ZŠ Bratří Čapků v Ústí nad Orlicí: poučení z krizového vývoje

Tohle bude nepochybně poslední blog, který se bude týkat případu Dodatku ke školnímu řádu a Dopisu rodičům, který se týkal distanční výuky. Předchozími texty, prvním „Dva dokumenty: distanční vzdělávání očima MŠMT a ZŠ Bratří Čapků v Ústí nad Orlicí“ a druhým „Kauza ZŠ Bratří Čapků v Ústí nad Orlicí pokračuje“ jsem představil, jak základní škola upravila školní řád a vysvělila ho dopisem rodičům.  Jenomže tato Základní škola Bratří Čapků v Ústí nad Orlicí se těmi texty rozhodně kladně neproslavila. Oba tyto dokumenty obsahovaly mnoho nepedagogických a sporných momentů, které jsem se snažil rozebrat a analyzovat. Jasně a srozumitelně jsem se snažil ukázat, proč jsou nevhodné a dobrému školnímu klimatu odporující, proč neukazují správný vztah mezi rodiči a školou a jsou pro vedení školy a její učitele ostudné. A kolem celé věci se rozproudila celkem zajímavá diskuze. Pro mě osobně je hrozné a zároveň ilustrativní, že někteří učitelé a dokonce rodiče se zastávají školy, který svým žákům vyhrožuje Policií ČR (a ještě s dovětkem „bez interního vyšetřování“), takovou drobnost, jako chatování žáků, označuje jako hrubé porušení kázeňského řádu, nepravdivě tvrdí, že se típáním obrázků z výuky „porušuje zákon“ a velkopansky rozkazuje rodičům, co mají a nemají ve svých domovech dělat. A podobné věci. Výhrůžky, rozkazy, represe. Nic jiného zde vedení školy pro žáky a rodiče nemá. Dostal jsem maily od rodičů, prarodičů, bývalých i současných pracovníků školy a dalších pedagogů. Pod sdílením mých textů se rozpoutala cenná výměna názorů. A já cítím, že by bylo dobré případu ještě věnovat čas a něco na něm ilustrovat. A to jak v hladině obecné, tak i konkrétní.

Je užitečné nic nezveřejňovat a obrátit se s kritikou pouze na školu?
Někteří učitelé, kteří četli mé blogy o případu, psali v diskuzi, že je lépe kritiku poslat jenom těm, kterých se jich týká a nic nezveřejnit. Co se potom stane? Nu, kritizovaný se pak prý zamyslí a poučí. Ježkovy oči! Ano, jedna reakce na zpětnou vazbu obecně taková je, ale pak je tu i druhá, u učitelů častější: odmítnutí. A to se stalo i na Základní škole Bratří Čapků v Ústí nad Orlicí. Mají ostudu, o jejich přístupu se diskutuje v jejich městě, jejich zřizovatel sleduje věci velmi pozorně – a co se stalo? Odešel od vedení školy nějaký impulz, který by ukázal, že jsou si vědomi svých chyb? Uznal někdo ze školy samé, že přestřelili? Byť v jedné jediné věci? Vedení školy ne, myslí si to však někteří učitelé a rodiče té školy, ale píší o tom jen tajně, s prosbou o anonymitu. Veřejně nikdo nic, jen pštrosí strategie, žádná náprava. A od několika učitelů, co jsou k vedení koajalní, nepřislo žádné odborné zdůvodnění, jen samé výmluvy, trapná obhajoba neobhajitelného, alibismus a hraní mrtvého brouka. A pokud někdo nereaguje na veřejnou ostudu, jak by se zachoval, když by dostal jen soukromý, neveřejný podnět? Je lepší ukázat transparentně to, co není pedagogicky správné, jako poučení ostatním. Ten, komu nechybí dar sebereflexe, to může využít pro sebe – včetně toho, koho se to týká konkrétně.

Proč jsem školu uvedl jmenovitě?
Kdo čte můj blog pravidelně, ví, že většinou nechávám analyzované případy mizerné školní praxe bez autora. Chci, aby poskytly poučení, ale někdy není třeba přímo ukazovat prstem. Výjimku dělám pouze v případech, kdy si u případu špatné praxe myslím, že je třeba jmenovat, aby se dotyčný / dotyční chytili za nos a zlepšili se. Jakkoliv je má naděje někdy marná. Také mám zkušenost, že bez konkrétního jmenování není impakt takový a nechci, aby si školy nebo učitelé mysleli, že jsou nějakým způsobem nedotknutelní a mohou jakkoliv řádit na bezbranných žácích a ustrašených rodičích. Každý škola, každý učitel by ml nést odpovědnost za svou práci, stejně tak jako policisté, lékaři, stavitelé, kuchaři, kdokoliv. Učíme přece žáky – nebo bychom učit měli! – že když si pod cokoliv podepíšou, měli by si být jisti, že udělali to nejlepší. Ale i tak by měli být připraveni na hodnocení, které povede k jejich dalšímu rozvoji. To je to, na co kladu velký důraz: nepíšu přece nikdy, že ve škole pracuje banda pitomců, ale přesně a konkrétně vyvozuji, v čem tkví chyby. Ovšem podobné hodnocení vyžaduje, u žáků i u učitelů určitý přístup, mezi který nepatří zakopání se na pozicích a odmítání vlastní chyby. Milí učitelé, práce s vlastní chybou je základ pro zvýšení kvality! Měli bychom to rozvíjet u žáků, ale začít u sebe.

Proč kritizuji někoho, koho jsem předtím pochválil?
Základní škola Bratří Čapků v Ústí nad Orlicí je jednou z mnoha, kde jsem vedl seminář. Při návštěvě se mi líbilo mnohé a školní knihovnu jsem označil jako „nejhezčí školní knihovnu v České republice“. Jenomže podle svých zkušeností vím, že jsou školy, kde dobrou práci dělá několik učitelů a zbytek se jim veze po zádech. Někdy malý počet učitelů dělá projektovou výuku a celoškolní akce a vlastně kamufluje špatnou výuku těch ostatních. Vedení školy je pak kapitola sama pro sebe. Někdo jsou ve škole dobří učitelé kvůli dobrému vedení, jindy dělají dobrou práci vedení školy navzdory. Já v této škole vidím scénář, kdy si skupina bezradných učitelů, neschopných žáky motivovat, vynutila na vedení školy represivní nástroj. Možná právě tihle učitelé jsou zastánci názoru, že učitel je „konstábl“, dozorce nucených prací a bez biče to nejde. A ti druzí, dobří učitelé v té sborovně, jsou ze situace zděšeni, stejně tak někteří rodiče, jak se mi i potvrdilo.

Proč zmiňuji dokumenty, které jsou určeny jiným?
Jeden z argumentů, který se rozpoutal pod diskuzemi, byl: „Vy jste rodič nějakého dítěte, že se tak zajímáte o dokument školy?“ Namířili jím i na Fandu Tejkla, který se Dodatkem také zabýval v FB skupině Ústí trochu jinak. Fanda Tejkl ale rodič dítěte této školy je, já osobně samozřejmě ne. Ten argument je ovšem velmi hloupý. Představte si zkorumpovaného soudce a podobný argument: „Vás snad ten zkorumpovaný soudce soudil?“ Nebo „Vy jste snad osobně jedl ty zkažené potraviny v hypermarketu?“ To je jako alibistické a zbabělé: nehas, co tě nepálí. Ale mě pálí cokoliv, co se týká vzdělávání v České republice a jsem rád, že mnoho dalších lidí také. Pokud se rodiče bojí ozvat, kvůli dopadu na své děti, jestliže učitel nějaké školy nechce z existenčních důvodů jít veřejně proti vedení školy, nemá příliš možností, jak se do věci vložit. Zveřejnění a rozpoutání diskuze je jednou z nich.

Proč analyzuji dokumenty, když neznám „situaci“ a „kontext“?
Tohle je argument, který se objevoval často. Jakoby jen učitel z dané školy mohl posoudit, co je dobré nebo špatné. Co je pedagogicky správné nebo nevhodné. Ale to je veliký nesmysl. Řeknu vám příběh: Dospělý ligový fotbalista běží na brankáře, je to obrovská gólová šance. Obránce, který běží za ním mu úmyslně, zbaběle a nesportovně podrazí nohy. Když dostane červenou kartu a je vyloučen, rozčiluje se a hádá se s rozhodčím. Konec příběhu. Pro mě je to jasná ukázka nefér chování, selhání hráče a špatný příklad pro mladé fotbalisty. A nyní si představte některé z „kontextu“ nebo „vysvětlení situace“: Když ona byla poslední minuta zápasu. Když on hraje o novou smlouvu. Když oni ho provokovali diváci. Když oni museli vyhrát, jinak by spadli v tabulce. A podobně. Zeptám se: při těchto kontextech se ten čin nějakým způsobem stal pozitivním? Převrátil se snad na tu dobrou stranu? Je zajímavé, že ti diskutující, co psali o „kontextu“ a „situaci“, nijak a nikdy nevysvětlili, co tím vlastně mají na mysli. Jsme přece vzdělávatelé, mnozí chápeme obtíže s tím spojené i konkrétní překážky při distanční výuce. Ale může vůbec něco omluvit ten konfrontační a represivní tón dodatku? Ne.

Proč kritizovat dokument, kterého se zastávají rodiče?
Přišly mi maily, které Dodatek podporují. Byly mnohem méně početné než ty, které podporovaly mou kritiku školy, ale byly. Konkrétně dva. Jejich pisatelky měly dokonce stejné příjmení. Píše se v nich například: „výuka probíhá velmi pestře, zajímavě, nejde o jen frontální výklad učiva“. Nebo: „Učiteli jsou využívány různé formy práce (individuální i skupinová) a výukové nástroje. Nikde ve svých článcích nezmiňujete např. možnost zlepšování si hodnocení díky vypracovávání dobrovolných úkolů.“ Nebo: „V posledních třech letech je zde též možnost výuky v alternativních třídách, v nichž se spolu učí děti z více ročníků a jsou vedeny ke vzájemné spolupráci“. Jak se ale ukázalo, ony „alternativní třídy“ jsou druhou stranou mince práce té školy. Vůbec ne znakem té samé kvalty, ale spíše výkladní skříní nebo spíše kamufláží. Já jsem rád, že jsou na škole i kvalitní učitelé, ale copak jsem právě toto někdy zpochybňoval? Nebo „Slyším komunikaci učitelů se žáky, jejich nekonečnou trpělivost a i pochopení pro problémy s připojením, radí, doporučují, hledají možnosti“. Super! Ale takoví učitelé nejsou všichni, jak jsem už popisoval. Sorry, ale když mně rodič píše věty jako: „každý z učitelů v rámci sebevzdělávání sám pracuje na vlastním rozvoji a celý pedagogický sbor pak na rozvoji týmové spolupráce“, je to jako z nějaké vylhané výroční zprávy. Tohle živý člověk nikdy vlastními slovy nenapíše. Sami jsme pak onu „týmovou spolupráci“ v diskuzi viděli, když učitelka dané školy nevybíravě a neoprávněně obviňovala svou kolegyni právě z těch alternativních tříd.

Proč kritizovat dokument, kterému jde o zlepšení výuky?
Protože ten dokument, Dodatek ke školnímu řádu, nic nezlepšuje, ale zhoršuje. A ten, kdo se ho zastává, vůbec nic neví o tom, jak by mělo kvalitní vzdělávání fungovat. Já vám to ukážu a pomohu si příkladem ZŠ Libchavy (kde jsem, pokud mě paměť neklame, také školil učitele). Navedl mě na to již zmíněný Fanda Tejkl, díky. Porovnejte, jak dvě školy komunikují s rodiči o podobných věcech:

Základní škola Bratří Čapků v Ústí nad Orlicí: „Pokud to situace v rodině nedovolí a spolu se žákem při on-line výuce bude/budou v konkrétní místnosti ještě další člen/členové rodiny, bez přihlášení na začátku mají zakázáno provádět jakékoliv komentáře výuky, rušit, či jinak zasahovat do výuky, např. i kontrolou splněných zadaných úkolů pro žáky.“
Základní škola a mateřská škola Libchavy: „„Buďte jim nápomocní při přípravě pracovních sešitů, učebnic, pomozte jim pochopit zadání, zkontrolujte s nimi jejich práci (ale nemusíte u nich sedět celou dobu).“

Základní škola Bratří Čapků v Ústí nad Orlicí: „Veškeré neodevzdané práce bez předchozí omluvy budou považovány za nesplněné. Veškeré oproti původnímu termínu později odevzdané zadané úkoly mohou být po domluvě s konkrétním vyučujícím na základě pozdějšího termínu zatíženy sníženým hodnocením.“
Základní škola a mateřská škola Libchavy: „Stejně jako u prvního stupně platí i u starších žáků pravidelnost. Není dobré nechávat odevzdávání práce na poslední chvíli. Nejlepší je, když dítě pracuje dopoledne podle rozvrhu a má zbytek dne na odpočinek a relaxaci.“

Základní škola Bratří Čapků v Ústí nad Orlicí: „Pokud by se rozhodl zákonný zástupce aktivně účastnit vyučovací on-line hodiny, vždy o tom musí informovat před začátkem hodiny příslušného vyučujícího od CHATu navázaného spojení a vyčkat, zda mu to bude povoleno. V průběhu hodiny již další aktivní zapojení zákonných zástupců z důvodů nerušení výuky není možné.“
Základní škola a mateřská škola Libchavy: „Žák na druhém stupni by už měl být zcela samostatný. Dovede se sám orientovat v rozvrhu, pokynech vyučujících, nicméně pokud bude potřebovat Vaši pomoc či radu, buďte mu k dispozici. To ale neznamená, že zadanou práci za svého potomka budete dělat vy.“

Vidíte ten rozdíl? Nebe a dudy, že? Na straně jedné pokyny jako od žandarmů a na druhé straně slova plná porozumění. Zástupce ředitele Základní školy Bratří Čapků ve svém dopise rodičům uvedl, že se „do něj (myšleno do Dodatku ke školnímu řádu) snažili zahrnout, pokud možno, všechna úskalí, která se postupem doby a pokračující distanční výuky začala, obrazně řečeno vyplouvat na povrch.“ Úplně stejnou motivaci měli bezesporu v Základní škola a mateřská škola Libchavy a proto jsou v jejich textu věty: „Děti určitě patří mezi velké hrdiny této doby. Jestli to vše ustojí a začnou dál fungovat normálně, tak to bude úžasné. Fandíme rodičům a všem, kteří se dětem věnují, jen ať to vydrží“. Nebo: „Měli byste mít přehled o tom, co Vaše dítě vypracovalo, čím se zabývalo, projevujte zájem o jeho školní činnost, nechte dítě, ať Vám vypravuje na čem pracovalo, co ho bavilo, jestli něčemu zasmálo, co se podařilo, ale i co se nedařilo, jak si s problémem poradilo… Dětem stačí jen sdílet své pocity, chtějí mít možnost někomu se svěřit, často stačí je jen vyslechnout 🙂“. A podobně. A já mám otázku pro jakéhokoliv rodiče: jakým způsobem byste si přáli, aby s vámi škola komunikovala?

Takže malé shrnutí: bez ohledu na kontext a přítomnost dobrých učitelů Základní škola Bratří Čapků v Ústí nad Orlicí ukázala svůj přístup k řešení vzdělávacích problémů, který musíme označit jako nepedagogický, represivní a necitlivý. Takové dokumenty, jako je jejich Dodatek ke školnímu řádu zhoršují klima ve škole a prezentují povýšenecké chování vůči žákům a jejich rodičům. Ukazují bezradnost školy vyřešit problémy on-line výuky jinak, než silou moci a trestů. Žáci a jejich rodiče jsou však naši klienti, spolupracovníci a spojenci a tak se k nim musíme chovat. Všem čtenářům, co mi je poslali, děkuji za hlasy podpory a věřte, že výhružky typu, „pokud Vás škola zažaluje pro utrpění pověsti, tak má opravdu šanci na úspěch“ na mě neplatí. Jen do toho! Těším se na to. Škola poškozuje anebo vylepšuje svou pověst sama, tím, jak kvalitní výuku realizuje a také jaké vysílá signály svým žákům a rodičům. A tyto signály bývají jsou jasně čitelné, ani nemusíte být v dané škole školníkem, abyste jim rozuměli.

UPDATE: Napsal mi rodič z dané školy – „jen pro zpřesnění údajů, které uvádíte na svém blogu k situaci v Ústí nad Orlicí si dovoluji Vás informovat, že od momentu, kdy jsem obdržel text Dodatku, rozporuji jeho znění, spolu s X jsem podal stížnost k ČŠI a nejnověji jsem inicioval článek v Orlickém deníku (redaktorka mi dokonce přislíbila, že ještě minimálně jeden článek napíše). Takže jakkoli s Vámi souhlasím, musím se ohradit proti tvrzení „ rodiče té školy, ale píší o tom jen tajně, s prosbou o anonymitu. Veřejně nikdo nic, jen pštrosí strategie „. Rád tedy alespoň takto uvádím věci na pravou míru.

Celá kauza:

1.díl: Dva dokumenty: distanční vzdělávání očima MŠMT a ZŠ Bratří Čapků v Ústí nad Orlicí

2.díl: Kauza ZŠ Bratří Čapků v Ústí nad Orlicí pokračuje

4.díl: Kauza ZŠ Bratří Čapků v Ústí nad Orlicí: inspekce píše další díl