Proč to ten Čapek dělá? Rozbor motivace pedagogického rytíře Jedi.
Psal jsem si maily s jedním politikem, který se zajímal o jeden z mých případů. Napsal mi mimo jiné: „Očividně mnoho lidí nechápe, proč „tohle“ děláte. Nějak jim nejde na rozum Vaše bojové nasazení. Myšlenka, že by někdo řešil kvalitu výuky a učitelů na školách, aniž by tam měl svoje dítě či z toho „něco“ měl, je těžko uchopitelná.“
Tuhle myšlenku pak rozvedl: „Motivace R. Čapka – to by si pomalu na Vašem blogu zasloužilo extra sekci/příspěvek, protože jsem se setkal u mnoha lidí s různými vysvětleními: „někoho na té škole má/má něco proti někomu na té škole“, „jde mu o slávu, někam se chce dostat“, „je to nějaký ukřivděný / vyhozený a honí si na tom ego“, „má peníze za ty školení a takhle si dělá reklamu“, „má peníze ze sociálních sítí/youtube“, „má nějaké příjmy z reklamy (na co…)“. V podstatě bych řekl, že pro „veřejnost“ (zejm. tu pedagogickou či „politickou“) je přijatelnější jakékoliv sebeabsrudnější vysvětlení Vaší činnosti než to, že se snažíte měnit systém k lepšímu „jen tak“. Trochu mám dojem, že to přesně odpovídá heslu „podle sebe soudím tebe“.
Přečetl jsem si to a řekl si, že to nechám být. Vysvětluje snad svou motivaci ten, kdo pomáhá bezdomovcům nebo sbírá odpadky v lese? Ale pak jsem si řekl, že by bylo užitečné napsat o tom pár poznámek pro ty, kdy stáli, stojí a budou stát na mé straně. Aby pro ty druhé, ty hlupáky a pitomce, měli odpověď. Proč se o to tedy Čapek stará, když tam nemá své dítě?
Někoho na té škole má/má něco proti někomu na té škole
V 99% událostí, o kterých píšu, nikoho na dané škole neznám a proti nikomu tam dopředu nic nemám. Pamatuji se snad jen na jeden jediný případ, kdy jsem znal osobně několik aktérů. A také tam nebyly žádné negativní vztahy z minulosti. Žádný z mých případů nebyl veden snahou o pomstu, protože se nemám nikomu za co mstít. Od roku 2017 jsem na volné noze, nemám žádného šéfa a nejsem v žádné organizaci. V mém životě není nic, co by mě vedlo k nějaké pomstychtivosti.
Jde mu o slávu
Otevřeně říkám, že mám „slávy“ dostatek a víc ji nepotřebuji. Ve vzdělávacím prostředí mě téměř každý zná a větší okruh „slávy“ je pro mě nepotřebný. Vím, že můj hlas je slyšet a vím, že se věci, o kterých píšu, dostanou k těm, kterých se týkají. To mi bohatě stačí. Kdybych chtěl být „slavný“ ve smyslu popularity, nekritizoval bych nedostatky českého školství, ale psal motivační citáty o učitelích a dělal ze sebe pedagogickou matku Terezu. To je mi ale odporné. Samozřejmě jsem rád, že se třeba v rozhovorech pro média mohu k věcem vyjadřovat a že můj hlas má nějakou váhu, ale jak se každý může přesvědčit, snahou o popularitu se moje názory neřídí.
Někam se chce dostat
Opravdu mě nenapadá funkce, pozice nebo místo, kam bych se „chtěl dostat“. Politika mě zajímá jen vzdělávací, ale žádnému politikovi nic nedlužím, v zájmu žádného nejednám a žádné jiné politické zájmy, než kvalitní vzdělávání, ani nemám. Vím, že leckteré případy zasahují do lokální politiky, ale ta mě nezajímá a politikaření je mi odporné, protože příliš často školám, tedy učitelům a žákům, hodně škodí. Nechci se cpát do státní zprávy, žádné teplé místečko nehledám. Na MŠMT bych šel jedině jako nezávislý školský ombudsman s volnou pracovní dobou, mimopražským působištěm, bez nutnosti nosit sako, bez chození do kanceláře, bez nutnosti porad a potkávání se školskými byrokraty. Cermat nebo NPI navštívím jedině s plamenometem v ruce. Takže kam se vlastně chci dostat? Do pedagogického nebe, řekl bych. Proto musím konat ještě hodně dobra pro žáky a kvalitní učitele.
Je nějaký ukřivděný / vyhozený
Pravdivě říkám, že jsem z žádného zaměstnání nebyl vyhozen. Moje odchody byly zapříčiněny stěhováním, přechodem do jiné školy nebo koncem smlouvy na dobu určitou, danou grantem nebo pracovní smlouvou. Česky a stručně: nikdo mě nevyhodil. A ukřivděnost? Ta je jen pro slabochy. Co tě neporazí, to tě zocelí. To už vím dlouho a naučil jsem se to na vojně. To už nějaký pátek je. Navíc jako stabilní flegmatik mám jiné mechanismy na boj s „křivdami“, než užírat se ukřivděností.
Honí si na tom ego
Myslím, že takto, jak to dělám já, se moc ego nehoní. Jak pracuji na případech, které se objeví na mém blogu? Musíte si případ pročíst, rozhodnout se, zda ho zveřejníte, pak prostudujete materiály, oslovíte zdroje, zpracujete, pošlete zdrojům k doplnění… a nakonec vidíte, jestli jste pomohli, jestli jste něco změnili anebo ne. A pokud ano, přichází spokojenost, ale s egem to nedělá nic. Alespoň s mým ne. Když někomu pomůžete, máte z toho dobrý pocit, ale co s tím má společného ego? To už ve svém věku na nějaké úrovni mám a ta úroveň se moc nehýbe.
Má peníze za ty školení a takhle si dělá reklamu
Psal jsem to už jednou nebo dvakrát a napíšu to potřetí: české školství není šoubyznys. Kontroverze zde není vítaná. Tím, že se věnuji nešvarům našeho školství, žádná školení navíc nezískávám, ale spíše ztrácím. Právě tím, že jsem často na straně žáků a rodičů, si u mnoha ředitelů a učitelů dobrou reklamu nedělám, to si pište. Jsem si toho vědom. Do školy si mě zvou ředitelé, kteří chtějí něco zlepšit, posunout, nebrání se modernímu vzdělávání – a ti jsou v našem školství v menšině. A ti nekvalitní ředitelé třeba právě kvůli mým textům mají hned důvod, proč mě odmítnout – i když by si mě v jejich sborovně učitelé na školení přáli. Samozřejmě, také mnozí učitelé mě nesnášejí – sice mě neznají, ale zato mě čtou. A když tepu do toho, co dělají na jiných školách, tepu i do nich, protože oni dělají to samé na té své škole. Takže co je to za reklamu, když mi klienty spíše odpuzuje? Ale tím myslím klienty na množství – ne na kvalitu. Každý si Čapka do školy nepozve. A kdo si mě pozve, ten to myslí se svou školou vážně, na to vezměte jed. Takže v tomto smyslu to asi reklama bude 😀 Reklama, které nevede k většímu počtu klientů, ale k jejich větší kvalitě.
Má peníze ze sociálních sítí/youtube
Několik videí na youtube mi do dnešního dne přineslo nulu Kč. Facebook mi do dnešního dne přinesl nulu Kč. Blog na mých stránkách mi do dnešního dne přinesl nulu Kč. Všechno jmenované je zadarmo. Je to naopak. To já dávám peníze do hostingu, věnuji tomu moře času zdarma, platím časem a náklady soudní spory (ještě jsem žádný neprohrál, děkuji za optání). Dokonce jsem se stal novinářem, protože „většinu svého profesního času věnuji psaní„, což je definice podle tiskového zákona. A já rozhodně více píše než školím, tedy v počtu hodin práce. Takže pokud se bavíme o psaní na blogu a tedy zveřejňování všech těch příkladů špatné praxe, jsem v červených číslech. Tedy ve ztrátě. I když si to kdejaký nedovtipa možná myslí, lajky na Facebooku opravdu žádné peníze nenesou. A i kdyby nesly, jedna písemka s vtipnou poznámkou má lajků desetkrát víc, než případ ze školy, kde učitelka šikanuje žáka a kterému jsme věnoval hodiny práce.
Má nějaké příjmy z reklamy (na co…)
Reklamu dělám, ale pouze svým produktům: svým knihám, lekcím, seminářům, Letní škole Líného učitele… ale tahle reklama jde mimo blogy s případy, kde popisuji nešvary a snažím se v nich pomáhat tam, kde vše selhalo. Pokud je ovšem myšlena opravdová reklama pro jiné subjekty, které by vedly k nějakým příjmům, tak tedy opět nula. Jednou jsem dostal nějaký učitelský zápisník, který jsem zhodnotil nebo recenzuji knihu o vzdělání a podobně. Dělal jsem také recenze na hry firmy Albi, se kterou jsem spolupracoval na Didaboxu. Ale ty „příjmy z reklamy“ tak, jak je to myšleno, jsou jenom velkým nesmyslem. Nejsem Clooney…
Proč to ten Čapek dělá?
Asi si budou muset mí kritici zvyknout, že za tím vším je jen moje snaha pomoci žákům a rodičům, ředitelům a učitelům a tím i našemu školství. Dobrovolně, bezplatně, upřímně. Někdo dá charitě milion. Já nemám takové možnosti, dávám tedy své dovednosti, vědomosti, čas a energii. Dělá to velké množství lidí, já pouze v tom oboru, kterému rozumím nejvíc. A to je vše.
Vlastně není. Ještě bych rád napsal, že tenhle příspěvek rozhodně nemá jako cíl dělat mi reklamu, fejkovými obrázky a porovnáním se s Cloonym si honit ego nebo si snad zvyšovat slávu! To přece pedagogičtí Jediové nedělají! Pamatujte, že není nevědomosti, pouze poznání. Není vášně, pouze klidu. Není chaosu, pouze harmonie.