Základní škola Praha 13, Kuncova: poučení z krizového vývoje

V Základní škola Praha 13, Kuncova má organizovala pro třídy 1. A,1. B a 1. D školu v přírodě. Tam se stal případ, kdy učitelky prvňáčků iniciovaly šikanu proti třem žáčkům, kteří údajně měli na pokoji nepořádek. Stalo se na škole v přírodě, že ve čtvrtek večer, hned po večeři, jedna z třídních učitelek předávala diplom s prasetem. Realizovala to mimořádně podlým způsobem, když nejprve vyhlásila jmenovitě tři prvňáčky a ti s nadšením a radostí za ní přiběhli. Čekal je ale diplom s prasetem a ohlášení, že právě oni měli na pokoji největší nepořádek. V tu chvíli se tito prvňáčci rozplakali. Učitelka dala pokyn ostatním dětem (zhruba padesáti prvňákům), aby všichni křičeli „fůůůůj“. Sama pak trojici předala lopatku se smetáčkem a za trest měli zamést schodiště. Další den některé děti stále ještě výsměšně chrochtali a nadávali těmto potrestaným dětem, že jsou prasata.

Je nutné otevřeně říct, že pokud jsou nějaké děti zranitelné, jsou to prvňáčci. Jejich učitelka je pro ně třetí nebo i druhý nejdůležitější člověk v životě a věří mu na slovo. Pokud je kritizuje, děti hledají chybu u sebe. Nenapadne je, že jim ubližuje poškozený člověk, který v sobě nemá kousek empatie. Jakmile učitelka postaví proti jedinci třídu, téměř všichni ji poslechnou a oběť šikanují. Navíc mnoho prvňáčků je na škole v přírodě poprvé odloučeno od rodičů, jsou citlivější a na učitelce více závislé. Učitelka jim téměř nahrazuje maminku. To, co se stalo, je obrovské porušení základních pedagogických zásad a je bezesporu psychickým a fyzickým trestem. Učitelky spustili hromadnou šikanu, to je bez diskuze. Protože měly diplom připravený a přivezly ho s sebou, nejde příhodu označit za nějakou shodu náhod nebo impulsivní chybu. Byl to připravený zákeřný trest za něco, co děti ani neměly možnost napravit.

Nad celým případem se otevřela na FB Líného učitele diskuze, která ukázala mnohé důvody, proč je naše školství v tak mizerném stavu. Je to proto, že v něm pracují nekomptetentní učitelé a intervenují do něho rodiče, kteří o kvalitním vzdělávání nevědí nic. Mnozí lidé z obou táborů jsou dokonce schopni své sentimentální vzpomínky, jak byli sami týráni a biti, vydávat za příklady té správné výchovy. Některé argumenty nyní uvedu na správnou míru.

Proč nedostala slovo druhá strana?

To, co se objevuje opakovaně, je argument, že by měla dostat slovo „druhá strana“. Asi si leckdo neuvědomuje, že Líný učitel není Okresní soud v Havířově ani veřejnoprávní televize. Líný učitel se na kauzy dívá pohledem kvalitního vzdělávání, to je jeho strana. A víte, jak by dopadlo ptát se druhé strany? Lidé, schopni podobných neřádstev, nejsou kvalitní a čestní lidé. Lžou, vymlouvají se, mlží. Víte, co napsala rodičům jedna z těchto učitelek? Tohle: „obvinění se na pravdě nezakládá… škola v přírodě, která byla v mých očích a troufám si říct, že i v očích děti naprosto perfektní je takto někým zhaněna“. Vrchol bizáru je tohle vysvětlení učitelky: „Rozdaly se diplomy, děti dělaly, že letí na koštěti, a tím to haslo.“ Takže tohle je ta „druhá strana“. Vše bylo perfektní a místo pláče a šikany je tu málem zábavný Harry Potter. Zatracená bezpáteřní lež a nedostatek odpovědnosti postavit se k tomu čelem. Věci se ujal pan ředitel Pavel Petrnoušek. Napsal: „Celou záležitost důkladně prošetřím a vyvodím z ní ty nejpřísnější závěry. Již nyní se dotčeným dětem, jejich rodičům a všem, kterých se chování a jednání učitelek naší školy dotklo a šokovalo je, upřímně a hluboce omlouvám.“ Učitelky dostaly finanční postih a mají se omluvit. Napsala jedna diskutérka: „Je hrozně jednoduché rozpoutat kauzu, když u toho nikdo nebyl“. Ale on u toho někdo byl – a nebyl jenom jeden. Instruktoři volného času o tom předali svému vedení zprávu. Proto těmto „učitelkám“ neprošlo to, co by nemělo projít nikomu.

Nikde o tom nepsali!

Hezká ilustrace malé mediální gramotnosti jsou různí zpochybňovači. Objeví se vždy. Směšné je třeba: „Ale jediné, co jsem četl, je pouze toto na fb, nikde jinde jsem se nedočetl, že by se to skutečně stalo“. Kauzy, o kterých píšu, jsou na základě dokumentů, svědectví, autentických výpovědí, které se doplňují – často exkluzivně na Líném učiteli. Pokud o nich píší novináři ze Seznamu, Primy, Extra, Blesku a podobně, právě Líný učitel je pro ně primární pramen. Pracují podobně jako já: vyžádají si svědectví a kontakty na zdroje a věci si ověří. Pak je z toho podobný článek, jako je ten o tomto případu na Seznamu nebo ten na CNN Prima News a nebo ten v Blesku a nebo popis případu v Pražském deníku. Psát tedy o tom, že nikde jinde není „nic o případu“, je záměna vajíčka a omelety. Nikde jsem neviděl omeletu, tedy vajíčka neexistují! Opravdu? Primární zdroj je prostě Líný učitel, to je vše.

Líný učitel „lynčuje“, to je vlastně stejné…

Zatímco mnozí děkují, že Líný učitel nazývá věci pravými jmény (dodávám, že ne vždy, jen když je to opravdu závažné a je tu naděje na nápravu), jiní nesouhlasí. Prý by to bylo lepší anonymně, neadresně. Dovedete si představit, co by se stalo, kdybych o věci nekonkrétně napsal: „Na jedné škole se rozdávala tato prasátka…“? Nic by se nestalo. Rodiče z dané školy by ani nevěděli, že je to třída jejich vlastních dětí! Ředitel by žil v domnění, že byla škola v přírodě „perfektní“. Je zajímavé, že když se někomu kritika nehodí do krámu, hned je to „lynč“. Učitelky odstartují proti třem dětem šikanu, Líný učitel – aniž by učitelky jmenoval! – o tom napíše, věci se napravují, ale pro někoho je to „lynč“. Nikdo se nemá dozvědět o zkorumpovaných politicích nebo tunelujících podvodnících, protože by se těm chudáčkům mohlo zdát, že je zveřejněná kritika lynčem? To snad ne! Kdo ubližuje dětem, koná horší skutky než jsou nějaké ukradené dotace. Líný učitel bude stát vždy na straně žáků a kvalitního vzdělávání. Nekompetentní a žáky poškozující člověk v tom nesmí pokračovat a jak je vidět, mají moje texty nějaký impakt. Napíšu to otevřeněji: kdo si myslí, že rozplakat malé prvňáčky a postavit proti nim cíleně všechny spolužáky je totéž jako popsat a podložit ten případ, je u mě pitomec.

To my na táboře dostávaly prase pořád a byly jsme na něj hrdé

Několikrát se objevil argument, že kdosi kdysi dostal také prase za neuklizený stan a prý mu to nijak neublížilo. Pro tyhle mudrlanty mám několik srovnání těchto situací.

• reálná současnost / bájná, zamlžená a sentimentální hluboká minulost
• děti plakaly / co cítil onen člověk, to už dnes nevíme
• prase předávala třídní učitelka / prase dával například vedoucí oddílu, který není profesionální pedagog
• děti jsou prvňáčci / na táboře šlo často o puberťáky nebo adolescenty
• zbytek dětí byl veden k posměškům a nadávkám / kdo dostal prase, byl na táboře hrdina
• děti, které šikanovaly trojici žáčků, jsou jejich spolužáci na celé roky / tábor za pár týdnů skončil

Doufám, že je jasné, že podobná přirovnání kulhají na obě nohy. Zato některé příspěvky jasně ukázaly, že podobné události jsou poškozující až do dospělého věku. Například: „Připomíná mi to mé dětství a sezení u stolku ve školce s obrázkem želvy na krku. To když mi nechutnal oběd a tak jsem tam potupně seděla a čekala, až budu vysvobozena (ostatní děti už ležely na lehátkách)“. Nebo „Mě tedy poznamenal lyžák od mého taťky z práce. Dodnes je mi při vzpomínce úzko. A to byl týden s lidmi, které jsem už pak neviděla“. nebo: „My, kteří jsme špatně psali, nebyli jak vojáčci, trochu zlobili,atd, jsme stáli před třídou,aby na nás každý viděl. Pamatuji, že jsem tam byla velice často, i za věci, které jsem neprovedla. Jako dítě jsem opravdu školu nenáviděla…“

Jak naučit děti pořádku?

Jedny z nejhloupějších příspěvků jsou ty, které postup chválí jako dobrou výuku k pořádku. Třeba: „Ty děti měly bordel. A z toho je šikana vyléčí účiněji a rychleji, než cokoliv jiného. Navíc je to naučí, že se dá šikaně bránit plněním povinností“. Nebo: „Děti nedodržují elementární pravidla , jako je třeba úklid svého pokoje a nesmí se jim nic říct? To je učitelky měly za to pochválit?“ Mimořádně stupidní názory, skoro stejně, jako přístup těch učitelek s prasetem. Co dělat, když se má někdo něco naučit? Je přece třeba mu ukázat, co a jak dělat. Je potřebné ho nechat to zkusit a pak mu dát zpětnou vazbu: optimistickou, konkrétní, formativní. Nešetřit pochvalou za to, co se povedlo. Udělat z toho zábavnou a motivující činnost. Není rozdíl mezi učením prvouky a uklízením pokojů na škole v přírodě. Dobrý pedagog to dělá dobrou pedagogikou. Je zřejmé, že zapojení do úklidu doma je u několika desítek prvňáčků jiné. Mantinely toho, co to vlastně pořádek je, jsou u jejich rodin velmi široké. Nikdo si nemohl vybírat rodinu, do které se narodil a rodiče, se kterými se rozvést nemůžete. Takže je nutné se ubezpečit, že dítě ví, co to znamená „mít uklizený pokoj“ a třeba mu i předat některé techniky. Například Líný učitel se naučil skládat si věci mnohem později, než v první třídě. Vsadím se, že 99% kritiků, kteří plkají něco o „bordelu“, si v šesti letech sotva došli na nočník, natož aby šůrovali své pokojíčky. Já osobně jsem svůj pokoj nemusel jako dítě uklízet – z jednoduchého důvodu. Bydleli jsme s rodiči a sestrou nějakou dobu v garsonce. Neměl jsem nic jako svůj pokoj, kromě malého území v knihovně a jedné skříňky na hračky. Hradec Králové a jeho sídliště se teprve stavěly. Kdybych tenkrát jel na školu v přírodě, asi bych ani nevěděl, kde a jak s úklidem začít. Jenomže já si to na rozdíl od některých mudrců umím přiznat. Lidé, co obhajují chování svých vedoucích na táboře jako zupáků na vojně, nemají ani tušení, že to šlo udělat efektivněji, chytřeji a zábavněji. Boha jeho, Terezo, na lyžák se jezdí v sedmé třídě! Ne v první. A ten, kdo dětem vyhazuje věci, je u mě normální buran.

Základní škola

Bylo by velkou chybou domnívat se, že je vše vyřízeno. Ty učitelky pracují na základě svých trvalých postojů a dovedností. Pokud tohle dělají na škole v přírodě, jak asi fungují ve svých třídách každý den? Padají slova rodičů o ošklivých diplomech za zapomínání, o posměšných říkankách, o tom, jak děti nechtějí do školy chodit a o špatných známkách, kterými budou potrestány děti, které nestačí tempu. Něco je shnilého v prvních třídách této školy a možná nejen v nich. Ukázala se špička ledovce, která má ale v nečem základ. Samozřejmě se na podporu těchto učitelek – bez jakékoliv znalosti děje – okamžitě ozvali někteří rodiče. To je ale samozřejmé. Pokud jste rodič holčičky jedničkářky, která vše plní přesně tak, jak má, problémy nemáte vy ani vaše ratolest. K takovým žákům je hrozně jednoduché být přívětivý a „empatický“. Učitelka vám může připadat skvělá a pokud drtí ty méně úspěšné, vlastně dělá dobře, že? Aspoň ti lůzři vaše děťáťko nezdržují. Taková podpora mizerné učitelky je ale krátkozraká. Pokud pedagog nedovede diferencovat a pracovat správně s těmi horšími žáky, často nedovede správně vést ani ty talentované. Kvalitní pedagog se nepozná podle toho, jak si piplá svou elitu ve třídě. Pozná se podle toho, jak jedná s těmi pomalejšími, chybujícími, méně nadanými žáky. Jak se jedná s těmi, co nedovedou uklízet podle představ učitelek, už víme… Jak to asi vypadá v matematice?

Mimochodem, někteří rodiče se zaklínají, jak jsou tyto učitelky „laskavé a obětavé“. Tuto „laskavost“ mohu ilustrovat. Jedna maminka se k případu vyjádřila na FB skupině Luka, Lužiny, Stodůlky a okolí. Učitelka Alžběta Adamíčková, třídní 1.B a jedna z aktérek případu s prasetem, její dceru jako odvetu obratem vyloučila z doučování, kde byla zapsána. Do té doby o nějaké „nekázni a nerespektování pravidel“ mamince neřekla ani slovo. Holčičku to hodně mrzí, tyto nepovinné hodiny ji pomáhaly, má tedy trpět za pomstychtivost pedagoga? Vidíte nyní, pane řediteli Petrnoušku, že Vaše práce s těmito učitelkami by hned tak končit neměla. Je to vlastně analogie situace s prasetem – okamžitý a zákeřný trest bez zpětné vazby a možnosti nápravy. Tak co, pořád je tato učitelka tak „laskavá“? Je to stejná osoba, která ještě před několika hodinami úlisně psala rodičům: „Naše komunikace byla vždy založena na naprosté férovosti a upřímnosti“ a „dokázali jsme se na všem domluvit a vše vyřešit ke spokojenosti dětí v 1.B„. Děkujeme za ukázku té „férovosti“ a starostlivosti o „spokojenost dětí“.