Učitelka dlouhodobě šikanuje žáky, ředitel vzbuzuje strach, 1. část

Mnohé kauzy ani na stránkách mého blogu neskončí. Jakmile o případu napíšu, škola napraví své pochybení, učitelé změní své hodnocení, vztah k žákovi se posune k pozitivnímu, stanoviska se vyjasní. Proto někdy kauzu ani nezveřejním, protože když daná škola věci napraví, tak není ji už proč veřejně kritizovat. Někteří potřebují postrčit, někdy ředitelé školy nevědí všechno a zasahují až na základě mých informací. Jsou ale školy, které nápravu odmítají a žáci jsou zde vystaveni stále stejně mizerné práci učitelů i vedení školy. Není to tak dávno, co jsem zde zveřejnil případ z moravské metropole Jedna škola žáka ničila a druhá ho uzdravuje. Co se pak stalo? Jednou z věcí bylo, že se v diskuzi objevil starosta Městské části Brno-Bohunice Antonín Crha (tedy zřizovatel) a namísto, aby se staral o pochybení vedení školy a zlepšoval stav vzdělávání (jak slíbil ve volbách občanům), začal v diskuzi doslova trollovat a ostatní diskutující napadat. Také se ozval právník školy a psal mi o „ochraně dobrého jména klienta„. Dobrého jména?! Tahle škola žádné dobré jméno mít nemůže. A to nejen proto, že v diskuzi napsal další rodič žáka této školy: „S paní učitelkou X jsme docela bojovali absolutně ve všem. Nikdo nikdy nereagoval na potvrzené diagnózy a nikdy neměl žádné úlevy…. Bohužel se moc nedařilo se s nikým domluvit. Věčně jsem byla i u pana ředitele Ha*****. Dospělo to do stádia, že syn chtěl v 6té třídě ze školy odejít. Brali ho prostě jako problémové dítě. Třeba paní učitelka Y mu psala neustále poznámky, že jí nevnímá. Když jsem s ní o tom mluvila, tak mi bylo řečeno, že se pořád dívá z okna a pozoruje ptáky a nevnímá ji. Když jsem se jí snažila vysvětlit jestli ví co je ADHD a že ho nedokáže upoutat tak mi bylo odpovězeno, že ona přímo studovala ADHD a ví co má dělat. V ten okamžik pro mě paní učitelka skončila a přestala jsem vnímat její poznámky…. Vždy (synovi) škola vštěpovala, že bude rád, že udělá učnák a pujde pracovat. Nakonec díky této strašné situaci školy a mé píle syn udělal bez problémů střední školu, nyní studuje dálkově vysokou školu a do toho pracuje na plný úvazek jako projektant elektrocentrál. Vlastně díky devíti letům neskutečnému dohadování se školou a učiteli je teď syn kde je. Naučila ho škola jediné…. že život je šílený a že musí hodně bojovat. Stálo nás to hodně nervů a času v ředitelně.“ Podobné případy rozhodně nedělají dobré jméno škole.

Ale celá věc je ještě horší. Nedělám si legraci, když nyní poprosím, aby citlivější povahy tento příběh nečetli. Tatínek jiného dítěte, dcery, dokonce podal podnět školnímu ombudsmanovi: o stejné škole, stejném řediteli, stejné učitelce. Cituji doslova z tohoto podnětu: „Dcera navštěvovala tuto školu po celou dobu povinné školní docházky až do letošního roku, kdy ukončila 9.třídu, k učitelce I. B chodila ve 3.-5.třídě. Podnět podáváme až nyní, protože jsme se obávali podjatosti školy vůči dceři. Naši zkušenost s učitelkou vnímáme velmi závažně, a domníváme se, že hraničí nebo již naplňuje znaky trestného činu omezování práv dítěte, psychického týrání a šikany, s dopadem na zdravotní stav a budoucí rozvoj dítěte. Obdobná situace, jakou jsme zažili my, byla popsána v článku, který nám zaslala maminka spolužačky naší dcery. Spojila si naši drsnou zkušenost s tímto zveřejněným případem. V článku (Jedna škola žáka ničila a druhá ho uzdravuje – ROBERT ČAPEK) jsou popsány stejné typické projevy chování stejné učitelky vůči žákovi i jeho rodičům. Kromě našeho a tohoto zveřejněného případu, máme přímé informace, že negativní působení učitelky se projevovalo dokonce i v minulosti a přetrvává i doposud. Ze školy za působení učitelky odešlo několik žáků. Máme kontakty na rodiče stejně postižených, dnes již i plnoletých bývalých absolventů„.

Tatínek v podnětu napsal: „Chování učitelky vůči naší dceři po celou dobu výuky vnímáme jako trvale tlakové, stresující, ponižující, demotivující, s orientací na slabiny, potlačující osobnost, talent a silné stránky, s dopadem na její zdravotní stav a budoucí rozvoj. Dcera byla a je vždy silně umělecky zaměřená. Učitelka vyžadovala ve výuce pouze orientaci na výkon a umělecké zaměření dcery podceňovala až dehonestovala (dcera celých 9 let reprezentovala školu). U dcery došlo k postupné demotivaci, zhoršení prospěchu, zhoršení psychického a zejména i fyzického stavu. Učitelka postupně obrátila děti ve třídě i jejich rodiče proti dceři i nám. Výuka byla hodně postavená na principů strachu, vyšetřování, „žákovských soudů“, nepřiměřeného označování slabších žáků, účelového rozdělování dětí, nepravdivého informování jiných rodičů. Již po zahájení 3. třídy učitelka hodnotila třídu jako problémovou, přestože v předchozích ročnících byla třída velmi pozitivní, kolektivně zaměřená, rodiče se spolu scházeli, děti oslavovaly narozeniny společně atd. Na třídní schůzce jsme byli důrazně informováni o tom, že třída je velmi problémová, že děti jsou vykazují nestandardní chování“.

Líný učitel: Jak dále uvidíte, chování školy, konkrétně ředitele J. H. i učitelky I. B., vykazuje stejný vzorec: * ponižování dětí před kolektivem, * zakázané výlety dětem, * oddělování obětí od kolektivu, * návrhy rodičům na přestup, * manipulace ostatních rodičů proti jednomu, * oddělené schůzky a jinými rodiči a „rodiči potížisty“, * ve třídě mezi dětmi praktiky vyšetřování/soudy, * označení učitelkou šikanovaného dítěte za agresora i za běžný přestupek, * neustálé poznámky, * na tyto třídní schůzky chodí speciálně i ředitel, *jakoukoliv i zjevnou chybu učitelky ředitel kryje, * na osobní schůzky s rodiči chodilo množství pedagogů, aby je dostalo do defenzivy.

Tatínek v podnětu popsal zkušenost jednoho z rodičů: „Na této třídní schůzce se řešila i nespokojenost rodičů (na začátku třetí třídy nespokojených rodičů bylo víc). Ředitel školy a jeho zástupkyně nás ujišťovali, že paní učitelka je dobrá učitelka, že naše děti jsou problémové (špatný kolektiv) a největší problém způsobují rodiče, kteří stojí za svým „špatným“ dítětem. Bylo konstatováno, že pro řešení problémů v kolektivu, celá třída absolvuje „intervenční vyšetření“ v PPP. Škola nám nikdy neposkytla z návštěvy PPP žádný závěr. Na třídních schůzkách, které následovaly, nám bylo sděleno, že škola ještě žádnou zprávu nemá, přestože poradna závěr posílala„.

Líný učitel: Je s podivem, že po takovém úvodu rodiče nevezmou hned své děti a okamžitě ze školy neutečou. Chápu ale, že od učitelky očekávali to nejlepší a ani je nenapadlo, jak fatálně se mohou mýlit. Poradny nejsou od toho, aby intervenovaly ve třídě a pokud škola realizuje u prvostupňových dětí něco jako „intervenční vyšetření“, je třeba se proti tomu hned postavit a žádat přesné vysvětlení problémů. Jsou však učitelky, které mezi sebou doslova soupeří ve vytváření problematických žáků: každé druhé dítě v jejich třídě je ADHD, dysgrafické a dyskalkulické a všechno dohromady a ony jsou přímo hrdinky, že to zvládnou! Ale moc od nich raději nečekejte, neboť i když pokládají oběť na oltář vlasti, co mají také dělat s takovým „materiálem“ ve třídě?!

Tatínek v podnětu napsal:„Z vlastní iniciativy i na základě tlaku učitelky jsme nechali dceru individuálně vyšetřit v PPP. Citát ze zápisu z vyšetření v PPP: „Žákyně absolvovala l. i 2.třidu s výborným prospěchem, s přechodem do 3.třídy a se změnou třídní učitelky došlo u dívky k výraznému zhoršení prospěchu a následně i ke zhoršení zdravotního stavu. Dívka se léči od pěti let na céliakii, často mívá zažívací problémy. Aktuálně bývá ve škole napomínána za nepozornost a zapomínání, nosí tresty v podobě opisování vět (např. 20x „Nedávám pozor.”) nebo velkého množství příkladů. Domácí příprava se tak neúměrně protahuje, v důsledku toho je dívka více unavená. Poslední dobou chodí do školy se strachem ze špatné známky či poznámky a trestu. Celá situace má negativní dopad na její zdravotní stav„.

Líný učitel: Tak ještě jednou a bohužel jistě ne naposled. Vzdělání nesmí být poháněno negativní emocí, chyby ve škole se trestat nemají a je nepřípustné dávat opisovací tresty. Ty jsou pokládány za tresty fyzické! A pokud cokoliv z toho probíhá v prvních školních třídách, je to ukázka jak neschopné učitelky, tak i nekompetentního vedení školy!

Tatínek v podnětu napsal: „Učitelka ani po závěru PPP svůj negativní přístup k dceři vůbec nezměnila. Dcera, jako žák se zdravotním postižením 1.stupně (Celiakie Marsh 3b a v té době i histaminová intolerance), měla např. častější potřebu návštěvy toalety, byla komentována před spolužáky. Dcera se pak bála o odchod na toaletu požádat, měla bolesti v hodinách, přestávky pak trávila na toaletě, nemohla se soustředit a připravit na další hodinu, což ji bylo vzápětí vyčítáno a odnášela si tresty za nepřipravenost do hodiny. Zdravotní stav dcery se zhoršoval, včetně rozvoje astmatu, exemů a snížení váhy. Ráno trpěla průjmy, zvracením, pláčem ze strachu jít do školy. Společné aktivity třídy, kdy žáci např. pekli cukroví, musela dcera absolvovat s tím, že sice pekla, ale kvůli celiakii logicky jíst nemohla. Učitelka nehledala pomocné nebo náhradní řešení. Kromě toho, neměla zajištěnou plnohodnotnou stravu – obědy ve školní jídelně, pouze občas a omezeně. Škola stravování, ani po snaze a prosbách rodičů dalších celiatických dětí, nezajistila (trvá doposud). Tato situace opět vedla k vylučování dcery z běžného života třídy, učitelka s touto záležitostí nikterak nepomohla, naopak, komentovala situaci dcery i ve školní kuchyni„.

Líný učitel: V roce 2015 vstoupila v platnost vyhláška o školním stravování (č. 1071 2005 Sb.), díky níž je možné ve školních jídelnách vyjít nemocným strávníkům vstříc. Na druhou stranu věc hodně zkomplikovala povinností, aby nad stravou bděl dietolog. Vaření bezlepkové stravy není pro školní jídelny povinností. V Česku je okolo osmi tisíc školních jídelen, bezlepkově vaří jen asi osm set z nich. V každém případě je celiakie nemoc, ne nějaký rozmar. Posměšné komentáře učitelky ve školní jídelně nebo při chození na toaletu ze zdravotních důvodů jsou neprosto nepřijatelné! Co se týká třeba aktivity s pečením cukroví: stačí jen minimálně snahy, aby se při takové práci izolovaně vytvořilo několik bezlepkových kousků. Jenomže to by učitelka musela mít v sobě alespoň kousek empatie. Mimochodem, je mnoho základních škol, kde je žákům v odchodu na toaletu zabraňováno nebo existují až neuvěřitelně stupidní limity chození na záchod. Nechápu, jak si někdo, kdo se na tom podílí, může vůbec říkat „pedagog“.

Tatínek v podnětu napsal: „Učitelka se soustřeďovala spíše na slabiny žáků, než jejich silnější stránky. Příkladem mohlo být, když ve 3. třídě dala chlapci s nadváhou dala číst povinně knihu „O tlustém chlapečkovi, kterého sežrala moucha“, nebo dceři doporučila koupit knihu o holčičce s Downovým syndromem. Průběžně, celé tři roky, probíhalo jakési „vyšetřování“, často i s odchodem dětí do ředitelny, a to na úkor vlastního učení. K žádným odůvodněným incidentům ale asi nedocházelo, protože jsme se o nich rodiče přímo nedovídali. Dcera byla při pomyšlení na „vyšetřování“ a ředitelnu vždy absolutně vystresovaná. Učitelka organizovala opakovaně vzájemné hodnocení mezi dětmi („soudy“) – děti byly např. vyzvány, co se jim na spolužákovi nelíbí, co umí a neumí. V případě dcery došlo k hodnocení „neumí nic“, a to bez jakékoliv korekce nebo reakce ze strany učitelky. Bylo nám učitelkou řečeno, že se bude používat metoda „kastování“ (skupiny služka/sluha/nadřízený/podřízený) s cílem se zlepšovat a přestoupit do vyšší skupiny. Dcera všechny tyto situace nesla velmi těžce, ztrácela jakoukoliv motivaci k učení i ke svým uměleckým aktivitám! Během měsíců docházelo k postupnému rozkladu vztahů z původního kolektivu před 3.třídou (viz dále)“.

Líný učitel: V mnou zveřejněném předchozím případu tato učitelka mnohokrát postavila šikanovaného žáka před třídu a vyzývala děti k různým kritickým soudům – on se pak musel omlouvat za své chování. Jedna věc je, když se žák omluví za něco, co ho mrzí a co udělal. Ale druhá věc je, když učitelka uměle vytváří „veřejného nepřítele“ z malého druháčka nebo holčičky s první třídy a staví proti nim jejich spolužáky. Taková manipulace je to nejhnusnější, čeho se učitelka může dopustit. Je vidět, že u této „učitelky“ k tomu dochází neustále.

Tatínek v podnětu popsal zkušenost maminky: „Často používanou metodou učitelky bylo vylučování žáků z kolektivu. Ve třídě byla holčička, která asi nebyla příliš bystrá a její rodina nebyla příliš finančně zajištěná, domníváme se, že mněla i zhoršené zrakové schopnosti. Tato holčička byla určitým způsobem vyčleňována z kolektivu, přestože učitelka a vedení školy nás, rodiče, ujišťovali, že s kolektivem pracují, aby se děti cítily ve škole dobře, tato holčička po roce přešla na jinou školu z důvodu právě vyčlenění z kolektivu ostatními žáky a neochotě učitelky věnovat se slabší žákyni. Při závěrečném pobytu na ŠVP, nám bylo oznámeno, že se dcera nemůže zúčastnit pobytu, protože na ni nezbylo místo, jedině by mohla být ubytovaná s cizí třídou ve stejném termínu. Bohužel se tak stalo, naše dcera byla ubytována s jinou třídou. Dozvěděli jsme se pak, že na pobytu byla dcera učitelky, ale pro naši dceru místo nebylo!“

V další časti se přesvědčíte, že dlouhodobá situace ve škole byla pro žákyni a rodinu ještě mnohem horší. Tato učitelka a tento ředitel aktuálně na škole působí a další děti – také díky ignoranci a nepochopitelné podpoře zřizovatele a bohorovnosti České školní inspekce – jsou stále ohroženy.

Další část textu: Učitelka dlouhodobě šikanuje žáky, ředitel vzbuzuje strach, 2. část