ZŠ Waldorfská, Praha 5 + Jules a Jim = jak z prdu udělat šikanózní kuličku
V předchozí části jsem analyzoval chyby, kterých se dopustilo vedení školy (jmenovitě ředitel Pavel Seleši) a externí společnost Jules a Jim při šetření „šikany“ ve třídě 6.A na ZŠ Waldorfská, Praha 5. Neuvěřitelné časové prodlevy, hloupé utajování, neférové a povýšené jednání s dětmi, odstřihnutí třídního učitele a ostatních pedagogů, tajné výslechy dětí ze strany protišikanové „komise“… Na co se sáhlo, to bylo špatně. Další část bude věnována zprávám.
Líný učitel: Kdy čtu zprávu o diagnostických aktivitách, žádnou šikanu tam nevidím. Vidím tu zápis o projevech chování dětí, které hledají svou cestu pravidly a vzájemnými vztahy. Není to nijak skvělé, ale je to dobré a je tu potenciál tyto věci ještě zlepšovat. A přesně o tom hovoří i zpráva, i když popisuje různé nevhodné projevy žáků: dělají si ze sebe legraci, posmívají se, dělají si drobné naschvály a podobně. Některým dětem ze třídy se nelíbí urážky (děvčatům) nebo podrážení si nohou, byť obojí se děje „ze srandy“. O jaké urážky se jedná? „Prcek, špunt, buzerant“. Během hry řekne Richard Alešovi: „Aleši, ty záchodo.“ A to jsou vlastně jediné interakce, které mají nějaký negativní nádech. Richard si opakovaně dělá legraci z Aleše. Třída ho ale v jeho fórcích moc nepodporuje. Ve zprávě jsou však jasně jmenováni agresoři (čtyři chlapci, mezi nimi Richard) a oběti (jedna dívka a Aleš). To je podle mého soudu přehnaná interpretace a mluvit o šikaně, agresorech a obětech je hodně velké přehánění. Zpráva vlastně jen šikanu předvídá jen v případě, že by se věci výrazně změnily. Něco jako: váš dům stojí pevně, ale může být zničen, pokud na něj spadne dopravní letadlo. Proč by mělo padat? Nevíme. Šikana ve třídě nebyla zjištěna, hrozí jen za předpokladu kdyby… kdyby.
Je třeba si uvědomit, že během první části programu ve třídě 2-3 děti „zlobily“, takže nějaké porušování pravidel (ovšem nikoli nějakých třídních, ale těch, co měli v hlavě vyšetřovatelé) se tedy týkalo maximálně 3 dětí. Ale jsou tu i kontroverzní momenty (které ve zprávě sami vyšetřovatelé popisovali) – jednoho žáka nutili do aktivit, on nechtěl, a vyšetřovatelé mu řekli, že stejně musí. Takže rázem se pravidlo STOP proměnilo na nepoužitelnou chiméru. To je v rozporu s tím, co bylo později řečeno rodičům, že „nikdo do ničeho nebyl nucen“. Zlobení či neochota ale také souvisely s tím, že mnohým dětem byla návštěva cizích lidí nepříjemná a divná, zvláště když jim nebyla vysvětlena. Najednou přijdu cizí lidé a říkají, co se bude dělat a co se smí a nesmí. Jak asi by reagovali VAŠI šesťáci?
Proč tvrdím, že nejde o šikanu? Pokud bych čerpal z provedené diagnostiky, je ve zprávě uvedeno, že (doslovně cituji):
- do školy se těší většina žáků (včetně Aleše);
- na otázku, kdo byl pomlouván, se přihlásila jedna žákyně (ne zprávou označená oběť);
- na otázku, kdo má rád učitele, se přihlásili všichni;
- na otázku, kdo se ve třídě cítí velmi dobře, se přihlásili všichni kromě jednoho žáka (ne zprávou označená oběť);
- velká část třídy má oboustranné kamarádské vztahy, nikdo není přehlížen;
- žáci, kteří vytvářejí napětí, jsou odmítáni;
- skupinky ve třídě jsou prostupné a neexistuje mezi nimi napětí;
- ve třídě není žádný oboustranně negativní vztah;
- označení „agresoři“ nejsou mezi sebou propojeni a
- třída „agresory“ odmítá a „oběti“ mají zastání;
a to důležité nakonec: „třída jako kolektiv na tom ale z ostatních hledisek je relativně ve srovnání s jinými třídami dobře, zejména z hlediska kamarádských vztahů“.
Jules a Jim pak v závěru své zprávy radí to, co se děje v každé třídě jakékoliv školy: je prostě třeba měnit a vysvětlit normy tak, aby někteří pochopili, že „legrácky“ mohou ublížit a zranit. A cituji ze zprávy: „V podstatě by dle našeho názoru stačilo, kdyby třídní učitel (kterého si třída vesměs váží a má ho velmi ráda) otevřeně žákům říkal, co se mu líbí/nelíbí… Jeho autorita by zcela určitě v takovém případě zafungovala a nastavila normy ve třídě na běžné chování k sobě navzájem“. Nu, alespoň na něco ti mudrci přišli. Je přitom jasné, že jde o kamarádskou třídu bez jakýchkoliv excesů a je zřejmé, že mnoho učitelů by dalo bůhvíco za to, aby právě takovou třídu sami měli.
Nerozumím tomu, jak mohla Jules a Jim tvrdit, že šikana ve třídě je mezi 2. a 3. stupněm, když to jejich vlastní zpráva ničím nepotvrzuje!
Druhé stádium je v pokynu MŠMT charakterizováno takto: V zátěžových situacích (což může být i školou vytvářené konkurenční prostředí), kdy ve skupině stoupá napětí, začnou ostrakizovaní žáci sloužit jako hromosvod. Spolužáci si na nich odreagovávají nepříjemné pocity, například z očekávané těžké písemné práce, z konfliktu s učitelem nebo prostě jen z toho, že chození do školy je obtěžuje. Manipulace se přitvrzuje a objevuje se zprvu ponejvíce subtilní fyzická agrese. Stupňování agrese může být dáno také neřešením předchozí situace. Třetí stadium takto: Vytváří se skupina agresorů, úderné jádro. Tito šiřitelé „viru“ začnou spolupracovat a systematicky, nikoliv již pouze náhodně, šikanovat nejvhodnější oběti. V počátku se stávají jejich oběťmi ti, kteří jsou už osvědčeným objektem ostrakizování. Třída ví, o koho jde. Jde o žáky, kteří jsou v hierarchii nejníže, tedy ti „slabí“. Většinou platí mezi ostatními žáky názor – „raději on, než já“.
Nic z toho se ale ve třídě neděje! Žádné výsledky diagnostiky nic z toho nepotvrdily. Dokonce tvrdím, že ve třídě nejde ani o šikanu v prvním stádiu! Jakkoliv je popis metodiky MŠMT humpolácký, externisté Jules a Jim a školy tvrdí, že se drží těchto definic, já tedy budu také. A je zřejmé, že se tu vyrobila „šikana“ z ničeho. Ony projevy chování dvojice Richard – Aleš by se snad daly za začátek šikanování na 1. stádiu pokládat, pokud by se k němu přidávali další, ale právě třída tu byla tím, kdo Richarda korigoval a trend naopak vykazoval znaky, že tu nic eskalovat nebude, ale právě naopak. Interpretace dění ve třídě ze strany Jules a Jim byla opravdu amatérská. Jen si to představte: například se díváte jako učitel na aktivitu, kde jeden žák řekne druhému „záchodo“. Usmějete se – a hned to ve zprávě bude prezentováno tak, že svým úsměvem schvaluje právě probíhající „šikanu“. Aha – najednou se ukázalo, proč bylo tohoto třídního nutné obejít a oddělit od vyšetřování! Podobných nafouknutých momentů se odehrálo více. Například vyšetřovatelé uměle vytvořili skupinový stres, tím že žáci museli společně – celá třída do jednoho – předat míček složitým způsobem skrze celou třídu v šibeničním čase. Dva kluci se v poslední fázi společné aktivity odmítli dále účastnit, čímž to třídě „zkazili“. Některé děti se na ně za to zlobily. A vida – hned je tu nesoulad a oběti! Většinu času ovšem děti spořádaně dělaly to, co jim bylo řečeno. Vyšetřovatelé ovšem neskousli třeba to, že se jich jeden žák opakovaně a „drze“ (ve skutečnosti úplně normálními slovy) ptal – proč vůbec přišli? Proč teď musí dělat právě tohle? A hned z toho bylo nedodržování pravidel jako norma a další nesmysly.
OK, Jules a Jim tedy vyrobili z komára velblouda nebo spíše z prdu kuličku, ale to není na celé věci nejhorší. Jakkoliv udělali tihle externisté nekvalitně svou práci, pozorování a tajné výslechy dětí dál provádělo trojčlenné komando pedagogů z té školy, v čele s preventistkou. Ti vypracovali svoji zprávu a prezentovali ji v té době již poněkud rozhořčeným rodičům, kteří o „originál“ zprávě Jules a Jim nevěděli. Ve zprávě pro rodiče se psalo (cituji doslovně, ale zkracuji): „Z důvodů kompromitování a diskreditování šetření v průběhu směru dat skupina pověřená šetřením oznamuje, že cíle stanovené pokynem (ředitele školy) nelze naplnit a předkládá pouze dílčí závěry a doporučení… Následně byly ze závěrů diagnostiky organizace Jules a Jim prokázány alarmující signály zachycující počáteční šikanu ve 2. – 3. stádiu (z 5ti stádií). V 6. třídě prokazatelně dochází k porušování školních pravidel, běžná je fyzická agrese formou kopání, zavírání, bouchání, podrážení (nohou), fackování, hromadné rvačky, fyzické bránění někam si sednout. Slovní agrese se zde vyskytuje ve formě zesměšňování, nadávání, urážení, navádění, vysmívání se neúspěchu, chybám, slabostem a handicapům. Rovněž dochází k přemisťování, schovávání a přivlastňování si nejrůznějších věcí bez dovolení majitele. Je rovněž podezření na skrytou formu formu psychické šikany a kyberšikanu neznámého rozsahu a závažnosti… Žáci 6. třídy závažnost projevů šikany zlehčují, že jde jen o „vtip“, „zábavu“, kopání „ze srandy“, většina žáků již možná považuje jednání agresorů za normu.“
Líný učitel: Vidíte, jak lze se správným slovosledem udělat z běžného chování šesťáků v kamarádské třídě popis skupiny pekelných dětí z nejhoršího pasťáku? Nenapadlo autorky, že někdy je možné věc zlehčit jako dětský vtip zkrátka proto, že to vtip doopravdy byl? A je jen potřebné ukazovat, že některé vtipy jsou vtipné a jiné ne? Zkrátka dovednost rozlišovat vtipnost od nevtipnosti, kterou neovládá ani 90% dospělých? Poslední věta je ovšem lahůdka. Vyzkoušejte si nějakou její variaci, jako třeba nyní já: většina sborovny ZŠ Waldorfská, Praha 5 již možná považuje ananas na pizze za normu. Jak s tímhle můžete polemizovat? Ale nyní přijdou ty pochoutky, nemyslím ale bohužel pizzu, myslím tím v té zprávě:
„V 6. třídě se pravděpodobně jedná o šetření počáteční šikany s neobvyklou formou, ta je definována v tomto případě faktem, že se ve třídě nachází dcera třídního učitele, třídní učitel žádá Školskou radu o zastavení šetření šikany a zároveň třídní učitel obvykle řeší problémy ve třídě vzájemnou konfrontací žáků… Toto šetření bylo velmi zatíženo odmítnutím spolupráce třídním učitelem… Šíření kusých informací vnáší sváry a podezření mezi pedagogy školy. Tato situace nahrává podsouvání polopravd, členové kolegia jsou nemožností objektivně hodnotit situaci unášeni emocemi a dochází k dalším konfliktům uvnitř školy, trpí tím klima školy a přenáší se to do všech tříd.“
Takže komise nakonec uhodila hřebíček do hlavičky, ale i když očividně mířila na hlavu třídního učitele, plný zásah dostal ředitel školy Pavel Seleši. Copak třídní, ten jen bránil své děti, ale ředitel zpackal vše, na co sáhl. Tím, že pozval externisty, kteří neumějí v alternativní škole pracovat a nafoukli svou rychlodiagnostiku do nesmyslných a přehnaných závěrů, tím, že ředitel zatajil všechno všem, mlžil a lhal, odříznul třídního učitele (a další pedagogy) od diagnostiky, tím, že ustavil výbor veřejného blaha, který vyslýchal děti jako nějaké nepřátelské špióny, tím, že oni ve zprávách udělali z kamarádů agresory a všichni společně ignorovali rodiče svých žáků (o tom další díl) – tím vším hlavně ředitel poškodil klima školy a nevratně i důvěru části rodičů ke škole.
Předchozí text: ZŠ Waldorfská, Praha 5 + Jules a Jim = jak se rozhodně nemá šetřit šikana