Stanislav Korityák: jak diskriminuje a jak se mýlí

Docela mě zajímají různé blogy o vzdělávání a školství. Některé jsou celkem zajímavé (třeba Tajný učitel), jiné jsou neuvěřitelně hloupé nebo až antipedagogické. Mezi ty nejhloupější autory patří tři ježibaby ze Zaklínače Pletana, Šeptana, Vařena (neboli Růžičková, Karvaiová a Ortová), také Klabal, Soukal, Bůžek a další. Nyní musím mezi ně zařadit i osobu Stanislava Korityáka. Narazil jsem na jeden z jeho blogů a žasl jsem. Možná ho napsal v nějaké slabé chvilce pomatení mysli? Jinak si ho vysvětlit neumím. Nepochybuji, že tak mohou smýšlet i někteří další lidé, ale napsat takové pomatenosti do veřejného prostoru – to už chce opravdu velkou ztrátu úsudku. Ale přesvědčil jsem se později, že podobných textů již vytvořil celou řadu. Názory, které prezentuje S. Korityák, jsou tak stupidní, až je to legrační. Skoro si myslím, že jde o nějaký žert typu: on napíše co nejvíc naprostých hloupostí a kdo na ně bude reagovat, ten se nachytal. Nemůže být přece až takový popleta, aby tohle myslel vážně, nebo snad ano? To, že tenhle člověk je učitel, je už jen taková muška na bobku. Pak také velí spolku jednoho muže „Za naše děti“, jehož hloupoučké požadavky jsou v podstatě důvodem, proč by Koritýák ani neměl působit v roli učitele. Něco jako by někdo bral veřejné peníze za čištění parků a přitom v nich místo toho rozhazoval po trávníků odpadky.

V článku Opravdu jsou jednotné přijímací zkoušky diskriminační? S. Korityák rozebírá nejen přijímačky, ale i další věci. Přitom nebere v potaz, že nesmyslný formát přijímaček každoročně přináší stres a neštěstí do mnoha českých rodin, ale mudruje o nich takto:

S. Korityák: Uznávám, že děti bohatších rodičů mohou mít „umetenější cestičku“, ale rozhodně bych nemluvil o diskriminaci. Spíš o odlišných možnostech. Odlišné možnosti a diskriminace nejsou totéž. Kromě toho, ne vždy jsou děti bohatých rodičů ve výhodě. Doporučuji přečíst si knihu „Bohatý táta, chudý táta“ od Roberta Kyiosakiho. Ten v ní popisuje, čím se liší výchova v bohatých rodinách od výchovy dětí z chudých rodin a z rodin, patřících ke střední třídě. Dozvíte se třeba, že syn multimiliardáře nedostával kapesné, na rozdíl od svých „chudých“ kamarádů.

Líný učitel: Děkujeme tomuto nepříliš chytrému „učiteli“ za tak krásnou ukázku argumentačního faulu. Tak vymyšlený synek miliardáře v nějaké Kyiosakiho knize nedostává kapesné a to asi vymaže tisíce jiných synků miliardářů, kteří nejen že kapesné dostávají, ale mají zaplacené i ty nejdražší školy. Ale dost Korityákova nesmyslného příměru. Odlišné možnosti jsou samozřejmě totéž co diskriminace, pokud tyto rozdílné možnosti vznikají na „základě příslušnosti k nějaké obecné skupině bez ohledu na schopnosti konkrétního jedince“. A sociální skupina, tedy skupina určená finančními příjmy, je nepochybně přesně taková „obecná skupina“. To, že sám Korityák diskriminuje děti na základě rodinného zázemí se ukáže vzápětí. Ten, kdo nevidí diskriminační tendence v našem školství, si lže do kapsy. Třeba taková ředitelka školy Šišková v sokolovské Centrálce. Už při zápisu říká romským rodičům: „Naše škola není pro vás. Tady by vaše děti neobstály. Jděte jinam.“ A to vidí jen ty rodiče, jak vypadají, jakou mají barvu kůže – o dětech neví nic. Jestliže si jakékoliv dítě může koupit kvalitnější vzdělávání, přípravu na přijímačky, soukromé lektory a podobně a jiné dítě ne – protože jeho rodiče jsou chudí – samozřejmě je ono dítě z chudé rodiny při své cestě vzdělávacím systémem diskriminováno.

S. Korityák: V rodinách, kde ani jeden z rodičů nepracuje, dochází k oddělení získávání peněz od práce. V důsledku toho tito lidé ztrácejí i sociální dovednosti – neumí se chovat. K tomu, aby je někdo vzal do práce (kdyby chtěli), postrádají pracovní návyky – vstávání, slušné chování, pracovní kázeň atd. Tento vzorec chování pak jejich děti zákonitě uplatňují ve škole. Užívají práv, nepodmíněných povinnostmi.

Líný učitel: Tohle je ovšem sociální diskriminace jako vyšitá. Hloupé a elitářské zobecňování. Korityák tímto tvrdí, že kvůli nezaměstnanosti rodičů automaticky jejich děti ztrácejí pracovní návyky. To jsou hloupé předsudky, v podstatě sociální rasismus. Například až Česká pošta propustí skoro dva tisíce svých pracovníků, budou někteří tito lidé nezaměstnání dlouhé měsíce. I vysokoškoláci hledají práci dlouho, v řádech měsíců, někdy i let. To se pak neumějí chovat? Ztratí snad absolvent, který nemůže najít práci, dovednost „vstávat, slušné chování, pracovní kázeň“? Sám jsem byl rok nezaměstnaný, možná déle. A teprve po tomto roce jsem začal pracovat ve školství, nejprve jako pomocný vychovatel. A teprve po roce nezaměstnanosti jsem si později udělal dva doktoráty. Směju se hlouposti S. Korityáka, který sice vystudoval slévárenství, ruštinu a výtvarku – aniž by někdy byl nezaměstnaný – ale k chytrosti mu to moc nepomohlo. Vidíte, mohl bych mít poznámky o zkrachovalých ruštinářích, ale nemám. Dokonce si myslím, že 99,9% slévačů, ruštinářů i výtvarkářů mohou být skvělí pracovníci, poctiví lidé a parádní rodiče, jejichž děti neztrácejí nic, i kdyby byli nezaměstnaní. A také v minulosti i současnosti nezaměstnaní slévači, ruštináři i výtvarkáři mohou být mnohem lepší rodiče, než samotný a stále zaměstnaný S. Korityák. Nezaměstnanost je něco, co člověk nemusí zavinit a jde o situaci, kterou může život přinést každému. Nepřestává proto být automaticky milujícím rodičem nebo kvalitním člověkem, pomýlený S. Korityáku.

S. Korityák: Pojem „diskriminace“ je odvozen od latinského slova discriminare = rozlišovat. Má-li se skutečně jednat o diskriminaci (rozlišování), pak musí existovat někdo, kdo rozlišuje – diskriminuje. Jsou-li tyto děti diskriminované, pak je na místě otázka: Kdo je diskriminuje? Stát to není, do školy musí všechny děti. To znamená, že tady skutečnou diskriminaci nemáme.

Líný učitel: Protože jsem vytušil, že pro lidi typu S. Korityáka je potřeba vše namalovat v nákresech, psát pomalu a jasně, pokusím se o to. Kdo je diskriminuje? Právě stát tyto děti diskriminuje. Nejde přece o to, že „do školy musí všechny děti“. Jde o to, že ve vzdělávacím systému jsou různě kvalitní školy a pro přijetí do těch nejlepších jsou finanční zdroje důležitou výhodou. Samotné SCIO na svých stránkách uvádí, že „s každým dalším koupeným termínem se percentil žáka výrazně zvyšuje. Čím víc pokusů žák absolvuje, tím lepšího výsledku má šanci dosáhnout.“ Samozřejmě, a k tomu přičtěte speciální kurzy zaměřené na přijímačky, vedené kvalitními lektory. Tohle nemůže nahradit nějaké samostatné šprtání testů z předchozích let. Například celý ten přijímačkový byznys usvědčuje Korityáka ze lži nebo z hlouposti: máme tu skutečnou, velmi reálnou diskriminaci, kdy peníze umožňují lepší přípravu a můžete za ni utratit desetitisíce korun. To každá rodina nemá, finanční možnosti některých rodin jsou omezené a děti z těchto rodin tak jsou v možnosti kvalitně se připravit na přijímačky diskriminovaní. Existuje ovšem celkem často omílaný argument, třeba výše zmíněná poletená Pletana Růžičková ho popsala takto: „Jinak se může žák naprosto samostatně chystat prostřednictvím řešených CERMAT testů, které jsou zdarma na internetu. Nejen, že jsou tam testy, jsou tam klíče k řešení, dokonce i postupy, záznamový arch…. někteří kolegové matikáři umístili na youtube postupy řešení testů… Stačí se jen trochu porozhlédnout a věnovat tomu čas„. Tohle klišé je nesmyslné ze dvou důvodů. Žádné samostudium, zejména u školních dětí, není kvalitnější než lekce kvalitního pedagoga s individuálními postupými kroky, okamžitou zpětnou vazbou a dalšími pedagogickými postupy. A za druhé to nejdůležitější: chudobou rodin takto diskriminované děti často nemají ani ten počítač a přístup k internetu, aby se mohli frajersky věnovat čas takové přípravě a „porozhlížet se“. Často nemají totiž doma ani pracovní stůl. Tohle Růžičková ani Korityák nikdy nepochopí nebo to vidět nechtějí. Jistě, mohou tvrdit: ať tedy jdou ty děti do nějaké veřejné knihovny a perou se tam o místo u počítače s ostatními potřebnými, že? Takto můžeme pokračovat donekonečna a mudrovat, co by všechno mohli tyto děti udělat a bylo by to dokonale absurdní. Diskriminací je ale už to, že některé děti mají k přípravě umetenou cestičku a jiné ne.

S. Korityák: Jsou školy, kde děti „díky“ projektům (které často nejsou nic jiného než skrytá forma propagandy) přijdou až o významnou část výuky! Možná by stálo za to zavést „reklamační testy“, na základě nichž by rodiče mohli požadovat po škole nahrazení zameškané výuky v případě, že škola „dělá projekty“, ale nemá naučeno.

Líný učitel: Je vidět, že S. Korityák nemá vůbec představu, co to projektová výuka je. Když se řekne projekty, on samozřejmě nevidí projektovou výuku, o které neví nic (což je znak mizerného učitele). Dalším znakem nekompetentnosti je jeho volání po tom, aby bylo „naučeno“. Samozřejmě jde o memorování zpaměti všech těch blbostí, které S. Korityák před dětmi „moudře“ pronese. Je jasné, že v tomto smyslu jako „projekty“ vidí různé finanční vzdělávací projekty. Zaujalo mě jeho tvrzení, že projekty jsou „skrytá forma propagandy“. Sám Korityák učí na ZŠ T.G. Masaryka v Milovicích. Tato škola realizuje různé projekty, na svých stránkách má na ně dokonce zvláštní stránku. Píše se tu třeba o projektu „Bezpečné klima v českých školách“ jehož součástí je školení učitelů a preventistů. To snad není potřeba? Škola v jiném projektu dostala skoro milion Kč a za to vybavila školní knihovnu, čímž podpořila čtenářskou gramotnost, zaplatila jazykové kurzy pro učitele a zahraniční jazykově-vzdělávací pobyty pro žáky. Za další „projektové“ peníze tahle škola vybudovala odborné učebny: přírodovědné včetně laboratoře, jazykové a dvě ICT učebny. Atakdále. Mohl by laskavě pan Korityák sdělit, zda proti těmto projektům ohrazoval u vedení školy? Jsou podle něj přece tak „propagandistické“ a když dítě odjede na zahraniční pobyt, nebude mít od Korityáka „naučeno“. Protestoval tedy osobně nebo bude jen zbaběle brblat na internetu?

S. Korityák: Prvním krokem k úpadku českého školství bylo zavedení RVP (Rámcový vzdělávací program), který školám PŘIKÁZAL vytvořit si vlastní vzdělávací program, ačkoliv většina škol takovou potřebu neměla. Výsledkem je nekompatibilita mezi školami. V jejím důsledku se zvýšil rozdíl v kvalitě výuky na jednotlivých školách (děti nedostávají srovnatelně kvalitní výuku) a žáci mají problém při přechodu na jinou školu.

Líný učitel: No jistě, nesmí chybět mantra všech mizerných učitelů – nadávání na RVP. Korityák tvrdí, že většina škol neměla potřebu je vytvářet. Samozřejmě, špatný učitel učil centrálně dané osnovy a byl šťastný jako blecha, protože nemusel myslet a tvořit. Ani nyní často neumí svobodu, jaká v Evropě nemá obdoby, správně edukačně a didakticky využít. Kvalitní pedagog však ano. Na RVP „jedou“ v pohodě i všechny možné typy alternativních škol, protože se s ním dá tvořivě pracovat. Rozdíl v kvalitě výuky nedělají různé ŠVP, ten rozdíl dělají kvalitní nebo nekvalitní ředitelé a učitelé. Ti kvalitní využijí výhody ŠVP, která jim umožní vystavět si výuku podle své učitelské filozofie. Problém nemají děti kvůli rozdílným ŠVP jednotlivých škol, problém mají, pokud narazí na bídné učitele typu „Korityák“. Dá se ale souhlasit s Korityákovým tvrzením, že „hlavním viníkem nízké kvality výuky je stát“. Ano, ale zejména tím, že učitelé Korityákova typu, kteří ani po desetiletích nepochopili, o čem je RVP, stále zaclánějí ve školách a držkují o projektové výuce, které rozumějí jako prdel navigaci parníku.

S. Korityák: Třetím bičem Božím za naše učitelské hříchy jsou „dobrose*ské projekty“, které ukrajují z času, určeného pro výuku. Když pominu, že jsou často ideologické, bývají i hloupé. Toto je otázka z „projektu“ pro páťáky: „Kolik km najezdíš týdně autem (i jako spolujezdec)?“ I když žáček po pravdě odpoví, že autem nejezdí, stejně neunikne následující „dobro*erově“ otázce: „Kolik lidí s tebou většinou sedí v autě (kterým nejedeš – pozn. autora)?“ Projekt se věnoval zdraví a v názvu bylo slovo „rytmus“. Žáci po celou dobu jen rytmicky seděli u tabletů. To bylo pohybu!

Líný učitel: Divím se, jak někoho nefackuje hanba na sebe takhle veřejně ukázat prstem, jak málo ovládá svou učitelskou profesi a jak nekompetentní je. Rádoby „legrační popis“ není popisem projektové výuky. S ní nemá nic společného. Korityák je v roli kritika italské kuchyně, když předtím seděl jen ve své oblíbené hospodě čtvrté cenové skupiny, dostal hnusné špagety s kečupem a eidamem a tvrdili mu, že je to originál „spaghetti bolognese“. Načež začně kritizovat italskou kuchyni, aniž by se k ní jakkoliv přiblížil. Jeho popis není popisem projektové výuky, ale obyčejné hloupé slovní úlohy. Vyvozovat z toho, že projektová výuka je „ideologická“, je „ztrátou času“ a „rodiče by mohli požadovat po škole nahrazení zameškané výuky“, je jedním slovem ignorantské.

S. Korityák: Děti z chudších poměrů mají horší přístup ke vzdělání. To je lež. Přístup ke vzdělání mají všechny děti stejný. Každé dítě má tzv. spádovou školu, která ho musí přijmout. V čem tedy spočívá nedostupnost vzdělání? V tom, že někdo do školy nepřijde? Máme snad žáky do školy nosit? Jaký význam přikládají vzdělání rodiče, je nepodstatné, školní docházka je povinná.

Líný učitel: Tohle je asi nejstupidnější odstavec už z tak hloupého textu. Tak spádové školy jsou znakem rovnosti? A co soukromé školy – placené? A co finanční a časová možnost rodičů děti do kvalitnější školy vozit? A co leckdy dost drahé volnočasové aktivity, placené kroužky, online lekce (čím lepší lektor, tím je dražší), vzdělávací pobyty, tedy věci pro leckteré rodiny nedostupné… Jako ilustraci si představte bohatou rodinu, kde se matka věnuje jen dětem a jejich vzdělávání a volnočasovým aktivitám a má v podstatě neomezené zdroje. Srovnejte jí se samoživitelkou, která nejvíce času věnuje pouze tomu, aby své děti uživila a zajistila jim střechu nad hlavou. Chce mi někdo s IQ vyšším než 63 bodů tvrdit, že možnosti se vzdělávat mají děti obou maminek stejné? Že budou mít stejnou startovní čáru u přijímaček na střední školu? Vzdělání nemá podporovat finanční rozdíly a kvalitu domácího prostředí, má být naopak férové. Děti nemohou za to, do jaké rodiny se narodí. Pokud veřejný prostor zaplňují ve své podstatě diskriminační bláboly, jako je ten Korityákův, mohou mít čtenáři dojem, že jako on smýšlí většina učitelů. Nesmýšlejí, to jen ti nejhloupější z nich.