Příběh o žákovi, který zachraňuje ostatní před učitelkou s nožem

Tento příběh jsem sledoval dlouhé měsíce a velmi mě tížil na srdci. Ukazuje něco z toho, co není v našem školství v pořádku a jaké to může mít následky. Na Základní škole F. H. v jistém hornickém městě docházel prvostupňový žák Tomáš.

Maminka píše:  Jeho třídní učitelka – L. K. – ho systematicky a dlouhodobě šikanovala. Její vztah k němu se výrazně zhoršil od chvíle, kdy žáky vyzvala ke svému hodnocení. Tomáš, který je ve věku, kdy ještě nezná přetvářku, jí udělil známku 3. K tomu připsal důvody: nemá dobré chování, často řve a tříská do stolu. Tohle její zastrašování děti bohužel nebylo to nejhorší, čemu od té chvíle musel Tomáš čelit. Škoda, že rodiče dětí nevěnovali větší pozornost už první třídní schůzce, kde se „učitelka“ L.K. nechala slyšet: „Představte si, že se najdou takoví rodiče, kteří na mě píší stížnosti. Na mě, která mám více než třicetiletou praxi!“ Žádný z rodičů ale nemohl tušit, že tato učitelka ztělesňuje to nejhorší, na co mohou ve škole narazit.

L. K. cíleně stavěla jiné děti ve třídě proti Tomášovi. Kromě jejího obvyklého řvaní, mlácení do stolu a trestání sebemenších prohřešků také sázela Tomášovi poznámky. Pak ho zastavovala ho na chodbě, kde ho ptala: „Kolik už máš těch poznámek?“ Tomáš odpověděl: „Asi 5“ a učitelka na to: „Tak to určitě ne, je jich jistě víc, však si je ve třídě spočítáme, něco tak hrozného jsem ještě neviděla!“ Věci dosáhly už takové intenzity, že si ji všímaly i další osoby. Když byla tato třída ve městě, našli se svědkové, kteří viděli velmi znepokojující chování učitelky. Ječela na Tomáše jako smyslů zbavená. Tak, že Tomáš si musel zacpat uši, aby mu ten řev neublížil. K jejímu křiku se přidaly i děti, nadávaly Tomášovi, že si neumí zavázat tkaničky, že má IQ 5, že je kanálová krysa. Když tohle učitelka prezentovala na veřejnosti, jak to muselo vypadat ve třídě? Že má L. K. sama psychické problémy, se přesvědčily samy děti, které ji viděly plakat a naříkat, že „to nezvládá a že musí přestat učit.“ Kéž by se tak stalo! Ale realita byla bohužel jiná. Co dělali ostatní rodiče, když se jim donesly různé negativní informace o dění ve třídě? Řekli si jako jeden tatínek: „Ještě to musíme rok vydržet.“ I když jiné děti neměly tak strašné zacházení, jaké dostával Tomáš, přesto: je škola něco, co se „musí vydržet„? Vždyž zvláště na prvním stupni by to mělo být místo zajímavé práce, hry a přátelských setkání. Ne psychický terror labilní a neschopné učitelky. K němu se přidávaly i jiné „pedagožky“ z dané školy. Jen pro ilustraci: Tomáš je astmatik a tak mu, pokud je to možné, rodiče pomáhají s taškou, když jde cestou do školy do prudkého kopce. Je to na doporučení lékařky. Jakmile to vychovatelka z družiny Z. Z. zjistila, začala se Tomášovi posmívat: „Že se nestydíš, mamka ti nosí do školy aktovku, že to není hanba!“ To vše před dětmi, které se pak Tomášovi posmívaly. To později opakovala na vycházce: „Jak to, že sebou nemáš mamku, aby ti pomáhala s batůžkem, aby ses nám tu neudusil?“.

Líný učitel: Je třeba ještě uvést, že učitelka má na prvním stupni veliký vliv a moc a většina děti její názory nekriticky přebírá. Jakmile začne proti nějakému žákovi štvát ostatní, postaví proti němu třídu a tím ho může připravit o kamarády, které ve třídě má. Pak je pro žáka obtížné vzájemné učení, jak vzdělávací, tak i sociální.

Maminka: žáci stále od „učitelky“ I. K. slyšeli: „Zase zlobí… pochopitelně Tomáš… nic horšího jsem nezažila… nejhlučnější a nejzlobivější ze třídy“ apod. Přitom Tomáš měl školu stále rád. V době, kdy tato „učitelka“ onemocněla, měli ve třídě zástup a pak „byl nadšený a nejraději by ve škole i přespával„. Říkal doma: „Mami, doufám, že teď neonemocním, teď se mi ve škole líbí.“ Jak výrazně se jeho chuť chodit do školy změnila, když se „učitelka“ do školy vrátila, nemusím popisovat. Učitelkou organizovaná šikana celé třídy byla zpátky. Jak na stížnosti rodičů reagoval T. P., ředitel školy? Některé prostě nechal bez odpovědi. Když už jednal s rodiči, vypadalo to následovně: rodiče přednesli stížnost na to, že učitelka navádí děti, aby se Tomášovi posmívali, pobízí je k žalování, k tomu, aby na něho všechno házeli, vytváří z něho nepřítele. Děti pak píši jeho jméno na tabuli, protože vědí, že bude potrestán. Jenomže jeho třídní učitelka L. K. zase naopak uvedla, že ona si nemyslí, že by se Tomáš měl cítit nekomfortně. A bylo vymalováno. Výsledek? „Učitelka“ má posílit zlepšování vztahů mezi dětmi a rodiče Tomáše se mají, ozvat, kdyby něco. To „něco“ se ale dělo neustále. Když si rodiče stěžovali na to, že L. K. „navádí ostatní žáky k šikaně“, ředitel jim písemně odpověděl, že byl na hospitaci a nic. Když psali, že Tomáš „je ponižován svou třídní učitelkou a svým chováním ho vyčlenila z kolektivu“ tak ředitel napsal, že že „nic podobného šetřením nezjistil“. A také, že K. prý „vždy šetří nevhodné chování dětí s ohledem na danou situaci a dle svých pedagogických zkušeností“. Celých třicet let té její mizerné výuky má přece svou váhu, nebo ne?

Líný učitel: V podobných případech je nejhorší pocit bezmoci. Škola nejedná, jen zametá problémy pod koberec, popírá je nebo svaluje vinu na rodiče. Řiditel z důvodů nekompetentnosti nebo obav z reakcí sborovny přehlíží problémy, způsobené mizerným způsobem vzdělávání. Asi nejhorší, co může učitelka udělat, je stavět žáky proti sobě. Myslíte si, že ona hra na dozorce z řad žáků je už minulostí? Bohužel není.

Maminka: „Učitelka“ manipulovala ostatní děti. Dokonce určila Tomášovi spolužačku / dozorkyni. Což znamenalo, že když začala přestávka, Tomáš si musel nachystat věci na další hodinu, musel uklidit místo kolem lavice a pak čekal, až to učitelkou určená spolužacka zkontroluje a povolí mu přestávku. Když to Tomáš vykonal, někdy čekal na tu dívku tak dlouho, že se ani nenasvačil. Jednou přišel že školy a stěžoval si, že ho bolí rozkrok. Ona spolužačka dozorkyně ho totiž kopla mezi nohy. Vypověděl o tom: „Ona mi určuje přestávky, já jsem si hrál na koberci a ona za mnou přisla, řekla mi, že si nemůžu hrát, protože mi to ještě nedovolila. Když jsem jí řekl, že jí nebudu poslouchat, tak se rozčílila a kopla mě mezi nohy.“ Když přisla učitelka do třídy, vůbec celou situaci nevyšetřila a jen Tomášovi hrozila dvojkou z chování. Když se to dozvěděl ředitel školy (samozřejmě až po stížností rodičů), odpověděl jim že to je prý „běžný postup na školách„, že se jednalo o „výpomoc spolužačky„. Marné byly stížnosti rodičů, že se jim nelíbí, že jejich syn nemá možnost,aby si zašel o přestávce na WC, kolikrát se nestihne ani nasvačit. Zato učitelka L. K. si při výuce pochutnávala na polévkách nebo na zákuscích, zatímco její žák neměl možnost se nasvačit ani v na to určené přestávce!

V dubnu 2022 se situace vyhrotila. Tomáše udeřil spolužák do hlavy. Tomáš upadl na zem a plakal, že ho bolí hlava. Jak „učitelka“ reagovala? Poradila mu, ať si dá na hlavu mokrý kapesník. Tomáše bolela hlava, ještě když přišel ze školy domů, měl obrovskou bouli. Nikde žádná zpráva od učitelky, jak a co se stalo. Nikdo o úrazu neinformoval rodiče. Jak na jejich stížnost odpověděl ředitel? Že prý „učitelka pochybila“ a on „přijal její vysvětlení“. A samozřejmě: „přijal opatření„. Jaké?

Líný učitel: Ředitel se v tomto příběhu jeví jako neschopný alibista, lhář a pokrytec. Na co čekal? Až někdo žáka trvale zmrzačí? Měl potřebné informace, měl jasné indicie, jenomže neudělal nic, aby ochránil zdraví žáka. Žák se o přestávce ani nenají a on tvrdí rodičům, že dozorce z řad žáků je běžná praxe na jiných školách?  Psychické zdraví žáka je stejně důležité jako fyzické a takový ředitel nedokáže chránit ani jedno, ani druhé. Měl by odstupit ze své funkce, na kterou nestačí a stejně tak i monstrum v kůži „učitelek“, které se dopouštějí podobných přečinů.

Maminka: Rodiče kromě stížnosti aktivně hledali jinou školu, ale to nebylo zase tak lehké. Když maminka odůvodňovala, proč chce přestoupit, ředitelé jiných škol nacházeli důvody, proč ji odmítnout nebo se ani neozvali s odpovědí. Že by ředitelská „tichá pošta“? Tomáš je ale hodně komunikativní a společenský, takže zvažované domácí učení by nebylo nejlepší volbou. Rodiče také s Tomášem navštívili psychologa, který byl poměry a událostmi ve škole šokován. Označil Tomáše za velmi šikovného. Když rodiče kontaktovali středisko výchovné péče, pracovnice konstatovala, že že se z něčím podobným ještě nesetkala a že byly Tomášovi odepřeny základní lidské potřeby.

Závěr školního roku byl ještě horší. Třídu navštívila psycholožka a byla i v družině. Druhý den „učitelka“ řekla dětem, že to „nedopadlo dobře“. Prý se „děti k sobě nechovají hezký, takže se mají těšit na příští školní rok, tam ona přitvrdí a budou padat poznámky a tresty“. Také řekla dětem, že „budou mít třídnické hodiny, aby se napravilo jejich chování“. První hodina probíhala tak, že si děti sedly na koberec a měli si povídat. „Učitelka“ vyzvala Tomáše: „Tak, teď nám Tomáš řekne, co dělá doma, když mamka přijde z práce“. Tomáš řekl: „Hraju si, jdu ven, dělám úkoly…“ „Učitelka“ ho zastavila a řekla: „Ne, já jsem se ptala, co děláš, když přijde mamka!“ A pak sama odpověděla: „Víte děti, co dělá? Žaluje na nás, žaluje na nás všechno, co se stalo ve škole a jeho mamka si pak stěžuje“. Když maminka Tomáše vyzvedávala, hned ji to řekl jeden ze žáků: „Paní X, učitelka nadávala Tomášovi, že vám doma žaluje!“

Tomáš do této školy pak už nešel. Ředitel si Tomáše nikdy, ani při svém „vyšetřování“, nenašel ani jednu jedinou minutu času. Naštěstí pro Tomáše se našla jiná škola a úplně jiná paní ředitelka, která na něj čas měla. Mluvila s Tomášem i s rodiči a řekla jim, aby se nebáli. Bude prý mít moc hodnou paní učitelku a vše bude v pořádku. A také od začátku tohoto školního roku bylo. Jak Tomáš, tak i rodiče poznali, že paní učitelka je milá, vyrovnaná, má ráda děti a svou práci a jak maminka píše: „Je to vidět na každém kroku“. Na třídní schůzce paní učitelka Tomáše chválila, že je šikovný, hodný, neustále se hlásí, je pracovitý a často má jako první vypracovanou zadanou práci. Maminka píše: „Minulý týden jsme ráno byli ve škole řešit kroužek, vyhledali jsme paní učitelku a ta, když nás viděla, syna k sobě přitulila, obejmula a řekla – on je tak šikovný, hodný a velmi chytrý a při tom ho hladila po hlavě, no syn se jen rozplýval“. Tohle si Tomáš, po dvou letech pekla, určitě zaslouží. Bohužel, ještě dnes mívá sny, kdy „učitelka“ L. K. běhá po škole s nožem a on se snaží záchránit celou třídu a tak vede spolužáky někam do jiné třídy, aby před ní utekli. Podle psycholožky to ještě může nějakou dobu trvat. Naštěstí už se nestává, že by ho ze školy bolelo břicho. Nemuví už o tom, že se mu do ní nechce, jak tomu bylo dříve tak často. Neustále opakuje, jak je paní učitelka hodná a jak jí má rád. Chlubí se i všem sousedům v okolí, jak má hodnou paní učitelku.

Líný učitel: Jsem rád, že mohu zveřejnit Tomášovy známky z nové školy. Ať se mu daří a díky nebesům za každou takovou PANÍ UČITELKU, jakou má Tomáš dnes!

Apendix: Tato „učitelka“ byla vybrána mezi 32 nejlepších učitelů vybraných v roce 2020 porotou odborného ocenění Global Teacher Prize Czech Republic. Víte, co měla va svém medailonku? Tohle: „Velmi jí záleží na tom, aby děti byly ve škole spokojené. Učí srdcem. Je neobyčejně empatická„. Vítejte v českém Kocourkově! Kdo bude nominovaný letos? Herodes?