Jak „odborníci“ z univerzit „dělají vědu“

V časopise Studia Peadagogica vyšel článek „Eroding trust in teacher professionalism: An ethnomethodological analysis of radio interviews with Czech experts on education“ autorů Františka Tůmy, F. Píšové a M. Černé, pracovníků brněnské univerzity. Překlad: Nahlodávání důvěry v učitelskou profesionalitu: etnometodologická analýza rozhlasových rozhovorů s českými experty na vzdělávání. Proč tři učitelé z katedry anglistiky a amerikanistiky zkoumají rozhovory v rádiu, které se týkají vzdělávání? Rád bych řekl, že mi nad tím zůstává rozum stát, ale nebyla by to pravda. Vím přesně ty důvody, takhle se totiž na univerzitách „dělá věda“. Potřebujete články v impaktovaných / indexovaných odborných časopisech a čím víc jich máte, tím větší jste vědci – a tím větší dostáváte finanční odměny. Jenomže umístit někam text není tak snadné, je tu velká fronta, čeká se roky a oponentské řízení je drsné. Takže tihle tři, stejně jako stovky a tisíce dalších akademických pracovníků, stále hledají, kam by cokoliv šoupli a kde je díra v publikační zdi největší. Pro mnohé akademiky je tohle mnohem důležitější než jejich výuka na univerzitě. Tihle tři z Masarykovy univerzity v Brně (myslím tím Tůmu a spol.) mají ovšem cestu do Studia Peadagogica umetenou, neboť i když ve výkoné radě časpisu sedí šest lidí, všichni jsou také z Masarykovy univerzity. Ti by svým kolegům vydali cokoliv, třeba o páření veverek, protože tím rostou vědecké body jejich vlastní univerzitě. Zkuste ale poslat svůj text do toho časáku jako učitelé z jiné univerzity… Když to řeknu jednoduše: učitel angličtiny na univerzitě logicky postrádá erudici odborně analyzovat jak média, tak otázky vzdělávání. Ale jak jsem psal výše, v podstatě je to jedno.

O čem článek je? Pokud odebereme celou tu obvyklou akademickou omáčku, název říká vše. Autoři si vybrali tři rozhovory v Českém rozhlase: Boba Kartouse, Ondřeje Kaniu a moji maličkost a jali se analyzovat, jak svou kritikou špatného vzdělávání u nás kazíme učitelské profesi pověst. Tohle mi samozřejmě nevadí ani maličko – opravdu kritizuji špatnou práci těch nekvalitních učitelů a jestli tím kazím nějakou obecnou „pověst“, to mě netrápí ani maličko. Každý učitel má u svých žáků a rodičů takový respekt, jaký si vyslouží svojí prací. A pokud skončili čeští žáci v mezinárodním výzkumu na posledním místě v tom, jak se těší do školy, asi to na pochvalu moc není, že? Mě zařazení do kategorie kritiků českých učitelů (ne všech, samozřejmě) nehněvá. Navíc s Kartousem a Kaniou v jedné analýze jsem se ocitl v dobré společnosti, nemyslíte? Kdo chce, ten si to může přelouskat sám, tady je odkaz a dokument lze i stáhnout.

Já bych upozornil jen na dvě věci. První z nich je jisté odhalení pozice autorů v této pasáži: “ use of “…not very good pedagogy” and the lack of use of “correct and varied methods” (Extract 5, lines 4–7). It follows that correct methods are those which are entertaining and by the use of which the “teachers can make education a fun thing for the learners” (Extract 6, line 10), which evokes the category of an “entertainer” rather than of a “teacher.”   Tedy: ...k používání „ne příliš dobré pedagogiky“ a nedostatečnému používání „vhodných a pestrých metod“ (Výňatek 5, řádky 4–7). Z toho vyplývá, že správné metody jsou ty, které jsou zábavné a s jejichž využitím „mohou učitelé dělat ze vzdělávání zábavnou věc pro studenty“ (Výňatek 6, řádek 10), což evokuje spíše kategorii „bavič“ než „učitel“.

To je ale velké zkreslení celé mojí vzdělávací filozofie! Ne snad jazykově, ale právě myšlenkově. Tihle tři autoři, učitelé na univerzitě, viditelně nejsou schopni si uvědomit, co v dobré pedagogice znamená „zábava pro studenty“! Uvažují totiž učitelocentricky, nedokáží se vymanit z pedagogicky bídného prostředí univerzity, kde výklad učitele před powerpointovou prezentací je 99% výuky. Slovo „zábava“ v souvislosti se vzděláváním jim evokuje učitele, který jako kašpárek baví své apatické žáky – diváky. Vůbec je nenapadne, že „zábava“ znamená práci pro žáky, která je baví, protože sami objevují, vytvářejí, sdílejí. Věc úplně opačnou! Přesně tak, jak o tom celé roky píšu. Kdyby ti tři namísto obvyklého a hloupého citování různých zahraničních publikací pod článkem – a je toho tam na tři strany – přečetli jednu jedinou knížku „Líného učitele“, hned by věděli, co mám na myslí. Ale proč by to dělali, že? Klidně mě dezintepretují, vymyslí si úplný opak toho, co mám na mysli a vydávají to za vědu. Já samozřejmě nepopisuji učitele jako nějakého baviče, ale toho, kdo je v pozadí, protože v centru dění a práce ve třídě – a tedy i „zábavy“ – je žák. Proto je také učitel LÍNÝ!

Druhá věc, kterou chci zmínit, se týká Františka Tůmy. I když v anglicky psaném a publikovaném textu mu to strach nedovolil, na svých stránkách uvádí slova odborníci na vzdělávání v úvozovkách. Ano, to se nyní nosí. Tedy alespoň u některých ne moc chytrých lidí vzbuzují slova jako expert nebo odborník nevoli. Tedy, tak já podle pana Tůma nejsem odborník na vzdělávání, ale „odborník na vzdělávání“. Ok, proč ne? Jsem zvyklý na jiné a horší pohany 🙂 Určitě mě to netrápí a budu i dál spát dobře.Je to ovšem výraz disrespektu třeba ke Kartousovi, za kterým je vidět hodně práce za zlepšení našeho školství a který inspiruje obrovské množství pedagogů nebo ke Kaniovi, velmi talentovanému a praxí prověřenému vzdělávateli. Oba udělali pro české vzdělávání mnohem více, než Tůma. On je ten poslední, kdo by měl dělat uvozovky. Františk Tůma sám je totiž přímo ztělesněním obrovského nešvaru přípravy budoucích učitelů. Sám do praxe nikdy z teplíčka univerzity nevylezl. Je totiž tím akademikem, který jakmile dostudoval, hned se stal doktorandem, pak doktorem a docentem, aniž si vůbec učitelské řemeslo vyzkoušel. Učení dospělých studentů na univerzitě formou výkladu totiž při nejlepší vůli za opravdovou pedagogickou praxi považovat nelze. Co je tedy za „učitele“ František Tůma? Vida, jak pěkně mi to také jde s úvozovkami! Ten, kdo úplně otočí význam slov zkoumané osoby, je jen takový malý  „odborníček na výzkum“, navíc – jak vidno — zbabělý a hloupý. Také je dozajista i on „odborníkem na vzdělávání“! 😀 Já jen mohu napsat, že se není čemu divit mizerné přípravě studentů učitelských oborů, když tihle lidé, myšlenkově i svou praxí zakopaní ve výuce z osmdesátých let minulého století, bez jakékoliv zkušenosti se žáky, učí didaktické předměty. Ale František Tůma za to nemůže, že napsal pitomosti o věcech, kterým rozumí tak málo. Takhle se prostě u nás na univerzitách „dělá věda“.