ZŠ Bedřicha Hrozného v Lysé nad Labem: škola dětských udavačů

Dovolte, abych vám prezentoval školu, kde se odehrává to nejhorší, co si lze v českém školství představit. Seznámím vás nejprve se základními fakty o Základní škole Bedřicha Hrozného v Lysé nad Labem. Jde o školu, kde vše řídí triumvirát dam, které se ostýchám pojmenovat pedagogy: ředitelka Irena Jarešová, zástupkyně Karolína Salačová a zástupce ředitele pro ŠPP Jana Tovarová.  Protože penízky za funkce se vždycky hodí, Jarešová je navíc výchovný poradce pro 1. stupeň, Tovarová je výchovný poradce pro 2. stupeň a navíc školní kariérový poradce.  Jak uvidíte dále, mají i neoficiální funkce. Například Jana Tovarová je šéfem školní třídní bezpečnosti, ve zkratce ŠTB. Ale postupně.

Na mnoha školách mají v každé třídě zástupce do školního parlamentu, kde se podílejí na rozhodování o různých záležitostech školy. Někde mají tyto parlamenty velké pravomoci, jinde jsou jen formalitou a nerozhodují o ničem. Na jiných školách mají zase poradce, kteří se účastní žákovských voleb a podobně. V každém případě si tak žáci mnohdy vyzkouší různé prvky demokracie v praxi.

Ne tak na ZŠ v Lysé nad Labem. Tam mají starosty. Jsou voleni spolužáky ve třídě. Ale možná bychom jim mohli říkat volení žákovští udavači, neboť to z nich udělala soudružka Tovarová. Je to hrozné označit dítě jako udavače, ale není to vina dětí! Protože tihle starostové dostali příkazem od Tovarové zapisovat, kdo z jejich spolužáků se „nevhodně“ chová. To pak mezi čtyřma očima hlásí právě Janě Tovarové v měsíčních periodách na základě svých zápisků.

Podívejte se na ty zápisy na obrázcích kolem. Jména dětí jsou rozmazána, ale jinak můžete identifikovat jak hodinu, tak jméno učitele. Je to k pláči a zároveň k vzteku. Jak k tomuhle může dát někdo vůbec pokyn? K tomuto jsou vedeny děti? Co je to učí? Když jsem jako autor učebnice občanky vymýšlel aktivity na kooperaci, posílení solidarity, snažil jsem se posílit vzájemné vztahy ve třídě a rozvíjet vzájemné učení. Naproti tomu v této škole staví tyto věci na hlavu a z voleného předsedy („starosty“) je prostě práskač. Žák, který ostatní sleduje a zapisuje, to je pro vzájemné vztahy ve třídě hrob. K jakému povolání starosty takto připravuje jejich kariérní poradkyně (!), to se ani nechci domýšlet. Jde o trvale poškozující stav, kdy vinou Tovarové a vedení školy může dítě na své školní roky vzpomínat s pocitem studu a znechucení. Dítě v této škole bylo pedagogem donuceno k jednání, které znásilňuje mravní hodnoty v civilizované společnosti. Sice žijeme v zemi, kde jsou estébácké metody u vrcholného politika částí společnosti akceptovány, z hlediska pedagogiky je to ale nepřijatelné.

Ale děti takové naštěstí nejsou, takže mnohé z nich se obrátily na své rodiče samy, že už nechtějí donášet. Rodiče toto následně sdělili třídním učitelům. Takže třídní učitelé na 2. stupni svolali schůzku a po Tovarové požadovali vysvětlení. To, jak to vyložila Jana Tovarová, je až neuvěřitelné. Lež a drzost maximálního kalibru. Tvrdila, že to děti „špatně pochopily“. Prý „měly zapisovat, jak se ukrajinské děti zapojují do výuky a do kolektivu ve škole“, tedy údajně jak zvládají školní adaptační proces! A téhle neuvěřitelné stupiditě ti třídní učitelé, vysokoškolsky vzdělaní lidé, uvěřili? To by bylo opravdu hodně hloupé. A nejen proto, že v těchto zápiscích žádná ukrajinská jména nefigurují.

Ještě jednou si přečtěte tyto zápisy: „dělají kraviny“, „vyrušují“, „shazují si věci z lavice“. Je smutné, že takový starosta zapisuje i totální malichernosti, jako je „nedává pozor“ nebo „neustále stojí ve dveřích“ či „nemá atlas“. Udavačský notýsek se prostě musí krmit, i kdyby to byly úplné pitomosti. Starosta přece nemůže přijít na setkání s šéfkou školní třídní bezpečnosti bez kompro materiálu! To, jak populární se starosta stává u spolužáků, svědčí zápisy „uráží starostu (chcípni!)“ nebo „sprostě nadává starostovy“. Je tu něco alespoň vzdáleného o adaptaci? Když to tedy děti „špatně pochopily“, proč jim to tedy po první návštěvě, když jí své „špatně pochopené“ bonzácké zápisky předložily, Tovarová nevysvětlila? Také mě okamžitě napadá: co má žák/starosta z výuky, když musí neustále pozorovat spolužáky a zapisovat všechny nepravosti?

Už prváky na peďáku učí, že takové to staré opatření, že určený žák v nepřítomnosti učitelky zlobící spolužáky zapisuje na tabuli, je krajně nevhodné a ničí to vztahy mezi žáky a narušuje to klima ve třídě. Studenti to pochopí během vteřiny, každý rozumný člověk si uvědomí, proč je to nepedagogické. Ale Tovarová a její kumpánky z vedení školy tohle práskačství dovedly na úplně jiný level!

Jak si tyto osoby v čele školy představují výchovné působení, ilustruje i zavedení „trestné lavice“ před sborovnou na staré budově školy pro žáky na 2. stupni. Děti, které se různými způsoby, třeba i zdánlivě, provinily proti školním pravidlům, jsou tu terčem posměchu a zesměšňování před očima ostatních kolemjdoucích dětí. Mám hrozně rád (ironie!), když mi kdejaký ňouma do diskuze píše, že ubozí učitelé jsou „pranýřováni“. Tady máte reálný pranýř, přímo ve škole, a sedí na něm děti! Tohle všechno udávání a pranýřování dětí se dělo ve škole, kde by měli pracovat odborníci na vzdělávání, se špičkovou znalostí pedagogiky a pedagogické psychologie! Ale český učitel je často pravým opakem toho, co by měl být. Je to bez přehánění tragédie. A přestože o této věci ví jak Česká školní inspekce, tak zastupitelstvo města, starosta nebo ministerstvo školství, nestalo se nic.

Diví se někdo, že v této škole, kde udavači z řad žáků donášejí na své spolužáky, se totiž děje i mezi učiteli? Ty tři osoby z vedení školy, které mají odpovědnost za kvalitu vzdělávání, v podpoře toho „fízlovského“ klimatu nehledí doprava nebo doleva. Podobné móresy mají zelenou i v řešení každodenních situací ve škole. Žák nebo učitel, padni komu padni. Běda tomu, kdo se jim postaví! Ale to je zase na další příběh. To nejlepší na konec: víte, jaké je motto téhle školy?
„Škola – dílna lidskosti“!

Druhý text o škole: ZŠ Bedřicha Hrozného v Lysé nad Labem: škola, která zabíjí sny

Třetí text o škole: ZŠ Bedřicha Hrozného v Lysé nad Labem: škola, která se lživě vymlouvá na ukrajinské žáky

Čtvrtý text o škole: ZŠ Bedřicha Hrozného v Lysé nad Labem: škola, vydaná na pospas