Z korespondence Líného učitele: kam patří lepší učitel?
Někdy se v mých knihách nebo na mém blogu objevuje korepsondence, kterou považuji za zajímavou i pro druhé. Například tato, kterou jsem vedl s jistou paní ředitelkou. Ukazuje ten aspekt práce s lidskými zdroji, o kterém učitelé běžně nepřemýšlí, ačkoliv se jich pak velmi dotýká. Je to obsáhlejší čtení než obvykle, ale možná to bude někoho zajímat.
Paní ředitelka: Dobrý den, sleduji Vaši práci a jsem Vaší fanynkou. Vím, že Vás oslovují rodiče i učitelé s různými dotazy a problémy. Mám taky jeden a to už několik let 🙂 Rozhoduji se, kdo kterou třídu bude učit. Žáci se u nás rozdělují pomocí rozřazovacího testu do skupin, takže vždy vzniká několik skupin, které začínají na úrovni mírně pokročilí a několik skupin začínajících na úrovni středně pokročilí. Jako na každé škole i u nás jsou vyučující různých kvalit – někdo je pověstný tím, že hodiny jsou zajímavé, někdo tím, že jsou pomalé a někdo tím, že nenaučí… Moje otázka zní, jak v podstatě dosáhnout co největší spokojenosti studentů – je lepší kombinace
Líný učitel: Pěkný den, děkuji za lichotivý úvod. Je to zapeklitá otázka! Začnu o ní asociovat, uvidíme, kam nás to zavede 🙂 Když jsem jezdil jako učitel TV na lyžařský kurz, vždycky mě bavil zejména nejhorší oddíl. Bylo na nich vidět nejvíce pokroku: od padání na rovině až k slalomu na sjezdovce a to za pouhých pět dní! A k tomuto pokroku není třeba, aby instruktor byl bůhvíjak skvělý lyžař. Ale důležité je nadchnout žáky a motivovat je, aby tento úkol zvládli. I ty nejjednodušší kroky jsou pro někoho obtížné. Ale protože se začíná, není to tak metodicky a didakticky náročné. Špičkového učitele tedy podle mého soudu potřebují nejpokročilejší žáci. Aby neustrnuli, protože pro některé může být právě anglický jazyk tím, čemu se chtějí i studijně nebo profesně věnovat. Doufám, že ty vaše skupiny jsou „otevřené“ a po nějakém období probíhá mezi nimi trejdování. Pak může být i velmi motivační se poctivou prací k lepšímu učiteli do lepší skupiny dostat! Samozřejmě, každý učitel je jiný. Jenomže je tu i další věc: není možné se jen spokojit s tím, že jeden učitel jazyka je „slabší“. Je nutné na něj vyvinout motivační podněty a tlak, aby se zlepšoval. To znamená využít hospitace (a sdělit učiteli své požadavky na jeho práci), brát od žáků zpětnou vazbu, naučit ho na ni reagovat, proškolit ho v metodách, zkusit mentorování, tandemovou výuku. Jestliže tu ale není vůle po sebezlepšování, je to těžké a takový člověk nepatří jako učitel do školy. Všimněte si ale, že jsme dosud nerozebrali, co to znamená to Vaše „který nenaučí“. Doufám, že o tom přemýšlíme na jedné vlně, ve smyslu Líného učitele například, a nemluvíme o nějakém gymnaziálním drilu 😉 To pak člověk, který „nenaučí“, může představovat lepšího didaktika. Ale to zjevně není tento případ. Dokonce mně proběhlo hlavou, že tlakem na toho slabšího by mohlo být i to, že lepší třída s lepším učitelem a horší třída s horším učitelem by si své učitele třeba každé pololetí na jeden měsíc prohodili (mají hodiny paralelně, ne?) a tak by ten lepší učitel postavil slabšímu laťku. Ten by se mohl chytnout v této konfrontaci za nos a měl by motivaci na sobě zapracovat. S tímhle jsem se ale ještě nikdy nesetkal a z různých případů vím, že na gymnáziu hodně intervenují rodiče, kteří jsou ze všeho hned vyplašení a chytří jako rádio… toto učitelské hostování by vám asi neprošlo. Snad Vám moje brainstormování pomohlo ujasnit si své důvody, do kterých jistě patří i lepší znalost konkrétních osobností učitelů. Za mě je to jasné: pokročilejší studenti potřebují lepšího učitele angličtiny, ti méně pokročilí ale potřebují také dobrého! P. S. Znám takové, kdo by tvrdili, že nejspravedlivější věcí na světě je los. Něco na tom je, nemyslíte? Ale protože vzdělání je záměrná činnost, já preferuji použít rozum.
Paní ředitelka: Zdravím 🙂 díky moc za tak promptní reakci – já evidentně tak rychlá nejsem… Ano, máte pravdu v tom, že „slabší“ učitel znamená slabší didakticky, ne jazykovou vybaveností – všichni kantoři jsou u nás plně kvalifikovaní a znalost jazyka je u všech na velmi dobré úrovni, v tom problém opravdu není. Problém je v tom, že svým přístupem zkrátka nemotivují a nenadchnou… Váš email mi skutečně pomohl se rozhodnout – paradoxně naopak 🙂 Když si to přemelu, nejspíš jsem už rozhodnutá byla, jen jsem potřebovala něčí kvalifikovaný názor – děkuji 🙂. Vysvětlím: mnoho studentů k nám dojíždí z menších vesnických škol, část studentů přichází z místních základek. Právě ti místní většinou tvoří gró pokročilejších skupin. Není to samozřejmě stoprocentní pravidlo, ale určitý vzorec se tam vypozorovat dá. Řada pokročilejších studentů k nám přichází s úrovní angličtiny B1 a více (to je úroveň maturitní zkoušky). Myslím, že tihle studenti se o sebe již (co se angličtiny týče) dokáží tak nějak postarat sami, navzdory nezajímavé výuce. Sledují Netflix v originále s anglickými titulky, Youtube videa, hrají hry a komunikují s lidmi po celém světě. Motivovat vlastně už nepotřebují – spíš je nezajímavá výuka otravuje a pak přichází stížnosti. Po přečtení Vašeho emailu jsem si uvědomila, že mi jde spíš o ty studenty, kteří vlastně ještě tu možnost nadchnout se pro angličtinu neměli – přicházejí na gympl, protože jsou to studijní typy (no, přinejmenším studijnější než jejich spolužáci ze základek 😉) – to, že je jejich angličtina na jiné úrovni než by měla (nebo mohla) být, není tak úplně jejich vina. Mluvím o studentech přicházejících z menších škol, kde je třeba jen jedna třída v ročníku. Vlastně jsem to sama zažila – ten šok z přechodu z malé vesnické školy, kde jste hvězda bez větší snahy, do prostředí, kde je mnohem větší konkurence a člověk najednou zjistí, že na tom není až tak dobře, jak mu dosud tvrdili…Dalším faktorem je nedostatečná kvalifikovanost vyučujících – ať už odborná nebo didaktická. Točíme se v kruhu 😉. Nicméně, vnímám to tak, že právě tyhle lidi je třeba nadchnout a posunout je, což bez kvalitní práce vyučujícího prostě neklapne. 
Líný učitel: Pěkný den, díky za odpověď. Naprosto vás při podrobnějším popisu situace chápu. A rozhodla jste se správně! Ale…. 😄 Vlastně je ta moje analogie s lyžařským výcvikem platná i zde. I na školní lyžák přijíždí žáci, které už jejich instruktor / učitel nemá co učit. A za ten týden lyžařského výcviku je ani neodnaučí některé chyby, které si léty lyžování zafixovali. A třeba je ani nepozná. Nemá často ani chuť se s nimi dohadovat a tak se celý kurz vlastně změní na volné ježdění. A protože se často odehrává na sjezdovkách nižší obtížnosti, ani nemá těmto lyžařům co nabídnout a nepředstavuje pro ně žádnou výzvu. Otázky, které bychom se měli klást jsou tyto: Na co takový lyžařský kurz vlastně těmto žákům je? Na co jsou učitelé, kteří jsou na takovém lyžáku instruktoři? Proč až příliš často rezignují na cokoliv vzdělávacího? Protože kdybychom pokládali lyžařský kurz za zdravotní pobyt na horách nebo za teambuilding třídy, jistě bychom to dokázali jinak a lépe. To ani nemusíme stát na lyžích. Je to pro ty žáky zabitý čas. A to trvá jen týden. Co kdyby trval školní rok? Analogie s výukou cizího jazyka trvá. Nabízejí se otázky: Co je to za roky výuky předmětu bez výzvy, bez stimulace, bez motivace? Co by tihle žáci za to dlouhé období dokázali, kdyby byli správně vedeni? Jak daleko by se posunuli? A jak se posunou v případě stagnace, kdy mají zaručenu výbornou známku v podstatě bez námahy? Proč by měli chodit do školy, když Netflix a Youtube mají doma? Maturitou přece studium nekončí, cizích jazyků rozhodně ne! My prostě potřebujeme dobré učitele všude.