Nebo do smrti. Fuj je prý lepší než špatná známka, ale špatné známky – čtyřky a pětky – dávala tomuto prvňáčkovi také!

Maminka pokračuje: „Dal už jsem to neřešila, protože jsem v podstatě na to neměla patrony, nevěděla jsem co na to říct, protože mi to přišlo úplně mimo. A jelikož vím, ze paní ředitelka neřeší ve škole ani šikanu, tak jsem si řekla, ze hodnocením se nebude zabývat už vůbec. Pak jsme se kvůli covidu na půl roku odstěhovali na hory. Chodil tam do školy v Jilemnici a bylo to super, měl úžasnou pani učitelku a během chvíle si i vylepšil známky. Pak jsme se bohužel zase vrátili do Prahy. Když jsem ho šla znovu přihlásit na Špitálskou, tak mě ředitelka uvítala slovy: A – jméno žáka –  to je ten problémový chlapeček, ano, toho si pamatuji. Tak snad se teď bude chovatel lepe. Řekla jsem ji, ze i snad přístup paní učitelky bude lepší a ona mi řekla, ze jsem jediná, kdo má problém a že to asi bude v nás. Víc jsem to už neřešila, protože bych se tam s ni pohadala“.

Líný učitel: Ředitelka Nídlová tedy viditelně lže o tom, že se s maminkou nesetkala. Lže také o tom, že se ze všech takových jednání dělají zápisy. Ano, z těch problémových jednání jistě, kam se zve rodič a kde je vždycky kohorta pracovníků školy. Ale když se potká rodič s ředitelkou v kanceláři při nějakém úředním úkonu – jako je přihlašování – tak se samozřejmě zápis nepořizuje, i když spolu rodič a ředitelka komunikují. Ředitelka také lže o tom, že maminku viděla jen při „opětném odhlášení“. Maminka byla ředitelkou tak znechucená, že tento úkon vyřídila bez návštěvy školy.

Pravda je totiž jiná, než ředitelka tvrdí. A potvrzuje ji i sdělení jiné maminky z této školy, která po zveřejnění tohoto případu napsala: „Vůbec mě to nepřekvapuje. Součková byla strašná. Já byla tak ráda, že šla pryč. Stačilo mi slyšet od dcery, co řvala po ostatních. A její úvodní přivítání, kdy nás poučila, že pokud budeme mít problém, ať nás nenapadne obcházet ji přes ředitelku, protože ta se stejně za ni postaví a bude to horší, mluvilo taky za sebe.“ Co za učitelku prvňáčků vyhrožuje rodičům, že když ji obejdou s problémem, „bude to horší“? Učitelka Součková si byla jistá, že se za ní ředitelka Nídlová postaví, proto si mohla dělat, co chtěla. Třeba šikanovat žáka až do té míry, že ho rodiče raději ze školy vzali. Ukazuje se, že si byla jistá oprávněně. Divíte se, že se rodiče bojí ozvat? Ne každý může vzít své dítě na domácí vzdělávání.Ředitelka zatlouká a veřejně lže. Nejdřív bude arogantně tvrdit, že problém není u učitelky, ale u prvňáčka a teď bude hrát neviňátko? Sešit není od nás, my sešity kontrolujeme, s rodičem jsem nejednala, my máme zápisy. Samé nepravdy. Je mi líto dětí a rodičů v té škole, je mi líto i kvalitních učitelů v této škole, že je řídí takto amorální, nekompetentní a prolhaná žena. Ta by nepřiznala ani nos mezi vlastníma očima. Jak vypadá vzdělávání pod jejím vedením, vidíme bohužel jasně. Svým současným jednáním přitakává pedagogickým zhůvěřilostem, které se na její škole děly. A s vysokou pravděpodobností stále dějí. Určitě s nimi souhlasí, protože slov o pochybení nebo nevhodnosti práce „učitelky“ Součkové jsme se od ní nedočkali. Natož omluvy nebo projevů lítosti anebo přiznání alespoň malého pochybení. Asi tedy bylo vše v tom nejlepším pořádku! I na této škole ryba smrdí od hlavy. To je ale nejspíš každému v Praze 9 jedno.