Jedna škola žáka ničila a druhá ho uzdravuje

Někdy vznikají velké problémy z malých počátků.

Maminka vypravuje: V našem případě byl ten počátek začátek školního roku na ZŠ a MŠ V. v jistém jihomoravském městě. Domškolák Jirka se po covidovém roce na své přání vracel do školy. První den ve velké škole (kde jsou v ročníku třídy A, B a C), učitelka poslala všem žákům a rodičům pokyny (sraz v 7:40-7:50 před školou, pak odchod do nové třídy). Když ale Jirka s maminkou přišel před školu, jeho třída byla pryč. Učitelka s dětmi odešla a protože maminka do školy nemohla, osmiletý Jirka tedy sám hledal novou třídu, novou paní učitelku a děti, které rok neviděl. Učitelka prý děti „spočítala“. Aha. Maminka, jejíž bezmocnost si umíme představit, tedy poslala učitelce I. B. mail, kterým se jí ptala na vysvětlení. Její mail a další, které následovaly, zůstaly bez odpovědi. Ale i tohle stačilo, aby postupně nastoupila zjevná a soustavná šikana žáka. Dostával poznámky doslova za všechno. Hloupé, nepřátelské, zlé poznámky. Často v nich figurovalo jedno slovo. Třeba „Nepracuje“. Bez dalšího vysvětlení.

Šikana „učitelky“ I. B. samozřejmě měnila chování samotného chlapce. Začal být smutný, nervózní, zapomínal věci, plakal. Učitelka přistupovala k trestům, které byly naprosto neadekvátní. Například chlapce vyhodila na tři hodiny ze třídy na chodbu, ani nevěděl proč.

Líný učitel: Je základním pravidlem, že je třeba pracovat s dětmi formativně – tedy jim dávat zpětnou vazbu a vysvětlovat jim, v čem udělaly chybu a co mají udělat jinak.

Maminka: učitelka I.B. se ale mstila za údajné prohřešky. Bez vysvětlení, bez slov uznání, za něco, co se povedlo. Jen trestala a chlapce psychicky ničila. Jirka se choval na kroužcích a tréninku sportovního oddílu úplně jinak, než ukazovala odezva ze školy. Znejistěná maminka tedy zavedla chlapce do Pedagogické poradny, kde jí potvrdili, že syn je v pořádku: hodný a nadprůměrně šikovný chlapec. Zpráva také jasně uvádí, že Jirka je neklidný a nepozorný pouze tehdy, pokud nemá zadaný úkol.

Líný učitel: nemusím snad poukazovat na fakt, že znakem nekvalitní výuky je právě to, že žáci nemají co dělat a učitelka jim není schopná zadat smysluplnou práci. Jinými slovy: není přípustné, aby učitelka poznámkovala žáka za to, co má hlavní příčinu v její nekvalitní práci.

Maminka se tedy začala zajímat o trestané situace u jiných dětí ze třídy a zjistila, že některé situace učitelka výrazně přibarvovala a překrucovala. Například: Jirka v jídelně po cestě jedl rohlík a drobil. Podle učitelky: trhal rohlík na kusy a rozhazoval jej kolem sebe. Nebo Jirka vyhodil míč do vzduchu, který trefil spolužačku. Hned se běžel omluvit. Učitelka to hodnotila tak, že „fyzicky napadl spolužačku„. Udělila žákovi výchovné opatření a když maminka napsala řediteli stížnost na tento postup, ten odpověděl: „jednalo se o fyzické napadení, ale netvrdím, že by mělo být úmyslné nebo záměrné„.

Líný učitel: Rozumíte tomu? Tak žák dostane výchovné opatření, i když jeho chování nebylo „úmyslné nebo záměrné“? A co ředitel tedy Jirkovi vyčítal? Že jeho spolužačky byly „velmi psychicky zaskočeny„. Nesmysl jako Brno.

Informoval ředitel nebo učitelka rodiče těchto velmi psychicky zaskočených dívek, že byly během výuky tak velmi psychicky zaskočeny? Samozřejmě, že ne.

Líný učitel: Jedne z nejhorších věcí, které může učitel udělat, je ten, když manipuluje žáky proti jednomu nebo je dokonce ustavuje do role jakýchsi soudců. Takoví učitel tyran pak nevratě poškozuje vztahy mezi dětmi.

Maminka: Právě I. B. manipulovala samotné děti do role soudců v jejích verzích případu. Například: Jirka pověděl „učitelce“, že na něj spolužák plivl. Učitelka Jirku postavila před třídu a vyzvala děti, aby rozhodli, zda si za to může sám! (Jirku ten den doslova zlomila, šel za ní s důvěrou a ona ho veřejně ponížila. Doma se zhroutil na zem a třásl se). Nebo se Jirka musel před třídou opakovaně omlouvat za své chování. A třída mu – v roli soudců – říkala, jak všechny obtěžuje svým chováním.

Líný učitel: Musím opět opakovat, že děti ve třetí třídě jsou obrovsky ovlinitelní učitelkou, která je velmi důležitým dospělým v jejich životech. Jakmile je podobně manipulativně křiví, je to neodpustitelné. Dobrá výuka je teambuildingová a zlepšuje vztahy ve třídě, špatná žáky izoluje a ta nejhorší staví všechny proti jednomu.

Maminka: V té době se začínal zvětšovat zdravotní problém Jirky, astma. Jedním ze spouštěčů je stres, kterého měl ve škole díky „učitelce“ opravdu dost. Maminka se obrátila na vedení školy, kde řešila problémy s ředitelem školy – J. H. .Ten ale vše banalizoval. Jak píše maminka: „Nic nechtěl řešit a co šlo, to překroutil“. Čím více se maminka snažila problém s „učitelkou“ řešit, tím více přibývalo poznámek. Když maminka viděla, že ve škole se zastání nedočká, obrátila se na Českou školní inspekci. Do stížnosti uvedla několik skutečností, včetně neoprávněného vykazování Jirky ze třídy a toho, že se „učitelka“ ani neobtěžovala zpracovat pro Jirku písemný plán pedagogické podpory. Učitelka I. B. ale reagovala krajně neprofesionálně. Na třídní schůzce vylíčila rodiče Jirky jako problémové, kvůli nimž se nemůže věnovat ostatním dětem. Přídala se další učitelka, členka školské rady a ta vedla jiné rodiče jako ovce k podepsáni petic na ochranu učitelky. Copak rodič si má co stěžovat, když mu učitel šikanuje dítě? Jirkovi bylo každé ráno čím dál hůř, měl bolesti břicha, ráno zvracel, z nosu se mu často spouštěla krev a trpěl bolestmi hlavy. Rodiče jej tedy nechávali raději doma, což vedlo velkému počtu hodin omluvené absence. Inspekce vše vyšetřila a potvrdila stížnosti rodičů. Bylo vyšetřeno a označeno nepedagogické jednání, diskriminace a další pochybení učitelky a školy. Vyhození Jirky s asistentkou na celé hodiny mimo třídu například označila ČŠI jako „nevhodně zvolená a nepedagogická“.

Arogantní a neprofesionální jednání I. B. dobře ilustruje i korespondence s maminkou. Tedy když už k ní došlo. Učitelka Jirkově mamince, vysokoškolsky vzdělané inženýrce, píše: „nebudu plýtvat čas a ani energii na neustálé dopisování si o ničem“ nebo „soustřeďte se na trénování udržení pozornosti a nezapomeňte ani na výchovu.“ Vrcholem je pak věta: „vzhledem k vyhrocené komunikační situaci a neustálým vyhledáváním podnětů pro další stížnosti a obtěžování z vaší strany, nebudu brát vašeho syna na jakékoliv mimoškolní akce, které mám s dětmi naplánované do konce školního roku“.

Líný učitel pročetl mnoho řádek komunikace ze strany maminky a to, co je tam opravdu „vyhrocené“, je nulová ochota učitelky s maminkou komunikovat. Maminka píše věty typu: „Požádala jsem vás, zda budete tak laskavá a na Jirku dohlédnete, aby si úkol zapsal do deníčku na začátku měsíce.“ Tedy nic, co by obhájilo šokující komunikaci „učitelky“. A ředitel? To samé v bleděmodrém. Neuzná jediné pochybení, nevyjde vstříc ani o krůček! Když si maminka stěžuje na jednoslovné a o ničem nevypovídající poznámky, píše mamince: „(učitelka) bude psát případné poznámky stále stručně“. Kde je potom nějaká zpětná vazba? Jak může rodič pomoci, když vůbec netuší, o čem podobné výkřiky jsou? A to ještě „učitelka“ označila před rodiči Jirku za „nevychovaného a hlupáka, když nechápe její tresty“. Není divu, že se korespendence maminky stávala naléhavější a rezolutnější.

Maminka: K šikaně žáka se po zprávě ČŠI přidala i šikana rodiče. Učitelka písemně zakázala Jirkovi návštěvu jakýchkoli mimoškolních aktivit (žádné výlety, přespávání, minigolf se třídou). Ředitel mamince oznámil, že už nebude akceptovat její omluvenky, že od nynějška platí jen omluvenky lékaře. Uchyloval se až k metodám, kdy spolužákům Jirky rozkázal ukázat mobilní telefony (bez svolení jejich rodičů) a hledal tam jakékoliv známky toho, že Jirka není tak úplně nemocný. Ve škole se veřejně probíralo, jak rodiče Jirky škole oznámením „ublížili“ a děti, starší o několik ročníků, chtěli Jirku zbít. Za to, že jeho rodiče podali oznámení na inspekci na učitelku. Ředitel místo aby tuto situaci řešil (prý to byla jen klukovina), prokazoval svou úroveň zase jinak. Mezi jeho opatřeními na zprávu inspekce bylo i to, že se budou stále děti vyhazovat ze třídy. Divíte se, že Jirka už do této školy nechodí? Ale škola se s nálezy ČŠI – které daly za pravdu mamince – vypořádávala stále po svém. Na třídních schůzkách se objevoval ředitel školy, který všem vysvětloval, že to pochybení, nalezené inspekcí, není tak hrozné. Šlo přece o „problémové rodiče“, což je krycí název pro každého, kdo se pustí se školou do křížku. A „učitelka“ se vší vážností všem rodičům oznámila, že na maminku bylo podáno trestní oznámení! Prý „za stalkerství“! A ona, že bude za týden na Policii podávat vysvětlení. Taková lež – a veřejná.

Líný učitel: Takové vhrocené případy ukazují závažné komunikační chyby na straně školy. Chcete korespondovat s učitelkou o svém dítěti a hned jste za stalkerku. Místo aby se škola zamyslela, jak v řadě oblastí zlepšit svou práci, házela špínu na maminku „potížistku“. Dokonce se ozvala i právní zástupkyně „učitelky“ a následuje už opravdový Absurdistán. Zvrací vám dítě, zhoršuje se jeho zdravotní stav vinou šikany učitelky a vy si jako rodič stěžujete? Tak vám přijde dopis od advokátky, ke se uvádí, že se vůči třídní učitelce a posléze vedení školy vymezujete značně útočně, nepřátelsky a neadekvátně kriticky.“ A kromě jiného advokátka píše: „Výtky k prostředí ve třídě a škole jsou zkreslené, přehnané a nemající základ ve skutečném stavu„. Tak ty výtky jsou zkreslené, přehnané a nemající základ ve skutečném stavu? Udělejme si rekapitulaci: maminka poslala České školní inspekce podnět, který obsahoval „výtky“ v sedmi bodech. Z těchto sedmi bodů potvrdila ČŠI oprávněnost stížnosti v pěti bodech a dvě „nešly prokázat“. Ani jednu stížnost neodmítla, ani jednu neoznačila za neoprávněnou! Kdo je tedy zjevně mimo realitu? Ke školní šikaně maminky se viditelně přidává šikana právní. To, co popisovala maminka v mailech – rezolutně, ale korektně – podle právničky poškozuje „čest, odbornost a erudici„. Jakou erudici? Tu, kterou zhoršila zdravotní stav třeťáčka, kterého vyhodila ze třídy? Právnička dále popisuje, že se učitelka cítí být poškozena na „svých právech, dobré pověsti a pedagogické odbornosti„. Neshledávám v jednání učiteky žádnou pedagogickou odbornost. Maminka velmi správně odpověděla, mimo jiné, že je její povinnost starat se především o fyzické a psychické zdraví svého dítěte.

Líný učitel: Takže jestli maminka nebude ve vězení (ale nic podáno nebylo, nebojte), i tento příběh má naštěstí happy end. Dítě je v současnosti v jiné, „malé a úžasné škole“. Jirka je v ní šťastný a dostává jednu pochvalu za druhou. A jedničky! Chodí tam moc rád a každý den se těší do školy. A já jsem šťastný, že mohu do textu dát i veselejší obrázek: podívejte se na současné Jirkovo hodnocení.

To, co předvedl „ředitel“ a „učitelka“ je pedagogické a lidské selhání. Vlastně ne, protože selhat můžete jednou, dvakrát, ale opakovaně už to je trvalá nekompetentnost, vada profesní etiky a odborná nezpůsobilost. Opět je to příklad, že to samé dítě, v jedné škole hodnocené jako darebák a špatný žák při správném vedení rozkvete a u kvalitní učitelky jeho problémy zmizí. Ale ne mávnutím kouzelného proutku, jen dobrou výukou, individuálním přístupem a kvalitní osobností učitele. Pokud jedna škola vyvolává u žáka fyzické projevy stresu a vede až k jeho onemocnění a u druhé školy žák cítí jen radost a do školy se těší? Čímpak to asi bude? Rodiče by se měli naučit bránit proti zvůli a antipedagogice nekvalitních pedagogů. Jde přece o děti. Maminka sama napsala to, čím bych rád zakončil: „Přestože se zdá boj s takovou institucí marný, nikdy jej nevzdávejte. Každý se boji toho, že škola začne šikanovat dítě, když to začne rodič řešit. Ale to by neměl být ten strach. Ten skutečný strach by měl být, že když to nebudeme řešit, tak někdo bude systematicky naše dítě po několik let trápit. A to ho může navždy změnit.„