ZŠ Vedlejší v Brně: nekompetentnost, šikana žáků a diskriminace pod dohledem místní KDU-ČSL

Jsou školy, které na veřejnou kritiku reagují tak, že se snaží věci napravit. Jsou případy, kdy ani nemusím o případu psát veřejně. Pošlu například panu řediteli mail, kde se ho ptám: „souhlasíte s tím, aby Vaše učitelka hodnotila takto?“ a pošlu ukázky. Pěn ředitel zasáhne, s paní učitelkou promluví a věc se napraví. A pak jsou školy, které o kvalitním vzdělávání nevědí nic a jen bijí kolem sebe. Jedna z takových škol je ZŠ Vedlejší v Brně, kterou řídí Jan Harmata. Ve škole pracuje 68 učitelů a mezi nimi i jedna z nejhorších učitelek, které si dokážete představit: Ivana Břenková. Tato osoba dlouhé roky ničí žáky ve svých třídách – za aktivní podpory ředitele – a její činnost vede až ke zdravotním a psychickým problémům těchto žáků. Ale její antipedagogické chování ji neustále prochází. Popisoval jsem případ jednoho jejího žáka a také následný a zjistil, že jde o stále se opakující modelové situace: ponižování jednotlivých dětí před kolektivem, zakázané výlety těmto dětem, soustavné oddělování obětí od kolektivu, návrhy rodičům na přestup, manipulace ostatních rodičů proti jednomu, oddělené schůzky a jinými rodiči a „rodiči potížisty“, ve třídě mezi dětmi učiteka realizuje praktiky vyšetřování/soudy, označování šikanovaného dítěte učitelkou za agresora i za běžný přestupek, neustálé poznámky, na tyto třídní schůzky chodí speciálně i ředitel, jakoukoliv i zjevnou chybu učitelky ředitel kryje, mlží a lže, na osobní schůzky s rodiči chodilo množství pedagogů, aby je dostalo do defenzivy a další znaky „černé pedagogiky“. Ke svědectvím rodičů, které jsem v předchozích textech uvedl a analyzoval, se nyní přídává rodič další. Dobře to ilustruje způsob, jakým Břenková jedná.

Rodič píše: „Přístup učitelky byl poněkud selektivní. Kdo se dobře učil, neukázal slabost, neměl jiný názor či jinak nevybočoval z řady, byl bez problémů. Na třídních schůzkách se opakovaně projednávalo, že stejní žáci mají stejné nebo zhoršující se problémy. V naší třídě to byli tři chlapci. Situace se řešily veřejně, před ostatními rodiči. Rodiče těchto žáků se pak už obávali na schůzky chodit. Byli znechuceni a otráveni chováním třídní učitelky Břenkové. Na jedné ze třídních schůzek se tatínek takového chlapce silně ohradil, protože už nedokázal snést „pranýřování“ svého syna. Nic však nezmohl, nic se nezměnilo a tento žák nakonec kvůli přístupu učitelky Břenkové ze školy odešel. V nové škole neměl žádné problémy a celou školu úspěšně dokončil„.

Líný učitel: Už před lety jsem popisoval nevhodnost takové kritiky v knize „Učitel a rodič: spolupráce, třídní schůzka, komunikace“. Mimo jiné: Někteří učitelé se neostýchají pálit do rodičů ze všech hlavní, jako by to byla chyba rodičů, že žáka nebaví chemie nebo trochu zazlobil při svém zkoumání fungujících pravidel a trestů. Učitelé kritizují, vytýkají a přitom – je vina rodičů, že učitel nemá ve třídě autoritu? Že ho žáci odmítají poslouchat jako nějakého drába při nucených pracích? Proč z třídních schůzek a konzultací dělat pro rodiče stres? Jak pomůže učitelům a rodičům ve spolupráci kritika třídy nebo žáků? Jak můžeme chtít vidět rodiče ve škole, když jim tam bez rozmyslu připravujeme horké chvilky? Jak mají rodiče učiteli uvěřit, že nepostrádá dobrou dovednost diagnostiky a psychologické znalosti, když je neprokazuje při komunikaci s nimi? Jak může učitel odůvodnit před rodiči a sám před sebou, že o žácích nemá dobré slovo? Neuvědomuje si, že to nevypovídá o žácích, ale o něm?

Rodič píše: „Jednou jsem se stala svědkem neprofesionálního chování učitelky Břenkové, která po ukončení tř. schůzek hodnotila se skupinkou „spřátelených rodičů“ jiné děti a rodiče. S těmito rodiči se stýkala i mimo školu, pořádali různé akce. Jedna z žákyň této třídy a dcera „kamarádských“ rodičů Břínkové tykala a oslovovala ji jménem„.

Líný učitel: Ano, to je velmi neprofesionální a krajně nevhodné. Probírat s jedněmi rodiči důvěrné věci o druhých, přenášet do školy mezi žáky sympatie a nesympatie k rodičům – to je pravý opak férového učitele.

Rodič píše: „Na jedné třídní schůzce nám učitelka Břenková předložila arch papíru s jakousi tabulkou, kde byly uvedeny pouze jména rodičů a řekla, ať to podepíší, že to není nic důležitého a že nám na konci schůzky řekne, co jsme to vlastně podepsali. Rodiče tak s důvěrou učinili, aby se na konci schůzky dověděli, že právě podepsali finanční příspěvek pro školu. Toto jednání samozřejmě vyvolalo pohoršení a ti odvážní rodiče okamžitě podpis škrtli„.

Líný učitel: Nepochopitelná manipulace a křiváctví, hraničící s praktikami nějaké ruské mafie. Ještě že rodiče nepodepisovali třeba prodej orgánů svých ratolestí. Tento podivný moment – možná až směšný – ale dobře ukazuje ten Absurdistán, který je v této škole pravděpodobně běžnou normou.

Rodič píše: „Další událostí byl vícedenní školní výlet na konci 5.třídy. Na tento výlet si děti mohly vzít s sebou rodinného příslušníka. jedna žákyně si vybrala svou starší sestru, která byla studentkou pedagogické fakulty Masarykovy univerzity. Zanedlouho učitelka Břínková rodině volala. Telefonicky oznámila, že si prý rodiče nepřejí přítomnost této dívky na výletě kvůli její nevhodné sexuální orientaci! Přítomnost takové osoby je – jak si v té rodině při tom neuvěřitelném telefonátu vyslechli – podle učitelky Břenkové nevhodná a nežádoucí. Maminka oné žákyně byla šokována. Ano, její dcera měla přítelkyni. Ale označit skvělého člověka kvůli tomu za „nežádoucího“ a kvůli tomu budoucího pedagoga(!) odmítnout?!

Líný učitel: Mysleli jste si, že podobná diskriminace člověka je možná jen v Hitllerovském Německu nebo Putinově Rusku? Ne, protože jsme toho svědky i u nás, třeba právě na této brněnské škole. Samozřejmě, rodiče z této třídy o iniciativě Břenkové nic nevěděli. Nebo šlo jen výhradně o ty rodiče „kamarádíčky“, kteří mají od Břenkové speciální zacházení? V každém případě je to alarmující střípek do celé mozaiky … Jak zní antidiskriminační zákon? „Přímou diskriminací se rozumí takové jednání, včetně opomenutí, kdy se s jednou osobou zachází méně příznivě, než se zachází nebo zacházelo nebo by se zacházelo s jinou osobou ve srovnatelné situaci, a to z důvodu rasy, etnického původu, národnosti, pohlaví, sexuální orientace…“

Je podivné, že ředitel Harmata a učitelka Břenková se už dávno nezodpovídají u soudu z důvodů ubližení na zdraví (na dítěti mladším patnácti let) a týrání svěřené osoby. Nekompetentní řízení školy je skandálně kryté zřizovatelem, v čele se starostou Městské části Brno-Bohunice Antonínem Crhou. Crha je členem školské rady této školy a zúčastňuje se i zde školních akcí. Také škole sype peníze z městského rozpočtu, třeba milion na opravu hříšť. Škola je pak pronajme a má z toho další příjmy. On sám a většina zastupitelstva jsou ze strany KDU-ČSL. Vrchol pokrytectví jsou Crhova slova o tom, že má „na prvním místě lidi“ a „že se stará“ a „že je připraven udělat to, co lidé potřebují“. Ve škole, kde řádí jeho kamarádíček, jdou ale zájmy dětí a rodičů stranou a přitom on sám, jako zřizovatel, může dostávat jednu kritickou zprávu České školní inspekce za druhou. To s ním ani nehne. Koho to zajímá, když ruka ruku myje? Možná by měly jeho věty znít takto: mám na prvním místě svoje známé, starám se o jejich zájem a jsem připraven udělat to, co oni potřebují. Všem ostatním navdory! A děti ve třídě u Břenkové, strádající celé dlouhé roky jejího působení ve stále se opakujícíh cyklech? Komu na nich záleží?

Další texty o ZŠ Vedlejší v Brně, řediteli Janu Harmatovi a „učitelce“ Ivaně Břenkově:

Jedna škola žáka ničila a druhá ho uzdravuje

Učitelka dlouhodobě šikanuje žáky, ředitel vzbuzuje strach, 1. část

Učitelka dlouhodobě šikanuje žáky, ředitel vzbuzuje strach, 2. část