Gymnázium Luďka Pika v Plzni, Renata Hellusová a Eliška Fajtová: další hlasy a ohlasy

Texty o učitelkách  Gymnázia Luďka Pika v Plzni, jmenovitě Elišce Fajtové a Renatě Hellusové vzbudily ohlas a zítra ráno (ve čtvrtek 20. června) se k jejich projednání sejde školská rada. Jak to tak bývá, došly mi různé ohlasy a sešly se v diskuzi i v mých mailech. Rozdělím je do dvou kategorií.

Eliška Fajtová

V diskuzi na FB Líný učitel se objevila skupinka několika jejich bývalých žáků, které měla Fajtovou jako třídní a loni maturovali. Psali o ní samé pěkné věci. Což o to, pravdu mít mohou. Fajtová by nebyla první ani poslední učitelkou,  která „své“ třídě dopřává to, co v jiných třídách nepoznají. Zejména Evelína Šmidingrová mi poslala úplný rozbor toho, jak se prý mýlím. Jsem rád, že nepoznala E. Fajtovou z té špatné stránky, ale zdokumentuji nyní něco, co ukáže, jak hluboce se mýlí ona. Ve svém článku jsem napsal: „Běžnou samozřejmostí například bylo, že pokud žák udělal v testové odpovědi pravopisnou chybu, napsala mu za celou odpověď nulu.“ E. Šmidingrová mi napsala: „Tuto informaci považuji vyloženě za lživou. Ničeho takové se Mgr. Fajtová za dobu mého studia nikdy v naší třídě neodpustila. Každý, kdo ji zná, ví, že tohle opravdu není její styl.“ Tady je ukázka z testu, opravovaném Fajtovou. Žák nenapsal velká písmena a vidíme jasně, že mu je Fajtová šktrtla a za správné odpovědi mu stejně napsala nulu. Ano, edice Petlice je spojená s Vaculíkem a Expedice s Havlovými. Je to správně a má nula bodů kvůli opomenutým velkým písmenům. V dalších námitkách mi Evelína píše argument: „Řekl Vám snad někdy Váš zkoušející na univerzitě: pane kolego, pokud nevíte odpověď na moji otázku, mám Vám dát jinou?“  Ano, řekl. Mnohokrát. A když jsem učil na univerzitě já, sám jsem to také řekl mnohokrát studentům. Je smutné, že mladí absolventi (jak je i z jejich námitek vidět) vůbec nevědí, co je to kvalitní výuka. Není přece důležité studenta nachytat, ale naopak se dozvědět, co umí. A mohou mi věřit, že učitelé, co to vědí, možná nejsou na jejich gymplu, ale na vysokých školách někteří ano. Klíčové spojení je „v naší třídě se nedopustila“. Jak uvidíme, to není vůbec směrodatné. V jiných třídách se toho i jiných věcí dopouštěla. O to je to horší, protože péči, kterou dopřávala „své třídě“ (a tedy toho schopná byla) nedostávali jiní. Také mi tito žáci / obhájci společně – jakoby jednou rukou – psali, že můj blog „je založen na drbech naštvaného dítěte“ a naznačovali, že jde o nějaký osamocený a nedůvěryhodný zdroj.

Rád bych v tom udělal jasno, ale hezké čtení to nebude.

Zdroj 3: Ráda bych vykreslila mou zkušenost s profesorkou Eliškou Fajtovou. Její výhružné zprávy prostřednictvím google classroom a neustálé nadávky, že jsme všichni úplní hlupáci atd. ve mně vzbuzovaly velké obavy, zda zvládnu ústní maturitní zkoušku z Českého jazyka. Také na mé obavy mělo velký vliv, že jsem nepatřila mezi její oblíbené studenty, i když jsem neměla PZ a snažila jsem se. Má snaha byla vždy naprosto zbytečná, protože testy a zkoušení hodnotila extrémně subjektivně. Například má spolusedící spolužačka vždy dostala za 1 ze zkoušení, i když to neuměla, já naopak vždy nejlépe za 3-, a to jsem se učila třeba tři dny v kuse a opravdu jsem to uměla. Jak jste psal ve Vašem článku, že se naschvál točila okolo faktů, které jsem neznala, tak to přesně dělala. Například jsem si na zkoušení vytáhla Borovského a uvedla jsem fakt, že napsal kritiku na Tyla. Ona ze mě začala dolovat, co kritizoval. Řekla jsem jí, že teda kritiky Borovského nečtu a ona se na mě pak jen koukala potichu pohrdavým pohledem. Její nespravedlnost mě upřímně přiváděla k pocitům zoufalství. Na jedno jediné zkoušení jsem se neučila vůbec, kvůli vážným rodinným problémům. Jakákoliv jiná učitelka z našeho gymnázia kromě jí a Renaty Hellusové by to pochopila a umožnila by mi termín zkoušení přesunout. Ovšem jí jsem se to bála vůbec říct, aby se mi nevysmála nebo něco podobného, co má ve zvyku.

Zdroj 4: Situace se zejména v posledních dvou letech výrazně zhoršila. Atmosféra v hodinách se postupně zhoršovala. Paní profesorka nejenže veřejně četla některé naše odpovědi z testů a kritizovala nás za ně, ale když se jedna spolužačka po obdržení oznámkované neohlášené písemky dotazovala na správnou odpověď na úkol „vyjmenuj tři české autory píšící o holokaustu“, protože měla v poznámkách pouze dva, odpovědi se nedočkala. Místo toho jí bylo vytknuto, že jsme si to přece říkali, a že je to její problém, když si to nezapsala. Po hodině jsme se pokoušeli správnou odpověď zjistit, ale nikdo z nás takovou poznámku neměl. Pokud by čtení našich odpovědí a úryvků z testů zůstalo pouze v rámci třídy, byl by tento problém menší. Paní profesorka však několikrát během opravování slohových prací z jiných tříd citovala úryvky, které jí přišly vtipné, přímo během našich hodin. Ačkoli neuváděla jména studentů, domnívám se, že by si tyto myšlenky měla ponechat pro sebe a případně je sdělit pouze v rámci třídy s daným studentem, nikoliv je šířit do jiných tříd.

Zdroj 5: Fajtová? Nerespektování jak IVP, tak omluvení absence jsem si zažil na vlastní kůži. Ze zdravotních důvodů jsem měl ve škole omluvenou absenci. Paní Fajtová tím neustále pohrdala a téměř pokaždé, když jsem chyběl, tak si nedokázala odpustit nějakou narážku na to, že jsem opět nebyl ve škole. Vše vyvrcholilo v posledním ročníku, kde výkyvy nálad Fajtové byly opravdu neúnosné a s tím se i stupňoval přístup ke všem, kdo nebyl na každé hodině ve škole. V přepadových testech nebyly nikterak zákeřné otázky, nicméně se tam prakticky vždy objevovala látka z předešlé hodiny a testy byly záměrně psané po hodinách, kde byla vysoká absence studentů. Další zábavou Fajtové bylo předčítání chyb v testech, úmyslné poukazováni na studenty, kteří danou chybu udělali, nicméně asi nejvíce se Fajtová vyžívala ve čtení úryvků ze slohových prací, které jsme napsali. Tomu byla věnována zpravidla celá nadcházející hodina.

Zdroj 6: Učitelka Fajtová byla mou vyučující po dobu 8 let. Zprvu se zdála jako obyčejná učitelka, ale časem se na povrch začala dostávat její velice náladová povaha. Často ponižovala a zesměšňovala odpovědi nebo slohové práce studentů. Když ji student řekl dostatek informací k dané věci, ale nedostala přesnou odpověď na tu otázku, kterou chtěla, dala studentovi nedostatečně.

Zdroj 7: S paní Fajtovou to bylo jak na horské dráze… Neustálá náladovost byla na denním pořádku. Zesměšňovaní a předčítaní celé slohové práce patřilo mezi další oblíbené aktivity této učitelky. Ale hlavní problém za mě byla subjektivita, která provázela její testy i zkoušení zejména poslední 2 roky jejího hodnocení studentů.

Zdroj 8: S článkem o paní učitelce Fajtové souhlasím, popisované situace takto opravdu probíhaly. Také jsem měl v průběhu studia podobné zkušenosti a příběhy. Během studia na gymnáziu jsem měl také schválené PZ od ředitele školy a paní učitelka absolutně nerespektovala toto uvolnění od přepadových testů a neustále v hodinách zmiňovala, že jí to nezajímá i přes to, že jsem měl tréninky každý den a kvůli sportu jsem musel cestovat po celé republice. Prospěch jsem měl velmi dobrý (až na výjimky s vyznamenáním) v průběhu celého studia ze všech ostatních předmětů a jediná čeština s paní učitelkou Fajtovou byla problémová. Patřil jsem do skupiny ne zrovna oblíbených studentů, zřejmě jen kvůli zvýšené absenci ve škole a sportu. Náladovost u paní učitelky Fajtové byla také jeden z velkých problémů. Každou hodinu jsem se bál s jakou náladou paní učitelka přijde a jestli to ten den odnesu zrovna já. Testy hodnotila velmi subjektivně a za velmi podobné odpovědi “oblíbené” spolužačky ve většině případů dostávaly lepší známky než já a moji kamarádi. Předčítání mých chyb v testech a slozích bylo také velmi časté. Jsem opravdu rád, že už toto mám za sebou. Paní učitelce se povedlo mi naprosto znechutit češtinu a literaturu.

Renata Hellusová

Také Hellusová našla zastánce, který mi mimo jiné psal: „Hellusova.. asi chápu, že její styl nemusí sednout všem. Je hodně přísná a ano, má vysoké očekávání. Nicméně měla vždy ferovy přístup, vše říkala jasně dopředu.“

Ale zároveň jsem dostal i tuto novou zpětnou vazbu od dalšího zdroje: „Přešla jsem na tuto školu z jiné a to byla velmi studené sprcha, najednou úplně jiný přístup. Dřív jsem byla zvykla se na němčině ptát, když jsem něco nepochopila a bylo to buď dovysvětleno v hodině pro všechny nebo o přestávce pro zájemce apod. Od této učitelky jsem několikrát ale zaslechla hnusný posměšným tónem “Co na tom nechápeš/te?”, tím mé otázky skončily. Její snaha pochopit, co studenti nechápou nebo proč to nejde byla 0, buď jsme chápali její verzi výkladu nebo jsme to měli blbý. Přesně jak píšete buď lidi německy uměli od jinud nebo měli smůlu. Do dnes si pamatuji jak z 12 lidí osmi lidem hrozila pětka a čtyřem čtyřka, ale samozřejmě to byla jen naše vina. Posměšky od ní byly normální součást výuky. Na ústní zkoušení jsem kvůli tomu zásadně chodila dobrovolně, když u nás měli praxi budoucí učitelé, protože to nechávala na nich a naštěstí nám to uznávala Ale i tak nemohu nezapomenout, že když jsem měla při zkoušení mluvit o svém rodném městě a ona řekla, že mi tam chyběla jedna velmi důležitá informace a to, že je to jedno že čtyř měst v ČR, které mají náměstí do kopce. Němčinu mi úplně zhnusila, po letech jsem se k němčině vrátila a je to boj, vše co jsem se naučila do momentu než mě učila tato pani učitelka, tak v té hlavě je, ale pak už nic… Němčina byl už můj několikátý jazyk, v cizím jazyku jsem dokonce i velmi úspěšně vystudovala VŠ, velmi rychle pochytávám různé jazyky jen z poslechu, ale němčina? Od setkání se s touto učitelkou ne a ne…

A další: Z mého pohledu se paní profesorka Hellusová ani nesnažila skrýt svůj postoj k jejím oblíbencům. Během výuky německého jazyka pod jejím vedením jsem si uvědomil, že její připomínky k nám a našim odpovědím považuje za formu motivace. Nemyslím si však, že tato forma motivace patří do školního prostředí, zvláště když se snaží svůj názor vnucovat celé třídě a obracet ji proti jednotlivcům.

A další, což je podle mého osudu popis šikany nejhrubšího zrna: Hellusová se od samotného začátku němčiny postarala o nastolení velmi nepřátelské atmosféry. Na hodiny jsme chodili se strachem a nechtěli být vyvoláváni, jelikož učitelka Hellusová se prakticky vyžívala v zesměšňování studentů. Vyjma příběhů již zmíněných v článku bych dodal ještě další své vzpomínky a zážitky s ní. Pravidelně nás označovala jako „UV“, což znamenalo úplně vypatlaní. Při jedné hodině mě dokonce poslala pryč ze třídy a nutila běhat napříč školou, při čemž jsem měl nahlas křičet „jsem UV“. Důvod k tomuto trestu byla komunikace se spolužačkou při vyplňování úlohy v pracovním sešitu.“

A další: U paní Hellusové většina z nás věděla už z pověstí na škole, že němčina s tímto kantorem nebude zrovna procházka růžovou zahradou a skutečně tomu tak bylo. Ovšem nečekal jsem, že od učitelky na gymnáziu bych měl očekávat až takovou neprofesionalitu, která je přesně popsána v článku.

Líný učitel: To nejsou všechny ohlasy na můj text, mohl bych jich uvést ještě více a pokud by se někteří studenti nebáli, ještě by jich přibylo mnohem víc. Vyvolávají otázku: jak to, že škola nemá mechanismy, které by podobnému chování učitelů zabránily? Co dělá studentská rada, k čemu vlastně je? Má škola preventistu nebo školního psychologa? Já nabízím škole jedno: pokud by se gymnázium opravdu chtělo posunout a pojmenovat problémy, mohl bych v tom pomoci. Stačilo by mi věnovat 10 minut v každé třídě a já provedu diagnostiku pomocí svého nástroje, který zjistí konkrétně problematické záležitosti. Ale najde i silné stránky školy, na kterých mohou stavět. Zároveň by žáci měli jistotu, že se jejich hlasy neocitnou v nějakém kabinetu, kde budou někteří učitelé zkoumat jejich rukopis. Přijdu do třídy, rozdám nástroj, seberu ho, přijdu do další, v každé stačí 10 minut. Pak vyhodnotím a výsledky předám. Budou to jasné a srozumitelné, není třeba žádné školení nebo placenou konzultaci. Ale ať už přijmete nebo ne, něco se musí změnit. Takhle to nejde.

Na závěr bych uvedl, že od kvalitního učitele musíme očekávat férový přístup a kvalitní výuku směrem ke všem studentům. Být fajn učitel pro vyvolenou skupinu a ostatním předvádět naschvály, vyhrožovat jim a podrážet jim nohy přemrštěnými požadavky, špatný známkami a výsměchem je neprosto nevhodné a neomluvitelné. Ponižovat své vlastní žáky! Jak tohle lze vůbec  omluvit? Stres a strach do školy nepatří, tím méně do té, která si hraje na výběrovou. Proč by ty nejlepší žáky měli učit nejhorší učitelé? Jen proto, že jim to prochází, neboť se poškození bojí ozvat?

Předchozí části:

Gymnázium Luďka Pika v Plzni a Renata Hellusová: jak neučit němčinu a jak se nechovat k žákům

Gymnázium Luďka Pika v Plzni a Eliška Fajtová: jak neučit češtinu a jak se nechovat k žákům