Otevřený dopis Karlu Pelánovi: Tryzna za zdravý rozum

Učitelé někdy narážejí v případech rodičů na názory podobné tomu, který se objevil v časopise „Rodina a škola“ v rubrice Názory. Už ten název: „Tryzna za frontální výuku“! V první řadě bych chtěl autora – Karel Pelána, Praha – ujistit, že bohužel nemusí za frontální výuku držet tryznu. Na českých školách se jí daří dobře. Až moc dobře! Důvodem toho neblahého stavu jsou nejen špatná práce učitelů, ale i podobně hloupé myšlenky, které sám prezentoval. A protože na konci sám píše o touze, aby ho „někdo povolaný přesvědčil o opaku“, beru hozenou rukavici a odpovídám otevřeným dopisem.

Karle, je smutné číst vaše repliky typu „nemám pedagogické vzdělání“ nebo „nejsem vystudovaný pedagog“ a přitom pak od takového člověka přicházejí soudy o věci, o které neví vůbec nic. Co byste si myslel vy, kdybyste četl článek, začínající „nemám lékařské vzdělání“ a „nejsem vystudovaný lékař“, který by pak pokračovaly třeba: jsem proti poslechu srdce stetoskopem, proč by lékaři místo toho neposlouchali raději prdy? Podobný pocit jsem měl při čtení těch vašich vývodů.

Píšete, že nevíte, „co je na výkladu špatného“. A uvádíte, že „kantorův výklad prostě považujete za základní způsob předávání vědomostí“. Vy jste prý „vyprávění svých učitelů poslouchal se zaujetím“ ovšem jen tehdy, pokud „bylo poutavé a nejlépe prokládané příběhy“.  Já vám Karle povím, jak vypadá typická frontálka v české škole. Není poutavá a často znamená jen promítání odrážek v powerpointové prezentaci. Příběhy? Zapomeňte. Jde přece o učivo. Výklady jsou suchopárné a otravné, žáci při nich trpí a modlí se, aby čas zrychlil a dočkali se osvobozujícího zazvonění, které oznámí konec hodiny. Rád bych se vás také zeptal, co jste dělal při tom „poslouchání se zaujetím“? Buď jste si psal do sešitu nebo jste nedělal nic – což je z hlediska učení to samé.  Znáte nějaký obor, který lze naučit posloucháním? Je to snad architektura, lékařství nebo chemie? Znáte nějakou činnost, která lze naučit posloucháním? Třeba vaření, oprava motoru nebo starost o rostlinu? Už ani nebudu rozvíjet myšlenky, proč by měly ty vámi uváděné „poznatky“ mít za zdroj jen učitele, což vede k zakrnění myšlení a otrockému memorování bez pochopení smyslu. Vy se v současnosti svému oboru učíte posloucháním? Máte nějaké audioknihy a rád sedíte a koukáte do blba se sluchátky na uších, lapajíce „se zaujetím“ nejnovější poznatky třeba o helmintologii? Ale hlavně, aby to bylo „poutavé“, viďte? Mám i další otázku. Co je podle vás pro žáka lepší: poslouchat výklad učitele o nějakém objeviteli nebo se objevitelem sám stát?

Vaše neznalost moderní výuky je očividná, váš názor je v tomto směru opravdová blamáž. Oslavujete výklad a při tom ironizujete „opičky s interaktivní tabulí“ a zpestřování výkladu „žertovnými převleky“. Máte pravdu, jenom nejste s to pochopit, že výklad před interaktivní tabulí a v žertovném převleku je stále výklad, tedy nejméně efektivní a nejméně motivující způsob výuky. Asi vám musím nakreslit schéma, abyste porozuměl tomu, že ty opičky s žertovnými převleky před interaktivní tabulí = frontální výuka. Jiné metody neznáte, a tak si děláte legraci z „malování na prostěradlo“. Viditelně nevíte, že velké množství výukových metod ve školách přišlo ze světa byznysu a práce, kde je efektivita na prvním místě. Já jako učitel nechci ztrácet čas svůj a žákům tím, že by na mě jen zírali z lavic, jako jste to dělal celé roky ve škole vy. Podívejte se, kam to vedlo u vás 😊 Já chci učit žáky jejich vlastní činností, jejich vlastními experimenty, jejich řešením problémů a jejich zkoumáním a ověřováním poznatků. Ano, budu bojovat o jejich motivaci, ale žádným „nadbíháním a podkuřováním“, o kterých píšete. Získat žáky pro předmět je vrcholem didaktické dovednosti a říkat tomu „nadbíhání a podkuřování“ je mimořádně trapné. Má snad učitel práskat bičem, Karle, abyste byl spokojený? Kdybyste byl vy vzdělán lépe a ne jenom těmi roky výkladu, možná byste se nevyjadřoval veřejně k oboru, o kterém víte tak málo a nepoužíval tak směšné argumenty.

Třeba to vaše „každá kniha používá svým způsobem frontální výuku“. Opravdu? Při četbě knihy si snad zapisujete do sešitu to, co se pak musíte doslovně naučit do testu? Kniha používá krásné věty, zatímco frontální výuka je hromada definicí, odrážek a zkratek, ze kterých se žák učí do testu často jen nekolikaslovné odpovědi. Mizerní učitelé, používající tu vaši frontálku, vyžadují od žáků doslovná, dogmatická a „správná“ fakta, zatímco knihy podporují fantazii, představivost a vytvářejí individuální a jedinečné představy. Kniha je tedy přímým opakem frontální výuky! Ovšem podle vaší logiky by platilo i to, že každá kniha používá svým způsobem palačinku se šlehačkou. Je to asi stejně podložené, jako to vaše podivné tvrzení. Kundera a další podle vás prý nepotřebují, aby „stránky jejich románů blikaly jako na pouti“. Marně přemýšlím, které výukové metody blikají jako na pouti. Projektová výuka nebo problémové vyučování určitě ne! Tam pracují a učí se děti vlastní činností, nic nebliká. Áááá – už jsem na to přišel! Jako na pouti blikají jedině powerpointové prezentace, což je ovšem opět ten váš výklad a frontální výuka, pro kterou tak horujete. Vidíte, jak ani nejste schopen si uvědomit, jak sám sebe popíráte? Píšete, že „přemýšlení totiž potřebuje klid, ne cirkusovou show“. A opět: kdy má žák při výuce klid? Když samostatně řeší úkol nebo kreativně zpracovává zadání! Nikdo ho neruší, je to jeho práce, kterou musí v klidu promyslet. Cirkusová show je vlastně představení, kdy se diváci dívají do manéže a očekávají zábavu. Chtějí, aby představení „bylo poutavé“. Tedy úplně přesně, jak jste to popsal – když žáci učitele jen nehybně a apaticky sledují a poslouchají. Už podruhé obhajujete frontální výuku a výklad tím, že kritizujete frontální výuku a výklad. Dva vlastní góly – a v textu jsou i další vlastňáky, bohužel.

Třeba to vaše že „antičtí filozofové, východní učenci nebo i Ježíš používal frontální výuku“. To je zajímavé, odkud máte informace o jejich výuce? O antice jen tolik: asi i vám je znám pojem kalokagathia. Tento ideál vzdělávání prakticky vznikal syntézou výchovy rozumové, tělesné, mravní a estetické a je jisté, že jen frontální vyprávění nějakého filozofa v sadu by nestačilo. Člověk se musel rozvíjet svou činností. Koho myslíte tím „východní učenci“? Konfucia? Nemáme jeho vlastní spisy, jen záznamy žáků první nebo možná až druhé generace. A jeden z jeho mála ověřených výroků zní: „Šlechetný se nežene do řečí, ale pospíchá do práce.“ Co myslíte, Karle, že tento výrok podporuje? Poslouchání výkladu při frontální výuce nebo práci v projektu?  Konfucius sám ve své škole sice často diskutoval (což je dnešní řízená diskuze), ale jeho žáci se učili i vozatajství, lukostřelbu a výcvik koní. To se naučit posloucháním a frontální výukou nejde. A Ježíš naštěstí do dějin pedagogiky nepronikl. Zato tam jsou Pestalozzi a Montessori, znáte?

Myslím, že jsem věnoval vašemu textíku dost času, Karle. Příště tedy prosím, abyste své názory směřoval do jiných oblastí a nenechal se tak opájet sentimentem a vzpomínkami na své vlastní nekvalitní vzdělávání, jehož jste byl účastníkem. Je to totiž smutné čtení. Za chvíli byste mohl držet tryznu za schůze ROH, fronty na banány a pořadníky na Škodovky – a to by bylo snad ještě smutnější.