Ochránce 8. díl: Ahoj táto. Recenze.
Hned na začátku dílu se brána hloupostí otevře dokořán. Paní učitelka si stěžuje ombudsmanovi / Vaculíkovi / Pelánovi, že ji ředitel nutí do vzdělávání. „Jasný bossing“, rozhořčuje se Vaculík. A když přijde za ním v ten moment jeho nadřízený, vyžebrá si pro sebe půlhodinku na jednání. „Musíte ukázat hranice,“ poučuje učitelku v blahém zapomění, že v předchozích dílech skákal doslova jako pucflek tam, kam ministryně ukázala. Mimochodem, zvláštní: scénárista Feřtek doslova vyhrabe každého mrtvého školáka ve snaze diváka šokovat, ale pro případ ředitelského bossingu si vybere takovou malichernost, ač jsou školy plné o parníky drsnějších příkladů. Pravdivých. A k těm mrtvým: v tomto díle spáchá dítě sebevraždu asi tak v první minutě dílu. Všechny čtenářky Blesku jsou rázem v pohotovosti: kdo za to může?! Určitě škola! A aby Feřtek vyždímal senzacechtivou a emotivní vlnu do mrtě, posílá ombudsmana na pohřeb. Už je to trochu ohraná písnička, že? Namísto, aby ombudsman zkoumal a diagnostikoval případný problém ve škole, cpe se na soukromá místa. Na pohřeb, do rodiny, do pokoje kluka, do jeho počítače. Vrcholem absurdity je pak odnesení si počítače mrtvého kluka ke zkoumání. Vaculík je také svědkem scény jako z rodiny italských mafiánů, kdy se pozůstalí rvou nad čerstvým hrobem. Musel jsem se v tu chvíli zasmát vzpomínce na diskuzi na FB, kdy jedna pomýlená kolegyně označila seriál za „realitu“. V jakém světě asi žije? Další výbuch smíchu ve mně vyvolal Vaculík v autě nad novinami: „Proč vždycky vytahujou jen to nejhorší?“ Krásný vlastní gól. Ano, Tomáši Feřteku, proč vždycky vytahuješ jen to nejhorší? Ale já vím proč a čtenář Líného učitele se to dozví v závěrečném hodnocení tohoto seriálového dílka, které zveřejním po posledním dílu.
Další „realita“: ombudsman probírá s kriminalistou neuzařené vyšetřování a klade mu naléhavé investigativní otázky. A pedagogové v akci: ředitelka asi tak druhou větou pomluví rodiče nebohého žáka. Učitelka Žilková se prezentovala touto stupiditou: „Šikana? To bych neřekla. Jenom se s ním nebavili. Jediný seděl sám v lavici.“ Opravdu, hezčí definici šikany v posledním stádiu nenajdete. Další dvě nekompetentní učitelky do narůstající sbírky ve Feřtekové učitelském obludáriu. Obě tyto výtečnice otočili na hlavu staré známé „o mrtvých jen dobře“ v úplný opak. Po vzoru těch nejhorších drben doslova cupují pověst nebohého hocha. A tohle trvá celý díl. Vždycky, když o něm učitelka nebo ředitelka mluví, tak výhradně negativně. Ok, chápeme, ale copak nemohou povědět jednu, jedinou kladnou větu? Ne. „Problémové dítě s nekritickou matkou, který si kompenzuje neuspokojivý osobní život.“ Super. Škoda, že stejně bystrou diagnostiku paní ředitelka napoužila na svou školu. Ale podobné věci se ve Feřtekem prezentovaném světě nedějí. Tam jsou učitelé a ředitelé bez výjimky blbci. A ombudsmani taky.
Škola se mezitím prezentovala jako místo, kde nerozeznají nadané dítě, ani kdyby to mělo napsané na tričku velkým písmenem. Klukovi uteklo IQ 130 o bod, takže ve škole nezájem: není na to „papír“ a školní psycholožka nějaké nadání „nepoznala“. A jak ředitelka řekla: „důležité jsou známky“. Poté Vaculík, s empatií sobě vlastní, sedí u otce, kterému před několika dny umřel syn a přehrává mu videa tohoto syna, divže si na gauči nerozdělá popcorn. A pak kouká jako péro z gauče, když ho otec vyrazí z bytu. Pak se ždímají další emoce, matka v blázinci, Vaculík leze na komín, pak podruhé, pak šmejdí v dětském pokojíčku číslo dva, prohledává matrace, zrcátkem zkoumá dna skříní jako protidrogový veterán na kolumbijské hranici, prostě opět ta „realita“. Odmontuje tajný šroub a odkryje vchod k supertajné schránce a ejhle – horolezecké náčiní! Takže ta šikana, kterou jsme ve škole vypátrali, nebyla šikana! Kluk spáchal sebevraždu proto, že byl – jak bystře prohlásil ombudsman – „snivá povaha“. Můžou za to rodiče, kterým Vaculík hned vpálí, že klukovi nerozuměli. Ale on, ombudsman, mu porozuměl hned – viděl přece ta horolezecká lana! To je ale kabrňák. A náš milý Vaculík / ombudsman / Pelán na závěr už asi tak popáté vyleze na ten komín – aby tak stvrdil fakt, že tohle byl prozatím nejvíc wtf díl celé té směšné televizní záležitosti. Jestli tohle mělo otevřít téma odlišných dětí, tak činilo velmi hloupě. A k pozdvižení a podpoře učitelské profese to přispělo jako vždy, tedy ne že vůbec, ale úplně opačně. Jsou to všechno hňupové, řekne si – a ne poprvé – televizní divák. Zavěrečnou scénu, kdy Vaculík promítá celé škole záběry onoho kluka, včetně posledních chvil na žebříku komína, zavání totálním úletem, indoktrinací a ztrátou soudnosti tvůrců seriálu. Ale pravidelné divačky Růžové ordinace budou jistě spokojené. Dneska to bylo hezký. Ale smutný…
Ochránce 1. díl: Slabý kus. Recenze.
Ochránce 3. díl: Andílek. Recenze.
Ochránce 4. a 5. díl: Mužská záležitost a Džungle před tabulí
Ochránce 6. díl: Veřejný nepřítel
Ochránce 7. díl: Vrabčák. Recenze.