Uplakanost učitelům nesluší, odbornost ano
Rozmohl se nám tu takový nešvar. Někteří učitelé si velmi dojemně stěžují na to, že jsou – učitelé. Pro takové bych měl stručnou radu: pokud vám přijde, že nevýhody převažují, odejděte. Pokud ne, adaptujte se. Ale nezamořujte sociální prostor brekotem, který vychází jen z jednoho: že jste si zvolili nějakou profesi a svět není ideální. Když si potom takový učitel stěžuje na to, že musí dělat práci učitele, opravdu nevím, co se mu děje pod čepicí. Mám tu i hezký příklad. Eva Polášková z Gymnázia Dvůr Králové nad Labem si vylila veřejně duši a já výňatky použiji jako ilustraci.
Eva Polášková píše: Z deníku učitelky, listopad 2023. Už jsem byla zklamaná. Zase a znova doufala, že to bude lepší. Zase a znova mě to přešlo. Jsem ve školství už skoro čtvrt století. Jsem velká holka. Už něco vydržím. Mám to povolání ráda. Říkám, že je nejkrásnější na světě. A co víc – opravdu si to myslím. Záleží mi na studentech, na škole a na vzdělávání.
Líný učitel: Skvělé osobní vyznání. Tady by to celé mohlo skončit. Pak by to byla paráda. Ale bohužel, nekončí…
Eva Polášková píše: Zvykla jsem si na to, co slýchám o učitelích. Marně se v těch „faktech“ hledám. Ale když se to říká. Tak jsem ta, která ubližuje dětem, nic nenaučí, ve 12 je doma, pracuje 20 hodin týdně, má 4 měsíce prázdnin a 50000 Kč měsíčně. Jo, a pořád brečí, že má málo a natahuje ruku. Když se to říká, tak to musí tak být. Zvykla jsem si. Ale někdy to ještě zabolí.
Líný učitel: Nejhorší je, když někdo úmyslně nadsadí argumenty a pak je s gustem vyvrací. Učitelka jako „ta, která ubližuje dětem“ přece není obecný názor. Jenom se ví, že někteří učitelé ubližují dětem. Konkrétní rodiče znají konkrétní případy. Jiní se o nich dočtou a o to jsou pak pozornější na projevy u učitelů svých dětí, což je naprosto v pořádku. Také se o učitelích neříká, že jsou „ve 12 doma“. Ale oprávněně se ví, že mnozí jsou ve dvě hodiny odpoledne doma. A stihnou to i s nákupem. Z prvního stupně i dříve. Lidi na malém městě to prostě vidí na vlastní oči. O učitelích se říká, že pracují „20 hodin týdně“, ale není to tak vzdálené od pravdy. Učitel střední školy má úvazek 21 hodin týdně a na práci související s přímou pedagogickou činností by měl věnovat 19 hodin týdně. Tady vzniká určitý rozpor, když se po vyučování leckdo z učitelů ze školy zdekuje a veřejnost se prostě domnívá, že tím odchodem učitel přestal pracovat. Někteří jistě ne, ale další ano. Všeobecné mínění je, že učitelé rozhodně nejsou „v práci“ obvyklých 8,5 pracovních hodin, což je v drtivé většině případů pravda. Na co se kvůli tomu čertit? Učitel má „4 měsíce prázdnin“ samozřejmě jen když učí na univerzitě, ale kolik volných dnů má učitel na střední škole? Pro školní rok 2023/24 to jsou podzimní prázdniny 2 dny, zimní prázdniny vyšly na 11 dní, pololetky 1 den, jarní prázdniny 7 dní, velikonoční jeden den a letní prázdniny 63 dní. To je dohromady 85 dní. Odečteme přípravný týden, nyní to je 80 dní – tedy plus mínus tři měsíce – což se o učitelích také obecně ví a oprávněně se to tvrdí. Ne čtyři, ale tři. Poslední položka Evina výčtu je plat, „50000 Kč“. A když se podíváme do statistických údajů, průměrný plat SŠ učitelů je 50895 Kč. Já věřím Evě, že tohle ona na výplatním lístku nemá. Říkám jen, že když nesmyslně přehání, těžko tím cokoliv vyvrátí, jenom se sama blamuje.
Eva Polášková píše: Zvykla jsem si, že v českém školském systému přicházejí novinky rychlostí blesku. Zvykla jsem si, že změna střídá změnu. Zvykla jsem si, že málokdy se ty změny navzájem podporují. Zvykla jsem si, že si mnohdy odporují. Zvykla jsem si, že když školy potřebují pomoc, tak si pomůžou samy. Třeba jako s online výukou, hybridní výukou, testováním žáků na Covid, s tvorbou ŠVP, s příchodem ukrajinských studentů, s inkluzí, s individualizací a diferenciací výuky, s formativním hodnocením atd.
Líný učitel: Za prvé bych rád viděl něco v českém školství, rychlé jako „blesk“. Pokud někomu připadá, že „změna střídá změnu“, asi nemá zkušenosti s prací mimo vzdělávací sektor. Tam opravdu změna střídá změnu a rychle, ale ve škole? Možná v té, kde řídí školu nějaký ředitelský maniak, ale v českém školství je to přesně naopak: setrvačnost a tradice vládnou a výuka se ne a ne změnit ani po desetiletí. Kolik učitelů stále učí osnovy, které by měly být už 20 let mrtvé? Kolik jich po těch letech ignoruje a nezná očekávané výstupy svého předmětu, kdy by je už měli znát nazpaměť i pozadu? Jaké jsou to ty „změny“? To, že si různé nařízení odporují a málokdy se podporují, na to by si měla učitelka za 25 let ve školství zvyknout. Haló, pracujeme přece v českém školství! Ale ten další nářek je zase jen myšlenkový balast a nesmysly. Kdo jiný by měl realizovat online výuku, než škola sama? A jaká byla zejména na gymnáziích její kvalita, to ukazuje i text na stránkách samotného Gymnázia Dvůr Králové nad Labem, kde se píše: „velký dík ale patří učitelům, kteří bez výjimky v rouškách ze dne na den přešli na učení na dálku, nahrávají své výklady, odklonili se od sumativního hodnocení k formativnímu (úkoly jsou vesměs hodnoceny splněn/nesplněn; pro tyto potřeby hodnocení jsme zavedli v klasifikaci v Bakalářích S/N)“ Věřte nebo ne, tohle není vtip. Opravdu je tu uvedeno velké díky učitelům za jejich nahrané „výklady“! A také za to, že přešli na „formativní hodnocení“, což je podle tohoto gymnázia škála „splněno/nesplněno“. To je prostě nekompetentnost jako hrom, vystavená veřejně na odiv.
Eva Polášková pak nashromáždila ublížený seznam toho, na co jsou prý školy „samy“. Ale kdo jiný by měl třeba dělat ŠVP, než škola sama? Je to její privilegium, obrovská svoboda, kterou učitelé v mnoha zemích nemají – a ona si na to stěžuje. Osnovy by snad byly lepší!? To snad ne. Kdo jiný by měl individualizovat a diferencovat (mimochodem disciplíny na mnoha gymnáziích neznámé) než každý jeden učitel, sám při své výuce? Snad ministr? To, že na tomhle gymnáziu nevědí o formativním hodnocení nic ani vzdáleně, jsme se už přesvědčili a uvádět jako učitelka gymnázia inkluzi je doslova trapas. Protože nic podobného spojeného s inkluzí jako většina základních škol neřeší gymnázia ani vzdáleně. Mají přece ty nejlepší děti, vítěze přijímaček a ty opravdu pro učitele opravdu obtížné případy inkluze na gymnáziích nejsou. Ani si je tam nedovedou představit.
Eva Polášková píše: Zvykla jsem si na to, že co bylo před měsícem prioritou, najednou moc neplatí a je jenom „papír“. Třeba jako Strategie 2030+. Zvykla jsem si, že to, co bylo minulý rok nezbytně nutné, je dnes úplně zbytečné. Zvykla jsem si na argument „Paní učitelko, jste přece profík, takže to zvládnete.“
Líný učitel: Kdo si po 25 letech ve školství mohl myslet, že Strategie 2030+ je nějaká priorita? Každý, kdo si spočítá 1+1 musel vědět, že jde jen o byrokratický newspeak, kterému nevěří nikdo, snad kromě úplných pomatenců, tří úředníků MŠMT a některých akademiků. Je to jen záminka pro distribuci finančních prostředků tam, kde tohle kouzelné heslo použijí. Mohla by Eva uvést jeden jediný případ toho, co „bylo minulý rok nezbytně nutné“ a je „dnes úplně zbytečné“? Protože takhle si myslím já, že je to úplně zcestný nářek. Já vím, co bylo zbytečné minulý rok, dnes a bude zbytečné i rok příští – a to jsou víceletá gymnázia. Co však má na mysli Eva, to vážně nevím.
Eva Polášková píše: Někdy se bojím, že se v českém školství nikdy nic nezmění. A že by to potřebovalo jako sůl! Ale pořád věřím, že ho drží srdcaři, kteří zůstávají a snaží se v té změti nesystematických řešení a absurdit bruslit, jak se dá. Taky bruslím. Ale popravdě, učení mě baví víc než bruslení. O hodně víc. A taky mně dává větší smysl. Jsem prostě učitelka.
Líný učitel: Zase dobře. Silný začátek a konec, uprostřed ukňourané nesmysly. Lhát si do vlastní kapsy je trapas. Zkuste prosím „bruslit“ jako profesionál a ne jako profesionální plačka. To, že se někdo označí za srdcaře, nestačí. Měl by především být kvalitním pedagogem. Aby bylo jasno, nechci snižovat práci kvalitních učitelů na tom gymnáziu a ani na jiném. Dělají tam plno zajímavých akcí, bezesporu. Jen mi přijdou podobné výlevy poněkud mimoňské. Ten patos k tomu tak trochu patří, ale obaluje nesmysly a alibismus. Výlevy dalších kolegyň v diskuzi typu „mluvíte mi z duše“ nebo „věřím za nás srdcaře, protože nás to bolí zřejmě nejvíc“ chápu. Jenomže já, než do něčeho položím své rozechvělé pedagogické srdéčko, raději také zapojím hlavu pedagoga, tedy odborníka na vzdělávání. Stejně jako kolegyně vnímám negativně „chystané snižování počtu asistentů, přeplněné třídy, nárůst dětí s psychickými problémy, tristní platy nepedagogických pracovníků a ostatních pedagogů, kteří se podílejí na chodu školy“ i další problémy. Ale je třeba se k tomu postavit čelem, ne být ublížený a poraženecký. Zejména tehdy ne, když na místo oprávněné kritiky konkrétních věcí (která mi opravdu není cizí) a místo realizace konkrétních kroků – každý ve své škole – se jen uplakaně dojímáme.