ZŠ Vedlejší Brno: jak vyhazovat prachy na vzdělávání dětí oknem
Na začátku školního roku se ohlédnu za školami, kde jsem popsal různé problémy a věřil, že to školy využijí k nápravě. Jedna taková škola, které jsem se věnoval, je ZŠ Vedlejší v Brně. Zveřejnil jsem postupně tři články o činnosti učitelky prvního stupně Ivany Břenkové („Jedna škola žáka ničila a druhá ho uzdravuje“ a „Učitelka dlouhodobě šikanuje žáky, ředitel vzbuzuje strach, 1. část a 2. část). V zásadě šlo o to, že Břenková si zasedla na žáčka, kterého šikanovala a psychicky týrala, stavěla proti němu jeho spolužáky a lhala o něm jeho rodičům i na třídních schůzkách. Ředitele školy Jan Harmata se Břenkové zastával a na rodičovských schůzkách mlžil a lhal, přestože zpráva České školní inspekce dala za pravdu rodičům žáka. Žáček přešel na jinou školu, vymanil se z područí Břenkové a pookřál – tam, kde byl strach z učitelky a špatný psychický i zdravotní stav, je nyní v jiné škole radost ze školy a zdravé, chytré a ve třídě oblíbené dítě. Jak Břenková sama, tak i Hermata za školu na mě podali žaloby. Přestože jsem tehdy ještě psal články anonymizované, Hermatovi se nelíbilo, že podle stylizovaného obrázku školy prý mohl někdo poznat, že se jedná o ZŠ Vedlejší. Ale považte: Harmata podal žalobu pod záminkou, že chce roli školy utajit, ale sám svou školu prozrazoval a nijak se soudem se mnou netajil. Dokonce v Edookitu napsal všem rodičům, že mě bude žalovat. Takže o nějakou anonymitu vůbec nešlo, jeho cíl byl jediný: pomsta.
U soudu vypovídali další rodiče a ukázalo se, že Břenková netýrala jen jednoho chlapce z mého příběhu. Její jednání vykazovalo stejné fungování v každé třídě, kterou několik let vedla: dítě, které si vybrala, ponižovala před ostatními dětmi, snažila se podivnými žákovskými soudy manipulovat ostatní proti němu, chtěla se ho zbavit návrhy na přestup na jinou školu a rodičům lhala o jeho nedostatcích, psala nesmyslné poznámky a stížnosti za maličkosti, které nafukovala, stavěla proti rodičům tohoto dítěte rodiče ostatní – prostě se snažila toto dítě ze „své třídy“ vyštvat. To vše se podepisovalo na psychickém a zdravotním stavu takto dlouhodobě týraných dětí. Ředitel Harmata ji v tomto kryl záda a s rodiči jednal nekorektně, manipulativně a lhal. Tvrdil například ve všech podobných případech, že problém je na straně dětí, protože Břenková je „dobrá učitelka“ a problémy prý dělají rodiče, kteří stojí za svým „špatným dítětem“. Každému z rodičů vždy zatajil Břenkové předchozí problémy a vždy tvrdil, že na ní „nejsou stížnosti“. Nejhorší bylo, že pod tímto tlakem často i rodiče zapochybovali a než odhalili, jaká Břenková je, prožili si velké a nezaviněné trápení. Vrcholem trapnosti je, že v žalobě je Břenková označována za učitelku, která prý „dbá na teambuilding“.
Jak to vypadlo v praxi, zaznělo u soudu: „Jana mně také popisovala, co dělali na třídnické hodině v rámci upevňování vztahů. Děti anonymně každému spolužákovi mohly napsat, co se jim na něm líbí nebo nelíbí. Dcera se mi moc nesvěřovala, ale tohle mně řekla, neboť silně vnímala, že tato akce není fér a jí bylo líto Blanky, protože někdo Blance na její papír napsal, že nic neumí. Potvrdila jsem jí, že to bylo od toho spolužáka/spolužačky škaredé, a rozhodně to pravda není. Zeptala jsem se, jak to okomentovala paní učitelka, a dcera odpověděla, že nijak. Nechápala jsem, proč si paní učitelka hraje na psycholožku. Údajně po celou dobu, kdy třídu učila, probíhaly nějaké třídnické hodiny, které měly upevňovat kolektiv. Jana se o tom doma ani nezmínila, ale ve třídě nebyla do konce docházky na ZŠ spokojená.“
Líný učitel: Břenková v této situaci selhala na celé čáře. Otevřela prostor k anonymní kritice, a tím sama umožnila, aby děti zraňovaly své spolužáky. Které, to už manipulací zařídila sama. Když se na papíře objevila ponižující poznámka, nereagovala. Tím ji fakticky stvrdila jako pravdu. To není třídnická práce, to je bezohledný experiment na dětské duši. Pedagog, který neumí ochránit klima třídy, si nesmí hrát na psychologa. Místo budování důvěry a soudržnosti vytvořila prostředí, kde se děti učí, že ubližovat se může bez následků. Takové „upevňování vztahů“ není nic jiného než hazard s bezpečím žáků. Správně má třídnická hodina stát na bezpečí a podpoře. Žáci si navzájem píší jen to, co na druhém oceňují, co na něm mají rádi. Učitel každé sdělení rámuje a dbá na to, aby se z aktivity stala oslava silných stránek, ne soutěž v ubližování. Kolektiv se nejlépe posiluje společným zážitkem, spoluprací a humorem – ne jednostrannou a na vybrané jedince zaměřenou kritikou.
Další pasáže výpovědi rodičů: „Chování učitelky vůči naší dceři po celou dobu výuky vnímáme jako trvale tlakové, stresující, ponižující, demotivující, s orientací na slabiny, potlačující osobnost, talent a silné stránky, s dopadem na její zdravotní stav a budoucí rozvoj. Dcera byla a je vždy silně umělecky zaměřená (klavír, zpěv, recitace, divadlo, muzikál). Učitelka vyžadovala ve výuce pouze orientaci na výkon a umělecké zaměření dcery podceňovala až dehonestovala (přitom dcera celých 9 let reprezentovala školu v recitaci, zpěvu i divadle). U dcery došlo k postupné demotivaci, zhoršení prospěchu, zhoršení psychického a zejména i fyzického stavu. Učitelka postupně obrátila děti ve třídě i jejich rodiče proti dceři i nám. Výuka byla hodně postavená na principech strachu, vyšetřování, „žákovských soudů“, nepřiměřeného označování slabších žáků, účelového rozdělování dětí, nepravdivého informování jiných rodičů. Již po zahájení 3. třídy učitelka hodnotila třídu jako problémovou, přestože v předchozích ročnících byla třída velmi pozitivní, kolektivně zaměřená, rodiče se spolu scházeli, děti oslavovaly narozeniny společně atd.“
Líný učitel: Učitelka v tomto případě nevedla děti, ale systematicky je ničila. Děti úmyslně rozdělovala a stavěla proti sobě. Postavila výuku na strachu, nálepkách a falešných soudech. Silné stránky dítěte ignorovala, jeho talent dokonce shazovala. Kolektiv místo soudržnosti rozdělila a vybrané rodiče si získávala na základě speciálního přístupu, který pro jiné neměla. To není pedagogika, to je destrukce. Výsledkem byla demotivace, zhoršení zdraví i výkonu dětí. Učitel, který místo podpory používá ponižování a manipulaci, nemá v profesi co dělat. Správný učitel staví na silných stránkách žáka a jeho talent podporuje, protože právě v nich dítě nachází motivaci i sebedůvěru. Kolektiv vede férově a bezpečně, místo strachu používá spolupráci a jasná pravidla. Neoznačuje děti nálepkami, ale ukazuje jim, že každý má v týmu své místo. O rodičích mluví pravdivě a otevřeně, aby společně mohli hledat řešení a tím ukazovali dětem spolupráci dospělých. Jen tak vzniká prostředí, kde děti rostou.
Soud nakonec žalobu odmítl a Harmata tedy prohrál. Vše, co jsem napsal, byla pravda a navíc se objevily další nehezké věci v této škole, u soudu prokázané z mnoha zdrojů. Ne od jednoho rodiče, ale od významného počtu rodičů v různých obdobích. Jenomže mezitím Harmata prohrál výběrové řízení a na školu nastoupil ředitel nový – Mgr. Michal Klaška. Řeknete si, že nyní se bude soustředit na obnovu školy, její restart a bude chtít pod nehezkou minulostí udělat tlustou čáru. Ale to byste se ošklivě zmýlili! Škola se odvolala a nyní (když je škola už celé měsíce pod Klaškovým vedením) se kvůli nejednoznačnosti v odůvodnění rozsudku celá věc zase vrací k soudu, který už jednou rozhodl v můj prospěch. Jediný, kdo se z celé věci raduje, jsou právníci najatí školou, kteří inkasují hezké peníze. Náklady už dávno přesáhly sto tisíc. No, nevím to zase úplně přesně, ale počítejte se mnou: zhruba před rokem to bylo 70 tisíc plus náklady, které škola měla zaplatit za mé právní zastoupení – tedy řekněme zhruba ještě jednou tolik. To už je kolem 150 tisíc Kč. A to bylo kdysi, účty rostou. Právní náklady na odvolání, příprava právníků na nová kola jednání…. To jsou prostředky, které by měla škola využívat na vzdělávání svých žáků. Ještě víc bude školu stát, až opět prohraje a náklady se znásobí. Ředitel školy Michal Klaška odmítl smír kladením podmínek, které porušují svobodu slova a staví na hlavu předchozí rozhodnutí krajského soudu. Nebyla to férová nabídka, ale ultimátum. A proč vlastně? Všichni už vědí, že jde o jeho školu a že ona šikanující učitelka je Břenková – vinou samotné školy, za kterou to Harmata s chutí vyzradil. Co by získal současný ředitel školy případným vítězstvím ve sporu, které se týkají zveřejnění nevhodného jednání jeho zaměstnankyně a bývalého ředitele? Maximálně toho, že by zmizely některé staré články. Pokud si ředitel školy myslí, že jsme státem cenzury a nesvobody tisku, ať dál zneužívá finanční prostředky, které mu stát svěřil na vzdělávání dětí. Ale já budu přesto pro poučení a jako příklad nevhodné praxe stále poukazovat na tuto školu, která naprosto zjevně namísto cesty ke zlepšení volí represi a útlak. Další citace z protokolů a analýzy budou následovat. Co se stane, až bude ředitel školy brán k zodpovědnosti za ztracené finance, které doslova bez užitku vyhazuje z okna? Je snad škola tak bohatá, že může dětem odepřít statisíce, které mohly a měly být využity ke vzdělávání? Jaký tímhle dává škola signál veřejnosti? A pamatujte: Břenková ve škole učí stále. Jaké dítě si vezme do parády tentokrát?
Přiložené obrázky jsou z webu školy, kde bývalý ředitel Harmata odpovídal na otázky podle paragrafu 106.
Starší texty o ZŠ Vedlejší v Brně, řediteli Janu Harmatovi a Ivaně Břenkově:
Jedna škola žáka ničila a druhá ho uzdravuje
Učitelka dlouhodobě šikanuje žáky, ředitel vzbuzuje strach, 1. část
Učitelka dlouhodobě šikanuje žáky, ředitel vzbuzuje strach, 2. část
Novější texty:
ZŠ a MŠ Brno Bohunice, Vedlejší 10: Ivana Břenková za podpory ředitele Jana Harmaty
ZŠ Vedlejší v Brně: nekompetentnost, šikana žáků a diskriminace pod dohledem místní KDU-ČSL