Recenze vyprávění o webináři: Michaela Veselá a (bez)Kontaktní učitel

Recenze vyprávění o webináři: Michaela Veselá a (bez)Kontaktní učitel

Tak jsem zase potkal svého kamaráda učitele, který disponuje dokonalou pamětí a byl mi schopen slovo od slova přeříkat webinář M. Veselé (bez)Kontaktní učitel. Už jsem jeho služeb využil při minulé recenzi. Už víme, že poslech webinářů M. Veselé přináší poznání o nejspodnějších patrech pedagogiky. Jen můj smysl pro odpovědnost mi káže některé vyslechnout a několik z jejich názorů analyzovat jako službu českým pedagogům. Protože “učitelé”, kteří podobným nesmyslům naslouchají, mohou být i ve sborovně s těmi učiteli kvalitními a je dobré vědět, čím se jejich neprofesionalita a nekompetentnost také inspiruje. Recenzoval jsem proto v minulosti i Veselé webinář, který byl bezesporu nejhorší v dějinách českého školství. Protože předchozí webináře této lektorky byly snůškou obrovských pitomostí, nepedagogických řešení a násilí na dětech ze strany učitele, tak se přiznám, že nejprve jsem svého kolegu znovu nechtěl ani poslouchat. Ale když jsem viděl, jak je vykolejený, že jedna jeho kolegyně s těmi věcmi i částečně souhlasila, zatnul jsem zuby a jeho doslovný popis webináře vyslechl. Věděl jsem už, že Michaela Veselá opět poskytne svůj mimoňský pohled na vývojovou psychologii a výuku, ale souhlasil jsem, že mu poskytnu zpětnou vazbu k těm největším kravinám z její litanie.

Největší část webináře byla věnována vzdělávacím cílům. Psychologický primitivismus Veselé se tu opět ukazuje v jednoduchých tvrzeních typu: „Důležitý je cíl a když má cíl dítě, ani ten nejhorší učitel ho nemůže otrávit“. Opravdu? A co když ten nejhorší učitel stanoví naprosto zbytečné, nezajímavé a pro žáka přemrštěné cíle? Pořád platí tahle nesmyslná poučka? A počkejte si, co z toho Veselá odvodí. Ona se prý dívala na moderní učebnici matematiky, kde by na desetiná číslo použitý Karel IV a jí to prý nezajímalo. To je totiž měřítko kvality učebnice pro první stupeň, co zajímá nebo nezajímá dospělou Veselou. Sama tvrdí: „Žák si řekne: proč zrovná já mám umět pracovat s desetinnými čísly? Je nesmysl mu říct, že se mu to bude hodit, až bude nakupovat. Musíte mu to přesně vydefinovat, k čemu je to nám všem ostatním. Jestliže my chceme, aby žák uměl pracovat s desetinnými čísly, to definování je – ty musíš umět pracovat s desetinnými čísly protože si člen společnosti, a ve společnosti, ve které se necházíš, musí každý člověk umět pracovat s desetinnými čísly aby té společnosti nebyl na obtíž.“ Takhle si Veselá představuje, že budou učitelé „motivovat“ prvostupňové žáky. Aby každý žák, kterému to nepůjde, hned věděl, že je společnosti na obtíž. Asi se i předpokládá, že takový žáček ví, co si učitel pod pojmem “společnost” představuje. Ale nejen to, podle Veselé prý žák myslí takto: „řekni mi, učiteli, pro koho je důležité, abych se to naučil, ale mě vynech! Mně to neříkej, že je to pro mě důležitý, mě to nezajímá.“ Taková krávovina! Kravičky doufám prominou, pravděpodobně toho vědí o vzdělávání telátek mnohem více než Veselá o vzdělávání dětí. Mě by opravdu zajímalo, kde Veselá bere tyhle nápady. Viděla někdy někde živé dítě ve třídě? Mluvila s ním? říkala mu doopravdy, že se musí naučit číst, aby nebylo společnosti na obtíž? A to nebylo nějaké přeřeknutí nebo neobratné vyjádření, Veselá to zopakovala několikrát. Ovšemže je to, co tvrdí, v rozporu nejen se skutečností, ale i se základními odbornými poznatky. Školák ve věku, který popisuje, preferuje realistické myšlení. Nějaká „společnost“ ho nezajímá, ale nákup – velmi reálná činnost – samozřejmě mnohem více. Je to tedy přesně naopak, než jak Veselá tvrdí. Veselá tvoří hloupé kostrukce typu „žák se ptá rodiče: když mám být dobře přijímaným synem, abys se mnou byla spokojená, v jakém rozsahu a jak dlouho se to mám učit?“ Žák v mladším školním období bývá sice vázán na názory svých rodičů, ale dalším a vyšším vývojovým krokem je jeho autonomie. Každý dobrý učitel chce rozvinout chuť žáka do učení, bez intervence rodičů, jako vnitřní motivaci. Myslet si, že je v pořádku, když se žák učí „pro rodiče“ a ne pro sebe, je hloupé, ale Veselé interpretace žákovského myšlení je zkrátka úplná stupidita. Žák podle Veselé nemá každodenní prací ve třídě zjišťovat, že vzdělávání je zajímavé a přínosné, ale má být informován, co má udělat, aby dospělí byli spokojení a on věděl „kdy to má z krku“ a „kdy je od toho pokoj“. Nevím, proč to dělá, ale Veselá zkrátka žákům vloží negativní emoce do všeho. Učitele se prý má zaměřit na „vydefinovávání míry společenské odpovědnosti”. Vítejte na prvním stupni podle Veselé. Jak se tam podle Veselé aktivizuje? Tak, že se žákům řekne, po splnění čeho to mají všechno z krku a mají od toho „svatej pokoj“. Nějaké diferencování obtížnosti, práce s talentovaným žákem nebo individuální přístup? Na co? Všichni přece mají „společenskou odpovědnost“ na stejné úrovni! Prý: „Řekni mi přesně, co mám umět a řekni mi přesně, kde to končí“! Webinář prostě působí podobně, jako kdyby Křovák vysvětloval jaderný pohon. Je to tak mimo, až je to směšné, kdyby to nebyl podáváno s tak úmornou umanutostí. Mimochodem, vzdělávací cíle se tu jmenují podle jednoho příkladu „hranice krávy“. Takže Veselá říká mnohokrát i v průběhu webináře „určili jste hranice krávy?“ nebo „to jsou ty hranice krávy“. Ano, čeští pedagogové nejsou vysokoškolsky vzdělaní lidé, je to zřejmě banda idiotů, takže proč mluvit o vzdělávacím cíli a podobně? To je moc složité. Minimálně pro Veselou a její posluchače. Jim stačí krávy.

Poprvé jsem se také dozvěděl o jakémsi hodnotícím Veselé vynálezu – a je to mazec, připravte se – „všichni na čtyřku“. Veselá výkony žáků rozepisuje do úrovní a vysvětluje to na příkladu jízda na kole. Kdo se učí jezdit na kole a umí jen něco, ten má za pět. Ale pokud splní „všechna čytři kritéria“ – a já podtrhuji slovo VŠECHNA – jmenovitě „ujede 100 metrů, ujede je bez pádu, ujede je na mírném převýšení a bez pomoci“- je to dostatečné. A to je za známku čtyři! Jakýkoliv jen trochu kompetentní učitel by pracoval samozřejmě úplně jinak. Nejdříve by zjistil výchozí stav jednotlivých žáků, pak s nimi individuálně stanovil cíle a posiloval jejich splnění, zároveň dával zpětnou vazbu, týkající se jejich rezerv v jízdě na kole. Nehodnotil by výkonově (ujet 100 metrů bez pádu), ale formativně (každý zlepší svou jízdu individuálním způsobem s ohledem na výchozí stav). To pro někoho znamená jezdit bez pádů, pro jiného zvládnout terénní překážku a pro dalšího ujet ne 100, ale 500 metrů. Všechny úspěchy by posiloval, rezervy a chyby by zasloužily formativní zpětnou vazbu, sebehodnocení by tu také mělo své nezastupitelné místo. Ne tak u Veselé. Ta má výkonové tabulky a většina žáků je na čtyřkách a pětkách.

Na tomto webináři byly přitomny i další osoby: letošní maturantka Anna Slámečková a učitelka matematiky a fyzika na druhém stupni Jana Ullspergerová. Jana se na té bídě podílela moudry typu: „Já mám ty známky takhle taky nastavený. Ale patřím mezi ty, kteři by známky nepotřebovali. Ale ty děti jsou v tom od prvního stupně zalezlý a pak je tu tlak rodičů.“ Jano, nevymlouvej se tak trapně. Buď známky nepotřebuješ, tak je nedávej. A nebo je dáváš výkonově, sázíš dětem čtyřky a pětky, tak se sama aktivně podílíš na té mizérii a řečičky o tom, že bys to „nepotřebovala“, si nech od cesty. Přikyvuješ Veselé jako pejsek za sklem auta, a jsi jako lektorka na školení, kde se žákům sypou známky, převážně čtyřky a pětky, tak si tyhle pokrytecké řeči laskavě odpusť! Ale pokud mluvily tyto dvě osoby – Anna a Jana – bylo legrační, jak se chtějí trefit do té Veselé praštěné teorie, ale ono jim to nejde nebo to přímo popírá předchozí Veselé povídání. Anna natvrdo řekla, že ona své cíle „nechápe tak rigidně“.  Zatímco však Anna mluvila o osobně stanovených a individuálních  minicílech, Veselá horuje pro stanovení hromadných vzdělávacích cílů stejných pro celou populaci. To tedy zatraceně není to samé! Je to totiž jasný opak. Cituji Veselou: „Měly by být jasně definovány výstupní dovednost i jednotlivé úrovně. Takže Jana, která chodí do školy v Havířově a má trojku, by byla na stejné úrovni jako Lojza, který chodí do školy v Březnici“. Takže Anna, která (jak sama řekla) by si při učení arabštiny stanovila svůj dílčí cíl „přečtu si arabský titulek a budu rozumět alespoň jednomu slovu“ by tvrdě narazila na učitelku Veselé typu, pro který tohle není ani základní úroveň a ta by jí napálila pětku. Protože všichni žáci – alespoň na čtyřku –  musí splnit čtyři kritéria: přečíst titulek, přepsat titulek bez chyby, přeložit titulek a to bez pomoci! Bez ohledu na cokoliv, natož na své osobné dispozice nebo ambice. Protože o „velikosti krávy“ rozhoduje vždy jen učitel! Disproporci v tom, co říkají, ale děvčata a Veselá nejsou s to pochopit a zřejmě měly (pro mě vrcholně legrační) dojem, že si přizvukují, přestože si dokonale odporovaly,

Jinak bylo společné povídání třech „lektorek“ jen minimálně užitečné a stejnou hodnotu má, když se budete povídat ve trojici s kýmkoliv z vaší sborovny. Vlastně to bude mnohem užitečnější, neboť to bude o žácích, které všichni znáte a vyhnete se hloupostem typu „velikost krávy“ a „učit někoho jet na kole“, což je vrchol Veselé pedagogiky. Mimochodem, přínos maturantky Anny mi byl celou dobu záhadou. Asi měla být nějakým důkazem kvality / nekvality nějaké blíže nepopsané výuky.  Tři roky se prý vzdělávala individuálně a za tu dobu potřebovala jen jednu konzultaci. Její poznámky typu „učit se stovky hodin denně“ ale ukazovaly, že těch konzultací mělo být o hodně víc. Celé další dlouhé desítky minut webináře utekly s jediným poznatkem: že by se žáci měli nad učivem „zamyslet“.  To je opravdu objevné. Na druhou stranu – i dialog Křemílka s Vochomůrkou je stále více poslouchatelný než když si bere slovo Veselá. Ovšem „didaktické proslovy“ paní Ullspergerová také stály za to. Například: „Já jsem třeba učila jehlu. A tak jsem si chtěla vyzkoušit ten výstup, tak jsem si to dělala a nebylo to tak lehké. A to jsem ani nevěděla, ale největším vynálezem nebyla jehla, ale knoflík. Vlastně ne, knoflík, knoflík bylo to téma a nejtěžší na tom byla ta jehla. Vastně ne, ta dírka. A ten knoflík byl až pak, já nevím v jakým století.“  Tak děkujeme Jano, ještě že jste si to správně zapamatovala! Inu, takhle na webináři Společně k bezpečí udílejí pedagogické rady lektorky. Vrcholem aktivizujících metod ve třídě je pro ně „kolokvium“, což je vznešený název pro starou dobrou řízenou diskuzi, tedy frontální výuku.

Asi pomyslným vrcholem “moudrosti” celého dne byla Veselé myšlenka: „Proč ve škole neučit třeba waldorfským způsobem a jen pro ty, kteří to potřebují, nejet předmět s názvem Cermat? Mám deváťáky a ne všichni ode mě potřebují ty Cermati.“ Nikdo z přísedících děvčat neměl odvahu Veselé sdělit, že nejen že ona naštěstí žádné deváťáky nemá, ale také že cermatovské tyhle přijímačky dělají všichni žáci. Takže, kdo by vlastně byl v té waldorfské skupině? Ti talentovaní žáci nebo ti, kteří by už dopředu přijímačky zabalili? Ale hlavně: proč by ve zmíněném Waldorfu nemohli být všichni, pokud škola považuje takovou výuku za tu nejvhodnější? Už zase diskriminace – ty jsi slabý žák, šup s tebou mimo náš vymazlený Waldorf a hezky drtit. A proč já podobné osloviny vůbec beru vážně?

Další část webináře M. Veselé (bez)Kontaktní učitel, tlumočeného mi mým kolegou učitelem, začala silvestrovskou scénkou „učíme moderně“. Napadlo to prý Veselou: proč online neučit žáky dané školy různá témata napříč třídami? Není to samozřejmě nic nového, Jenský plán, o kterém se učí studenti peďáku v prváku, viděl denní světlo už v roce 1927 a výběrové kurzy jsou jeho základním znakem. Ale proč brát M. Veselé trochu té radosti, které si viditelně ve škole sama užila tak málo? Důležité je – a to bez ironie – snažit se o pestrou výuku a zkoušet různé metody a aktivity. Tohle ovšem na webináři nikdo neřekl. Zato jsme uslyšeli jak to uchopila Jana Ullspergerová. Pozvala celou školu do online místnosti, nazvané Poměr a měřítko měřítko mapy. Pak Jana popsala, že prostě jen vedla online přednášku. Načež si vzala slovo Veselá a tvrdila, že právě takhle to má vypadat: učitel řekně přesně to, co bude vykládat a jak dlouho to bude trvat. A takhle je to prý skvělé. Žádné z nich nedošlo, že pak samozřejmě přestává mít smysl, že jsou připojeni žáci různého věku! Protože takto vůbec nedošlo k vzájemnému učení žáků, ani k výměně zkušeností nebo vzájemné inspiraci. Prostě z toho byl další výklad a na druhé straně mohl sedět třeba Albert Einstein a nebo leguán a bylo by to úplně jedno. A lektorky se z toho plácají po zádech a jsou nadšené, jak byly splněné nějaké podivné cíle. Teda krávy. Přitom to byla pedagogicky vzato leda tak pěkná blamáž. Teda kravinec.

Poslední část už jen cyklila předchozí obsah. Veselá zase jen potvrdila, že je jí individuální přístup k žákům cizí. Opakovala, že by stanovila výkonové úrovně a ty vyšší (třeba dvojka), jsou pro některé žáky zkrátka nedosažitelné, jak uvedla „třeba z intelektových důvodů“. Jasně, hlupákům čtyřky a šprtům jedničky. To tu je už celá desetiletí. Jenom nevím, proč by nějaký ředitel za podobné školení ještě dneska platil. Stačí vybrat tu nejhorší učitelku sborovny a zeptat se jí, jak hodnotí. A ta by řekla totéž, co Veselá. Vlastně by to bylo kvalitnější. Hodnocení Veselé typu „základní parametr je čtyřka, prostě je to dostatečné a to je čtyřka, takhle to stačí a to je vono“ totálně odporuje nejen teoriím motivace, poznatkům pedagogiky a psychologie, ale i školní realitě a RVP. Kdo chce být učitelem, pro kterého je základní splnění úkolů, včetně splnění všech kritérií důvodem k udělení čtyřky? Co za ředitele si tuhle magořinu pustí do školy? Opravdu je naše vzdělávání takovým Kocourkovem, že podobné blbiny tu mají prostor?

Když jsem se s kolegou dostal k tomuhle, měl jsem toho akorát dost. Líčení o tom, jak školačka Veselá ve škole šílela ze vzájemné komunikace a nenáviděla poslouchat spolužáky ze třídy, dobře sedí do jejího psychologického profilu, ale byla to také poslední kapka poháru mé ochoty nořit se do jejího světa primitivity a amatérismu. Nicméně s ulehčením konstatuji, že to nebylo peklo jejího webináře „Zločin ve škole“. Když Veselá řeší kázeň, její řešení ubližují žákům a dělají z učitelů opravdové pitomce, neurvalce a nenávistníky. Když se pokouší o didaktická témata, je to jen hrozně stupidní. Navíc ploché a mizerně lektorované, neboť každý jen trochu kvalitní lektor by celý ten hloupoučký obsah tohoto 4 hodiny dlouhého webináře realizoval nejdéle za 40 minut. Hrozně se tam okecává, Veselá exhibuje na příkladech, které nejsou ani školní, ani dětské. Jsou to spíše obrázky z jejího nesnášenlivého vesmíru, kde žijí podivné, zlomené a zkažené děti a v celém tom školení je až neuvěřitelné množství vaty. Jak konstatoval můj kolega učitel: “Jeji semináře mi přijdou jako takové generovaní náhodných vět, ktere jsou občas proložené laciným vtipem a nemaji žádný závěr, pointu atd…. zkrátka začne mluvit / řvát, mluví mluví a najednou konec.” Najednou – ovšem po čtyřech hodinách bolesti posluchačovy rozumné mysli a pedagogické duše.

A mé hodnocení je opět: nula hvězdiček. Odpad.

Kdo chce vědět, proč jsou na obrázcích paviáni – to má své důvody!

 

Tags: , , ,