Scio školy a výběrové řízení: každý pes jiná ves…

V době, kdy se tvořilo uhlí, tedy před desítkami let, jsem se zúčastnil výběrového řízení na pozici ředitele do první SCIOškoly. Zaujalo mě, že Šteffl inzeroval, že vzdělávací program bude právě v rukou ředitele, který bude mít velkou autonomii. Super, vytvořím první českou školu podle Jenského plánu – a Šteffl to zaplatí, řekl jsem si.  Ale kvalita toho výběru mě šokovala. Spočívala ve společném setkání, kde všichni kandidáti seděli u jednoho stolu a besedovali. Kdo si vzal slovo, ten něco řekl, ostatní mlčeli a Štefll vysílal jasný signál, že kdo pedagogice rozumí nejméně, má největší výhodu. Ještě teď si vzpomínám na týpka, který odešel z peďáku ve třeťáku a prezentoval to jako benefit – za uznalého Štefflova přikyvování. Má přece „školu života“! Důležité bylo (podle Štefflových slov), abyste uměli jezdit na snowboardu a zapadli tak do týmu. Vybrali nějakého ajťáka, pak ho vyhodili ještě před začátkem prvního školního roku. Proč? Protože nerozuměl vzdělávání. Stejně se vybírali průvodci. Mnozí víme, jak to na SCIOškolách v prvních letech vypadalo, já bych tam nedal své dítě ani na oběd. Na celý ten směšný incident jsem málem zapomněl, než mi poslal své čerstvé zkušenosti kolega a připomněl mi to. Vypráví:

„Hrozně rád bych pracoval ve škole, kde to dává smysl a realizuje se kvalitní vzdělávání. Myslel jsem si, že tyto podmínky splňuje SCIOškola (číslo 1). Ukázkovou hodinu jsem měl spolu s ukrajinskou hudebnicí, která sice mluvila solidně česky, ale nebylo to úplně 100%. Dal jsem jí prostor v našem společném programu, ač se ucházela o asistentku a já o průvodce, tedy učitele. Akorát byla asi zvyklá pracovat s dětmi v malých skupinkách a ve výsledku jsem musel pak v ukázkové hodině hodně tahat i její hudebně-dramatické části a už se mi do toho pak nepovedlo ideálně napojit moji výuku zlomků, takže to celé nedopadlo moc ideálně. Ale zbytek výběrka byl za mě velmi dobrý, takže jsem očekával, že dostanu šanci postoupit do dalšího kola. Nevzali mě. Požádal jsem vedení o sdělení důvodu, což byli teda hodní, že mi ho poslali, ale důvod byl, že jsem prý nedával při skupinových aktivitách prostor ostatním uchazečům, což upřímně moc nechápu. Vzal jsem si tam docela dost prostoru při závěrečných dotazech, ale nikdo jiný dotazy neměl, takže mi nepřišlo, že to bylo na něčí úkor. Čili názor vedení nechápu… Ale výběrko bylo jinak v pohodě a vedení až na tu zpětnou vazbu sympatické. Zkusil jsem tedy SCIOškolu (číslo 2). Šlo o pozici v 1. třídě, což jsou na mě – řekl bych – moc malé děti, takže jsem si to šel spíše vyzkoušet a lépe poznat SCIOškoly. Pracovnice, se kterou jsem do té doby komunikoval, se nemohla výběrka nakonec zúčastnit. Volal jsem tedy jejímu kolegovi den předem kvůli potřebným pomůckám na ukázkovou hodinu a to už mi ta komunikace přišla trochu zvláštní, ale když s někým mluvíte poprvé po telefonu, tak se to asi někdy děje. Pak jsem mu ráno poslal ještě zprávu, zda mají ve třídě dostatek izolep nebo mám něco dokoupit ještě, neboť jsem doma měl jen jednu a na to mi už ani neodpověděl. Ráno nám oznámil, že předem obdržený program vůbec neplatí, že děti mají piknik, na který chtějí odejít co nejdříve a že ukázkové hodiny se tedy musí přesunout hned na ráno. Byl jsem vybrán od dřívější skupiny ukázkových hodin, obcházeli jsme třídy a postupně se rozdělovali k dětem. Dostal jsem se do 2 trojročí, byla to 4. nebo 5. třída. Po uvedení do třídy jsem se ještě sháněl po potřebných pomůckách, přičemž pomoc dospělých mi přišla víceméně nulová, naštěstí se mě ujala jedna holčička ze třídy a šla mi ukázat sklad pomůcek, kde jsme si vzali potřebné věci a nějaké izolepy měli naštěstí ve třídě. Pak jsem zahájil hodinu kruhem, abychom se trochu poznali s dětmi a zapamatoval jsem si jména všech dětí (bylo jich tam cca 10), což se mi na cca 2. pokus povedlo. Pak jedna z aktivních holčiček mi položila otázku, proč zrovna já bych měl učit ve SCIOškolu, na což jsem jí odpověděl, řekl bych, že k její spokojenosti. Pak jsme tvořili z ruliček od toaleťáku a papírů divadelní loutky a podobné věci, do čehož se zapojily všechny děti, některé teda ve dvojicích či trojicích. Ta aktivní holčička se mě pořád na něco ptala a jelikož mi to přišlo k tématu, tak jsem s ní komunikoval a přidaly se ještě dvě její kamarádky. Pak jsem s kluky, které aktivita zaujala méně stihl v rychlosti na notebooku probrat hackování v Pythonu, které je evidentně zajímalo více. Pak přišel do třídy ke dveřím někdo asi z průvodců školy (nebyla nám ta paní představena) a říkala, že už bychom měli končit. Bylo tuším ještě před 9:30. Tak jsem se zeptal, zda děti už teda musí jít na piknik nebo zda můžeme aktivitu dokončit (některé děti ještě neměly hotové výtvory). Na to jsem nedostal jednoznačnou odpověď, ale znělo to tak, že děti ještě mají čas. Tak jsem se zeptal dětí, zda to chtějí dokončit a všechny děti, které vyjádřily názor, tak pokračovat chtěly. Dokončili jsme tvoření, dal jsem závěrečný kruh, kde každé dítě ukázalo a řeklo co vytvořilo, pak jsem dal ještě možnost na rychlou zpětnou vazbu, kde zejména ty tři aktivní holčičky byly velmi nadšené a ještě mi ukazovaly celé patro kde co je, neboť mi přišlo, že měly zájem, abych tam učil. Ostatní děti mi také přišly s ukázkou spokojené. Bylo cca 9:35. Pomohl jsem dětem uklidit třídu a vyprovodil je na chodbu, rozloučil se a tam už na mě čekal pan vedoucí, který mi začal oznamovat, že jsem nepřišel včas na další aktivitu a že se mnou výběrové řízení končí. Snažil jsem se argumentovat a sdělit mu, že nutnost skončit striktně na čas mi nebyla vůbec jasně sdělena a že mi to přijde fér. On trval na svém a pořád blekotal něco, že tam na mě byly další stížnosti a že prostě si mám vzít věci a goodbye a že mi pak napíše zpětnou vazbu odpoledne do mailu. Tak jsem tedy očekával, že jsem tam udělal nějaký průšvih, kterého jsem si nebyl vědom a odešel jsem ze školy. Napsal jsem tedy alespoň SMS té paní vedoucí z tandemu, že mi to výběrko přišlo zvláštní, načež mi odpověděla, že věří svému týmu. Odpoledne stále nic, tak jsem vedoucímu průvodci sám napsal mail se žádostí o zpětnou vazbu, načež mi bylo sděleno, že jsem nerespektoval pokyny ohledně nutnosti skončit včas (tu informaci jsem rozhodně nedostal jasně a srozumitelně a navíc mi ji vyřizoval kdo ví kdo a stál u dveří v momentně, kdy jsem měl na starosti skupinu 10 dětí a ta informace nezazněla ani před zahájením ukázkové hodiny) a pak že jsem prý příliš horlivě sháněl pomůcky do ukázkové hodiny (což upřímně nechápu, neboť mi den předem řekl, že co bude potřeba, tak mi škola poskytne a ruličky od toaleťáku a izolepu jsem si přinesl svoje). Snažil jsem se pak ještě situaci znovu popsat ze svého pohledu a dosavadní výsledek je pouze ten, že mám považovat výběrko za ukončené. Požádal jsem je tedy o propojení s panem Štefflem a to odmítli. Ještě k druhé SCIOškole zajímavý dodatek: Přišlo mi, že většinu mojí ukázkové hodiny nikdo z tamních průvodců neviděl, pouze na začátku tam někdo byl a pak přišel až někdo před půl desátou. A ten vedoucí ji neviděl vůbec. Snažil jsem se pak ještě tu paní z vedoucího tandemu přesvědčit, aby se spojila s těmi třemi holčičkami či víceméně jakýmkoliv dítětem z té mojí skupinky a zeptala se na názor na tu ukázkovou hodinu a to bych řekl, že ani to neudělala...“

Líný učitel: U první SCIOškoly bych jejich rozhodnutí vůbec nepovažoval za nevhodné. Výběrové řízení není soutěž o to, kdo „nejlépe učí“, ale často také test týmové spolupráce. Jestli napsali, že kolega při skupinových aktivitách nedával dost prostoru ostatním, nemuselo to znamenat, že někoho překřikoval. Mohli vidět člověka, který rychle přebírá iniciativu, organizuje situaci podle sebe, zaplňuje ticho, pomáhá druhým až příliš a má tendenci být dominantní. A jeho vlastní popis tomu vlastně trochu odpovídá: kolegyně nebyla stoprocentní, takže „musel tahat i její části“; ostatní neměli otázky, takže si vzal hodně prostoru on. Z jeho perspektivy naprosto logické. Z perspektivy pozorovatele to ale může být přesně chování „zabírám prostor“. Na druhou stranu, lépe je aktivitu učitele mírnit, než neaktivního pedagoga nakopávat. A pak přijde druhá škola, kde je organizace výběrového řízení podle jeho popisu byla opravdu špatná. Bídná. Čistě formální a bez respektu k zúčastněným. Změnit ráno harmonogram, neposkytnout jasné časové limity, neříct uchazeči přesně, kdy má skončit, neposkytnout mu domluvené pomůcky, téměř jeho hodinu nepozorovat a potom ho vyřadit za překročení času je trapné a nekompetentní. Hledáte někoho na pozici k nejmenším dětem a má svou hodinu předvést u páťáků? Ehm.. A věta o „příliš horlivém shánění pomůcek“ je bez dalšího vysvětlení skoro absurdní. Pokud tomu skutečně předcházelo „co potřebujete, škola poskytne“, pak přece uchazeč, který se snaží potřebné věci sehnat, nedělá nic nepatřičného. To je vlastně dobrá ilustrace věčné bolesti SCIOškol: nevíte, co dostanete, protože nejde o síť škol se stejnou filozofií, ale o jednotlivé nesourodé bubliny, které nabízejí rozdílnou kvalitu. Na tom jejich společné „slety“ a jedno logo nic moc nemění. V těch odlišných SCIOškolách jsou skvělí průvodci (některé znám osobně) a také mizerní průvodci. Jsou SCIO školy výtečné i sotva průměrné. Spojuje je jen marketing. A ono výběrko bylo odrazem té odlišnosti i rozdílné kvality.

A náš kolega? Podle vyprávění působí jako aktivní, tvořivý a dětem skutečně naslouchající učitel, který se snaží reagovat na jejich zájem místo toho, aby jen mechanicky odjel připravený scénář. V obou výběrových řízeních je vidět jeho velké nasazení, ochota převzít odpovědnost, improvizovat a hledat cestu, když se podmínky mění. Ve druhé SCIOškole navíc zvládl velmi nestandardní situaci: změněný harmonogram, nedostatečnou organizační podporu i shánění pomůcek na poslední chvíli. Přesto dokázal děti zapojit, navázat s nimi kontakt, zapamatovat si jejich jména, nabídnout různým dětem různé cesty k aktivitě a hodinu uzavřít reflexí. To rozhodně nejsou znaky pedagogicky bezradného člověka; naopak bych v tom viděl velmi slušný didaktický potenciál a autentický zájem o děti. Současně mu ale obě zkušenosti možná nabízejí jednu užitečnou drobnou sebereflexi: jeho velká iniciativa může někdy zvenčí působit jako přílišná dominance nebo jako tendence řídit situaci podle vlastního úsudku. Není to ovšem nic, s čím by nešlo pracovat. Je to něco, co lze snadno kultivovat – stačí ho vést k tomu, že není nutné vždy převzít iniciativu, ale také nechat prostor druhým, rychle přijmout organizační rámec a pracovat v něm. To vás brzy naučí každá kvalitní škola. Jeho pedagogické kvality byly hodnoceny jen velmi omezeně, což je škoda. Je také dobré si uvědomit, že každodenní práce ve třídě je něco jiného, než výběrové řízení, kde je nutné rychle zazářit. Tedy pokud máte alespoň nějakého diváka. Pokud by našemu kolegovi chtěl někdo nabídnout šanci ve škole, nechť tak učiní. Může to být kdekoliv v lokalitě Pardubice / Praha / Hradec Králové; v případě něčeho zajímavého je prý víceméně celá ČR možná. Tento kolega je za dobrou šancí ochoten se i přestěhovat  a začít novou kapitolu svého pracovního života – a to je cenná devíza. Zájemce rád s kolegou propojím.