Granty, doktorandi a konferenční turistika aneb jak se to rýmuje?

V tomto blogu možná ukážu trochu nenápadnou součást vzdělávání. Propojím totiž ve svém zamyšlení tři věci: granty, doktorandy a konferenční turistiku. Co jsou to granty, ví každý. Kdo jsou to doktorandi, asi také. Interní doktorandi jsou relativně ještě mladí studenti, kteří skončili studium na základní úrovni (magistr, inženýr apod.) a rozhodli se, že praxe pro ně není nijak lákavá. Přihlásili se do doktorandského studia, zůstali na univerzitě a při svém studiu a přípravě na obhajobu disertační práce (a zisk titulu Ph.D.) plní různé úkoly na přidělené katedře. U státních zkoušek třeba zapisují do protokolů byrokratické věci a vaří kafe komisi. Opravují přijímačky a slouží jako pořadatelé nejrůznějších akcí. Někde je ani nepustí k vedení nebo oponování magisterských závěrečných prací, mají na starosti třeba jen jednu či dvě bakalářské práce. Tu a tam učí, ale například jen jednu hodinu týdně. Jsou to takoví pilní pomocníčci, kteří se ještě učí svůj obor, jemuž ještě zdaleka nerozumějí a ani si ho neohmatali zblízka. O vědě se tu mluvit nedá, i když si mohou podat třeba interní grant – a právě o těch bude řeč. Interní grant univerzity, kde daný doktorand působí, může pomocí stipendia trochu napravit často smutnou finanční situaci těchto studentů. Kdyby šlo pouze o to, je vše v nejlepším pořádku. Student požádá o stipendium a nějaké prostředky pro svůj výzkum, který realizuje pro svoji disertační práci.

Ale vše tu úplně v pořádku není. Naše školství je brutálně podfinancované, ale ne tak v grantech doktorandů. Protože i když je doktorand malý ptáček, stejně přebírá obrovský nešvar univerzit: konferenční turistiku. Nepřipadá mu nijak hloupé se svým často bezvýznamným, špatně projektovaným nebo jen lokálně zaměřeným výzkumem požadovat významné částky peněz, aby se podíval do světa. Když je vám známo., že každý doktorský grant má svého vedoucího, často významného akademika, napadne vás: jak to, že tento vedoucí ještě před podáním grantu neřekne doktorandovi, aby nebláznil? Proč mu šetrně nesdělí, že na jeho „šetření“ nejsou opravdoví vědci nijak zvědaví? Že jeho disertační práce je jenom trénink na opravdovou „vědu“? Někteří to určitě řeknou, ale mnozí už jsou zřejmě tak navyklí rozhazovat, že jim to už ani nepřijde divné. Univerzita jim asi připadá jako lukrativní cestovní kancelář, kde si stačí jen vybírat vhodně umístěné konference. Posuďte sami!

• Doktorandka řeší problémy s přechodem žáků na víceleté gymnázium. I když jde o velmi specificky české téma, potřebuje v grantu uhradit „náklady na zahraniční cca 10 denní pobyt nebo účast na konferenci vycházejí v Evropě na cca 34 000 Kč“.
• Doktorandka přeloží zahraniční dotazník a předloží ho 60 respondentům. Výsledky chtěla prezentovat ve Spojených státech na North American Society for the Psychology of Sport and Physical Activity Conference, která se konala v Marriott Waikiki Beach Hotel! Hula hop!
• Doktorandka se ve své disertační práci zabývá knihovnictvím. Ovšem požaduje peníze na satelitní konferenci, u které je stanoven „pouze kontinent konání konference“, tím je Evropa. Doufejme tedy, že to nebude Bratislava, ale minimálně Lisabon!
• Doktorandka se zabývá sociální pomoci pro Romy. Požaduje úhradu cesty do Madridu ve Španělsku po dobu přibližně 7 dní a předpokládá náklady na letenku 23 tis. Kč a na hotel 12 tis. Kč. Pokud se vám to zdá hodně, máte pravdu, protože i s Air France (což není žádná malonákladovka) stojí zpáteční letenka pouhých 7 tisíc. Ale v takových relacích autotka grantu zřejmě nežije, protože v jiné části grantu počítá s noclehem v Brně za 4000 Kč (a za to jsou v nejluxusnějším hotelu dvoulůžkové apartmány). Jen abyste byli v obraze, celý dvouletý grant i se stipendii a kopírováním a podobně požadoval 250.000 Kč. Čtvrt milionu.
• Doktorandka se hodlá věnovat mentoringu. Požaduje hrazení „nákladů spojených s krátkodobými výzkumnými cestami do SRN (univerzita Eichstätt-Ingolstadt – Bavorsko a Drážďany – Sasko) a do Velké Británie (univerzita Oxford)“. Víte, kolik stojí ty krátkodobé pobyty? Předpokládá se částka 60.000 Kč! Ale to autorce nestačí, navrhuje si tedy stipendium ve výši 80.000 Kč, protože prý poslouží k „dofinancování svých zahraničních cest“. Jen pro porovnání: patnáctidenní pobyty s plnou penzí v Anglii s ubytováním v hotelu stojí u cestovní kanceláře kolem 15.000 Kč.
• Doktorandka se chce zabývat jedinci, jejichž chování během dospívání překračovalo společensky uznaný rámec norem. Výsledky by ráda prezentovala na mezinárodní konferenci v Mnichově.
• Doktorandka chce zkoumat proměnu školy v inkluzivní instituci. Podle ní jsou „nezbytné cesty na zahraniční konference a na jednu studijní cestu (přednostně do Centre for Equity in Education na Univerzitě v Manchesteru). Cílem studijní cesty bude se poučit o výzkumných a diagnostických metodách“. U nás zřejmě nejsou pracoviště, kde by se o tom mohla poučit.
• Doktorandka se zaměřuje na soukromé doučování, které je prý „celosvětovým fenoménem“. Nutně potřebuje jet za grantové peníze do Madridu. A zřejmě to nijak nesouvisí s tím, že doktorandka je ještě lektorkou španělštiny.
• Doktorandka zkoumá čtenářskou gramotnost. Ještě ani nebude mít výsledky, ale chce jet do Budapešti prezentovat alespoň „pilotní výzkum“.
• Doktorand chce zkoumat fobii z hadů. Výsledky touží sdělit na 47. kongresu evropské asociace pro behaviorální a kognitivní terapie v Istanbulu.
• Doktorandka chce zkoumat zlepšování sociálních vztahů. Prý se výsledků její disertační práce nemohou dočkat na konferenci Pozitivní psychologie a wellbeingu v Londýně. 
• Doktorand zjišťoval, jak ovlivňuje výuka a popularizace astronomie další profesní směřování žáků. Žádal prostředky pro cesty a pobyt na na konferenci ve Wroclavi, na Valném shromáždění Mezinárodní astronomické unie v Honolulu (USA) a na zahraniční konferenci v Utrechtu (Nizozemsko). Aby stihl také nějaké ty zkoušky, pracant!
• Doktorand chtěl zjistit, jak řídí školu na Berufsbildende Schulen Rotenburg, což je nedaleko Brém. Tři cesty a pobyty byly vyčísleny na 40.000 Kč.
• Doktorand se věnoval chodidlu sportovců. To si údajně žádalo účast na mezinárodním kongresu – 5th International Congress on Sport Sciences Research and Technical Support v Portugalsku, kde už jen konferenční poplatek je 15525 Kč. K tomu zpáteční letenka 16 000 Kč a ubytování 8 000 Kč za 3 noci. Já bych předpokládal, že chytrý student / doktorand by měl mít i jistou „cestovní gramotnost“. Tedy pokud by se trochu snažil. V daném termínu totiž požadovaná částka odpovídala luxusnímu lisabonskému pětihvězdičkovému hotelu, přičemž cena ve velmi kvalitních čtyřhvězdičkových hotelech stála kolem 4 tisíc – tedy polovinu! V neméně kvalitních tříhvězdičkových hotelech ještě výrazně méně. Zpáteční letenka, na kterou autor projektu požadoval 12 – 16 tisíc, by ve skutečnosti stála 3 – 5 tisíc, ale u nízko nákladových linek ji lze pořídit i laciněji. Dokonce i v luxusní business třídě s Lufthansou je to jen za 12 tisíc! To, s jakou „hospodárností“ počítal autor, bylo vidět i na cestovném z Prahy do Hradce Králové, kde si žádal 1000 Kč. To by si najal vrtulník?
• Doktorandka vytvářela protistresový program pro učitele. Požaduje i 27.000 Kč na zahraniční konferenci Mind and Life – Summer research Institute, která se koná v Japonsku.
• Doktorand se zabývá nečestným chováním. Je však čestné žádat cestovné ve výši cca 28.000,- na konferenci: SABE/IAREP do Londýna?
• Doktorand se zabývá vlivem animací na učení žáků. Jsem dojat jeho pohnutkami, když píše: „Z důvodu snížení nákladů jsou zahraniční konference omezeny na evropský kontinent.“ Snad jen omylem pak požaduje mnohem více, než kterýkoliv jiný grant! Uvádí, že „v plánu jsou 2 konference: např. konference ECGBL (European Conference on Games Based Learning (Francie); vložné 5000,-Kč, cesta 5000,-Kč, ubytování 5000,-Kč), nebo konference EARLI SIG 6 a 7 (European Association for Research on Learning and Instruction Conference: Special Interest Groups v Bonnu, vložné 4000,-Kč, cesta 5000,-Kč, ubytování 6000,-Kč). Vidíte, jak je kolega skromný? V podstatě je mu jedno, která konference to bude. Bez obav, za 34.000 Kč to nějak zvládne. Druhý rok grantu to také budou tři konference. Ten dvouletý doktorandský grant je celkově za 300.000 Kč, tohle jsou vlastně jen drobné.
• Doktorandka pojednává o pohodě a nepohodě akademických pracovníků. To už stojí za prezentaci na konferenci European Academy of Occupational Health Psychology, která je na Kypru.
• Doktorandka se věnuje doučování v matematice. Potřebuje prezentovat výsledky na konferenci CERME 11 v nizozemském Utrechtu.
• Doktorandka zkoumá distress učitelů. Jako jediná (!) ze všech mnou prohlížených projektů plánuje účast na studentské konferenci – tak, kam VŠECHNY výše zmíněné „výzkumy“ patří! Ovšem hned poté míří na řádnou vědeckou konferenci do Mnichova. Ale ne Hradiště.
• Doktorandka a její výzkumná kolegyně pracují s malými dětmi a řeší určitý typ diagnostiky. Obě si v grantu plánují – a samozřejmě požadují prostředky – na účast na zahraniční konferenci v Pensylvanii (USA), což vyjde celkem na 93 000 Kč. Ano, to je za účast jedné české Mgr. a jedné Bc. na prestižní konferenci vlastně pakatel!
• Mnohem skromnější je doktorandka, která se věnuje výuce ruského jazyka, ta by ráda na konferenci Ruský jazyk a kultura v zrcadle překladu – hurá, tady je jasná souvislost! – která se koná na Thessaloniki.
• Doktorandka, které se věnovala českému rodinnému prostředí, se o to touží podělit na XVI European Congress of Psychology (Moskva), a XXXI Congreso Nacional SEPYPNA (Málaga).

Rád bych uvedl, že nejde o žádnou selekci grantů a výběr nějak extrémních požadavků. Jde o běžnou skupinu grantů, ze kterých zhruba 3/4 obsahují podobné požadavky. Pouze 1/4 je skromnější, alespoň co se týká cestování. Je také velmi typické, že se doktorandi často ani nezdržují v grantových žádostech tím, aby ukázali nějakou ekonomickou šetrnost nebo vysvětlili, proč chtějí cestovat právě tam. Stačí jim třeba uvést „finanční prostředky budou využity ke konzultaci a studiu problematiky v zahraničí“ a je hotovo. Nebo se uvede: „plánována je aktivní účast hlavního řešitele na jedné konferenci či semináři v každém roce řešení projektu. Podle dostupných údajů a na základě dosavadních zkušeností představují náklady přibližně 40 tis. Kč“. To je za dva roky projektu 80.000 Kč na konferenční cestování. Vidíme, že částky jsou často až legračně nadsazené. Takových 40 tisíc přece nejsou náklady na víkendovou konferenci, ale rozpočet na zahraniční dovolenou k moři pro celou rodinu. Když už jsme u toho, tahle nehospodárnost se netýká jen cestovních nákladů. Není výjimkou, že v žádosti jsou položky: „10.000 Kč na přepis hloubkových rozhovorů“. Ano, student přece nebude přepisovat rozhovory, které sám nahrál. To udělá někdo jiný za požadované peníze. Ale o tom zase třeba příště. Člověk se až dojme, když vidí v nějaké grantové žádosti  „k zajištění projektu není třeba žádného speciálního vybavení, pouze nákup literatury ke studiu a běžné kancelářské potřeby“. Ale takový projekt je jeden z deseti, možná ani to ne. Naštěstí – a to je nutné doplnit – podání grantu ještě neznamená jeho získání. Je to taková loterie a šťastných není mnoho.

Dovedete si jistě představit, že pokud panuje taková „grantová kultura“ u univerzitních „pěšáků“, jak to asi vypadá ve vyšších patrech univerzit. Docenti a profesoři, děkani a proděkani, rektoři a prorektoři – jejich výdaje na takovou turistiku, to nejsou žádné drobné. Tak až se zase bude mluvit o financování vysokých škol, vzpomeňte si: rezervy tu jsou!