ZŠ Morkovice II: svědectví žáků této školy
V první části textu jsem se věnoval situaci v ZŠ Morkovice, kde nekompetentní ředitelka Mgr. Martina Ludíková bohorovně přehlíží řádění učitele Mgr. Petra Štulajtera, před kterým se žáci její školy musí navzájem varovat letáky.
Žáci této školy složili se začátkem tohoto školního roku o Štulajterovi básničku, kterou mi poslali: Plavková móda a sexuální obtěžování, tomu říkáme diktatura a šikanování. / Testování nezávadnosti vody a na dveře neklepání, tomu se říká nevychování. / Znalost zákona mu nic neříká, obtěžování na holkách tak počíná. Sprostá slova vůči studentům nahrazuje místo slušných výrazů. / Tímto Vás všechny varujeme, do téhle školy se neradi vracíme.
Možná by bylo opravdu lepší, kdyby se Štulajter místo výuky tělocviku zašíval v kabinetu – jak to dělal minulý školní rok – kdy si dával kuřáckou pauzu, zatímco žáky v hodině „dozoroval“ přes okno. Raději ať atakuje vlastní plíce, než žákyně v šatnách.
Ředitelka školy vydala prohlášení: Tímto bych se chtěla vyjádřit k článku Roberta Čapka, který byl zveřejněn na internetu a útočil na několik zaměstnanců naší školy. Stanovisko školy zní, že tato obvinění jsou zcela neopodstatněná a z větší části nepravdivá. Jsem si vědoma svých povinností a vždy jsem jednala v souladu s právem a etickými zásadami. Chci Vás také požádat o respektování práva na spravedlivé zacházení a nestranné vyšetření celé situace. Zároveň si vyhrazuji právo podniknout právní kroky k ochraně dobrého jména školy i zaměstnanců, pokud budou tyto nepravdivé informace i nadále šířeny.
Líný učitel: Tak z větší části nepravdivá? Rodiče zdejších školáků by asi zajímalo, která ta menší část je podle ředitelky pravdivá. Ale ono je to jedno – bohužel je pravdivé všechno. Dobré jméno školy? Myslím, že je zřejmé, že jejím přičiněním dobré jméno škola ztratila. Respektování práva na spravedlivé zacházení? Kde je spravedlivé zacházení se žákyněmi, které Štulajter obtěžuje a se žáky, které vulgárně napadá a fyzicky jim ubližuje? Rád bych nyní uvedl informace, které mi poslal/a žák/žákyně z této školy. Možná vás udiví, že chci utajit cokoliv, co by vedlo k jeho/jejímu poznání. Je to proto, že zejména metodička prevence Mgr. Dana Derková mocensky tlačí na žáky své třídy, kde je třídní učitelkou. Zastrašuje je, překrucuje jejich slova a manipuluje s nimi. Právě v této třídě žáci sepsali stížnost na Štulajtera (kterou jsem zveřejnil v minulém blogu), ale museli o to poprosit jiné učitele, ne svou třídní učitelku, které nevěří. Ředitelka školy jim nikdy neodpověděla. Je obludné, že právě preventistka, který by měla být nejsilnější hrází proti rizikovým jevům, svou loajalitu vůči ředitelce nadřazuje zájmům jí svěřených dětí. Právě těch dětí, které má jako třídní učitelka nejvíce bránit. K mizérii odborné se přidala mizérie lidská. Nyní čeká deváťáky rok se třídní učitelkou, která se trvale angažuje proti nim. To nebude rok, na který budou vzpomínat rádi.
V obrázcích také vidíte různá potvrzení od dalších účastníků, které se objevily na soukromé FB skupině Morkovicko.
Žák/žákyně: Dobrý den pane Čapku, vzhledem k tomu, že váš článek nabyl na popularitě, mi přišlo vhodné se vám také svěřit o věcech, které pan učitel prováděl. Ve zkratce – vše co jste napsal ve svém článku bylo pravdivé a je toho mnohem víc. Začal/a bych asi věcmi, které nebyly tak závažné, jako častá sprostá mluva a pozdní příchody do hodin i s dřívějšími odchody, kouření v kabinetě (což je pro mne závažné, ale nás to neovlivnilo nijak jinak než zápachem pana učitele), „hlídání“ žáků z okna kabinetu. Ale postupně to gradovalo na věci jako: sprosté urážení žáků i omluvenek od jejich rodičů, napadání žáků, pravidelné chození do chlapeckých, ale i DÍVČÍCH šaten. Obecně to holky měly těžší s tím jeho pitím z jejich lahví a slyšel/a jsem i o jezení svačin, ale to nemohu potvrdit, protože jsem to sám buď neviděl/a, nebo nezaregistroval/a. Zároveň bych to však nebral/a na lehkou váhu, protože jsem to slyšel/a od tolika lidí, že to ani nespočítám. Jednou se stalo i to, že pan učitel kluky nutil běhat venku v dešti i když mu říkali, že bude pršet. Jako demonstraci si pak chtěli brát do jeho hodin deštníky, ale to by nedělalo dobrotu, protože nám paní ředitelka hrozila tím, že nám zakáže třídní výlet.
Jinak by bylo vhodné zmínit, že pan učitel učil nejen tělocvik, ale taky suploval okolo poloviny hodin paní ředitelky, kde se nedržel tématu a pokaždé jen vysvětloval tři anglické časy. Ovšem tématu se nedržel ani v jiných suplovaných hodinách a o to je mi víc líto i učitelů, kteří si dělali práci s nachystáním hodiny. Také bych měl/a zmínit i jeho vlastní hodiny tělocviku. Probíhaly tak, že žáci v šatně čekali minimálně deset minut než si je pan učitel „vyzvednul“, poté se šlo buď ven na umělé fotbalové hřiště a nebo do tělocvičny. Po příchodu se udělala rozcvička a pak jen rozdal balóny na vybíjenou. Jednou se ale stalo to, že nechal kluky prostě 40 minut před školou. Mysleli si, že si šel zakouřit do kabinetu. Naštěstí to začala řešit jedna učitelka, ale nic moc udělat nemohla. Jednou zavřel spolužáka v šatně, který se nikomu nedovolal, takže vylezl oknem. Paní ředitelka to nijak neřešila a slyšel/a jsem, že pokud to tento spolužák někde řekne, tak mu prý dá ředitelskou důtku za opuštění školy. Omlouvám se, že je tu to všechno páté přes deváté, ale psal/a jsem to, co jsem si zrovna vybavil/a. Jo a ještě poslední věc. Tyhle problémy jsme samozřejmě řešili i s třídní, ale zdálo se mi, že za to dostala jenom pojeb, protože tehdy vypadala, že je z toho fakt špatná. Mrzí mě, že se z fajn školy stalo peklo na zemi jak pro žáky, tak učitele.
Další žák mi poslal tento mail: Vážený pane Čapku, rád doplnil článek týkající se Morkovské školy a hlavně pana Štulajtera. Pan Štulajter byl mým učitelem tělocviku, i když slovo „učitel“ zde používám s určitou ironií. To, co je o něm v článku napsáno, je sice pravda, ale rád bych přidal několik dalších informací, které tuto situaci dokreslují. Bohužel, dostáváme se do nepříjemnějších záležitostí, zvláště pokud jde o postoj paní ředitelky. Je smutné, že paní ředitelka nás opakovaně urážela a tvrdila, že jsme nic nedokázali, přestože jsme úspěšně zvládli přijímací zkoušky, organizovali akce atd. A co ona dokázala? Přijala zaměstnance, který způsobil mnoho problémů, a přesto z nich vyvázl bez následků. Její veřejné vyjádření k celé situaci také není pravdivé, což je pro mě zklamáním. Ředitelka, která není schopná adekvátně řešit takové záležitosti, těžko může efektivně vést školu. Když jeden můj spolužák na pana Štulajtera vytáhl školní řád a ukázal mu, že žák se bez dohledu pedagogického pracovníka nesmí pohybovat v prostorách školy, místo uznání chyby dostal seřváno, to samé i od paní ředitelky. Kouření v kabinetu může znít jako výmysl, ale když jsme přišli do kabinetu, byly tam cítit cigarety. Navíc na stolku byla zavařovací sklenice plná vajglů, to zůstává rozum stát. Fotka to potvrzuje. Z hodin tělocviku jsem si nic neodnesl – jak bych také mohl? Učitel přišel 10 minut po zvonění, než nás spočíta a přesunuli jsme se do šatny, uběhlo dalších 10 minut. S převlékáním to byla půl hodina pryč. Jediné, co jsme stihli, byla rozcvička. Jednoho spolužáka fyzicky napadl za to, že řekl „doprdele“. Chytil ho za ruku, odtáhl pryč a pak mu řekl, že pokud to udělá ještě jednou, dá mu po hubě. Zbytek hodiny jsme strávili hrami na 20 minut, po kterých jsme se šli převléct a šli jsme do šatny pro batohy, zatímco pan Štulajter odešel směrem kabinet, při tom má s námi čekat až do zvonění, tedy do 15:10. Když mu jeden spolužák řekl, že učitel má být s námi až do zvonění, tak si ho odchytil a odtáhl před ředitelnu, kde začal řvát, že se nemá plést do toho, co on má dělat. Prý nejlépe ví, co může a nemůže. Zajímalo by mě, zda je v pořádku, když nás nechal na školní zahradě a hlídal nás jen přes okno z kabinetu, po upozornění paní ředitelce se nám přes okno vysmála. Když pršelo, tělocvik jsme měli po obědové přestávce, a i když jsme mu řekli, že venku prší, odpověděl nám, že nejsme z cukru. A v tom největším dešti jsme byli na umělém hřišti, kde jsme seděli na střídačkách, zatímco učitel odešel běhat se žáky “šedesátky” v tom největším lijáku. Po tomto incidentu jsme si šli stěžovat za zástupkyní, ale změny jsme se nedočkali. Jediného, čeho jsme se dočkali, bylo, že pan Štulajter nás přestal zdravit a zcela nás ignoroval. Po návratu paní ředitelky z výletu se dozvěděla o této situaci a bezdůvodně na nás začala křičet, protože nám nevěřila. Nakonec nám zakázala třídní akci a přinutila nás, abychom se panu Štulajterovi omluvili. V hodinách tělocviku nedošlo k žádné zlepšení, vlastně ani nemohlo, jelikož u nás žádná hospitace neproběhla. Až do chvíle, kdy ředitelka vyslechla některé žáky ohledně učitele a přišla se podívat na poslední hodinu tělocviku, kterou jsme stejně strávili ve třídě, kdy nám pustil video o jakémsi sportovním chování . Tím pan Štulajter předstíral, že nic takového, co jsem zde napsal, se nestalo a snažil se nás „motivovat“ ke sportu – bohužel jen před paní ředitelkou.
Líný učitel: Milí rodiče z Morkovic a okolí, zamyslete se. Proti nepřijatelnému chování učitele, podporovaném ředitelkou, bojují vlastně nyní jen vaše děti. To ony se navzájem podporují, ony na to upozorňují své učitele a dospělé kolem. Co mají ještě udělat, aby někdo naslouchal jejich hlasu? Ve škole se ničeho nedovolají ani u ředitelky a nejspíše ani u mnohých dalších pedagogů, kteří mají strach. Mají snad děti řešit problémy, které by měly být na nás, dospělých?
Já dětem pomoci chci. Pokud mi někdo z nich (nebo rodičů) chce napsat své zkušenosti se školou a daným učitelem, může se na mě obrátit prostřednictvím mailu: robert.capek@hotmail.com
Jeho jméno nebude nijak a nikdy zveřejněno.
Milí rodiče z Morkovic a okolí, nechci být špatným prorokem, ale až Štulajter bude v novém školním roce zase řádit v tělocvičně nebo v dívčích šatnách a dopadne to možná ještě hůře, nechce se mi pak prohlašovat: vy jste to věděli, já vám to říkal.
Předchozí text:
ZŠ Morkovice: ředitelka kryje násilí na dětech i sexuální obtěžování ze strany učitele