ZŠ Waldorfská, Praha 5 + Jules a Jim = jak kašlat na rodiče
V předchozích dvou textech jsem se věnoval případu šetření šikany, což má za cíl posloužit jako zdroj poučení a prevence. Série neuvěřitelných chyb a zlých úmyslůse objevily, když se na ZŠ Waldorfská, Praha 5 vyšetřovala šikana. Z těch nejzásadnějších pro připomenutí uvedu: neuvěřitelné a neopodstatněné časové prodlevy v řádu měsíců, úplné odstřihnutí třídního učitele a dalších učitelů, nekvalitní externí firma, která neumí pracovat v alternativní škole, propastné rozdíly mezi tím, jaké výsledky šetření dalo a tím, jaké závěry přinesla zpráva, podomní následné vyšetřování pomocí tajných výslechů, nesmyslné utajování, ignorování rodičů. A to nejhorší: ve zprávě byla diagnostikována šikana (dokonce mezi 2. a 3. stupněm ), která ale ve skutečnosti neexistovala a nebyly pro ni nalezeny žádné známky. Obě „oficiální“ zprávy (Závěrečná zpráva pro školu a Souhrnná informace pro rodiče) od společnosti Jules a Jim vyznívají úplně jinak a jsou ve velmi příkrém rozporu. Všemu jsem se věnoval v předchozích dílech, rodiče jsem si nechal na tento.
Waldorfské školy jsou známé velmi silnou vazbou s rodiče, v Evropě jsou i školy, kde se rodiče ve vedení takové školy dokonce střídají. Tohle ale není rozhodně případ ZŠ Waldorská, tam řediteluje Pavel Seleši a rodiče mu do toho kecat nebudou. Pojďme tedy otevřít analýzu dalšího aspektu: jak rozhodně nepracovat s rodiči. Připomenu, jak šel čas:
květen 2022: podnět z externího zdroje o údajné šikaně – rodiče nebyli informování, ani rodiče údajné oběti.
říjen 2022: společnost Jules a Jim se objevuje ve třídě, píše zprávu – rodiče nebyli informování, ani rodiče údajných obětí.
říjen, listopad, prosinec 2022 – škola provádí tajné výslechy – rodiče stále nebyli informování, ani rodiče údajných obětí podle zprávy.
Jen si to představte, že by vaše dítě bylo obětí šikany a ani po sedmi měsících byste se to ze školy stále nedozvěděli! Nehledě na to, že těch sedm měsíců se nedělala žádná opatření! To není nedbalost, to je nebetyčná hloupost. Naštěstí ve třídě žádná skuteční šikana nebyla, jinak by to bylo skoro na trestní oznámení. Jakékoliv ubližování dětem má totiž ohlašovací povinnost. Teprve 7. prosince svolává vedení školy schůzku, kde vlastně tvrdí rodičům, že ani nyní není šetření celé, protože bylo „kompromitováno“ (rozumějme tomu „přerušeno třídním učitelem“) a rodiči (kteří měli té amatérštiny už plné zuby), protože jim o tom doma vyprávěli děti. Ale stále ještě rodiče nevědí, kdo ze třídy je obětí a kdo agresorem. To se dozvěděli až mailem 10. prosince, kdy šesti rodinám přijšla do mailových schránek informace, že „na základě dotazníku a sociometrie vyšlo jejich dítě jako potenciální agresor / oběť“ s výzvou ke schůzce. Jak byste nazvali takovou práci s rodiči? Absolutní výsměch, opak respektu nebo nebetyčná ignorance a hloupost? A to se bavíme o škole, která jako waldorfská by měla být pro spolupráci s rodičů příkladem pro ostatní. Víte, co má na svých stránkách? Tohle: intenzivní spolupráce s rodiči – aktivní zapojení rodičů do života třídy a školy, kruh důvěry pro řešení citlivých situací… atd.atd. Všechno viditelně jenom bezobsažné kecy. Klamavá reklama.
Pokud si myslíte, že pro šestáky je vyšetřování šikany nějaká procházka růžový sadem, maminka jedné žákyně vám ten omyl vyvrátí: „Moje dcera, žačka 6. třídy, reagovala na diagnostickou část vyšetřování šikany v 6. třídě velmi emotivně. Večer poté doma brečela, protože měla obavy o svoje kamarádky ze třídy, jestli je nebude vyšetřovat nějaký další úřad, jestli jsou vztahy mezi jejich rodiči v normě podle obecných představ. Strávila jsem potom hodně večerů vysvětlováním, jak funguje náš sociální systém a že nikdo není v ohrožení jenom proto, že třeba vyplnila do dotazníku něco nepěkného. Musím podotknout, že moje nejstarší dcera má ve třídě suverénní postavení, patří mezi oblíbené děti, které umí ostatní provést nějakým konfliktem, hádkou a žasla jsem, jak moc jí celá událost otřásla.“
A nyní si představte, že dítě chodí ze třídy s pláčem a vy – rodič – stále nevíte o ničem a nebude vědět ještě řadu týdnů. A nakonec jste dlouhé měsíci v situaci, kdy vám informace o vašem dítěti tají jak společnost Jules a Jim (která se vymlouvá na to, že vše předává jen zadavateli), tak i vedení školy (které mlží a se zprávami manipuluje). Takže nakonec existuje zpráva pro školu (plná rozporů), zpráva pro rodiče (výrazně jiná, školou upravená k horšímu, kde jsou věci vycucané z prstu) a údajná třetí (supertajná) zpráva pro ředitele, o které nikdo nic neví a pravděpodobně jde o výmysl samotného ředitele.
Po zveřejnění zprávy nastalo mezi rodiči zděšení. Stalo se to, co se snad ještě nikdy a nikde nestalo. Rodiče údajných čtyř agresorů a údajných dvou obětí se společně sešli a vydali prohlášení, ze kterého vybírám to nejdůležitější: „Při setkání jsme se překvapivě rychle shodli, že z našeho pohledu ani z pohledu našich dětí k šikaně ve třídě nedochází. Zmíněné děti se dokonce navštěvují v domácím prostředí a mají přátelské vztahy. Za sebe a na základě naší zkušenosti tedy považujeme celé šetření i jeho pokračování za bezpředmětné a konstatujeme, že závěry společnosti Jules a Jim se neslučují s realitou vztahů ve třídě. Došlo k chybnému vyhodnocení situací a jejich nesprávnou interpretací hrozí těžké poškození sociálního klimatu ve třídě. Celou věc jsme následně otevřeně projednali na třídní schůzce s ostatními rodiči naší třídy a dohodli se, že se společně s ostatními rodiči a dětmi budeme dále podílet na upevnění přátelských vztahů a definování norem uvnitř třídního kolektivu bez přítomnosti externích třetích stran, tak jak je v rodinném kolektivu waldorfských škol obvyklé. Jsme velmi znepokojeni, jak mylných a nepravdivých výsledku šetření dosáhlo. Celá situace velmi zasáhla naše děti i rodiče, všechny rodiny se cítí být poškozené a očekáváme z Vaší strany návrh, jak rehabilitovat dobré jméno našich dětí a rodin. Žádáme Vás o zaslání oficiálního dokumentu, který bude deklarovat, že je celá věc ukončená a nebudou pokračovat žádné další kroky jako výslechy a rozhovory s dětmi a rodiči z 6. třídy.“
Protože mezi rodiči narostla obrovská nespokojenost, byla svolána další schůzka, kde byl přítomen i zástupce společnosti Jules a Jim Miloš Staněk, který šetření prováděl. Posuďte profesionalitu, s jakou reagoval na otázky a námitky rodičů.
Podnět: Moje dcera si do dotazníku vymýšlela, psala věci z minulosti.
Staněk: Vymýšlení nemohu ovlivnit. Pokud si dítě dělá legraci v písemné části, nelze to odlišit.
Podnět: Jedno z dětí se údajně nachází v ohrožené skupině i ve skupině jako potencionální agresor, podle závěrečné zprávy nemá žádného kamaráda. Ve skutečnosti má ve třídě 3 kamarády.
Staněk: To není možné, je to tam správně, kontrolujeme to.
Podnět: Děti nalezly vyplněné lístky v odpadkovém koši.
Staněk: To není možné, všechny jsme si odvezli s sebou.
Podnět: Ve zprávě ze šetření je uvedeno podezření na kyberšikanu, tou jste se také zabývali?
Staněk: Kyberšikanou jsme se nezabývali.
Atd. atd.
Po této schůzce ovšem přišla studená sprcha. Zástupci vedení školy sice v závěru této diskuse projevili náznaky lítosti nad vzniklou situací. Pouhé dva dny poté však přichází dopis rodičům, kde škola opět odmítá nést jasnou odpovědnost za situaci v 6. třídě. Takže rodiče šesťáků napsali dopis výkonné radě spolku rodičů, kde uvedli – „Škola podle nás udělala několik za sebou následujících chyb:
1/ neprověřila nejprve podněty v rámci školy, ačkoli nepocházely přímo od rodičů dětí (komunikací s tř. učitelem, ostatními pedagogy, dětmi a námi rodiči);
2/ nedůvěřovala třídnímu učiteli a izolovala ho z mnoha částí procesu;
3/ nesnažila se věc nejprve řešit v rámci třídního kolektivu a školy, ale rovnou kontaktovala externí společnost, jejíž metodika se neslučuje se zásadami waldorfské pedagogiky;
4/ po vlastním šetření navíc potvrdila výsledky diagnostiky Jules a Jim, kterou však my považujeme za špatně vedenou a ve výsledku neodrážející realitu třídy;
5/ škola, přestože bylo jejími slovy šetření předčasně ukončeno tzv. „kompromitováno“, označuje 6 dětí jako potenciální agresory / oběti pouze na základě tříhodinové návštěvy Jules a Jim a jejich dotazníků;
6/ po rozporování smyslu celého šetření rodiči a následném odchodu třídního učitele škola nezaujala jasný a důvěryhodný postoj k odpovědnosti za vzniklou situaci a neomluvila se nikomu z poškozených.
Trváme na tom, že naše 6. třída je (odhlédnuto od následků celého procesu) zdravá, šťastná a spokojená. Všechny děti chodí rády do školy. Pan učitel Kraemer byl u dětí velmi oblíbený a inspirativní, podněcoval je v touze po učení, všechny děti ho měly bez rozdílu rády, a to považujeme za výjimečné! Považujeme celou situaci za velmi nepříjemnou, zejména vůči našim dětem, vůči třídnímu učiteli a vůči nám rodičům. Celá věc třídu poškodila. Nechápeme, proč se situace vyvinula tímto směrem a proč škola činila všechny kroky opačným směrem, než bychom očekávali my, rodiče dětí 6. třídy. Je možné situaci ještě napravit? Navrhujeme:
1/ přiznání jasných pochybení ze strany vedení školy, vyvození osobní odpovědnosti, rehabilitace třídy a třídního učitele;
2/ okamžité ukončení veškeré spolupráce školy s externí společností Jules a Jim;
3/ vyvození odpovědnosti směrem k hlavnímu metodikovi prevence a ke školskému poradenskému pracovišti;
4/ zahájení dvoustranného jednání o obnovení pracovního poměru s třídním učitelem.
Podepsáni rodiče 24 dětí
Málokdy se stane, že bych už k nějakému případu neměl co dodat, ale zde to za mě už napsali rodiče. Já už jen celou situaci shrnu. Po přečtení všech možných materiálů a dopisů a zpráv a mailů mi z toho vychází několik jasných závěrů.
- Šikana se řešila tak hloupě a neschopně, že pochybuji, že ředitel Pavel Seleši je až tak nekompetentní. Podle mého soudu věděl, nebo minimálně tušil, že žádná šikana neexistuje a proto bral věci na lehkou váhu. Nicméně ho napadlo věc použít proti třídnímu učiteli. Ten, neschopný s tím Kocourkovem měsíce a měsíce bojovat, nakonec ze školy opravdu odešel. Určitě musel zažívat pocity marnosti a smutku, když jeho děti procházely tím vším úplně zbytečně, jen kvůli nějakým interním bojům a neexistujícím čertům, namalovaným na zeď. Po něm odešli i další.
- Společnost Jules a Jim totálně nezvládla šetření. Tolik chyb a přešlapů je neomluvitelných. O mnoha jsem ani nepsal (slíbili například rodičům ukázat dotazníky jejich dětí a pak se ukázalo, že byly omylem „skartovány“). Tito „odborníci“ v podstatě šikanu vyrobili, specifika školy vůbec nepochopili a dětem jen ublížili. V diagnostice existuje jen jedna věc, která je horší než neschopnost a tou je falšování reality. Nechám na čtenářích, aby si udělali obrázek, o jakou z těchto dvou možností jde.
- Výslechy, prováděné členkami poradenského pracoviště školy na žácích, byly antipedagogické, účelové a poškozující. Pro tehdejší preventistku je těžké najít jiné slovo než neschopná.
- Rodiče byli nesmyslně ignorováni. Získali oprávněný pocit, že se věci dějí přesně naopak, než by měly, ale byli bezmocní. Jejich opakovaný hlas nebyl vyslyšen.
- Tato škola není školou soukromou, ředitel Pavel Seleši a jeho žena, speciální pedagožka Hana Selešiová, která je angažovaná v jeho manipulacích až po uši, nejsou majitelé ani zřizovatelé této školy (tím je Městská část Praha 5.). Není to jejich léno, i když se tak chovají. Tento případ vyvolal atmosféru strachu a účelově jim posloužil k odstranění hned několika pedagogů ze školy.
A to nejdůležitější nakonec:
5. Celkové dění kolem neexistující šikany zničilo nevratně důvěru rodičů k této škole, poškodilo děti a zasáhlo citelně do jejich vzdělávání i do jejich životů. Třída a její žáci mají i trvale poškozenou pověst v rámci školního společenství, což způsobilo „oficiální“ písemné očerňování třídy před zhruba 300 dalšími rodiči školy. Na závěr malá ilustrace, kam až mohou zasáhnout důsledky: tato šestá třída byla patronskou třídou jedné z nižších tříd. A v jednom rozvodovém řízení údajně jeden rodič argumentoval u soudu, že že se druhý rodič o dítě špatně stará. Proč? Protože druhý rodič dal dítě na waldorfskou školu, kde mají třídu patronů a v ní existuje pokročila šikana a hrubé násilí. A tyto násilné děti jsou patrony malých žáčků, což je prý velmi nebezpečné. Tak co, řediteli Seleši a vy, všichni ti milí lidičkové v Jules a Jim, jste spokojeni?
Ředitel Pavel Seleši dal všanc nejen pověst dětí jeho vlastní školy, ale i pověst celé školy a možná, i když si to neuvědomuje, také dobré jméno Waldorfu u nás a vlastně všech alternativních škol. A všechno hanebně prohrál.
Předchozí části:
ZŠ Waldorfská, Praha 5 + Jules a Jim = jak se rozhodně nemá šetřit šikana
ZŠ Waldorfská, Praha 5 + Jules a Jim = jak z prdu udělat šikanózní kuličku