Gymnázium Cheb: odešel sexuální agresor Stulák? Ne aneb Jalovcova habaďůra…

Nejprve malá rekapitulace. Pokud je vám případ znám, můžete přeskočit na kapitolu 2.

KAPITOLA 1.

Učitel Miroslav Stulák byl pravomocně odsouzen Okresním soudem v Chebu a ke svému jednání se doznal. Šlo o trestný čin sexuálního útoku, kdy dívku v autobusu přemohla únava a učiteli usnula s hlavou na rameni. Soudce popisuje: „Následně ji vzbudilo hlazení ze strany obviněného. Na to nebyla schopná reagovat, zůstala strnulá v dané poloze a dělala, že spí. Načež jí obviněný sáhl pod tričko, pod kterým neměla podprsenku, a hladil jí bradavku.“ Miroslav Stulák realizoval dohodu o vině a trestu. Soud tuto dohodu schválil a uložil peněžitý trest ve výši 100 tisíc korun. Rozsudek je pravomocný. Stulák neustále opakuje, že se přiznal, „protože mu to poradil právník“. Dokážete si představit, že by vám právník radil se přiznat k něčemu, co jste neudělali? Stulák asi nelže, právník mu jistě radil „aby se přiznal“, protože Stulák trestný čin zkrátka spáchal a jen přiznáním mohl počítat se shovívavostí soudu. Ale Stulák to podává stylem, jako by byl nevinný a se soudem prostě nechtěl ztrácet čas. Což je ovšem řádně hloupá výmluva.

Odsouzený sexuální agresor Miroslav Stulák tedy učil i po svém odsouzení stále na gymnáziu Cheb, za podpory jejího ředitele Antonína Jalovce. Ten mlžil, že „pokud je ten člověk bezúhonný, a to s čistým trestním rejstříkem je, tak může vykonávat činnost učitele.“ Přestože je jasné, že Stulák měl dostat výpověď pro hrubé porušení povinností zaměstnance, protože přestal splňovat předpoklady pro výkon práce. U učitele nejsou předpokladem jen diplomy a bezúhonnost (jak se všem snažil nakukat Jalovec), ale také důvěryhodnost, schopnost bezpečné práce s mládeží, psychická a sociální způsobilost. Učitel, který sáhne studentce ve spánku na bradavku a je za to pravomocně potrestán soudem, objektivně ztrácí předpoklad vykonávat pedagogickou práci. To jsou dostatečné zákonné důvody, ale ředitel Jalovec neustále veřejnosti tvrdil, že jednat nemůže a že se bojí soudně uložených náhrad a kdesi cosi. Prachy stavěl nad bezpečí žáků a nechal Stuláka dál učit v naději, že to nikdo řešit nebude. Ani ho neodstavil z výuky, prostě nic. Proto musela část rodičů protestovat veřejně a napsat petici. Mimochodem, ředitel veřejnosti zatajil, že ve skutečnosti ho se Stulákem pojí přátelské vztahy.

Já jsem proto podal podnět České školní inspekci, protože klíčovým dokumentem k hodnocení celého případu je Školní řád Gymnázia Cheb. V něm se doslovně uvádí, že: „Jeho smyslem je (…) ochrana zdraví, bezpečnosti žáků a pracovníků školy a vytvoření příznivé studijní atmosféry…“ Je zřejmé, že sexuální atak na spící (a tedy bezbrannou) žákyni, který Stulák jako pedagogický dozor provedl, ohrožuje zdraví (psychické i fyzické), narušuje bezpečí a likviduje „příznivou studijní atmosféru“. Stejně tak se v tomto školní řádu uvádí ve Článku VI – Pravidla vzájemných vztahů (str. 11): „Pravidla vzájemných vztahů žáků a jejich zákonných zástupců se zaměstnanci ve škole (pedagogickými i nepedagogickými pracovníky) vychází ze zásady vzájemné úcty, názorové snášenlivosti, solidarity a důstojnosti všech účastníků vzdělávání.“ Slovo „důstojnosti“ je zde použito výslovně a vztahuje se i na zaměstnance školy. Jakékoli agresivní sexuální jednání vůči žákovi je v přímém rozporu s touto zásadou.

Česká školní inspekce po svém šetření moji stížnost uznala za odůvodněnou v obou bodech. Ve zprávě napsala, že „škola nepřijala žádná konkrétní opatření zaměřená na práci se třídou žákyně ani na systematickou podporu žáků této třídy. Škola nevyužila školní poradenské pracoviště pro realizaci nebo zajištění cílené intervence ve třídě ani pro nabídku systematické podpory žákům třídy, s cílem zajistit jim psychické bezpečí. Z dotazníkového šetření mezi žáky třídy žákyně vyplynulo, že téměř polovina žáků měla pocit, že situace měla vliv na atmosféru nebo pocit bezpečí ve třídě. Téměř všichni uvedli, že neměli pocit, že by škola v té době udělala kroky k tomu, aby se žáci cítili bezpečně. Téměř polovina žáků taktéž uvedla, že nevědí, na koho se ve škole obrátit, kdyby jim bylo chování učitele nepříjemné. Z analýzy otevřených odpovědí žáků, které byly součástí dotazníku, je patrné, že téma nebylo ve škole otevřeně komunikováno a některé reakce pedagogů byly žáky vnímány jako nevhodné. Téměř třetina žáků uvedla opakovanou zkušenost s nepříjemným chováním některého z učitelů ve škole a stejný počet žáků uvedl, že neví, na koho se ve škole obrátit v případě nevhodného chování některého z učitelů.

Pouze třetina žáků věří, že kdyby žák nahlásil nevhodné chování některého učitele, škola by to řešila.  Z výše uvedených zjištění vyplývá, že škola v souvislosti se závažnou situací týkající se chování pedagogického pracovníka vůči žákyni nepřijala odpovídající opatření směřující k zajištění bezpečného prostředí pro žáky, k poskytnutí podpory dotčené žákyni a k systematické práci s třídním kolektivem. Škola současně nepřistoupila k zamezení styku pedagoga s žáky ani k otevřené komunikaci se žáky a pedagogy s cílem vytvořit bezpečné prostředí pro žáky a posílit ochranu žáků do budoucna. Ve vztahu k ustanovením školního řádu a zásadám v něm deklarovaným ČŠI na základě souhrnného vyhodnocení zjištění konstatuje, že škola při řešení uvedené situace nenaplňovala zásady deklarované ve školním řádu v oblasti ochrany bezpečí, důstojnosti a psychické pohody žáků. Ani následná aktualizace školního řádu nebyla využita k přijetí opatření směřujících k posílení ochrany žáků v obdobných situacích. Nastavení podpůrných a preventivních mechanismů školy se v této situaci projevilo jako nefunkční.“

Nakonec, nejspíše pod tlakem veřejnosti a také pravděpodobně na základě dohody s ředitelem Jalovcem Stulák ze školy odešel. Jaká ta dohoda byla se ukazuje v dnešních dnech. Stulák sice přišel o nějaké ty hodiny dějepisu, ale jinak se jede dál ve stejných kolejích. Hlavně, že se vedení školy rozplývá, jak se nalezl „kompromis“ a jak byl Stulák „vstřícný“. Nechutný cirkus, to vám řeknu.

KAPITOLA 2.

Protože v Chebu mnozí nevědí, co je to kvalitní vzdělávání, ozvaly se i hlasy, obhajující Stuláka a Jalovce. Je jim jedno, že se obrovská část studentů necítí ve škole bezpečně, nevěří škole, že by v podobných případech správně jednala a hodnotí chování i dalších učitelů jako nevhodné. Je jim jedno, že se ředitel vykašlal na své žáky, nezajistil jim intervenci a nepodnikl nic, aby minimalizoval škody. Je jim jedno, že ředitel Jalovec dál podporuje Stulákovy aktivity ve škole a úplně se vykašlal na závěry zprávy České školní inspekce, které mu ukládá, aby přijal opatření. A je jim nejspíš jedno i to, že sexuální agresor Stulák dál chodí po chodbách gymnázia a dokonce jedná za školu, organizuje dál akce a kdykoliv se může na chodbě potkávat s obětí svého sexuálního ataku a ovlivňovat i ostatní učitele. To je žhavá současnost. Veřejnost a hlavně rodiče žáků si totiž mysleli, že odchodem Stuláka s pozice učitele opustí školu a mezi žáky už nikdy nevstoupí. Jaké bylo jejich překvapení, když zjistili, že Stulák stále na gymnáziu působí, žáky potkává a opakovaně pořádá své „zájezdy“. Ano, právě ty, u kterých se tak trestně-právně „vyznamenal“. Navíc Radě rodičů přišel mail (23.4. 2026): „Vážení přátelé, pro vaši představenu Vám v příloze posílám vyúčtování letošních maturitních plesů (dopadly velmi dobře) a těším se na setkání s Vámi, kromě omluvených, dnes v 16. 30 hod. ve sborovně školy. S pozdravem Miroslav Stulák.“

Vypadá osoba, oslovující takto rodiče, jako někdo, kdo není zaměstnancem školy? Vypadá tak někdo, kdo si dává s rodiči schůzky ve sborovně? Víte, jak tento odsouzený agresor odůvodňuje svoje působení na gymnáziu, kde se každý den potkává se svou obětí? Tak, že spolupracuje s Radou rodičů (což je samostatný subjekt) a má kancelář na gymnáziu  pronajatou Nadačnímu fondu Gaudeamus (samostatný subjekt, který Stulák řídí). A je to! Co to dělá s pocitem bezpečí žáků, vnímáním rodičů nebo závěry České školní inspekce? To ředitel Jalovec ignoruje! Přece nevyhodí kámoše kvůli takové prkotině, jako je sexuální agrese nebo zpráva ČŠI! Jalovec do Stulákova Gaudeuma lil peníze jako starosta Chebu i jako ředitel gymnázia. Milionek dotací – to už zpevňuje vztahy, co říkáte? Ruka ruku myje, vrána k vráně sedá… Na co se bude vymlouvat Jalovec nyní? Že nemůže zrušit Gaudeamu nájem? Že žáci jeho gymnázia jezdí se Stulákem dobrovolně? Stulák dál pracuje na gymnáziu, využívá sborovnu, oslovuje rodiče a škola uvolňuje během z výuky na jeho akce. Jaký je tedy rozdíl mezi učitelem gymnázia a Stulákem? Co mohou rodiče dělat, pokud nechtějí, aby jejich děti každodenně Stuláka potkávali nebo aby s nimi dokonce jednal jménem školy? Musí se zachovat jako někdo, komu záleží na svých dětech, ne jako někdo, kdo se bojí vystoupit proti aroganci Stuláka a Jalovce. Já podávám další podnět ČŠI. Věřte mi, že být v Chebu a mít dítě na gymnáziu, dělal bych mnohem mnohem víc…. Co kdyby rodiče přestali děti do školy posílat, pokud by tam mohli Stuláka potkat? Co kdyby nosili žáci školy píšťalku, a pokaždé, když by na chodbě potkali Stuláka, tak by na ni zapískali? Co kdyby každý žák, když potká ředitele Jalovce, se ho pokaždé slušně zeptal: „Pane ředitele, jak je možné, že mohu na chodbě gymnázia potkávat odsouzeného sexuálního agresora?“ Co kdyby rodiče napsali petici na odvolání ředitele Jalovce? Samé otázky…

Předchozí texty:

Gymnázium Cheb a podnět ČŠI na jednání ředitele školy Antonína Jalovce

Gymnázium Cheb a sexuální agresor: Česká školní inspekce potvrdila špatnou práci ředitele Jalovce