Pohádka o království, které možná není tak daleko

Bylo jednou jedno království bez moře jménem Boemia, kde žil rázovitý a dělný lid a kde si hrálo a chodilo do školy plno dětí. Sídlil tam také jeden zlý kouzelník, jménem Kaziuk. Chtěl škodit tomu království (taková už je podstata zla) a napadlo ho, že nejlepší cestou bude udělat z těch dětí hlupáky. Největším pokladem člověka je jeho moudrost, usoudil Kaziuk, takže ji budu potírat. Ale jak to udělat? Kaziuk rozuměl temné magii a nebezpečným lektvarům, ale nerozuměl vzdělávání. Napadlo ho ale, že se podívá křišťálovou koulí do království vyhlášeného těmi nejlepšími školami, jež se zove Suomia a pak v království Boemia vykouzlí všechno přesně naopak!

A jak vymyslel, tak i učinil. V Suomii si učitelů váží, učitelství je považováno za kreativní profesi, pedagogové jsou dobře placeni a na učitelská místa jsou pořadníky. Kaziuk udělal z učitelů malými platy téměř sociální případy, z jejich odborů zkorumpované kývače a zbavil tu profesi prestiže a hrdosti. V Soumii chodí děti do školy až od 7 let, mají nejkratší školní docházku ze všech zemí a žáci nejsou učivem nijak přetěžování. Kaziuk vymyslel povinný předškolní rok! Navíc žáky v Boemii nutí učit se hory nesmyslů a zbytečností. V Soumii odmítli cestu výkonů, kontroly a standardizace. Hledají u žáků jejich silné stránky, nikdo tam nedostane špatnou známku. Kaziuk do školy nacpal výkonové standardy. Mnoho škol dává jedničky jen za 90% a lepší výkon. Doslova celé generace žáků, kteří nemají odpovídající výkony, jsou decimováni a demotivováni špatnými známkami.  V Suomii si vybrali cestu rozvíjení sociálního kapitálu a spolupráce. Žák v Boemii nenarazí ve škole často celé týdny ani na tu pitomou skupinovou práci. V Suomii učí v nižších třídách jen tři až pět vyučovacích hodin denně. V Boemii Kaziuk zařídil odpolední vyučování. V Soumii nedávají domácí úkoly, zatímco v Boemii si někteří učitelé nedovedou představit svůj předmět bez každodenních domácích úkolů! V Suomii nemají nic podobného jako školní inspekci, v Boemii z ní Kaziuk udělal rigidní jezuitskou přepadovku, která vzbuzuje strach a obavy.

V Suomii nemají předměty, jen velká průřezová témata. V Boemii mají předmětů jako sladkých jablek a učitelé remcají, když neučí ve své aprobaci. V Suomii mají i témata, zaměřená na reálný život, občanské, spotřebitelské, lifestylové a vitální praktické dovednosti a postoje. V Boemii se Kaziuk snažil místo toho zavést brannou výchovu. V Suomii úplně zrušili standardizované testy, jelikož vědí, že jedna velikost všem nepadne. V Boemii Kaziuk rozdmýchal přímo standardizovanou mánii, stále se tam školy a žáci srovnávají, včetně státních přijímaček a maturit. Kvalita výuky ve školách v Suomii způsobila, že prakticky neexistují ty soukromé. Všechny jsou výborné a děti, ať jsou jakékoliv, se v nich zcela přirozeně potkávají. Cokoliv jiného je nedemokratické, diskriminující a pro edukaci neefektivní. Kaziuk se snaží děti Boemie rozdělovat co nejvíce: vymyslel jazykové či talentové třídy ve státních školách, četná víceletá gymnázia, mnohé soukromé školy, které se velmi draze platí, zkrátka zavalil české děti mnohou segregací – jen aby je od sebe oddělil a roztřídil do škatulek.

 

Běž do Cermatu! Viš, co máš dělat?!

Možná si řeknete, to je ale hloupá pohádka. Copak by tohle Kaziukovi v Boemii prošlo? Cožpak by učitelé, ředitelé, odborníci na vzdělávání a rodiče podobnou věc dovolili? To je na tom to nejďábelštější: Kaziuk má všude svoje pochopy. Ti našeptávají a rozkřikují stokrát opakované lži – že se žáci musí porovnávat, že neustálé testování je v pořádku, že lepší žáci potřebují své školy, že stát musí všechno kontrolovat a podobné bludy. Navíc ředitele a učitele Kaziuk a jeho pohůnci zavalili papíry, aby se neměli energii se vzdělávat a zlepšovat a jejich klamy prohlédnout. Státní maturity, státní přijímačky, státní dohled – to se pak pochopům zlého čaroděje vše lépe kontroluje. Kaziuk a jeho sborná udělali z černé bílou a nyní je velmi obtížné zvrátit zlou moc těch špatných kouzel, které dopadají na všechny děti ve školách.  A vypadá to, že bude hůř. Cože? Cožpak tahle pohádka nemá šťastný konec? No, milé děti, vzpomeňte si na Koblížka. Také ho snědli.