Diskriminační svinstvo v první třídě aneb pryč s takovým vedením školy!
Příšel mi nedávno mail s dotazy. Případ má hlubší kořeny, proto uvedu téměř celý příběh. V mailu stálo:
„Učitelka 1. stupně ZŠ (dále jen třídní učitelka) a tento rok nastoupila do nového zaměstnání a dali jí 1. třídu. V této třídě se sešla většina dětí z romských rodin a další děti ze sociálně slabých rodin, plus jedna cizinka. Skoro to dělá dojem, že vedení vytvořilo dvě první třídy z „normálních“ rodin a třetí první třídu ze sociálně slabých, jen asi čtyři děti jsou z bezproblémových rodin.“
Líný učitel: Takové snahy jsou samozřejmě populistické a pro některé rodiče líbivé, ale škodlivé. Aby ve třídě fungovalo vzájemné učení a další důležité složky, aby fungovalo podporující klima a prohlubovaly se dovednosti, je dobrá pestrost a různorodost. Školy, které vytvářejí různé studijní třídy (a třídy slabé), jednají v rozporu s dobrou pedagogikou a je to samozřejmě i morálně, tedy eticky pokleslé. Také to odporuje RVP, který jsou školy povinny plnit. Jak se píše v kapitole Tendence ve vzdělávání, které navozuje a podporuje Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání: … zachovávat co nejdéle ve vzdělávání přirozené heterogenní skupiny žáků a s využitím podpůrných opatření oslabit důvody k vyčleňování žáků do specializovaných tříd a škol. Škola tedy záměrně dělá pravá opak! Úmyslně žáky do specializovaných tříd vyčleňuje. Co dělá místní ČŠI? Nechce si umazat ručičky? Podobná praxe také znamená, že ta nestudijní třída je v podstatě odepsána. Tohle nemoudré jednání se pak škole vrátí tím, že pro učitele je práce v takových třídách obtížná, hotové galeje. Škola také viditelně neumí pracovat s lidskými zdroji, protože dát novému učitelu nejobtížnější třídu – bez jakékoliv adaptace – je přesný opak toho, co by se mělo stát. Viditelně je zde klientismus zkušených učitelek a ředitelky, které si rozdělí fešácké třídy a novou učitelku nechají bez pomoci.
Mail pokračuje: „Většina dětí při nástupu do školy v září neměla základní sociální návyky, neuměla dokonce držet v ruce tužku, neuměla se vyjadřovat ve větách. Je s podivem, že byly vůbec do první třídy zapsány, byť věkově odpovídaly. Myslím, že téměř zákonitě tato třída hned v průběhu září a října nabrala oproti dalším dvěma prvním třídám zpoždění a to i vzhledem k výukovému plánu. Bylo potřeba děti vůbec naučit držet v ruce tužku, umět se představit, naučit je se vyjadřovat a vůbec získat si jejich sympatie a přivyknout režimu školy. Vedení od listopadu zpoždění zpozorovalo a vytvářelo tlak na třídní učitelku, že s dětmi postupovat rychleji. Ale ve chvíli, kdy to tak třídní učitelka udělala a zvýšila tlak na děti a rodiče, děti začaly být více nemocné a celkově se spolupráce dětí a jejich rodičů zhoršila. Bylo jasné, že většina dětí tempo obvyklé v paralelních třídách prostě nezvládá“.
Líný učitel: Tady už je vidět, že vzdělávání v této škole je bídné. Jak může nějaká třída nabrat zpoždění? Jedině tak, že v té škole vymáhají v paralelních třídách stejné tempo a používají výkonové hodnocení. To je v přímém rozporu se zněním RVP! Podívejme se na tuto část Tendence ve vzdělávání, které navozuje a podporuje Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání: zohledňovat při dosahování cílů základního vzdělávání potřeby a možnosti každého žáka žáků; uplatňovat variabilnější organizaci a individualizaci výuky podle potřeb a možností žáků a využívat vnitřní diferenciaci výuky… prosadit změny v hodnocení žáků směrem k průběžné diagnostice, individuálnímu hodnocení jejich výkonů a širšímu využívání slovního hodnocení… Daná škola tedy jasně porušuje hned několik základních principů a podle mého soudu je to na zásah České školní inspekce a inztervenci zřizovatelů školy. Vyžadovat stejné „výukové plány“ je v přímém rozporu se „zohledňováním potřeb a možností žáků“, „diferenciací výuky“ i „individuálním hodnocením“. Sestavením slabší třídy je v jasném rozporu se „zachováváním heterogeních skupin“. Učitelka vůbec neměla tlačit na děti a rodiče, ale postupně je vést světem školního vzdělávání, tak jak to správně dělala od začátku. Je třeba je získat, udělat pro ně ze školy zajímavé a zábavné místo. Ne je zastrašit a odradit.
Mail: „Průšvih nastal, když třídní učitelka 10. prosince onemocněla na Covid a ve třídě střídavě suplovaly jiné učitelky, včetně zástupkyně pro 1. stupeň. Bohužel onemocnění třídní učitelky mělo závažnější průběh a do školy se mohla vrátit teprve včera, tj. 18.1.22. Tentýž den byla pozvána na pohovor s ředitelkou, zástupkyní a výchovnou poradkyní a bylo jí vytknuto téměř vše. Zejména to, že děti jsou oproti výukovému plánu o měsíc až měsíc a půl pozadu, že pro výuku byly použity učitelkou příliš triviální názorné pomůcky hodící se spíš do mateřské školy, že děti nezvládají učivo atd. Vůbec nebyl reflektován pokrok, zejména v sociální oblasti. Vrchol byl, když vedení požadovalo, aby významná část třídy dostala na pololetní vysvědčení čtyřky. Tvrzení třídní učitelky, že si děti po té dlouhé době musí sama prozkoušet a dát dětem šanci a spíše je motivovat, neobstálo. Prý na tento typ dětí platí jen přísnost, zvýšený hlas a vyhrožování rodičům, že jim seberou sociální dávky. Na této schůzce bylo třídní učitelce oznámeno, že vedení školy podalo zprávu o stavu v 1. třídě ČŠI, s tím, že za situaci může neschopnost třídní učitelku a s okamžitou platností přeřadilo čtyři „chytré“ děti, které se prý díky třídní učitelce nedostatečně rozvíjely do „lepších“ paralelních tříd.
Líný učitel: Ano, já bych chtěl, aby ČŠI vletěla do školy a těm pitomcům ve vedení udělal pořádný průvan v hlavách. Tohle je totální selhání vedení a nebojím se to napsat – diskriminace skupiny žáků. Tohle, pokud půjdeme do důsledků, je skandální a věcí by se měly zajímat patřičné instituce, včetně zřizovatele a rozhodně i MŠMT. Je mi jasné, o jakých dětech je řeč. Je smutné a alarmující, že tyto děti jsou terčem diskriminace už při svém vstupu do školy. Škola zcela viditelně nezvládla diagnostiku při zápisu a neumí problémy řešit jinak, než vytvářením větších. Tohle jasně volá – pokud někdo nepřijde k rozumu – po intervenci organizací na ochranu práv děti, pozorností médií a třeba i školního ombudsmana. Ne takového toho idiota z pitomého seriálu, ale toho reálného. Přiznám se, že já bych se nezastavil, dokud by se ten chlév nevyčistil. Tlačit na učitelku, aby prvňáčkům dala čtyřky? Nabádat ji, aby v první třídě řvala na žáky a vyhrožovala rodičům? Co ještě by mělo vedení školy udělat, aby bylo okamžitě odvoláno? Nějakého takového žáka v ředitelně zmlátit!? Paradoxně by to nebylo tak poškozující, jako právě tyto psychické ataky, které učitelce vedení nařídilo. Mimochodem, jednání s danou učitelkou má všechny znaky bossingu. U takové šikany ze strany vedení jsou také možné právní kroky.
Mail: Učitelka zvažuje odchod ze školy.
Líný učitel: Ano, v takové škole se musí dobře pracovat jen nekompetentním a totálně vyhořelým jedincům, s takovými duševními mrzáky ve vedení. Je mi ale líto těch žáků, kterým takto odejde dobrý pedagog (a jistě v minulosti odešli i další).
Prosím sdělení názoru na tyto otázky:
- Je odůvodnitelné v tomto případě nehledět na výukový plán a postupovat dle možností a pracovního tempa dětí i za cenu zpoždění?
Líný učitel: Nic jako povinný „výukový plán“ neexistuje a existovat by nemělo! Je tu nějaký tématický plán, který si vytváří sám učitel (nepovinný a v mnoha školách se ani nedělá). Ten by měl být operativní a v právě takových případech – různé pracovní tempo žáků a tříd – není nijak závazný, samozřejmě za předpokladu, že vedení školy nemá v hlavě omáčku. Je tu také ŠVP, který (pokud je kvalitně sepsán) neobsahuje žádné výkonové parametry a umožňuje rozložení výstupů a jejich individuální – nevýkonové! – plnění.
- Je možné v tomto případě, s ohledem na dlouhou nepřítomnost třídní učitelky odložit klasifikaci, zejména problémových dětí?
Líný učitel: Samozřejmě to možné je. Škoský zákon praví: Nelze-li žáka hodnotit na konci prvního pololetí, určí ředitel školy pro jeho hodnocení náhradní termín, a to tak, aby hodnocení za první pololetí bylo provedeno nejpozději do konce června. Není-li možné žáka hodnotit ani v náhradním termínu, žák se za první pololetí nehodnotí.
- Je pedagogicky správné dát dětem lepší známky – tedy trojky, i když tomu třeba jejich výkon neodpovídá?
Líný učitel: To je na delší text 😊 ale v zásadě nemusíme vůbec děti hodnotit výkonově! Tedy je správné dávat dětem jedničky, pokud splní úkol na své úrovni. Trojky by v první třídě vůbec padat neměly! A ani nemusejí, pokud učitel diferencuje úkoly a hodnotí podporujícím způsobem, formativně a třeba procesně nebo kriteriálně. Individuální přístup k žákům znamená chválit a odměňovat jedničkou to, co žák zvládne a posilovat tak jeho školní práci! A netrestat chyby!
4) Za jakých podmínek by šlo použít pouze slovní hodnocení?
Líný učitel: Opět mrkneme do školského zákona: hodnocení výsledků vzdělávání žáka na vysvědčení je vyjádřeno klasifikací nebo slovně nebo kombinací obou způsobů. O způsobu hodnocení rozhoduje ředitel školy se souhlasem školské rady.
Za sebe doporučuji ve věci zabojovat, ať už učitelka přejde na jinou školu nebo ne. Osobně rád ve věci pomohu, ať už půjde o podnět ČŠI nebo MŠMT nebo zastupitelům nebo zřizovateli nebo médiím nebo ombudsmanovi nebo komukoliv nebo všem dohromady, aby se tomuhle svinstvu zamezilo. Vidíme tu jasné znaky diskriminace, skrytý rasismus, úmyslné neplnění RVP, šikanu podřízených, záměrné poškozování dětí, nezvládnuté řízení školy. Je to zjevná odborná nekompetentnost, lidská hloupost a mravní ubohost. Pokud to myslíme se zvyšováním kvality vzdělávání vážně, nepomůžou hrátky s dokumenty, ale účinné zásahy proti podobné diskriminační praxi a psychickému násilí na dětech.