ZŠ Bedřicha Hrozného v Lysé nad Labem: škola, která zabíjí sny

Máme tu školu s toxickým, udavačským prostředím, kde se chyby žáků řeší represí: Základní školu Bedřicha Hrozného v Lysé nad Labem. Vše tu řídí tato trojice: ředitelka Irena Jarešová a její zástupkyně Karolína Salačová a Jana Tovarová, která si nabrala celou řadu dalších funkcí. To víte, za všechny jsou příplatky a koruna nesmrdí. Ředitelka Jarešová tuhle fintu dobře zná. Na svém předchozím působišti si jako ředitelka ZŠ Přerov nad Labem nechala vyplácet plat jako „topička plynového topení“ a to tam měla školníka. Škoda, že stejně jako na svou peněženku nemyslela na školní kasu, ve které udělala neoprávněnými výplatami odměn, placením soukromých aktivit a neoprávněným navýšením odstupného z prostředků příspěvkové organizace škodu ve výši 60.057,- Kč, kterou musela ve splátkách vracet. Malý detail, který Jarešová patrně nezmínila při výběrovém řízení v Lysé nad Labem. Zde ale nasadila při řízení školy tvrdý metr. Ne tedy na sebe, ale na žáky. V jejích očích byl a je ceněný ten učitel, který pro nějakou tu důtku a pětku nejde daleko, a to i na prvním stupni. Do tohoto prostředí přišla učitelka, která měla ideály a chtěla věci ve své třídě dělat zásadně jinak.

Hana Houžvičková: „S ubíhajícími roky jsem se rozhodla, že si začnu plnit své životní sny: znovu se vrátit do školství a učit děti. Dříve jsem 14 let pracovala ve školství, v MŠ na pozici učitelky a ředitelky, bohužel, ze zdravotních důvodů jsem ze školství před lety odešla. Byla jsem přijata dne 1.9.2023 na ZŠ Bedřicha Hrozného v Lysé nad Labem na pozici třídní učitelky 4.B. Motto školy se mi velmi líbilo: „Škola – dílna lidskosti“. Práce s dětmi mě opět velmi naplňovala, bavila, s nadšením jsem se připravovala na vyučování a plánovala akce a výlety. S dětmi i rodiči jsme se pomalu sžívali, poznávali, třída byla velmi živá (9 dívek a 15 chlapců). Vše krásně bezproblémově plynulo, žádné poznámky, žádné důtky, volila jsem cestu domluvy a pozitivní motivace, děti chodily do školy rády, klima třídy bylo velmi příjemné. Do Základní školy Bedřicha Hrozného jsem vstoupila s čistými úmysly, se záměrem děti vyučovat a vychovávat tak, aby se děti ve škole cítily příjemně, aby se do školy každý den těšily.“

Rodiče kvitovali přístup paní učitelky a po té předchozí učitelce původně hodně divoká třída začínala nacházet společnou řeč. Rozdíl mezi oběma učitelkami popisuje maminka jednoho žáka: „Náš syn si Vás oblíbil a svým způsobem Vás měl rád, za což jsme byli vděční. Víme, že to s ním není jednoduché a Vy jste si k němu našla cestu. Vždy, když jsme se ptali, jak bylo ve škole, tak říkal, že dobře, protože paní učitelka je na něho hodná. Což se o Vaší předchůdkyni říct nedalo. Při každé příležitosti nezapomněla podotknout, že by mu bylo lépe na speciální škole. Takže jsme byli rádi, když jsme se dozvěděli, že od čtvrté třídy bude mít novou třídní, a doufali v lepší „souhru“. Myslím, že Vám se to povedlo.“ Vedení školy si však očividně řeklo: Co dělat s učitelkou, která se tak vymyká zdejším zvyklostem a přitom se navíc zdá, že její přístup funguje? Asi by měla dostat za vyučenou! Stačilo využít několikadenní nepřítomnosti této učitelky i její asistentky v listopadu 2023 a začaly se dít věci. Najednou se děti začaly „svěřovat“, že je na ně paní učitelka „zlá“. Takže si to vzala na starost mistryně mnoha řemesel Jana Tovarová. Slovy zprávy České školní inspekce: „jedna z dívek navrhla využití schránky důvěry, žáci vzápětí vzkazy napsali a vhodili je do ní. Následně jí sdělili i své obavy, jestli z toho „nebudou mít průšvih“, vysvětlila jim, že nikoliv.“ Tovarová následně přišla do třídy realizovat komunitní kruh. Později Tovarová České školní inspekci tvrdila, že žáci „uváděli, že (učitelka Houžvičková) vyvolává ty, co se moc nehlásí, zarývá jim nehty do paží při počítání u dveří, píská píšťalkou ve třídě, negativně je hodnotí přidělováním zamračených smajlíků“.

Hana Houžvičková: „Po mém návratu do školy po nemoci jsem byla předvolána vedením školy na jednání před vyučováním v 7.00 hodin ráno dne 20.11.2023, kde jsem byla obviněna, že jsem na děti zlá, že děti ohrožuji, škrábu je do krve atd. ovšem s tím, že škola žádné důkazy nemá a nikdo si ani nestěžoval. Ve schránce důvěry se ale prý objevily lístečky (psané tiskacím písmem), které jsem do dnešního dne neviděla.“

Trojice Jarešová, Salačová a Tovarová se do paní učitelky pustila a zahrnula ji obviněním, že si některé děti ze 4.B na její chování stěžovaly, že dětem „ubližuje“, „svými nehty je škrábe do krve a ohrožuje je„, že „děti mají na ramenou škrábance“ atd. Všechna tato obvinění p. Houžvičková odmítla – a ostatně striktně odmítá dodnes. Vedení školy pak jednalo s totální ztrátou soudnosti. Zápis České školní inspekce o tom hovoří takto: „Zástupkyně (Tovarová) uvedla, že 23. listopadu 2023 vešla do třídy a jmenovitě vyzvala dva žáky, aby s ní šli (postupně) do kanceláře. Sdělila, že s nimi bez dalšího pedagogického pracovníka vedla rozhovor… Ve stejný den zástupkyně ŠPP vešla do třídy, vyzvala všechny žáky, kteří psali do schránky důvěry, aby s ní odešli mimo třídu na chodbu. Dotazovala se jich, zda si stojí za svým názorem, který napsali do schránky důvěry. Žáci si museli rozebrat lístečky a napsat na ně své jméno.“

Nevím, kde se Tovarová vzdělávala ke svým funkcím, ale z tohoto a také dalších událostí je vidět, že porušuje snad všechny zásady práce s dětmi, zejména s takto malými. Velmi dlouhé rozhovory, kdy dospělý tlačí na malé čtvrťáčky, jsou porušením psychické hygieny a mohou být velmi poškozující. Sama zpráva České školní inspekce uvádí, že Tovarová: „si se žákyní povídala cca 15 minut… následně hovořila s druhým žákem cca 20 minut“ a „vedla oddělené rozhovory (u šatny cca 10 minut a další rozhovor cca 20 minut)“. I kdyby to byla pravda a časy nebyly ještě delší, je to velká zátěž. Rozhovory vedla vždy sama, nikdo jiný u toho nebyl. Ostatně, to je Tovarové zvykem, viz její konzultace mezi čtyřma očima se starosty tříd / donašeči s jejich notýsky. Stejně nesoudně se chovala druhá zástupkyně Salačová. Rovněž děti sama vyslýchala za zavřenými dveřmi a nutila děti podepsat její rukou sepsaný až dvoustránkový text. Kdo si myslí, že čtvrťák si po takové nátlaku pak ještě s porozuměním přečte, co Salašová naškrábala na dvou stranách rukopisu, musí být blázen. Navíc si představte, že by se v tom objevila nějaká nepřesnost. To bude čtvrťák protestovat a opravovat paní zástupkyni? Další neuvěřitelný exces vedení školy. Rodiče těchto dětí se to však dozvěděli a začali rázně jednat. Naprosto šokující a krajně nevhodné bylo zejména to, že žáci „vysvětlovali“ a pak „podepisovali“ své původně anonymní sdělení. To je prostě pedagogická prasárna, omluvte prosím moji francouzštinu. A stejně to vyhodnotili i inspektoři, kteří zapsali do zprávy: „Zacházení s informacemi ze schránky důvěry, která má být pro žáky bezpečným prostředím pro vyjádření jejich případných obav a problémů, bylo nesprávné. Není přípustné, aby byli žáci, kteří prostřednictvím schránky důvěry vyjádřili svůj názor, před spolužáky jakkoli identifikováni a vyzýváni k autorizaci svého příspěvku. Pedagogičtí pracovníci mohou vést rozhovory se žáky bez přítomnosti jejich zákonných zástupců, je však vhodné zajistit v takovém případě žákovi vhodným způsobem pocit bezpečí (podle okolností např. přítomností kamaráda).“

A to ještě nevíte, že škola si poté pozvala rodiče oněch žáků ze čtyř lístečků, aby podpisem potvrdili, že jejich děti psaly pravdu! Když píšu čtyři, hned doplním, že počet není úplně jistý. Počet lístečků se totiž v různých situacích a v prohlášení vedení školy zmenšoval a posléze zase zvětšoval. To, co bylo stále stejné, byla jejich neviditelnost pro jakékoliv oči a dospělácké údajné formulace na nich. Takhle věty opravdoví čtvrťáci neformulují, např. „Naše paní třídní učitelka Hana Houžvičková je na nás zlá, ohrožuje nás.“ To je, panečku, slovní zásoba a ta stavba věty! Jen tak na ukázku připojuji obrázek, jak mi nedávno jinou paní učitelku na jiné škole hodnotili páťáci, tedy o celý rok starší žáci. Trochu rozdíl, že? Vím, že jsou lidé, kteří v prvním textu o této škole ani nevěřili autenticitě zápisníčků, přestože jejich existence byla od několika rodičů potvrzená. A je jasné, že i když někteří čtvrťáčci mají problém se správně podepsat, jiní píší o mnoho lépe. Ponechávám tedy jen zdravému rozumu poučených čtenářů, s jakou pravděpodobností by se od žáka 4. třídy objevila podobná formulace. Jen zdůrazňuji, že tohle NENÍ ani náhodou ten hlavní problém.

Tragikomická situace totiž nekončila. Do notně rozhozené třídy 4.B nakráčely Tovarová a Salačová a žákům sdělily, že „vyjádření ve schránce důvěry nebyla pravdivá“, že děti lhaly a p. učitelka Houžvičková sama rozhodne, jak děti potrestá. Rozumíte tomu? Nejprve lopotné obviňování paní učitelky a následně jí daly volnou ruku pro potrestání údajně prolhaných žáků, kteří už ani nevěděli, kde jim hlava stojí. Paní Houžvičková, která samozřejmě ani v tomto případě nikoho netrestala, to popisuje takto: „Klima ve třídě začalo „houstnout“, začalo být silně narušené, děti se mi omlouvaly, plakaly, hádaly se mezi sebou, kdo co řekl a co kdo napsal či nenapsal.“ Některé děti také vše probraly doma s rodiči a začaly běhat za vedením školy s tím, že nemluvily pravdu, že chtějí změnit „výpověď“. A právě na nátlak rodičů byla ředitelkou svolána mimořádná třídní schůzka i za účasti zástupce zřizovatele školy. Jenomže ředitelka přesně ten den předala paní Houžvičkové „Oznámení o zrušení pracovního poměru“ a předpokládala, že jí tím znemožní třídní schůzky se zúčastnit. Ta však na třídní schůzku přišla, rodiče se za ni postavili a požadovali její znovupřijetí do pracovního poměru. Ředitelka s tím pod tlakem nakonec souhlasila a doslova utekla ze schůzky jako spráskaný pes. Stejně tak utekla před rodiči i Salačová a Tovarová.

Takže jaký byl po tom všem výsledek nekompetentního a nekorektního konání vedení školy? Paní učitelka, která je neprávem pošpiněná, čtvrťáčci, kteří jsou dlouhé měsíce bez třídní učitelky a z nichž někteří mohou cítit pocit viny za odchod hodné paní učitelky, naštvaní rodiče, kteří se původně radovali, že jejich děti konečně měly štěstí na kvalitní a hodnou paní učitelku, ale ta byla odejita. Divíte se paní Houžvičkové, že za této situace návrat do školy odmítla? Dokážete si představit, jak ji loučení s dětmi, které plakaly a objímaly ji, muselo trhat srdce? Umí si někdo představit, jak se cítily děti, které nemohly pochopit dění kolem sebe? Komu na nich vlastně záleží?

A co na to zřizovatel školy? Po čtyřech měsících od křivého obvinění p. učitelky se nyní alibisticky a zbaběle staví na stranu vedení školy. To víte, právníci poradili. Zřizovatel se ale nemá schovávat za právníky, ale konat. Výmluvy na to, jak je „hrozně těžké“ odvolat ředitelku, jsou směšné. Veřejnost neočekává, že by ředitelka na hodinu letěla (což by možné samozřejmě bylo a dalo by to jasný signál), ale to, že pokud starosta nemá koule, třeba je u sebe objeví někdo jiný ze zastupitelů. Bez váhání a bez výmluv na to, že „škola potřebuje klid“. Ano, výběrové řízení na ředitelku školy se blíží… blablaba. Ale kdo jasně prohlásí, že to, co se ve škole dělo, je nepřijatelné? Kdo zabezpečí, aby po ředitelce nenastoupil někdo, kdo se na současném stavu podílí? Jak to, že k dětem mají stále přístup ti, kdo je poškozují? V současnosti se k mým zdrojům přidávají další, dostávám maily a zprávy. V textu na obrázku vidíte některé reakce veřejnosti na předchozí blog. A to, že tohle nebyl ani zdaleka jediný exces současného vedení za tichého souhlasu a nečinnosti zřizovatele, ukáži dále.

První text o škole: ZŠ Bedřicha Hrozného v Lysé nad Labem: škola dětských udavačů

Třetí text o škole: ZŠ Bedřicha Hrozného v Lysé nad Labem: škola, která se lživě vymlouvá na ukrajinské žáky

Čtvrtý text o škole: ZŠ Bedřicha Hrozného v Lysé nad Labem: škola, vydaná na pospas