Revize RVP: poslední ať zhasne

Proč?

V podstatě nikdo, kdo znal RVP, nezpochybňoval jeho nadčasovost a kvalitu. Tento program umožňoval a umožňuje školám učit velmi svobodně, alternativně, ale i tradičně, mainstreamově. Jeho největší chybou bylo a je, že ho mnozí učitelé a velké většina škol neuměli a stále neumějí využít. Ještě po dvaceti let povinnosti ho realizovat zhruba 90% učitelů nezná ani přibližné znění očekávaných výstupů, které přitom musejí ve třídách realizovat. Aby se český učitel naučil alespoň parafrázovat dvacet pět dvouřádkových vzdělávacích cílů, to je totiž příliš náročný úkol. Stejně jako chtít po školách, aby svůj Školní vzdělávací program zpracovali správně. Dvacet let se s tím nedělalo nic a Česká školní inspekce často věci jen zhoršovala nesmyslnými a pitomými požadavky, které RVP často přímo odporovaly. Příprava učitelů na peďácích RVP v podstatě ignorovala. Ve většině škol je ŠVP mrtvý, zbytečný dokument. To, co se mělo zlepšit, byla práce s RVP / ŠVP, kterýžto potenciál školy využily maximálně tak na 10%. Najednou se v nějakých hlavách vylíhl plán RVP revidovat, přestože v něm samotném problém nebyl ani náhodou. Je to jako kdyby farmář, který neumí využít moderní kombajn, dostal najednou jiný. Ne lepší, ale prostě nový. Nebylo lepší, efektivnější a lacinější naučit ho zacházet s původním kombajnem, který už má celé roky v garáži? A zjistit, co je a co není třeba modernizovat? Podle MŠMT nic z toho není nutné, ale odkdy ministerstvo školství rozumí vzdělávání, že? V různých diskuzích se objevovaly dva názory, které zastávám také a které vyslovila například H. Košťálová, M. Adler nebo J. Bartoš: 1) Všechno to krásné, co prý přinese revize, už je dávno možné i se stávajícím RVP! 2) Různé „novinky“, které přinese revize, povedou k menší autonomii škol, snížení kvality vzdělávání a posunou nás zpět. Ale néééé, prohlašoval Jan Jiterský z oboru kurikula na MŠMT. Prý: „Ničeho se nebojte, revize přinese možnost volby pro žáky!“ Tak určitě. Co nám MŠMT / Národní pedagogický institut také slíbil na začátku ústy svých představitelů? 1) Modernizaci vzdělávacích cílů. 2) Větší srozumitelnost, zjednodušení vzdělávacích cílů (aby jim rozuměli i rodiče a žáci) a zmenšení objemů učiva. 3) Větší zapojení učitelů z praxe. 4) Lepší komunikaci se školami a větší možnost se podílet na připomínkování. 5) To, že se změny ověří a neuspěchají. A co se stalo? Ve všech těchto halasně vyhlašovaných závazcích a slibech MŠMT a NPI selhaly a dělají pravý opak.

Modernizace?

Už od začátku se kolem revize RVP rojí velké množství nápadů, které jsou často protichůdné a ukazují, že nebylo a stále není jasno v celkové filozofii revize. Existuje pracně vytvořený dokument, který se jmenuje Hlavní směry revize Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání. Tento skoro stostránkový text měl být vodítkem pro další kroky revize. Jak se dnes ukazuje, byla to zbytečná práce, protože  jeho doporučení se vesele ignorují. Také nebyl schválen, ale byl pouze vzat na vědomí.  Přece si  MŠMT a NPI nenechá do věci kecat od nějaké expertní skupiny. V hlavních směrech je například tohle: „Nedoporučujeme dělení nebo reorganizaci současných vzdělávacích oblastí na další obory ani přidávání dalších, nových… Je třeba mít na mysli i skutečnost, že přípravu na obory s nízkou časovou dotací je na fakultách připravujících učitele obtížné prosadit. Rovněž je třeba vnímat, že příprava učitelů na zcela nové studijní programy (obsahy) vyžaduje výrazně delší dobu (příprava a schválení akreditace programu, vzdělávání dostatečného množství učitelů), výraznou metodickou podporu, přípravu nových učebnic a učebních pomůcek i zajištění potřebných finančních zdrojů.“ Ale MŠMT / NPI se rozhodlo udělat pravý opak, máme tu nové vzdělávací oblasti a nové obory a tvůrci mimo jiné přivedli na svět model nového učitele, který umí tančit, stříhat filmy a režírovat muzikály. Kde se takoví učitelé vezmou? Koho to zajímá? Takto bychom mohli pokračovat dlouho. Práce na revizi RVP připomíná nové verze Windows: hlavně se musí změnit to, na co si všichni zvykli a co dobře funguje, protože pak by to nebyla ta správná „inovace“. Ale vlastně: jak by tvůrci revize mohli vědět, co dobře fungovalo? Vždyť drtivá většina z nich ani ve školách nepracuje! To, co je na celém dokumentu nejsmutnější, je věta: „Hlavní očekávanou změnou by mělo být zlepšení porozumění RVP a jeho principům a přijetí myšlenek RVP školami.“ To, jak se nyní vede tomu „přijetí myšlenek“, jsme aktuálně svědky. Kromě NPI snad není v českém školství nikdo, kdo by nový RVP vítal a mnozí volají po jeho zrušení nebo jeho odložení. Učitelé mnoha oborů a akademici mnoha kateder protestují, píší petice a demonstrativně odcházejí z pracovních týmů. Dokonce i ona expertní skupina, která vytvořila onen dokument „Hlavní směry revize“ sepsala prohlášení, kde se zděšením hodnotí aktuální stav věcí. Například: „Někteří aktéři a tvůrci revize považovali za hlavní cíl další prohlubování kompetenčního pojetí výuky, zatímco jiní modernizaci a redukci vzdělávacího obsahu předmětů. Pojetí různých částí RVP ZV tak není koherentní, v některých oborech není příliš zřejmá modernizace a redukce ani kompetenční a gramotnostní pojetí.“  Tím je zaobaleně řečeno to, že v současné verzi revize je bordel. NPI nedokázala ukočírovat zaměření ani kvalitu práce v jednotlivých týmech tvůrců, takže například znění očekávaných výstupů učení (OVU) je každý pes, jiná ves. Jak napsal Marek Adler ze stále více rozkvétající „Asociace pedagogických pracovníků ČR“: Celý proces revizí rámcového vzdělávacího programu je nezvládnutý. Místo reálné podpory škol a učitelů v posledních letech se řeší nesystematické změny. Ministerstvo a institut selhaly ve formulaci zadání, řízení procesu i komunikaci s odbornou veřejností. Revize vedli nezkušení lidé, což projekt od začátku odsoudilo k neúspěchu. Pedagogové jsou již zcela vyčerpaní nekonečnými diskusemi, nahodilými nápady pana ministra a dalších politiků. Drtivou většinu již proces revizí vzdělávacího programu nezajímá. Ti, kteří proces sledují, jsou s ním nespokojeni. V přímém přenosu můžeme sledovat rozpad jakékoliv vize českého školství. Směřování revizí je nejasné a původní zaměření na kompetenční kurikulum zmizelo.“ Smutně vtipný je popis Š. Beierlové OVU v matematice: „Celkově je matematika popsána spíš klasicky a jediná modernizace je v tom, že se ve výsledcích učení objevují věty jako “řeší s pomocí úloh ze současného světa”. Revize nic nezlepšila, nezjednodušila, nezmenšila – v některých oborech přesně naopak – stanovené cíle jsou mimo kompetenční výuku, objem učiva se zvýšil a vše je popsáno podivným, jen obtížně pochopitelným jazykem. 

Srozumitelnost?

Od první chvíle učitelé tápou, co vlastně všechny ty nové nápady znamenají prakticky. Nebyly a nejsou srozumitelné různé novinky, které revize hrozí přinést. Nemám ani zdaleka místo na všechny, ale jako ilustraci ocituji P. Tišla: „Jako učitel z toho mám obavy testování v uzlových bodech vzdělávání.. Velká revize by měla ještě více posílit kompetenční pojetí vyučování. Není mi ale úplně jasné, jak se budou v uzlových bodech „kompetence“ testovat. Sestavit dobrý test pro jasně dané a vymezené učivo je úkol, který se někdy nedaří ani velkým státním agenturám. Celostátní kompetenční test jsem ještě neviděl. Budou-li školy tlačeny k dobrým výsledkům v testech, povede to logicky k navyšování dotací hodin v oborech testovaných a na okrajovější obory mnoho nezbyde. To může být budoucí osud zeměpisu, dějepisu, chemie či fyziky.“ Vidíme nyní, jak se po dvou letech od tohoto výroku tyto obavy naplňují. K srozumitelnosti vzdělávacích cílů: to, že si s tím NPI hlavu neláme, ukázala už tzv. malá revize, kdy některým výstupům neporozuměli ani odborně vzdělaní učitelé IT. Například výstup „zakóduje a dekóduje jednoduchý text a obrázek“ je nepotřebný nesmysl, který nemá v reálném světě IT žádnou aplikace a využití. V nové informatice se vytvářejí programátoři, ale úplně chybí práce s grafikou a myšlenka, že Word naučí učitele češtiny a Excel učitel matematiky, je zkrátka stupidní a to praxe potvrdila. Jednak na to nemají čas a jednak s těmito programy mnozí ani neumějí. Ale to, co se povedlo zvrtat u revize IT jen tu a tam, je nyní u revidovaného RVP plošný masakr zdravého rozumu. Některé OVU jsou nesrozumitelné i pro členy komise, kteří mimochodem mezi sebou navzájem u jednotlivých oborů celou dobu tvorby ani nekomunikují. Co byste si představili jako výuku pod tímto OVU: „Žák posoudí, jak se připomínání historických událostí a tradic podílí na utváření jeho osobní identity a identity lidí v jeho okolí„? A co byste si představili pod tímto: „Žák propojuje v tvůrčích činnostech vnímání vlastní tělesnosti, získané anatomické znalosti a pohybové návyky a dovednosti s vnitřním prožíváním a vyjadřováním myšlenek, představ a pocitů„. Jádrem problému je ale to, že nikdo u jednotlivých komisí (a jejich členů) nijak nesjednotil vědomí toho, co je kompetence nebo gramotnost. Cílem revize bylo, aby to se nové vzdělávací cíle přiklonily ke klíčovým kompetencím, ale viditelně někteří členové nemají tušení, co to je a jak k ní žáky přivést. Takže pokud tvůrci revize nedostali srozumitelné zadání a ani nerozumí filozofii revize, nemohou být logicky srozumitelné ani výsledky jejich práce.

Praxe? 

Od prvních pracovních skupin, ať už se týkají čehokoliv, jsou učitelé v menšině nebo absentují. Začalo to u „hlavní koncepční skupiny“, kde se objevily některé až parodické postavy a v celkovém součtu tu bylo 17 neučitelů (z toho 8 lidí úplně mimo školství) a jen 3 učitelé, navíc všichni ze soukromých škol. Podobně tomu bylo i v komisích pro jednotlivé obory. Kdo tvořil matematiku? Jedna pracovnice NÚV, devět akademiků z univerzit a šest učitelů středních škol. Nula jakýchkoliv učitelů. Zeměpis: Jeden pracovník NÚV, šest akademiků z univerzit. Nula jakýchkoliv učitelů. Takto bych mohl pokračovat. Tedy mnohé obory „revidovaly“ osoby, které nikdy podle RVP nepracovali na ZŠ a tedy vůbec nevědí, jak dobré nebo špatné byly jednotlivé očekávané výstupy, protože je nikdy neučili. A nyní vymýšlejí UVU, které zase učit nebudou. Takže se není čemu divit, že neexistuje žádný modelový ŠVP, protože reální učitelé ve školách, kteří to měli na starosti, ho nedokázali vytvořit! V některých skupinách, které stanovovaly očekávané cíle učení, nebyl mezi tvůrci ani jeden učitel. Ano, zopakuji tu neuvěřitelnou věc: to, co mají učitelé v dalších letech učit, vymýšlejí ti, kdo nikdy neučili, nikdy ve třídě nepracovali a nikdy s dětmi neplnili žádné očekávané výstupy z aktuálního RVP. Otázka: jak může někdo revidovat něco, když ani neví, jak to funguje, je pro NPI asi zbytečná. Výsledky práce jednotlivých pracovních skupin jsou velmi rozdílné.  Dokonce i vždy velmi servilní Učitelská platforma napsala ve svém prohlášení: „V průběhu procesu dochází k neuváženým zásahům do již hotových částí RVP… Navíc se po veřejné konzultaci změnilo zadání pro tvůrce. Nově má být závazný kromě očekávaných výsledků učení také popis konkrétních aktivit žáka. Ty však neprošly zásadní oponenturou, protože měly být součástí pouze nepovinné metodické podpory.“ Jaká oponentura? Už jsem psal dříve, že je naprosto zřejmé, že vše je v režii NPI, kde si úředníci doslova dělají, co chtějí.

Komunikace?

Připomenu dva hlasy z mnoha, které předcházely revizi RVP. Protože „malá revize“ byla v podstatě zákeřná přepadovka škol, dušovali se mnozí, že teď to bude jinak. Jaroslav Faltýn z MŠMT: „Proces (revize) bude participativní, to je naše přání, snad se nám to podaří, protože se ukazuje, že v komunikaci rezervy jsou, ale teď z procesu malé revize máme zkušenosti a je třeba veřejně komunikovat v určitých fázích přípravy. Bude důležité, abychom dali dohromady pohled škol a dohromady pohled odborníků.“ Ivo Jupa z NPI: „Považuji za vyloučené, že by velká revize proběhla tak, že bychom o ní nemluvili s odbornou veřejností. Připravuje se proces, kde o tom budeme mluvit detailně se všemi.“ Chachá! Slibem nezarmoutíš, ale zde už nyní vidíme, že šlo o sliby – chyby. Přestože se MŠMT mnohokrát zaklínalo, že tentokrát bude komunikace lepší než u „malé revize“, ve skutečnosti je mnohem, mnohem horší. Z revize chodí různé zprávy, které všechny, kdo se o to zajímají a revizi fandili, jenom nasí*ají. Sorry za mou francouštinu, ale jinak to nazvat nejde. Kulaté stoly byly loutkovým divadlem, kdy si NPI často pozvalo jen ty, od kterých nejspíše čekala přitakávání a nadšení. Kdo chce ale vidět frašku největšího kalibru, tomu doporučuji jako ilustraci Kulatý stůl pro vzdělávací oblast Umění a kultura. Naprostou nekompetentnost předvedli šéf oboru Radek Marušák, Tereza Czesany Dvořáková a Jan Pelech, všichni pracovníci NPI. V podstatě každý zúčastněný, kromě těchto pracovníků NPI, ostře kritizoval už jejich svévolný výmysl s oborem Hudební, taneční a dramatická výchova a také jeho obsah. Od oponenta a členů odborných kateder na univerzitách nezazněla jediná pochvala, ale bylo jasně vyřčeno, že: „je to odtržené od školní reality / výstupy jsou přepálené a připomínají spíše cíle základní umělecké školy / nerespektují vývojové fáze dítěte / ve výtvarce a hudebce byly výstupy osekány na třetinu / sloučilo se neslučitelné / chybí nám na to učitelé / chybí nám na to společný metajazyk, metodika / tohle implementovat je nad síly našeho školství a našich učitelů / nemáme studenty – budoucí učitele, kteří by to zvládli realizovat / tisíce učitelů nejsou na tuto situaci připraveni /současný návrh je pro školy nereálný„. Dokonce i ten Jiterský z MŠMT to řekl: „Mám stejné obavy /  integrace se nepodařila / nevznikla opravdu integrovaná oblast / snaha o „etablování nových oborů vystrčila z pozornosti samotného žáka / je potřeba „definovat vzdělávací obsah tak, aby byl smysluplný a jemu k užitku – a nikoliv k užitku samotného oboru“. Na všechny námitky odpovídali mimoňové z NPI stejně: to přece nebudou učit učitelé, ale externisté! Jinou radu neměli. Slyšte slyšte! Tento obor je vytvořen samotnými tvůrci tak, že se nepočítá s realizací OVO učiteli! A víte, co se stalo po té blamáži u kulatého stolu s těmi obsahy? Nic. Máme je úplně stejné v revidovaném RVP.  Sebevětší kritika oponentů, expertů a odborníků nezmohla NIC. Tak na co jsou ty kulaté stoly? Na co je „komunikace“ s MŠMT a NPI? A to samotné připomínkování? Výsměch. Nechci svůj text natahovat, takže krátce: takhle nějak vypadá alibismus v praxi. Nepřipomínkovalo se to, co se mělo a jak by se mělo.

Čas?

Pokud mě paměť neklame, přece jen už je to dvacet let, původní RVP se ověřoval zhruba v desítce, možná dvaceti školách, kde se podle něj jeden celý školní rok učilo, pak se zpracovaly poznatky, pozměňovalo se a pak ještě přišly další dva roky, kdy se školili koordinátoři ŠVP. I tak bylo tohle tempo považováno za rychlé. Ale to, co se děje nyní s revidovaným RVP, je prostě zbytečný a hloupý sprint. Něco jako když slepý kličkuje na horské cestě na terénním kole, jeho rychlost se stále zvyšuje, zatímco jeho schopnost řídit a dojet bezpečně se nesnižuje, ale přímo řítí k nule volným pádem. Přestože revize kulhá na obě nohy a kvalita revidovaného RVP je zoufalá a nejsou vůbec hotovy všechny avizované doprovodné materiály, stále se honí původní termíny. Není vůbec hotový onen vzorový / modelový ŠVP (původně jich dokonce mělo být víc variant!). Nyní se na něm šturmuje: jeden můj kolega vytváří do modelového ŠVP jeden předmět pro všechny ročníky ZŠ. Měl na to víkend! Tedy na to, aby všechny očekávané výstupy učení (OVU) rozřadil do ročníků, přiřadil a formuloval k nim uzlové body pro 9. ročník, 6. ročník, k OVU navíc formuloval strategie klíčových kompetencí a základních gramotností (což jsou dva sloupce) a navíc doporučené učivo! Dva dny! Což je tedy mnohem méně času, než po  který jsem já skládal tento text. Tohle šílenství se nyní děje na mnoha učitelských stolech. Nic se ověřovat nebude, natož aby se podle připravovaného nového RVP někde učilo. MŠMT toho bastarda plánuje vrhnout na naše školství jako největší sígr ve třídě háže smrdutou bombu. Revidovaný RVP bude schválen do konce roku, i kdyby čert na koze jezdil. Jediná dobrá zpráva v celé té taškařici je, že nakonec MŠMT couvá. Onen revidovaný RVP prý nebude definitivní, učivo, které nebylo a pak zase bylo povinné, už opět povinné není a podobně. Vlastně se nic neudělalo dobře, ale to nevadí, protože z definitivního a hotového tu – čáry máry fuk – najednou máme pracovní verzi. Nikdo ale neví, co se nakonec v kebuli ministra a dalších urodí a co bude za týden zase jinak.

Otázky?

Na závěr tohoto textu bych formuloval alespoň některé otázky z těch mnoha, které mi vyvstávají v hlavě.

1. Kdo vlastně rozhodl, že tím správným tvůrcem revize RVP je NPI a když se nyní ukazuje, že úkol vůbec nezvládli, jak to lze napravit?
2. Proč by měli školy a učitelé jednat jinak (tedy ho ignorovat) s tímto RVP, když to dlouhé roky dělaly s tím předchozím?
3. Kdo vůbec věří NPI, že je schopno zvládnout tvorbu slíbených podpůrných materiálů, učebnic a podobně?
4. Proč tyto materiály nevytvářelo v předchozích 20 letech u aktuálního RVP?
5. Když některé pracovní skupiny odvedly u svých oborů mizernou práci (jak je nyní už jasně patrné), jaký kontrolní a opravný mechanismus to změní?
6. Proč MŠMT a NPI svou alibistickou, nekonzistentní a klamavou komunikací odrazuje od reformy i ty učitele, kteří byli připraveni ji podpořit?
7. Proč MŠMT a NPI ignoruje početné hlasy oborových expertů, vzdělávacích odborníků i učitelů?
8. Nesvědčí o nekvalitě revidovaného RVP to, že pověřené školy ani nebyly schopny zpracovat ŠVP?
9. Proč do revize RVP zasahují tak výrazně nápady nekompetentního ministra školství?
10. Proč se vůbec tak spěchá a proč se všechno tak tají?

MŠMT a NPI se dokonale povedlo jen jedno: v podstatě všichni, kdo se o tvorbu revize zajímali, jsou zklamaní, naštvaní a cítí se podvedeni. Garantuji vám, že učitelé hudební a výtvarné výchovy už nyní revidovaný RVP nenávidí a garantuji Vám, že brzy se k nim přidají i celé další skupiny učitelů. Zdá se, že přes aroganci a zebejčenost NPI se na MŠMT ozývají některé rozumnější nebo spíše vystrašenější hlasy, takže se teď trochu couvá a přešlapuje. Odvoláváme, co jsme slíbili a slibujeme, co jsme neslíbili a nebo taky slíbili a pak to odvolali. Ale taky jde o politiku a všichni víme, co za máme za nekňubu jako ministra školství. Ten je ve stavu podepsat jako RVP i jídelní lístek do bufetu. Přece je to jeho politický slib. Potvrzují se moje slova, že nejhorší nepřítel našeho školství jsou naši vlastní politici. Moje rada? Dokončete v klidu a rozumných termínech to, co jste rozpracovali a poté ověřujte na několika školách minimálně celý školní rok nebo dva. Mezitím nechť proběhne opravdové připomínkování učiteli, ale toho co a jak by opravdu podle revidovaného RVP měli učit. A NPI? Zrušte celý ten kabaret nadobro, Cermat se k tomu může přidat a poslední ať zhasne.